Také čtvrté kolo jsme zvládli ve stanoveném termínu. Jak bylo již dříve několikrát zdůrazněno, bylo to hlavně z důvodu nedostatku náhradních termínů. Já věděl, že se nemám rouhat a kritizovat turbulentní proudění ve třetím kole. Tentokrát nám to počasí spočítalo i s úroky. Předpověď byla mizerná dlouho dopředu a přitom nebyla s blížícím se víkendem žádná naděje na zlepšení. Sešli jsme se proto v sobotu 21. února jako obvykle v devět hodin dopoledne na našem tradičním stanovišti. Splnilo se to, čeho jsme se všichni obávali – foukalo a padal sníh s deštěm. Opravdu hodně. Vaší pozornosti doporučuji především přiložené video přímo z plochy, kde je to nejlépe patrné. Ale jak pravila babička jednoho našeho modeláře, „nejsme srabi“.

Vedoucí se domlouvali, co bude dál. V úvahu přicházelo několik předem domluvených variant. Od odletání obou kategorií až po úplné zrušení čtvrtého kola. Nakonec jsme se domluvili na kompromisu – odvoláme házedla, ale zkusíme vystřelovadla. Nějak přeci musíme vydržet do desáté hodiny, kdy nám po předchozí dohodě otevřou lipovskou restauraci „U pytláka“. Tak tedy vystřelovadla. Žádný zázrak to ale nebyl. Éra v silné turbulenci létala, no „jako nudle v bandasce“. Kdo měl odlétány kompletně předchozí tři kola, měl jistotu, že se mu dnešní výkon, jako nejhorší, bude škrtat. Několik modelářů, kteří se nezúčastnili některého z předchozích tří kol, ale výsledky čtvrtého kola do celkového pořadí započítalo. A úplně všichni létali s vědomím, že doma budou muset svá éra důkladně usušit. Optimisté tvrdili, že se ocasní plochy poté vrátí do původního stavu, pesimisté, kteří převažovali, prorokovali, že výškovku se směrovkou bude při příští soutěži nutné pořádně nakroutit.

Zmínit musím ještě účast. Ta kupodivu nebyla o moc slabší jak při předchozích kolech s daleko hezčím počasím. Shora stále „něco“ padalo, jen sníh s deštěm se změnil na čistokrevnou vodu. Kolem desáté jsme se začali trousit do zhruba tři kilometry vzdálené restaurace. Naštěstí pan majitel slib dodržel a do svého zařízení nás vpustil. Topení sice teprve začínalo hřát, ale to nám nevadilo. Hlavně že v salónku nepršelo a ani nefoukalo. Zatímco pořadatelé počítali celkové výsledky, vypisovali diplomy a rozdělovali ceny, ostatní si dávali něco na zahřátí a později i něco na zahnání hladu. Diplomy s cenami jsme předali ke spokojenosti všech oceněných. Pokud jsem v sobotu zapomněl na časoměřiče, činím tak nyní – moc děkujeme a do dalších soutěží nám zachovejte přízeň.

Pak už jsme si jen povídali, na což během soutěže obvykle nezbývá čas. Optimismus mezi mokrými modeláři šířil hlavně pan vedoucí Blaschka, který opakovaně tvrdil, jak je rád, že jsme soutěž dolétali v termínu. Máme ho rádi a proto jsme mu neoponovali. Ale přistihnul jsem se, že ještě dnes, při každé vzpomínce na sobotní martýrium, zamířím neochvějně do spíže, dát si pořádného lomcováka. To jsou holt ty Pavlovovy reflexy.

Poslední účastníci se rozešli chvíli před třetí hodinou. Snad se znovu sejdeme a počasí na nás bude milosrdnější i v příštím roce, kdy by měl proběhnout již třicátý třetí ročník (spočítal Luboš Paťha) naší soutěže „Nejsevernější házedlo 2027“.

Výsledková listina 4. kola a absolutní výsledky ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš