Předsilvestrovské polétání 2013

Na úvod malá statistika. Celkem se dostavilo 29 modelářů. Oproti únorové soutěži nejméně dvojnásobek, což je krásný počet. Spousta modelářů si nejspíš chtěla trochu odpočinout od vánočních svátků, ale svoji roli sehrálo určitě také počasí. Po celou dobu pořádání našich soutěží to nejkrásnější. Docela určitě se na závody kdesi na severu vyráží lépe při hezkém počasí než když hrozí závěje a nebo ledovatka. Startujících v kategorii F1N bylo 14, v kategorii A6 dokonce 25. Nejvzdálenějším modelářem byl tentokrát pan Dlouhý z Karlových Varů. Všem to krásně létalo, bylo překonáno několik osobních rekordů. V připraveném baru byl největší zájem o bramborové lupínky, tyčinky, kávu a grog, málo se vypilo piva.

Ale začněme od začátku – soutěž byla zahájena v jednu hodinu odpoledne. A protože se všichni dostavili včas, vyhlásili jsme hned slavnostní nástup. Po zhruba hodinovém tréninku jsme zahájili soutěž halových házedel. Létalo se na dvou stanovištích, takže soutěž probíhala velice hladce. Za necelou hodinu bylo hotovo. Následovala zhruba půlhodinová přestávka vyplněná ukázkou modelů kategorie RCAE (radiem řízené akrobatické modely s elektropohonem), o kterou se postarali varnsdorfští modeláři otec a synové Piankovi. „Předváděčka“ vyvolala několik zasloužených potlesků od přítomných diváků. Po skončení této letové ukázky následovalo vyhlášení vítěze kategorie halových házedel. Mezi mladšími žáky zvítězil náš Honza Weisgerber, kterého na stupně vítězů doprovodily varnsdorfské slečny Julie Hladíková a Sára Staudigelová. Starší žáky ovládl tradičně Jiří Tůma mladší, zastupující klub LMK Suché, ale o dobrých 15 vteřin nad svůj dosavadní osobní rekord se k němu přiblížil náš Martin Hájek. Jen o malý kousek vzadu zůstal na třetím místě zkušený modelář David Jára z Varnsdorfu. Mezi seniory navázal na úspěch svého syna Jiří Tůma starší. Kontrolou všech starších výsledkových listin docházím k závěru, že poprvé někdo překonal v naší hale hranici 100 vteřin. Jirku těsně následoval jeho jmenovec, terezínský Jiří Schieferdecker. Třetím na stupních vítězů byl náš Petr Blaschka. Výkon nic moc, ale bylo to naposledy se starým modelem. S Petrem jsme si slíbili, že příští sezónu absolvujeme s koncepčně úplně jinými házedly. My i naši svěřenci, o které nám ve vilémovském klubu hlavně jde.

Následovala soutěž halových modelů poháněných gumovým svazkem kategorie A6. Z Rumburku, Varnsdorfu a Bílého Kostela přivezl pan Bartík hordu dětí. A nutno podotknout, že drezůra pana Bartíka se začíná vyplácet. Děti překonaly počáteční problémy a začaly létat poměrně samostatně. Již dlouho jsme pana Bartíka neviděli tak spokojeného a v pohodě jako při této soutěži. Však jsme také dostali docela napráskáno. V žákovské soutěži zvítězil Jára David, zatímco na druhé místo jej doprovodil klubový kolega Vojta Hofman. Čest pořadatelského klubu zachraňoval třetí Martin Hájek, kterému to v posledních dvou soutěžích z našich létalo nejlépe. Mezi seniory to byla tradičně záležitost varnsdorfských. Zvítězil Evžen Belo a ať se propadnu, jestli to také nebyl nejlepší výkon, co kdy vilémovská hala viděla. O druhé místo se strhnul lítý boj. Svoji pohodu nakonec zúročil pan Bartík a na třetí místo posledním letem odsunul Pavla Formánka. Standa Rudínský nakonec skončil čtvrtý. Pátý byl náš Petr Blaschka, ale v redukované tabulce vedoucích klubů by to stačilo na místo druhé. Létat a přitom běhat neustále kolem svých svěřenců je velice složité.

