Trénink před MČR

Minulý pátek jsme využili posekané louky v Lipové a místo léčení šrámů utržených při soutěži Žuch 2021, jsme před hlavní akcí sezóny, mistrovstvím ČR mládeže, naposledy potrénovali. Užili jsme si sluníčka posledního skutečně letního dne, z jedné fotografie je patrné, že jsme i něco baget spořádali, zato sportovní výkony moc nepotěšily. Při jízdě na kole mě můj výrazně zdatnější kolega častuje kritikou, že jedu tak, že by mě předjela i babka s nákupem. Nevím, jakým příměrem ohodnotit naše svěřence. Snad, že létali jako ponocní, ale tím bych se určitě dotknul ponocných. Byla to bída. Někteří ani nezvládli plný počet startů a dosažené výkony by nestačily ani na přebor Vilémova a blízkého okolí. Tak snad to bude pro nás před Moravskou Třebovou ponaučení.

Potěšilo nás naopak to, že z onoho zemědělce, který se na nás na samém začátku tréninku řítí, aby nás vyhnal, se nakonec vyklubal náš bývalý člen a úspěšný junior, Martin Hájek. Popovídali jsme si, zavzpomínali na staré časy, mezitím popoháněli naše stávající modeláře a už za šera se vrátili zpět do dílny. Před budovou již na nás čekaly netrpělivé maminky, aby si své ratolesti odvezly domů. Tak doufejme, že bude platit heslo „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Obávám se ale, že v sobotu 25. září rozhodně nebudeme na letišti v Moravské Třebové patřit mezi favority.


Z. Hykš

ŽUCH 2021

Přátelé, kamarádi,

Oslovení, které jsem si vypůjčil z jednoho populárního českého filmu a které často používám, je myšleno zcela vážně. Určitě to tak cítí i moji kolegové, dospělí vedoucí našeho klubu a věřím, že stejně tak i vy. Ostatně, cosi o velké modelářské rodině jsem na stanovišti kategorie F1H zaslechl i z úst jednoho ze seniorských soutěžících při dávání si přednosti na startu. Prostě v sobotu jsme Vás všechny moc rádi viděli a celou soutěž jsme si také hezky užili. Napomohlo tomu také velice pěkné počasí. Sluníčko svítilo, ale nepřipalovalo a vítr foukal „tak akorát“, což vyhovovalo jak malým modelářům s krátkýma nožkama, tak i modelářům dospělým. Jen ten směr zlobil. Začínali jsme lety směřujícími k nedalekému golfovému hřišti. Dříve ale, než jsme se stačili dostat do konfliktu s prezidentem klubu (zkušenost z jednoho předchozího ročníku), se vítr stočil přímo do dráhy. Což se pro změnu nelíbilo provozovatelům vyhlídkových letů. Byli jsme proto řídícím létání odstředěni až na úplný kraj plochy k pastvině s řádně nabitými ohradníky. S uspokojením jsme sledovali, jak se ve druhé polovině soutěže směr větru postupně mění ideálně podél přistávací dráhy. V tu chvíli zavládla na ploše úplná pohoda a užíval jsem si i já, který jinak stále nervózně pokukuje na dráhu, zda se po ní neloudá nějaký náš modelář. Až v závěru soutěže se vítr stočil do směru předpovídaného pro celý den meteorology. Tedy přímo na nedaleké olšové stromořadí. Naštěstí jsme v té době už končili. Ještě jedno negativum soutěží v České Lípě musím konstatovat – ostatní „supersenioři“ (60 let a více) budou se mnou souhlasit – z letištní plochy k baru, kde probíhá vyhlašování výsledků, je to rok od roku dále a do stále většího kopce.

Počasí bylo tak příznivé, že i naši mladí, po dlouhé přestávce nerozlétaní členové vilémovského klubu, dosáhli několika maximálních časů. Pěkné výkony jsme zaregistrovali i u ostatních soutěžících. I přes mírný vítr létali někteří modeláři tak daleko, že nestačili svoji kategorii dolétat celou. To se týká třeba gumáčkářů. Ti si navíc stěžovali, že bylo „nějaké příliš praskací“ počasí – každou chvíli se z jejich koutku ozýval charakteristický zvuk přetrženého svazku. Škoda, mohli mít hezký výkon do žebříčku. Zmínit musím také fakt, že se nám, za pomoci kolegů z LMK Varnsdorf a rodičů našich dětí, podařilo zajistit spoustu časoměřičů. Na žádném stanovišti se dlouho nečekalo. Tímto časoměřičům děkuji a prosím je o zachování přízně.

Jednotlivé kategorie končily postupně, takže jsem mohl vypisovat diplomy ještě na ploše. To už kolega Petr před barem třídil ceny do připravených plastových tašek. Ceny jsme předali, vyfotili se (Frantovi Glozigovi se omlouvám za tu skloněnou hlavu), slíbili jsme si, pokud nerozhodne jinak vyšší moc, že se na Žuchu uvidíme opět příští rok a rozjeli se domů.

