Vilémovská drakiáda
Odpovědět
Archiv autora: Zdeněk Hykš
ŽUCH 2026
Letošní ŽUCH jsme z níže uvedených důvodů uspořádali o týden později. To znamená 12. září. Cestou do České Lípy jsme v autě s kolegou Petrem přemýšleli, zda jsme někdy v minulosti termín této soutěže změnili. Podle všeho nikoliv, takže letos jsme měli premiéru. V původním termínu, totiž 5. září, panovaly v podstatě v celé ČR velmi nepříznivé podmínky. Předpověď hlásila silný vítr a vodu. Déšť se sice nakonec nekonal, ale vítr ano. Což nám o týden později potvrdili i členové místního aeroklubu. Za odklad soutěže nám všichni přítomní „volňáskáři“ poděkovali. Foukalo sice trochu jinak, než předpovídali „rosničkáři“, ale sílu větru do 2 m/sec trefili přesně. Zpočátku foukalo od jihovýchodu. Později se vítr změnil na, dejme tomu, západní. Díky slabému větru nám nijak nehrozil nedaleký lesík ve směru na Pihel, ani jsme se nedostali do konfliktu s golfisty, kteří tuto sobotu pořádali nějaký obzvláště VIP turnaj a nepřáli si být rušeni. „Aeroklubáci“ sice létali, ale ani v druhé polovině naší soutěže, kdy se otočil vítr, jsme jim do dráhy moc nelezli. Prostě pohoda.
Soutěž jsme zahájili ještě nahoře, na parkovišti aeroklubu. Provedli jsme prezentaci a udělali slavnostní nástup. Téměř přesně dle harmonogramu jsme se přesunuli dolů, k letištní ploše. Povoleny byly tři vozy. Za Petrův automobil byl připojen vozík pro přepravu modelářského materiálu soutěžících (přepravní krabice na modely, židličky, svačiny apod). Jen malý Kornel Kejř k pobavení ostatních, zvolil jiný způsob dopravy. Což je na fotografii z nástupu hezky vidět. Opět jsme díky rodičům, dalším příbuzným a také kolegům ze spřáteleného varnsdorfského klubu dali dohromady dostatek časoměřičů. Za což všem moc děkujeme. Díky tomu soutěž rychle plynula ke svému konci. Za celou tu dobu jsem nezaregistroval žádnou frontu. Ostatně, stopky drželo v ruce celkem devět časoměřičů, kteří se věnovali dvaadvaceti soutěžícím. Díky slabému větru se s modely moc o zem nebouchalo, což ocenili hlavně účastníci přeboru mládeže, který se v Křemži koná již tento víkend. K vidění bylo i sem tam nějaké to maxo. Ve vystřelovadlech to dokonce dlouho vypadalo na rozlétávání ve čtyřech, dva modeláři ale lehce pokazili devátý start a proto se šlo klasicky „do dvou“. Dlouho před půl třetí, kdy byl naplánován konec soutěže, již bylo na ploše pusto. Všichni se postupně přesouvali nahoru, k místnímu baru. Vyhlášení proběhlo před barem. S cenami snad byli všichni (děti všechny, junioři a senioři na prvních třech místech) spokojeni. Pak už následovala pouze pozvánka na další soutěže a rozjezd účastníků domů.
Za LMK Vilémov Z. Hykš
Modelářský tábor na Rané
Měl jsem sice přislíben komentář k táboru jednoho z přímých účastníků, ale máme již několik týdnů po skončení této akce a zpráva nikde. Musím se tedy spolehnout na ústní vyprávění nadšených modelářů. Tábor byl připraven jako vždy, tj. perfektně. K dispozici bylo sociální zařízení, letištní plocha, bazén a dílna s dostatkem stavebního materiálu. Děti spaly hned vedle dílny, ve stanech. Na jídlo se dojíždělo do sousedních Břvan do osvědčené restaurace „Hospůdka na okružní“. O celkem 15 dětí (počet jsem vyčetl z výsledkové listiny celotáborové soutěže) se staral dostatek zkušených vedoucích.