Soutěž jsme ukončili po osmnácté hodině. Zbylo nám ještě trochu času na trénink modelů dalších kategorií a také na malého Petra Blaschku, který se tím vším umně proplétal se svým venkovním RC školním modelem. Pak už jsme ale museli místo v hale přenechat dalším sportovcům. Na malé zhodnocení s kolegy z Varnsdorfu zbyl čas před sportovní halou. Shodli jsme se, že to byla akce po všech stránkách úspěšná. Nejenom z hlediska sportovního. Poděkovali jsme také paní Blaschkové za vzornou obsluhu přítomných soutěžících a diváků v improvizovaném bufetu.

Výsledková listina ZDE!

Na shledanou v únoru při Halovém Žuchu se těší modeláři z Vilémova

Zdeněk Hykš

Vánoční rampouch 2013

Dne 14. prosince jsme se zúčastnili v děčínské sportovní hale tradiční předvánoční soutěže halových modelů. Počasí venku bylo sice spíše podzimní a chybějící sníh nahrazovala jen silná námraza na okolních kopcích v Labském údolí, my ale ocenili bezproblémovou jízdu na suchých silnicích. Naštěstí, protože již druhý den, tj. v neděli 15. prosince, byla na všech vozovkách nepříjemná ledovka.

Našim soutěžícím nelze nic vytknout. Spíše naopak a lze si jen povzdechnout, jaký bychom asi měli „letecký park“, kdybychom se měli k práci v dílně s takovým elánem jako ke všem letošním soutěžím. Ale zatímco „venku“ se naše modely letadel alespoň trochu dají porovnávat s modely soupeřů, v hale jsme nejspíš zaspali. Především v kategorii házedel. Po „éře“ v našem podání dost bytelných, těžkých a tedy i rychlých balzových házedel, jsme přešli na též balzová házedla velice křehké konstrukce, stavěná dle plánků jihoslovanského modeláře Jurije Košira. Kluz máme sice hezký, ale dosahovaná výška výhozu 3 – 4 metry určitě není to nejlepší. A tak jsme s druhým panem vedoucím před i během soutěže prováděli „špionáž“ u těch lépe létajících a zjišťovali, co by pro naše robátka bylo asi tak nejlepší. Naštěstí modeláři jsou obecně lidé přející a všichni oslovení nám vše ochotně vysvětlovali. Za což jim dodatečně děkujeme. Nějaké představy máme. Letošní sezónu ve vilémovské sportovní hale budeme muset dokončit se starými modely, ale uvidíme, jestli únorový Halový Žuch a březnovou Josefskou v příštím roce již absolvujeme s jiným náčiním. Tomu, že máme letos v žákovské kategorii velice vyrovnanou skupinu dětí, svědčí i fakt, že naši tři svěřenci zalétali téměř stejně. Rozdíl mezi nejlepším a nejhorším byl necelé dvě vteřiny. Zatímco ale Petr Blaschka s Martinem Hájkem trochu za svými nejlepšími výkony zaostali, Honza Weisgerber si svůj osobní rekord vylepšil. A protože ani konkurence letos nezahálela, stačilo to „jen“ na polovinu výsledkové listiny. V žákovské i seniorské kategorii dominovali modeláři z Polska, mezi které se dokázali vklínit jen Jiří Tůma mladší a senior Michal Michna.

