Je dobře, že jsme i letos vyrazili na závěr jarní části sezóny do Mladé Boleslavi. Sice trochu strašilo počasí, ale s ohledem na náš záměr zalétat si v trochu jiných podmínkách než při krajských přeborech, jsme páteční „povětří“ na místním letišti uvítali. Během soutěže nás pod zamračenou oblohou prověřila trochu poťouchlá termika. Ukázalo se, že když nesvítí sluníčko a nefouká slabý vítr, máme docela rezervy. Na mysli mám hlavní kategorii, kvůli které jsme do Boleslavi vyrazili, totiž větroně A3. Nebýt druhého pana vedoucího, nedosáhli jsme během závodů v této kategorii ani jednoho „maxa“. Malou omluvou budiž, že se na tom podepsaly i nedaleké vzrostlé stromy, které ve vzduchu způsobovaly docela pěknou „bramboračku“. I tak poprosím kolegu Petra Blaschku, aby kluky v této kategorii při soustředění mladých modelářů na Rané pořádně prohnal.
Ve vystřelovadlech a házedlech necháváme klukům volnou ruku. Ať si své modely seřizují sami. Že se to tak úplně nedaří, ukazují dosažené výsledky. Speciálně u házedel mám pocit, že přechod od klasického ke kruhovému výhozu znamenal výrazné zhoršení našich výkonů. Nebýt přesvědčení, že „kruháky“ jsou progresivnější kategorií, snad bych je i dětem vymlouval.
Soutěž v poklidu směřovala ke svému konci. Při vyhlášení jsme byli překvapeni, že ocenění dosáhl také náš pan vedoucí v kategorii A3, byť původně nebyl se svým vystoupením zcela spokojen. Důkaz, že i další soutěžící se potýkali s náročnými podmínkami na ploše.
Následovalo nezbytné občerstvení v baru muzea Metoděje Vlacha a jeho prohlídka. Domů jsme vyrazili, jako už tradičně, coby poslední účastníci soutěže Jarní Mladoboleslavská. Odměnou za toto zdržení nám budiž průlet čtyř historických letadel vracejících se z předváděcí akce. To byl velký zážitek. Domů jsme dorazili zhruba o dvě hodiny později. Následující schůzku opravíme případné šrámy a už se začneme připravovat na zmíněný tábor na Rané.
Za LMK Vilémov Z. Hykš