A tak snad jediné, čím se letošní tábor lišil od toho loňského, bylo počasí. Zatímco loni panovalo velké vedro, letos bylo o poznání chladněji. Foukal čerstvý vítr a modeláře z plochy občas vyhnala dešťová přeháňka. Ale kdo chtěl, „tréninkové okno“ si našel. Byl i čas na zmíněnou celotáborovou soutěž. Tábor rychle plynul kupředu a než se účastníci nadáli, nastal opět čas k návratu. Jistě „k velké radosti“ dětí – modelářské soustředění za námi, prázdniny téměř u konce a před námi nový školní rok.
Za LMK Vilémov Z. Hykš
ŽUCH 2026 – propozice
Vážení,
dovoluji si vás pozvat na největší námi pořádanou soutěž, kterou je ŽUCH 2026. Tato soutěž se koná dne 5. září 2026 na letišti Aeroklubu Česká Lípa.Jako obvykle bychom chtěli zajistit rychlý průběh soutěže, což mimo jiné znamená obsadit jednotlivá startoviště co největším počtem časoměřičů.
dovoluji si vás pozvat na největší námi pořádanou soutěž, kterou je ŽUCH 2026. Tato soutěž se koná dne 5. září 2026 na letišti Aeroklubu Česká Lípa.Jako obvykle bychom chtěli zajistit rychlý průběh soutěže, což mimo jiné znamená obsadit jednotlivá startoviště co největším počtem časoměřičů.
Milí rodiče, babičky, dědečkové a další příznivci našeho klubu, pokud v sobotu 5. září nemáte jiný program, přijďte nám pomoci. Počasí je objednáno „tak akorát“.
Od Duhy k Remalu
Tak nám začaly prázdniny. Ty my ovšem dlouhá léta nedodržujeme. Doma se vždy někdo nudí a tak do dílny při páteční schůzce obvykle dorazí zhruba polovina našich svěřenců. Ale protože to jsou dlouholetí členové klubu, kteří jsou samostatní, zbývá nám více času na další aktivity. V tomto případě na barvení potahovacího papíru. Jedním z prvních kroků po obnovení činnosti vilémovského klubu před více jak čtyřiceti lety, byl nákup Mikelanty. Tehdy jsme ve vyhlášené modelářské prodejně v Rumburku s vedoucí, paní Hrubou (?) navinuli snad 50 m. Však zbytky role máme k dispozici dodnes. Brzy nám ovšem přestalo vyhovovat jeho režnobílé provedení. Není žádným tajemstvím, že Mikelanta, coby čistá celulóza, se barvila Duhou, tedy barvivem na bavlnu. Barev se docilovalo hezkých, poměrně stálých. Jen to mělo drobné nedostatky – pruhy papíru se pracně nalepovaly na smrkové lišty, aby se papír při barvení nekroutil a neslepoval. Ale ne vždy se nám dařilo. Někdy to šlo bez problémů, jindy jsme z lázně vytáhli místo papíru chuchvalec vláken. Možná záleželo na teplotě lázně a také na zvolené barvě. A ještě jeden nedostatek – Duha bylo barvivo kyselé, takže se dobře pojilo s papírem a ještě lépe se zpocenýma rukama. Dodnes živá vzpomínka – jednou jsem si nedal pozor, papíry lovil z lázně holýma rukama, které jsem druhý den při neohlášené návštěvě ve firmě strkal pod stůl, protože byly do poloviny prstů brčálově zelené. Pikantní to bylo obzvláště při podávání rukou při vítání návštěvy a pak ještě jednou při loučení. Návštěva možná nabyla dojmu, že náš sponzor zaměstnává vedle lidí také vodníky.