V kategorii A6 jsme se potýkali s gumou. Nějak nás natáčené svazky zlobily. Nejenom děti, na které by se případně tyto nedostatky daly svalit, ale i pana vedoucího Blaschku, který je naopak velice pečlivý. Následovala jako obvykla špionáž, tj. zpovídání klubového příznivce pana Formánka. Něco jsme se dozvěděli. Uvidíme na naší předsilvestrovské soutěži, zda to přinese nějaké zlepšení. Mimořádně se tentokrát dařilo Martinu Hájkovi. Hezkým časem se umístil na druhém místě a i jeho další dva lety naznačovaly, že to tentokrát nebyla náhoda. Smůlu měl naopak malý Petr Blaschka, který při prvním tréninkovém letu pověsil svůj model na zákeřné světelné panely a celou soutěž pak musel odlétat svým druhým, o poznání horším modelem. Malou náplastí budiž, že po skončení soutěže jsme ten první model, za pomoci laminátové tyče pana Cinerta a šťouchadla pana Rollera, zachránili. Naši další modeláři – malý Honza Weisgerber a senior Petr Blaschka zalétali zhruba svůj standard. Také v této kategorii dominovali polští modeláři.

Zmínit musím ještě dva momenty. Spousta kolegů a přátel se dotazovala na dva naše nepřehlédnutelné (výkony i tělesnou výškou) modeláře. Tj. na Lucii Raichartovou a Adama Trojana. U Lucie, podobně jako i u jiných modelářů, bohužel došlo k obvyklému jevu, který  v našem „vesnickém klubu“ nastává po dosažení věku patnácti let. Lucka začala studovat na střední škole až v Turnově. Ani při leteckém přesunu by se nedokázala na páteční schůzku dostavit včas. Adam je sice již také internátník, ale z Liberce domů je přeci jenom cesta snadnější. Vybaven pátečním balíčkem se dvěma houskami a kouskem salámu dochází přímo do klubovny, kde se připojuje k žákovskému diskusnímu kroužku a pomalými krůčky postupuje vpřed při stavbě svého modelu F1H MIKI. Dobrá zpráva pro nás i výše zmiňované tazatele proto je, že zatímco v sobotu utužoval rodinné svazky, mezi svátky by chybět neměl.

Druhým momentem je průběh celé soutěže. Zatímco předchozí ročníky byly tak trochu rozvláčněné, letos šlo vše jako „po drátku“. Výpočetní techniku obsluhovali paní Hochwalderová s Jardou Kohoutem a veškeré dění na ploše, včetně dostatku časoměřičů silným hlasem řídil Vít Privara. Snad jen ta výsledková listina by mohla být srovnána podle dosažených výsledků. Ještě na ploše jsme uklidňovali jednoho přespolního modeláře, že se opravdu umístil na stupních vítězů, přestože ve výsledovce je jeho jméno někde uprostřed. Přesto chválíme a děkujeme.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Čert opět v naší klubovně

Čertovi se zřejmě u nás loni líbilo a tak nás navštívil i letos. Měl ale smůlu, protože jsme nebyli kompletní. Chyběli Adam s malým Martinem. Snad proto si všímal hlavně vedoucích klubu, přestože jsem se snažil upozornit jej na naše svěřence. Jak říká, tuším, že to byla Kelišová: „udávat se nemá, ale hlásit se to musí“. Popichován čertovými vidle jsem na děti „naprášil“ vše, s čím nás nejvíce zlobí. Žádný slib ale od našich dětí nepadl. Nevím tedy, zda po čertově odchodu se Petr bude skutečně více soustředit na stavbu modelů, velký Martin trochu zrychlí a naopak malý Honza přibrzdí a zpřesní svoji práci.

Škoda, že návštěvu čerta nestihnul pan vedoucí Blaschka, který musel nečekaně odjet na neplánovanou montáž a do klubovny se dostavil až deset minut po jeho odchodu. Snad se uvidí příště, protože čert konstatoval, že to s našimi dětmi zase tak špatné není (hlavně s jejich chováním na soutěžích je prý docela spokojen) a tak slíbil, že za rok místo sebe pošle hodnějšího Mikuláše.

Z. Hykš