V pátek kolem poledne jsme obdrželi od pořadatele soutěže e-mailovou zprávu tohoto znění: „Soutěž se koná po poradě s Mirkem (Procházkou). Tak zítra“. A bylo rozhodnuto – poslouchat se musí, zítra tedy vyrazíme směr Česká Lípa. Při páteční schůzce jsem se alespoň pokusil o malou vzpouru přemlouváním kluků, aby nechali doma své modely F1H. Počasí bude mizerné – bude foukat silný vítr přímo na nedaleké topoly. A kdo neuvízne na stromě, alespoň promokne, protože ke všemu bude pršet. Kluci ale dali spíše na druhého pana vedoucího, který s mými doporučeními příliš nesouhlasil. A tak jsme v sobotu ráno vyrazili s dvěma auty po střechu zaplněnými krabicemi s modely kategorií Házedla, Vystřelovadla, větroně A3 a mnou diskutovanými větroni F1H. Na místě se ukázalo, že pravdu měl spíše druhý pan vedoucí. Pořadatelé nám zajistili poměrně slušné počasí. Velice slabý vítr si foukal kam chtěl – ke golfistům, na druhou stranu ke zmíněným topolům, podél dráhy směrem k České Lípě a ke konci soutěže došlo i na hrozbu nedalekého lesíku ve směru na Pihel. Zpočátku bylo ve vzduchu „mrtvo“, že snad ani nemělo smysl pálit doutnáky. Postupem času to ale začalo „nosit“ na což doplatil minimálně jeden modelář (Jakub Pol s házedlem). I když během soutěže došlo i na maminčin řízek, nikdo příliš neotálel. Řídili jsme se varováním pořadatelů, že po dvanácté hodině se počasí rapidně zhorší. Ostatně tmavá hradba mraků nad východním obzorem mluvila za vše. Dolétali jsme a vše sbalili ve chvíli, když se nad nedalekými Bukovany objevily ve vzduchu první „dešťové cáry“. Kdo se dopravoval „po svých“, dorazil do klubovny Aeroklubu hezky promočený. Chvíli jsme čekali na zpracování výsledků a vypsání diplomů. Mezera mezi přeháňkami nám umožnila vyhlásit výsledky venku, před klubovnou. A pak už pršelo až domů.
Co se týče vlastní soutěže, všichni byli spokojeni. Děti v „krotkém“ počasí hezky potrénovaly na blížící se krajský přebor a senioři si zalétali, mnohdy na své první letošní soutěži. Pořadatelé přípravu zvládli velice dobře. Já si dovolím „přihřát polívčičku“ tvrzením, že kluby ze Šluknovského výběžku (Varnsdorfští i Vilémovští) se tak chovají vždycky – vždy mají k dispozici dostatek časoměřičů a zajímavé ceny. Což je důležité hlavně u dětí. V sobotu se po vyhlášení výsledků všichni už viděli doma u kamen a tak jsme se rozprchli poměrně kvapem. Tudíž jsme na pořadatele tak trochu zapomněli. Takže Pepo Železný s kolektivem: dobré to bylo. Děkujeme a už se těšíme na další ročník Varnsdorfské jarní.
Za LMK Vilémov Z. Hykš