Josefovské létání 2019

Zatímco v pátek naši mladí modeláři docela úspěšně brnkali na nervy svých vedoucích, v sobotu jsme nabyli dojmu, že nám je přes noc někdo vyměnil. Kluci doposud soutěžili pouze dvakrát v naší tělocvičně, takže je děčínská hala svými rozměry možná i trochu ohromila. Chovali se naprosto způsobně a trénovali by až do úplného rozbití modelů. Zhruba po půl hodině jsme je donutili, aby své „ostré“ modely šetřili na vlastní závody a pokračovali v zalétávání modelů záložních. Což se povedlo. Chlapci odlétali soutěž velice hezky. Všichni se znovu zlepšili. Někteří o pár vteřin, jiní dost výrazně. Porazili nás dva zkušenější soupeři, ale my se srovnali od třetího do šestého místa.

O chvíli později dokončili svoji soutěž házedel také naši tři junioři a dva senioři. Moc to nešlo Jakubovi. To zbývající naši zástupci létali, až jsem se divil. Asi se nám všem přes zimu naše házedla zkroutila a naštěstí tím správným způsobem. Takže byly na světě další čtyři osobní rekordy. Během soutěže se opět ukázaly přednosti uhlíkových házedel. Nejvíce to bylo patrné při porovnání velice dynamických hodů Petra mladšího, který létal s opravdu „vymazleným“ modelem depronovým s tak trochu ležérním stylem hodů Michala s modelem uhlíkovým. Michal dosahoval sotva poloviční výšky, ale vše doháněl v druhé fázi letu krásným kluzem. Celkově byl Michal o zhruba pět vteřin lepší.

Po vyhlášení házedel jsme v hale zůstali a vystřihli si i s nováčky gumáčky A6. Michal s Honzou zjistili, že světelné panely opět velmi spolehlivě fungují jako lapače modelů a tak se rozhodli neničit svoje éra před mistrovstvím ČR, které se uskuteční, jak jsme se v průběhu soutěže dozvěděli, v této hale. Jakub s Petrem mladším naopak odlétali všech šest letů. Na nejlepší to nestačilo, na střed výsledkové listiny ano. A opět mile nás překvapili naši nejmenší. Čekal jsem masovou destrukci modelů již při natáčení nebo nasazování gumového svazku. Svazky sice vesele praskaly, modely ale držely. Ztráty jsme zaznamenali jen u tří modelů při jejich vyprošťování ze zmíněných světelných panelů a jedno slzičkami doprovázené ulomení ocasních ploch vítězného modelu o záda kolegy. Ale bylo to až po soutěži a jak pravil klubový přítel, p. Dlouhý z Karlových Varů, hlavní je zachránit vrtuli s ložiskem.

Při vyhlašování jsme s překvapením zjistili, že jsme v hale zůstali s ostatními oceněnými modeláři sami. Ostatní už byli na cestě domů. Takže jsme zhasli, narovnali éra do aut a vyrazili směrem k domovu. V Bad Schandau končil masopust. Museli jsme dávat pozor, aby nás něco netrefilo, případně, abychom někoho nepřejeli. Třeba toho „totálně upraveného“ námořníka, který se nám přimotal přímo pod kola. Ještě štěstí, že jsme se pouze plížili, protože na náměstí Bad Schandau je příkázaná třicetikilometrová rychlost. Pak už nás čekal jen výjezd od Labe, plošina s výhledy na Saské Švýcarsko a sjezd dolů ke státní hranici. Přestěhování transportních krabic do klubovny a jízda v hustém dešti domů. Někdo autem, někdo na kole.

Halové modely skončily opět v bezpečí přepravních krabic na skříních v naší dílně. Od příštího týdne nás totiž čeká série závodů „venkovních“ s celkem třemi krajskými přebory mládeže.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Zdeněk Hykš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *