Josefovské létání 2016

Do Děčína jsme tentokrát vyrazili značně oslabeni. Chyběli naši nejlepší, totiž celá rodina Blaschkova, kterou skolil zákeřný virus. A také jsme dost spěchali, abychom byli na ploše ihned po otevření haly. Nějak se nám totiž nepodařilo předem potrénovat u nás doma. Musím říci, že tentokrát byl trénink tak vydatný, že do vlastní soutěže jsme vstupovali pouze s troskami ještě ráno pyšných házedel. Soutěž se svými „zbytky“ určitě nejlépe zvládnul Honza Weisgerber, zatímco Michal Jiřinec si to s Jakubem Smělíkem rozdali pouze o třetí místo. V každém případě nikdo z nás ani na chvíli nepomyslel na nějaký osobní rekord. Před příští soutěží, kterou bude nejspíš MČR halových modelů v Mělníku, se budeme muset vrátit k původnímu modelu přípravy. Totiž čtvrtečnímu tréninku, po kterém se v pátek při schůzce dá v dílně ještě ledasco zachránit.

A ještě větší obtíže nastaly při soutěži gumáčků kategorie A6. S druhým panem vedoucím Suchardou jsme se museli nejprve občerstvit a než jsme to pivo zdolali, první část modelů byla našimi výtečníky zrušena již při vyndávání z přepravních krabic. To znamená, aniž by mohly ukázat, co v nich je. Pak přišla část letecká. Musím přiznat, že tuto kategorii velice rád celou přenechávám Petrovi a zasahuji jen v případě, když je potřeba nějakého zlobila přetáhnout. Tentokrát to celé bylo na mě. I když uznávám, že Petr tu naši bandu dovedl k docela slušné samostatnosti. Což je dobře, protože já jsem se teprve v pátek večer narychlo učil, jak se skládá stolek se svěráčky, šťourací tyč, či kde jsou připravené gumové svazky. Nedávno nám v práci na dost dlouho vypnuli proud a já zjistil, že bez počítače se mohu maximálně tak koukat z okna. Ale soutěž bez Petra hodnotím jako ještě daleko horší problém. Gumové svazky praskaly při natáčení jeden po druhém, zatímco letící modely se rozpadaly ještě ve vzduchu. Dosahované výkony byly tragické a já se v jednu chvíli přistihl při myšlence, že se budu s tou hromadou špejlí a bídnými výsledky k tomu bát před Petrem vůbec ukázat. Naštěstí jsme se postupně zlepšovali. Ve druhé části soutěže naše modely začaly kupodivu létat vcelku disciplinovaně. Nevybavuji si příliš časté ozobávání stropu našimi gumáčky a jediný model, který se nám „podařilo“ pověsit na světla, nám vyšťoural pan Cinert. Michala s Honzou chválím, zatímco na Jakuba se musím trochu zlobit. Jak na svůj model nenaplácá několik gramů lepidla, není spokojen. Takže i v této kategorii nás bude před mistrovskými závody čekat spousta práce.

Co k ostatním soutěžícím? Celé Josefovské létání probíhalo v pohodě. Vybavuji si jediný protest a to vůči panu Dlouhému, konkrétně jeho nepředpisové obuvi. Pantofle s drápky prý nejsou povoleny. Já navíc protestuji proti přemíře reflexních prvků na oděvech soutěžících. Jako příležitostný cyklista vítám zákon předepisující tyto prvky mimo obec, snesu je i v obci, ale v halách mi vadí. Ony ty moje, už tak mizerné fotografie dost trpí odrážením blesku zpět do objektivu. Příště bych prosil něco méně blýskavého.

Vzhledem k tomu, že výsledky žákovské kategorie A6 byly vyhlášeny samostatně, ještě za světla jsme mohli vyrazit domů. A to za mohutného pošťuchování dvou kecalů na zadním sedadle auta. Honza s Jakubem byli k nezastavení a tak málem hrozilo, že je pan Sucharda v Bad Schandau vyhodí z auta a ten výjezd z města je nechá jít pěšky. Do kufru jsme jednoho zavřít nemohli, protože byl přecpaný našimi přepravními krabicemi. S jedním autem se těžko dá nějaký zasedací pořádek dělat, ale až pojedeme ve dvou a více vozidlech, budeme muset postupovat jak v té orientální hádance, při které skládáte velbloudy v karavaně tak, aby v ní mohli jít jak žrouti datlí, velbloudi, co nemají rádi ostatní velbloudy, tak i ti, co by si naopak rádi hryzli do velbloudáře. To znamená k panu Suchardovi do auta dát pouze hloubavé typy, zatímco ty divoké k Blaschkům, případně Weisgerberům. A rozhodně Jakuba oddělit od Honzy.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš