Letošní ŽUCH jsme z níže uvedených důvodů uspořádali o týden později. To znamená 12. září. Cestou do České Lípy jsme v autě s kolegou Petrem přemýšleli, zda jsme někdy v minulosti termín této soutěže změnili. Podle všeho nikoliv, takže letos jsme měli premiéru. V původním termínu, totiž 5. září, panovaly v podstatě v celé ČR velmi nepříznivé podmínky. Předpověď hlásila silný vítr a vodu. Déšť se sice nakonec nekonal, ale vítr ano. Což nám o týden později potvrdili i členové místního aeroklubu. Za odklad soutěže nám všichni přítomní „volňáskáři“ poděkovali. Foukalo sice trochu jinak, než předpovídali „rosničkáři“, ale sílu větru do 2 m/sec trefili přesně. Zpočátku foukalo od jihovýchodu. Později se vítr změnil na, dejme tomu, západní. Díky slabému větru nám nijak nehrozil nedaleký lesík ve směru na Pihel, ani jsme se nedostali do konfliktu s golfisty, kteří tuto sobotu pořádali nějaký obzvláště VIP turnaj a nepřáli si být rušeni. „Aeroklubáci“ sice létali, ale ani v druhé polovině naší soutěže, kdy se otočil vítr, jsme jim do dráhy moc nelezli. Prostě pohoda.
Soutěž jsme zahájili ještě nahoře, na parkovišti aeroklubu. Provedli jsme prezentaci a udělali slavnostní nástup. Téměř přesně dle harmonogramu jsme se přesunuli dolů, k letištní ploše. Povoleny byly tři vozy. Za Petrův automobil byl připojen vozík pro přepravu modelářského materiálu soutěžících (přepravní krabice na modely, židličky, svačiny apod). Jen malý Kornel Kejř k pobavení ostatních, zvolil jiný způsob dopravy. Což je na fotografii z nástupu hezky vidět. Opět jsme díky rodičům, dalším příbuzným a také kolegům ze spřáteleného varnsdorfského klubu dali dohromady dostatek časoměřičů. Za což všem moc děkujeme. Díky tomu soutěž rychle plynula ke svému konci. Za celou tu dobu jsem nezaregistroval žádnou frontu. Ostatně, stopky drželo v ruce celkem devět časoměřičů, kteří se věnovali dvaadvaceti soutěžícím. Díky slabému větru se s modely moc o zem nebouchalo, což ocenili hlavně účastníci přeboru mládeže, který se v Křemži koná již tento víkend. K vidění bylo i sem tam nějaké to maxo. Ve vystřelovadlech to dokonce dlouho vypadalo na rozlétávání ve čtyřech, dva modeláři ale lehce pokazili devátý start a proto se šlo klasicky „do dvou“. Dlouho před půl třetí, kdy byl naplánován konec soutěže, již bylo na ploše pusto. Všichni se postupně přesouvali nahoru, k místnímu baru. Vyhlášení proběhlo před barem. S cenami snad byli všichni (děti všechny, junioři a senioři na prvních třech místech) spokojeni. Pak už následovala pouze pozvánka na další soutěže a rozjezd účastníků domů.
Za LMK Vilémov Z. Hykš