Čtrnáct dní po varnsdorfské soutěži jsme se sešli ve vilémovské sportovní hale k, jak jsem později zjistil, třináctému ročníku soutěže Halový Žuch.

Sešlo se nás o trochu méně – nám i kolegům z Varnsdorfu chyběli někteří modeláři žákovských kategorií. Naopak věrní dospělí z obou klubů dorazili téměř všichni. Podpořili je tradiční účastníci – pan a paní Dlouhých z Karlových Varů, Jiří Tůma z Teplic. Po čase jsme opět u nás přivítali Pepu Kubeše z LMK Litoměřice a Honzu Meliku z Loun. Seniorskou sestavu doplnili pánové Klingora z Ostrova nad Ohří a ústecký Jiří Mihulka. Takže docela pestrá účast.

V házedlech tentokrát byli naši svěřenci varnsdorfským vyrovnanější soupeři. Trofeje si rozdělili rovným dílem. Hlavně nás ale potěšily dosažené výkony. V naší těsné hale byly určitě lepší jak minule ve Varnsdorfu. O fous se zlepšila i obě děvčata. Už se těším na děčínskou soutěž, kde našim ostrostřelcům nebude překážet vysoký strop místní tenisové haly.

Podobně tomu bylo mezi gumáčkáři. Na všechny děti obou klubů „se dostalo“, jen těch tříminutových a delších letů kdyby bylo více.

Vilémovští junioři se bohužel nedostavili. Ale omluvili se nám předem, takže je to v pořádku. To senioři se v obou kategoriích velice činili. Místa na stupních vítězů bylo možné získat jen dosažením mimořádného výkonu.

Vše proběhlo bez zádrhelů. Jediným nedostatkem soutěže bylo povětří – po západu slunce se v hale opět dost ochladilo. Doufejme, že od minule se všichni poučili, dobře se oblékli a nenastydli nám. Vadilo také nepříjemné proudění vzduchu, díky kterému dost letů, ač zahájených v levé polovině haly, končilo za sítí protější stěny. Někteří soutěžící tak neplánovaně absolvovali v rámci oprav řadu letů navíc. Přesto po sedmé hodině létali již jen opozdilci. Soutěž jsme ukončili dle plánu. Výsledky jsme počítali a diplomy vypisovali průběžně tak, jak končily jednotlivé věkové kategorie. Takže přesně v půl osmé jsme vyhlásili vítěze a začali stěhovat vybavení. V půl deváté večer jsem již byl doma. Překontroloval jsem stav lednice a poté přistoupil k druhé oblíbené sportovní disciplíně dne, gaučingu.

Vilémovskou halovou soutěž máme úspěšně za sebou a nyní nás čeká první důležitý závod sezóny, březnový přebor mládeže Libereckého kraje na letišti v České Lípě.

Výsledková listina ZDE!

Ukázka diplomu ZDE!

Z. Hykš

V sobotu 8. února se ve varnsdorfské sportovní hale odehrál první ročník soutěže modelů letadel kategorie F1N a A6. Dostavili jsme se téměř v kompletní sestavě. Chyběli pouze dva naši junioři a naopak, čerstvě přibyly dvě nové modelářky. Zvědavi na nové soutěžní prostory byli i další modeláři, takže již při tréninku házedel bylo na ploše docela „husto“. Přitom oproti nám měli varnsdorfští pořadatelé na délku i šířku několik metrů k dobru. První hodnocení kolegy Petra Blaschky bylo, že i zde jsou místa, kde lze s modelem uvíznout, vše ale pravděpodobně půjde snadno vyprostit. A tak se největší překážkou ukázaly být pod stropem zavěšené textilní tlumiče hluku. Zhruba ve stejné výšce, jako jsou příčníky haly vilémovské. Tedy ve výšce dosažitelné našimi staršími žáky. Moc se mi nedařilo klukům vysvětlit, že nevyhrává nejsilnější modelář, který zaboří vržený model mezi ony tlumiče, ale naopak ten nejšikovnější, jehož model těsně pod nimi přejde do kluzu. Zatímco dospělí soupeři to pochopili, naši hromotluci se tvrdošíjně pokoušeli vytvořit díru ve stropu. Oba mladší žáci, Jirka s Ivanem tímto problémem netrpěli. Svůj model dokázali vyhodit „tak akorát“. Takže v interní vilémovské soutěži házedlářů poprvé zvítězili. Obě děvčata měla zatím problém své modely správně vyhodit. Na lepší časy se zablýsklo jen trochu. Ale to časem přijde. Jak se stává v poslední době zvykem, mezi varnsdorfskými žáky se opět našel někdo, kdo to těm našim natře. Nějaké ty stupně vítězů jsme získali, ale nejvýše v obou žákovských kategoriích stál vždy modelář z Varnsdorfu. Otec a syn Blaschkovi zalétali svůj standard. I mladší Petr několikrát trefil ony zmíněné textilie, ale třemi povedenými hody to napravil. Starší Petr již takové štěstí neměl. Co se týče výsledků, žádné překvapení se nekonalo – v horní části výsledkové listiny se umístily „známé firmy“.

