Tentokrát tato soutěž proběhla bez jakýchkoliv komplikací. Dlouhodobá předpověď počasí tvrdící, že v sobotu bude na letišti v České Lípě poměrně teplo a hlavně, že bude foukat jen slabý vítr sympatického severozápadního směru, se vyplnila. Kdo zůstal doma na gauči, mohl litovat.

Ten vítr je v České Lípě v posledních letech obzvláště důležitý. Ať fouká jak fouká, stále něco hrozí – nedaleké stromořadí, vzdálenější les českolipského Špičáku, golfové hřiště obkličující ze dvou stran letiště a nebo samotná přistávací dráha. Nejlepší je snad výše zmíněný směr severozápadní. Do dráhy jsme vstupovali jen výjimečně (teď je moderní říkat: pouze v nižších jednotkách), zatímco golfisty jsme „nenavštívili“ ani jednou. K tomu pouze rychlost větrů do dvou metrů, takže modeláři se ani tolik nenaběhali. Mnohdy model přistál pár kroků od místa, ze kterého odstartoval. Časoměřičů jsme díky vlastním zdrojům a díky kolegům z Varnsdorfu měli dostatek, takže nikdo dlouho nečekal. Ani při počátečním náporu. V závěru soutěže, před druhou hodinou, létalo jen několik posledních opozdilců.

A jak ohodnotit výkony? Seniory odbydu rychle – létali skutečně hezky. Však se to také ve výsledkové listině hemží spoustou maximálních časů. Děti se seniorům vyrovnaly ve vystřelovadlech. Až jsem si říkal, že brzy musí přijít návrh na prodloužení maximálních časů. V házedlech a konec konců i ve větroních A3 byl znát vliv slabého větru. Vilémovské děti potřebují, aby foukalo „tak akorát“ – ani málo, ani moc.

Zmínit musíme také naše partnery na letišti a v blízkém okolí. Na začátku soutěže se na naše stanoviště dostavil řídící létání, aby se dohodl na podmínkách provozování naší soutěže. Jednání bylo velmi přátelské. Domluvili jsme se.

Stejně tak golfisté. Kolega Petr vyrazil o hodinku dříve a před zahájením soutěže absolvoval předem domluvenou schůzku s prezidentem klubu. Do plochy nám sice bylo z bezpečnostních důvodů zapovězeno vstupovat, ale byla nám nabídnuta pomoc při dohledávání modelů, které přistály na ploše, případně za plochou golfového hřiště. I tak jsem rád, že jsme této nabídky v sobotu nemuseli využít. Bude to na panu Procházkovi a soutěži Varnsdorfská jarní, aby na jaře příštího roku prověřil smysluplnost domluvených opatření.

Vyhlášení proběhlo jako obvykle, před klubovnou aeroklubu. Protože v kantýně rychle došlo pivo, všichni senioři spěchali domů. Chvíli po třetí hodině už bylo na parkovišti prázdno.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš

Halové mistrovství České republiky se letos konalo v Děčíně. Tedy na místě vzdáleném od Vilémova slabou hodinku jízdy autem. Takže nám příliš nevadilo, že je tato akce rozložena do dvou dnů. V sobotu se létala házedla, v neděli pak gumáčky – kategorie A6 a P3. Na všechno byla tím pádem spousta času. A protože jsme si naordinovali příjezd do Děčína tak, aby na trénink zbyla zhruba půlhodina (při delším tréninku po půlhodině spíše rozbíjíme než trénujeme), byly spokojeny i noční sovy zvyklé si o víkendu trochu déle pospat.

V sobotu jsme do Děčína dorazili v dost okleštěné sestavě. Chyběli dva modeláři, kteří nám dali oficiální výpověď, třetí, od kterého výpověď očekáváme k začátku prázdnin a čtvrtý, který údajně ležel doma s pochroumanou nohou. Nestartovali též ani létající senioři absolvující důležitou rodinnou oslavu. Zůstali nám věrní – mladší žák Šimon, Jirka s Ivanem v kategorii starších žáků a junior Víťa. Co se týče vlastní soutěže, kluci nezklamali, ale na druhou stranu osobní rekordy se tentokrát nekonaly. S výjimkou několika seniorů odlétali téměř všichni soutěžící tento přebor s polským modelem Vrona. Tedy i my. Kluz naše modely nemají špatný. To, kde jsme pokulhávali za konkurencí, především z Kamenných Žehrovic, byl přechod vržených modelů do kluzu. Zatímco našim soupeřům přecházely modely do kluzu plynule, nám se nedaří zbavit se prosednutí, mnohdy i o několik metrů. Neodvážil jsem se ale během soutěže v modelech příliš šťourat, takže jsme většinu letů „prosedávali“. Lepší příležitost s tím něco udělat budeme mít v prosinci při Vánočním rampouchu. Účast v „mládežnických“ věkových kategoriích nebyla příliš vysoká, takže i na nás „něco zbylo“. To účast v kategorii seniorské byla hojnější. A jako vždy se odehrával lítý boj mezi dvěma modeláři takříkajíc tuzemskými a dvěma modeláři přespolními. O pořadí rozhodlo až poslední kolo. A abych nebyl tak úplně kritický k našim modelářům. Ve společné výsledkové listině se kluci Havlíčkovi umístili zhruba v polovině startovního pole a i oba zbývající žáčci si připsali několik „seniorských skalpů“.