Mikelanta nám vydržela dlouhá léta. Před pár roky se pak objevily potahovací papíry na bázi polyesteru. V našem případě Viatex, dnes Vlies. S polyesterem je to horší. Jsme textiláci a tak jsme zavedli recepturu vypracovanou našimi technology. Tedy barvení pruhů papírů, pro snazší manipulaci opět nalepenými na smrkové nosníčky, v horké barvící lázni za pomoci všelijakých přenašečů a stabilizátorů. Výsledek byl velice pěkný – nejoblíbenější barvy, tedy žlutá, červená a modrá, byly brilantní a velice stálé. Vedle pracnosti přípravy a dlouhého barvícího procesu bylo nejhorší to, že jsme barvili za varu. Celá dílna byla plná páry, což se našim modelům letadel asi moc nelíbilo.
Naštěstí jsme objevili zatím poslední způsob barvení Vliesu a to pomocí tónovacích barev. Seznámil nás s ním klubový přítel Petr Budai z Liberce. Křížovým výslechem jsme zjistili, že i on tento způsob někde vyčetl. Jen začal o rok, či dva dříve jak my. Barvení tímto způsobem se okamžitě stalo velice oblíbeným. Pruhy papíru není třeba nijak nalepovat. Jednoduše se položí na skleněnou tabuli, válečkem nasytí neředěnou tónovací barvou, setřou houbičkou na nádobí a pomocí dvou modelářských špendlíků přichytí na dřevěnou násadu koštěte. Hezky čtyři pruhy vedle sebe. Při teplotě v dílně jsou obarvené papíry za chvíli suché. Vybarvení je pěkné, jen ta stálost je o fous horší, na což se musí pamatovat při potahování. Ale jak praví klasik, pozitiva převyšují negativa. Hrnec, ve kterém jsme barvili „po textilácku“, můžeme vrátit zpět do jídelny k vaření knedlíků. A my děkujeme autorovi nápadu barvení Vliesu pomocí tónovacích barev a Petrovi za to, že nás s touto metodou seznámil.
Za LMK Vilémov Z. Hykš
Jarní Mladoboleslavská
Je dobře, že jsme i letos vyrazili na závěr jarní části sezóny do Mladé Boleslavi. Sice trochu strašilo počasí, ale s ohledem na náš záměr zalétat si v trochu jiných podmínkách než při krajských přeborech, jsme páteční „povětří“ na místním letišti uvítali. Během soutěže nás pod zamračenou oblohou prověřila trochu poťouchlá termika. Ukázalo se, že když nesvítí sluníčko a nefouká slabý vítr, máme docela rezervy. Na mysli mám hlavní kategorii, kvůli které jsme do Boleslavi vyrazili, totiž větroně A3. Nebýt druhého pana vedoucího, nedosáhli jsme během závodů v této kategorii ani jednoho „maxa“. Malou omluvou budiž, že se na tom podepsaly i nedaleké vzrostlé stromy, které ve vzduchu způsobovaly docela pěknou „bramboračku“. I tak poprosím kolegu Petra Blaschku, aby kluky v této kategorii při soustředění mladých modelářů na Rané pořádně prohnal.
Ve vystřelovadlech a házedlech necháváme klukům volnou ruku. Ať si své modely seřizují sami. Že se to tak úplně nedaří, ukazují dosažené výsledky. Speciálně u házedel mám pocit, že přechod od klasického ke kruhovému výhozu znamenal výrazné zhoršení našich výkonů. Nebýt přesvědčení, že „kruháky“ jsou progresivnější kategorií, snad bych je i dětem vymlouval.
Soutěž v poklidu směřovala ke svému konci. Při vyhlášení jsme byli překvapeni, že ocenění dosáhl také náš pan vedoucí v kategorii A3, byť původně nebyl se svým vystoupením zcela spokojen. Důkaz, že i další soutěžící se potýkali s náročnými podmínkami na ploše.
Následovalo nezbytné občerstvení v baru muzea Metoděje Vlacha a jeho prohlídka. Domů jsme vyrazili, jako už tradičně, coby poslední účastníci soutěže Jarní Mladoboleslavská. Odměnou za toto zdržení nám budiž průlet čtyř historických letadel vracejících se z předváděcí akce. To byl velký zážitek. Domů jsme dorazili zhruba o dvě hodiny později. Následující schůzku opravíme případné šrámy a už se začneme připravovat na zmíněný tábor na Rané.
Za LMK Vilémov Z. Hykš