I v gumáčcích naši mladí modeláři nalezli své varnsdorfské mistry. Ani zde jsme na stupeň nejvyšší nedosáhli. Na medaile za každou cenu, si my, vedoucí, nehrajeme. Spíše dáváme přednost dosaženým výkonům. A z nich jsme byli trochu zklamáni. Dříve nebyl problém nalétat alespoň ve dvou startech čas přes tři minuty. Dnes to problém byl. Modely jsou olétané a často slepované. Takže nyní váží o dost více než v době, kdy jsme je postavili. Nelze se divit. Kluci mají ruce nějak neohrabané. A bohužel i obě děvčata se zasloužila o to, že pan vedoucí strávil převážnou část času vyměřeného pro gumáčky s tubou vteřinového lepidla v ruce. A ve zbytku času pobíhal po hale s tyčí a shazoval uvízlé modely. Já zaujal opatrnou pozici pozorovatele. Mám obavu, že při vilémovské soutěži to lepší nebude. Také v kategorii gumáčků se na stupních vítězů umístili modeláři předem pasovaní na favority soutěže.

A na závěr pozvánka na naše závody:

při vyhlašování výsledků kategorie házedel jsem ze strany, nejspíš místních modelářů, zaslechl několik jízlivých poznámek na naši adresu. Fotil jsem, a tak na ně odpovídám teprve nyní:

• ano, ta naše „p…l“ je na mapě
• ne, není to v Polsku. Je to ve stejném výběžku, jako se nachází Varnsdorf. Jen na jeho druhé straně. V případě potřeby se zeptejte svých spoluobčanů. Pár jich v té naší „p…i“ zaměstnáváme.
• Historii obce máme poměrně bohatou, byť převážnou část existence naší obce jsme v názvu měli uvedeno „dorf“. Podobně jako je tomu v případě Varnsdorfu. Ale žádné velké mindráky z toho nemáme.
• Rád bych také připomenul, že hodně záleží na úhlu pohledu. Například pro jistou velkou skupinu obyvatelstva této země ona „p…l“ nezačíná někde za Šluknovem, jak se domníváte, ale již na „Šébru“.
• Ale darmo mluvit. Silnice k nám vede, proud již také zavedli. Přijeďte se přesvědčit v sobotu 22. února do vilémovské sportovní haly osobně. Budeme se snažit uspořádat stejně hezké závody, jako se to povedlo tuto sobotu Mirkovi Procházkovi s jeho pomocníky.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Nechci se rouhat, ale asi opravdu máme tam nahoře nějaké zastání. To už je třetí dvojkolo, kdy nás počasí v týdnu děsilo všelijakými katastrofickými vizemi, abychom pak v sobotu odlétali bezproblémové závody. Stejné to bylo i dnes. Ještě v pátek foukal silný nárazový vítr a já nepochyboval o tom, že tentokrát ze závodů nebude nic. V noci se sice situace uklidnila, přesto jsme očekávali, že se vyplní obvyklý scénář, na který jsme byli z minulých let zvyklí – dole ve Vilémově bude foukat, ale o padesát metrů výše, v Mikulášovicích, nám vítr bude obracet krabice s letadly. Světe div se, letos to již potřetí bylo přesně obráceně. Po vystoupení z aut jsme sice zaregistrovali slabý „průvan“, ten ale navzdory předpovědi nesílil, nýbrž postupně slábl. Vlastně celé sobotní dopoledne foukalo „tak akorát“. Dětem vítr pomáhal při výhozu, zatímco senioři si vylepšili své výkony, byť se při tom občas poněkud prošli. Trochu té turbulence jsme větru odpustili.

Díky krásnému počasí bylo zřejmé, že dnes náš cyklus ukončíme se ctí. Hlavně pořadatelům spadl velký kámen ze srdce, protože pro případný odklad soutěže už neměli příliš mnoho možností. Většina následujících víkendů je již obsazena jinými modelářskými (i nemodelářskými) aktivitami. Na našem startovišti proto panovala uvolněná atmosféra. Nikdo se sice nesnažil napodobit styl Řezníček, tj. házení v provedení „nahoře bez“, ale rukavice se odkládaly hned a nebýt přítomných rodičů, došlo by i na čepice a zimní bundy. Naši mladí svěřenci pojali tyto závody jako interní soutěž o nejlepšího klubového házedláře. U Blaschků se pak rozhodovalo o tom, kdo díky horšímu výkonu bude celých příštích čtrnáct dní doma zatápět. Pan Blaschka se navíc evidentně nadchnul pro vystřelovadla. A na závěr jsme v podání Honzy Štohanzla viděli jednu premieru, totiž kruhový hod hned dvou házedel najednou. Jen ty minule nalezené brýle, evidentně modelářské, pocházející z některého ze starších ročníků, jsme neudali. Na louce bylo tentokrát tak nádherně, že se nám opravdu nikam nechtělo. Ale museli jsme. V Lipové jsme v místní restauraci měli rezervován salónek. Tam jsme narychlo dopočítali výsledky, vypsali diplomy a ocenili nejlepší modeláře. S cenami se dostalo na všechny děti a vzpomněli jsme si i na časoměřiče. Drobností jsme odměnili jejich neocenitelnou pomoc. No a pak jsme se rozešli s tím, že pokud se nestane nic mimořádného, sejdeme se opět za rok, tentokrát po dvacáté osmé.

Konečná výsledková listina ZDE!

Ukázka diplomu ZDE!

Z. Hykš