Dva naši modeláři „již měli hotovo“ z přeboru Středočeského kraje, který jsme v březnu navštívili jako první. Limity pro MČR jsme chtěli splnit jen u Jirky Havlíčka, který se tenkrát místo závodů v Panenském Týnci toulal se školní třídou po horách. Jirka by sice mohl soutěžit až na přeborech ústeckých, ale nechtěli jsme nechat nic na náhodě. Zvláště když předpověď pro Domoslavice slibovala krásné počasí. Potěšilo nás, že Jirku se rozhodli doprovodit oba naši zbývající členové, kteří již měli, jak píšu výše, kvalifikační limity v kapse. A to i přes fakt, že do Hořic je to pro nás poměrně daleko a my museli velice brzy vstávat. Což je pro študáky a některé důchodce dost obtížné.
Moje oblíbená chvilka pro počasí: cestou nás strašila hustá mlha, ve které by se docela určitě nedalo nic odlétat. Naštěstí kousek za Jičínem se mlha začala rozpouštět a na letiště v Domoslavicích jsme přijeli již za pěkné viditelnosti. Vítr dle předpovědi foukal jen velice slabý a trochu zesílil až ke konci soutěže. Takže pohoda.
Chvíli po našem příjezdu byl nástup a hned nato soutěž začala. Kola byla časově omezená. Tentokrát jsme ale vše stihli v pohodě i při prvním kole, kdy obvykle bývá největší shon. Nám pomohlo, že kluci měli letos éra minimálně jednou v ruce. Několikaletá praxe a navíc slušné počasí vedly k tomu, že kluci soutěž odlétali bez větších „propadáků“. Sice tam bylo několik slabších časů, ale těm se nevyhnuli ani naši soupeři. Určitě nebudeme klukům vyčítat, když po hezkém vleku a vystřelení jejich model byl za chvíli na zemi. Říkáme z legrace, že tentokrát snad nebyl ve vzduchu žádný vzduch. V obou našich kategoriích, totiž F1H a A3 se vyskytl jeden modelář s plným výkonem. Ostatním soutěžícím jsme se ale vyrovnali. Házedla považujeme za doplňkovou kategorii, přestože v nich každým rokem absolvujeme nejvíce soutěží. Podobně je tomu i ve vystřelovadlech. Nás důchodce již bolí kosti a tak jsme se jen vyhřívali na sluníčku a zdálky pozorovali, jak se klukům v těchto kategoriích daří. Snad také dobře, i když zvláště házedla s kruhovým výhozem by chtěla lepší seřízení.
Ztráty na modelech během soutěže nebyly téměř žádné, až na nešťastný desátý let házedlem Ivana Sádovského. Během chvilky model nabral takovou výšku, že se nám začal ztrácet i v dalekohledu. Bohužel, za malou chvíli jej následoval Jirka Havlíček, který trénoval se svým novým házedlem pro kruhový výhoz. Nedá se nic dělat, éra to jsou výkonná, takže budeme muset začít „pálit“. Jirka z toho byl velice smutný, ale jak jej známe, rychle si postaví házedlo nové.
Rozlétávání nebylo žádné a tak vyhlášení výsledků soutěže proběhlo brzy po ukončení pátého kola. Následovalo rozloučení s kolegy z ostatních klubů. Ale jen s některými. Během soutěže nás totiž hlavní pořadatel, Fanda Zajíc informoval, že pro pět nejlepších soutěžících nabídl místní aeroklub svezení ve větroni. Mysleli jsme si, že nás se to netýká, ale kupodivu místo zbylo i pro našeho Šimona. Takže po nezbytném souhlasu rodičů jsme se přesunuli k budově místního aeroklubu, kde se Šimon dočkal svého prvního, zhruba šestiminutového letu v Blaníku. Vylézal sice trochu vyjevený, ale prý se mu to moc líbilo. Nezbývá tedy než poděkovat modelářům z Kopidla za hezkou soutěž a místnímu aeroklubu za opravdu velkorysou nabídku a netradiční zakončení těchto přeborů. Pak už nás čekal jen téměř tříhodinový přesun domů do Vilémova. A za týden pojedeme do České Lípy zakončit cyklus krajských přeborů tím ústeckým.
Za LMK Vilémov Z. Hykš