V neděli nás opět bylo jen jako do mariáše. Žáci se nezměnili, juniora Víťu nahradil pan vedoucí Blaschka. Také soupeřů ubylo. My jsme nasadili nové modely „Jednoduchá A6“ a docela jsme z nich byli zklamáni. Přestože jsme se snažili využít cenných rad zkušených modelářů a na rozdíl od sobotních házedel se tentokrát šťourali ve všem možném, dosažené časy se zlepšovaly jen zvolna. Jestliže v sobotu byli lepší modeláři z Kamenných Žehrovic, tentokrát nás překonali oba mladí Varnsdorfáci. Znovu se s diplomem dostalo na všechny naše žáky. V interním souboji vilémovských modelářů naštěstí prestiž vedoucích obhájil Petr. Myslím, že také na poslední chvíli.

Pak jsme pořadatelům pomohli změnit zpět modelářskou plochu na tenisové kurty, vyzvedli si výhru, rozloučili se s kolegy blízkými i těmi vzdálenějšími, které vídáme jednou, maximálně dvakrát do roka a spěchali domů. Spokojeni s tím, že tentokrát jsme v hale žádný model neztratili a i poškození modelů bylo minimální. A s předsevzetím, že musíme před další soutěží zařadit nějaký trénink a pokusit se přesvědčit naše „Á šestky“ k lepším výkonům.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov, Z. Hykš

Hezky se nám to letos časově sladilo – v závěru minulého týdne jsme si vyřešili důležité, byť nemodelářské záležitosti, tento víkend proběhl dětský den ve Vilémově a Velkém Šenovu, zatímco sobotu a neděli příští máme rezervovánu pro o týden odložené halové MČR v Děčíně.

Vilémovskou akci spolupořádala místní základní škola, tak snad proto byla naplánována už na pátek. Za náš klub dorazili všichni tři vedoucí, z těch starších členů LMK Jakub Smělík a také dva žáci – Šimon Poliak s Nelou Trantinovou. Zvolili jsme osvědčený model vystřelovadel vystřelených pomocí „gumového praku“. Vznešeně mu říkáme katapult. Účast dětí byla velká. My jsme ale trochu utrpěli tím, že děti si vyzvedly u pořadatelů kartičku a vyrazily na zhruba dvoukilometrovou trasu plnit dílčí úkoly. Zpět se vracely řádně unavené s tím, že měly oči jen pro občerstvení, skákací hrad a posléze i řádění v pěně, kterou pro ně připravili místní hasiči. Takže na stanovišti modelářů panovaly klid a pohoda.

Druhý den ve Velkém Šenově to bylo přesně naopak. Jakuba u katapultu nahradil Michal Jiřinec. Na dohledávání modelů jsme měli Jirku Havlíčka a znovu Šimona Poliaka. Nenudil se nikdo, včetně mě. Během této, zhruba tříhodinové akce, jsem vypatlal celou tubu vteřinového lepidla. Na našem stanovišti se neustále vytvářely dlouhé fronty. Michal řídil letecký provoz a kluci běhali za plot pro ulétlá letadla. Soutěžící děti pod tíhou zodpovědnosti drtily výškovky a směrovky vystřelovadel a já lepil a lepil. Jednu chvíli nastal kritický okamžik, kdy jsme z patnácti letadel měli k dispozici pouhé dva, ještě jakž takž létající modely. Ale zvládli jsme to. Poté, co u nás provoz trochu opadl, vyrazili si zasoutěžit i naši kluci. Něco vyhráli a od pořadatelů obdrželi výslužku navíc. Vypadali spokojeně a i my vedoucí jsme byli rádi, že kluci byli tímto způsobem odměněni za svoji ochotu věnovat kus soboty ostatním dětem.

