Několik dní před termínem konání naší největší soutěže, totiž Žuchu, se nás, pořadatelů, každoročně zmocňuje velká nervozita – bude hezky a nebo naopak bude pršet, či foukat silný vítr? Letošní prognózy nám na klidu moc nepřidaly. Týden před Žuchem byl předpovídán denní příděl srážek přes 30 mm. Naštěstí každý následující den deště v předpovědích postupně ubývalo až na vcelku rozumných několik málo milimetrů v noci z pátku na sobotu. A i když se „rosničkáři“ nemohli shodnout na tom, zda bude foukat ze severu od Klíče anebo od Špičáku (čistokrevný západ), potěšilo alespoň, že trvali na poměrně slabém větru. Jenže v sobotu ráno, po zapnutí počítače, jsem zaregistroval zhoršenou předpověď. Hlavně celodenní mrholení. Ale někteří soutěžící již byli na cestě a ostatně všichni pořadatelé byli odhodláni soutěž odlétat za každou cenu. Náhradních termínů se nám totiž, jako obvykle každý podzim, nedostává. V osm hodin ráno jsme proto vyrazili směrem na Českou Lípu. Že jsme se rozhodli správně, dokazoval tenký proužek modré oblohy nad západním obzorem, který se pomalu zvětšoval. Zhruba první polovina soutěže se sice odehrála pod oblohou s dost dramatickými mraky, ale zcela bez deště. A v druhé polovině závodů se již ukázalo sluníčko. Protože foukalo jen slabě a ke všemu tím správným směrem, totiž téměř podél dráhy, stal se letošní Žuch naprosto pohodovou soutěží. Když připočtu deset časoměřičů, díky kterým nikdo z celkem šestnácti soutěžících na startovištích dlouho nečekal, zavládla na ploše místního aeroklubu velká pohoda. Pořadatelský stres z nás spadl ne jako obvykle až po rozdání cen, diplomů a odjezdu soutěžících domů, ale daleko dříve, ještě v průběhu této soutěže, kdy už jsme uvěřili, že se nemůže nic pokazit.

Na druhou stranu byla velká škoda, že nedorazilo soutěžit více modelářů. Přítomní dospělí zopakovali starší návrh, že každý soutěžící obdrží svého osobního časoměřiče. Ale byl to samozřejmě jen žert. Ve skutečnosti jsme jako obvykle na ploše rozmístili startoviště s tím, že na nejvíce obsazeném postu s házedly a vystřelovadly fungovalo šest časoměřičů. Zapomenout nesmím na to, že přátelé z varnsdorfského klubu nám zapůjčili celkem pět pomocníků, což jim při příštích soutěžích rádi „vrátíme“.

Co se týče výkonů, na letišti panovaly trochu „poťouchlé“ podmínky. Chvíle, „kdy by se ve vzduchu udržely i „dveře od chléva, se střídaly s chvílemi, kdy ve vzduchu snad nebyl žádný vzduch“. Důkazem budiž to, že i velice zkušení senioři střídali maxa s průměrnými lety. Ale co, počasí bylo vzorné, v baru místního aeroklubu bylo otevřeno a kategorie, hlavně ty mládežnické, jsme dokázali rozdělit tak, že se dostalo na všechny děti. Spokojeni nebyli jen ti nešťastníci, kterým jejich modely v silné termice, jednou dokonce s vykopnutou výškovkou modelu P30, ulétly.

Malou vadou na kráse bylo dohadování se pořadatelů při nástupu o tom, kdy soutěž zakončíme. Byla to moje chyba, za což jsem se při rozdávání cen omluvil a slíbil, že si příště mnou vydané propozice před zahájením soutěže znovu přečtu. Snad mi to všichni soutěžící odpustili. Protesty proti průběhu Žuchu nebyly žádné. Přistoupili jsme tedy k rozdání diplomů a předání cen vítězům. Pak jsme ještě všechny pozvali na další soutěž – letos již jen na halové Předvánoční polétání. A jelo se domů.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš