V tomto roce možná naše poslední „venkovní“ soutěž. Loni jsme navštívili první ročník jako malou kompenzaci za neúčast na MČR mládeže. Hned jsme si tuto soutěž oblíbili – pohoda, spousta přátel, krásné prostředí. Nebylo pochyb, že i letos do Charvatců vyrazíme znovu. Škoda jen, že se vše odehrálo v neděli, což znemožnilo účast našich středoškoláků. Zhruba v době vyhlašování výsledků již totiž mířili do Liberce a Mladé Boleslavi do svých internátů. Nedělní termín nám byl vysvětlen tím, že o den dříve se uskutečnila na různých místech ČR řada jiných soutěží, takže do Charvatců by přijelo jen málo modelářů.
Na letišti místního aeroklubu opět panovalo pěkné počasí. Foukal slabý vítr správného směru. Nikdo nemusel zdolávat úbočí nedalekého korálku kopců, ani se plížit do výběhu s pasoucími se kravami. Já jsem soutěžil pouze ve vystřelovadlech. Použil jsem zcela nové, ještě nezalétané modely, takže chvíli trvalo, než jsem z nich dostal nějaké to maxo. A pak hned došlo na fotodokumentaci. Svítilo sluníčko a já se snad tentokrát vyvaroval excesům v podobě vybité baterie či otisku palce na objektivu fotoaparátu. Vše zdokumentované jako vždy naleznete na našich stránkách. Ze zdravotních důvodů se i druhý pan vedoucí zúčastnil pouze soutěže vystřelovadel. A v interní klubové soutěži mě o fous porazil. Třetí aktivní člen výpravy, starší žák Šimon, soutěžil jak ve vystřelovadlech, tak i házedlech. Zatímco v první kategorii mu to docela jde, v házedlech se projevila jeho nevylétanost. Tolik nepovedených startů jsem u něj ještě neviděl. Ale my jsme si v žádném případě nechtěli pokazit sváteční náladu a tu házedlářskou mizérii mu odpustili. Za zmínku stojí, že oba vedoucí se zúčastnili rozlétávání. Pokud mi paměť slouží, bylo to pro nás oba první (!) soutěžní rozlétávání. Pohříchu nikoliv o stupně vítězů, ale jen o čtvrté, respektive sedmé místo. Studiem výsledkové listiny ale zjišťuji, že já jsem se rozlétávat nemusel. Asi si to chtěl Vašek Dlouhý, který mě zvednul ze židle, rozdat se soupeřem, se kterým se na soutěžích moc nepotkává. S Petrem nás potěšilo, že jsme oba v tomto klání své výtečné soupeře porazili.
Co se týče ostatních soutěžících, v žákovské a juniorské kategorii házedlářů se objevilo několik mimořádných výkonů. Také klání seniorů házedlářů mělo vysokou úroveň. Pro stupně vítězů bylo nutno dosáhnout času kolem 500 vteřin a více. Ve vystřelovadlech soutěžily dvě mladší žákyně, které si nevedly vůbec špatně. Zdálo se mi, že největším soupeřem jim byly jejich krátké ruce. A seniorech nám všem, jak se létají vystřelovadla, ukázala paní Dlouhá. Absolutním časem 300 vteřin.
Vítězové hlavních kategorií byli kromě diplomu a ceny odměněni také vzdušným výletem, které se svým érem zajistil jeden z pořadatelů, Jan Kubeš. My mezi ně nepatřili. Na stupně vítězů vystoupil pouze Šimon, který, přiznejme si, těžil z menší účasti ve své věkové kategorii. Ale jak jsem již řekl, o výsledky tentokrát tolik nešlo. Šimon se nám jistě ukáže v zimě, při Nejsevernějším házedle.
Nikomu z nás se domů moc nechtělo. Na prostranství před prodejnou modelářských potřeb Pepy Kubeše se proto vytvářely diskutující hloučky. Ale nakonec jsme museli vyrazit. Domů jsme dorazili kolem šesté hodiny večerní. V dílně jsme vyložili éra, v Mikulášovicích odevzdali rodičům Šimona „a šlo se bydlet“. Možná ještě vyrazíme ke Kubešům na seniorské MČR malých modelů v Panenském Týnci. Ale to musíme ještě pořádně zvážit. Nedělní termín znamená, že by to bylo opět bez našich středoškoláků a cesta do Týnce také něco stojí. Takže si to ještě rozmyslíme.
Za LMK Vilémov Z. Hykš