Asi jsme se osvědčili, protože hned v pondělí jsme obdrželi pozvánku na příští rok. V zimě nás tím pádem čeká spousta práce při opravě notně zdevastovaných vystřelovadel. Naštěstí se jedná o naše první pokusy o letadla této kategorie, které používáme jen při této příležitosti. Mnohdy to jsou malá házedélka přestavěná na vystřelovadla. Naše „ostré“, soutěžní modely, které si šetříme pro modelářské závody, by se na fotbalové hřiště ani nevešly. Stejně nám jedno éro ulétlo. A také musíme s pořadateli vymyslet, jak se více zapojit do cyklu soutěží. Po oba dny jsme totiž vystupovali mimo hlavní program. Některé děti byly proto zklamány, že od nás nedostaly na kartičku alespoň razítko. Popřemýšlíme a příště budeme ještě lepší.

Za LMK Vilémov, Z. Hykš

Jednou ročně, dříve než místní zemědělec vyžene na pastvu krávy, pořádáme na louce „Pod skokanským můstkem“ opékání špekáčků. Jedná se o pracovně společenskou akci. Ta pracovní část vypadá tak, že kluci sestaví náš „katapult“ a překontrolují vystřelovadla pro blížící se dětský den. Společenská proto, že pojíme, špekáčky zalejeme Colou, případně něčím ostřejším a pohovoříme o tom, co modeláři podniknou v druhé polovině letošní sezóny.

Akce se jako obvykle vydařila. Trávu jsme moc nepošlapali, nic nám neulétlo ani jsme nic nerozbili a domů jsme dorazili až za tmy. Všichni spokojeni.

 

Za LMK Vilémov, Z. Hykš

Tak jsme konečně hotovi. Ale dalo nám to zabrat. Poslední dvojkolo jsme podle plánu měli absolvovat v sobotu 4. února. Jenže vlivem nejrůznějších událostí se nám to povedlo až o celých čtrnáct týdnů později. Možná s malou nepřesností, ale mělo by platit, že za těch čtrnáct odkladů mohou:

• 5x start na jiné leteckomodelářské soutěži (dvě halové soutěže – stejně foukalo, dva krajské přebory + Varnsdorfská jarní)
• 1 nebo 2x jiná modelářská akce
• 1x nepřítomnost jednoho z hlavních pořadatelů.

To znamená, že zbytek, tj. šest až sedm odkladů má na svědomí mizerné počasí. To si letos opravdu zařádilo. Odklady provázel silný vítr a většinou to bylo i s vodou. Ale protože Nejsevernější házedlo je „výběžková“ akce, které se účastní pouze modeláři z nejbližšího okolí a se kterými se můžeme snadno domlouvat telefonem, nelámali jsme to před koleno a trpělivě odkládali. Vrátit domů děti ze soutěže mokré a nastydlé, tak nám je příště maminky už nepůjčí. Vše se nám znovu hezky sešlo až v sobotu 13. května – bylo krásně, alespoň v první polovině soutěže svítilo sluníčko a foukal jen slabý vítr. Takže když to shrnu, letos jsme soutěžili na sněhu, na loňské trávě a nakonec mezi pampeliškami. Ale už se v tom nebudu patlat a kritiku letošního počasí ukončím.

Ti, kteří tuto sobotu do Mikulášovic dorazili, si hezky zalétali. Několika maximálních časů vedle seniorů dosáhli i naši junioři a žáci. Jen ty sloupy a dráty vysokého napětí překážely. Naražených náběžek házedel bylo až moc. Ale další provozování svých modelů podle mě čeká všechny házedláře až na modelářském táboře, takže mají spoustu času na opravu. Létalo to tak daleko, že ti nejzdatnější končili závody až kolem půl jedné. To už se ostatní v lipovské restauraci, kde jsme si již poněkolikáté rezervovali malý salónek, krmili hranolky a jinými dobrotami. Pořadatelé dorazili před jednou hodinou. Protože ale výsledky zpracovávali ještě během těchto závodů, vypsali pouze diplomy a přistoupili k vyhlášení celkových výsledků. Diplomy jako obvykle zajistil Luboš Paťha za mikulášovický klub, varnsdorfští a Vilémováci dodali ceny jedlé i nejedlé. Diplomy obdrželo všech osmnáct letošních soutěžících. V žákovských kategoriích se dostalo nejenom na tři nejúspěšnější. Malou pozorností jsme ocenili i modeláře mimo stupně vítězů. Mimo jiné to byly pro každého dva již sestavené modely házedel. Snad nejmladším žáčkům budou vyhovovat. Uvidíme, jestli se s nimi na některé příští soutěži objeví.

Pak jsme všechny pozvali na příští rok, na jubilejní, třicátý ročník. Doufejme, že k nám tentokrát bude počasí milosrdnější. No a pak jsme se už rozjeli domů. S tím, že co se týče „venkovních“ soutěží, máme pro toto pololetí konečně splněno.

Výsledková listina ZDE!

Za všechny pořadatele Z. Hykš