Výsledková listina ke stažení ZDE!

Z. Hykš

 

Činnost klubu obnovena

Zhruba od poloviny června se opět scházíme. Doufejme, že tentokrát na delší dobu. Stejně jako loni nás velice potěšilo, že při první svolané schůzce jsme se sešli úplně všichni – sedm mladých modelářů v žákovském věku, dva junioři a tři vedoucí. Samozřejmě, nikdo z našich chovanců si moc nevzpomínal na to, co před zhruba osmi měsíci, kdy jsme byli proticovidovými opatřeními rozehnáni, tehdy stavěl. Vedoucí ale s něčím takovým počítali a sami se sešli o dva týdny dříve na přípravných schůzkách a na děti se řádně připravili. Práce se tedy rozběhly poměrně rychle. Dokončovala se „Home office házedla“, opozdilci pokračovali v práci na větroních A3 Pionýr a rychlíci zahájili stavbu házedel halových. Zatím depronových, ale snad brzy rozjedeme i výrobu křídel uhlíkových.

Nedílnou součástí bylo fotografování našich nejmladších. Junioři bohužel fotografování unikli. Tradicí od roku 2014 je také vánoční měření výšky našich svěřenců. Loňské vánoce jsme ze známých důvodů vynechali, změřili jsme se tedy až nyní. Na metě 207 cm se tyčí správce našich stránek, Adam. Následují samozřejmě oba zmínění junioři, kteří stejně jako Adam (naštěstí) již nerostou. To žáci trhali rekordy – Víťa vyrostl o celých 18 cm a Milan s Ivanem o 12 cm. Další důvod proč s povzdechem vzpomínat na ztracený čas – modeláři „v nejlepším věku“ za zmíněných osm měsíců přišli o spoustu soutěží a jistě řadu pěkných výkonů. Tak doufejme, že ve zbytku roku už konečně budeme moci v klidu pracovat a připravovat se na snad plnohodnotnou sezónu 2022.

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

„Home office“ házedlo

Covidová pauza vedle známých průvodních jevů se v mém případě projevila i velkým nárůstem lennosti. Utrpěla nejenom činnost modelářská, ale i další koníčky, kterými jsou fotografování a jízda na kole. Důkladně jsem provozoval pouze gaučing. Nějaké příspěvky na naše stránky sice vznikly, jen jaksi nebyla vůle poslat je dál, kolegovi Adamovi, který má stránky LMK Vilémov na starost. Nyní jsou již oba příspěvky značně zastaralé, přesto jsem se nakonec rozhodnul je zveřejnit a prezentovat tak, že i v oné dlouhé přestávce jsme se snažili něco modelářského podnikat.

 

„Home office“ házedlo

Dlouhé čekání na dobu, až nám uvolňování stávajících opatření vrátí zpět naše svěřence, jsme se rozhodli dětem trochu zpestřit. Papírová vystřihovánka z časopisu ABC, připravená pro naše svěřence před vánocemi, moc netáhla. Sestavili ji pouze dva mladí modeláři a pan vedoucí Blaschka, který si tím chtěl připomenout své mládí. Ostatních pět (a také nikdo z oslovených dětí z naší obce) se soutěže o nejlépe postavený model nezúčastnilo. Souběžně provedená anketa nám ale poskytla zajímavé náměty – od „chci stavět, ale jen v kolektivu“, až po „papírová vystřihovánka nás nezaujala, ale kdyby bylo něco létajícího, to bychom zájem měli“. S ohledem na předpokládané domácí vybavení našich modelářů jsme se proto rozhodli pro balzové házedlo. Vytvořili jsme rychlostavebnici modelu Vlaštovka s předem připravenými díly ve dvou velikostech. Tu menší pro obě naše děvčata a ve velikosti dle originálního plánku (Radomíra Čížka?) pro chlapce. Počet stavebnic vyšel z prvotního průzkumu – dva modeláři opět chtěli stavět pouze kolektivně, zbytek projevil zájem. Příprava polotovarů i s jejich rozvozem až do domu trvala dvě páteční odpoledne. Opět trochu statistiky – tři modeláři se do samostatné domácí stavby nakonec nepustili, zato dva zbývající si již tři dny poté vyžádali přípravek na broušení vzepětí středu a uší křídla, zvaný u nás v klubu „Standa I“ (podle zhotovitele Standy Rudínského z LMK Varnsdorf). Podle zpráv rodičů se na konci téhož týdne létalo, což dokumentují přiložené fotografie. A příští páteční odpoledne jsme měli možnost postavené modely posoudit osobně. Myslím, že se povedly. A protože oba kluci Havlíčkovi jevili chuť do další stavby, připravili jsme jim novou stavebnici. Tentokrát s daleko větším podílem jejich práce. No a ti dva příznivci kolektivní stavby v klubu a tři modeláři, kteří naši stavebnici zastrčili doma v kuchyni někam nahoru na skříň, si model postaví během schůzek, které už konečně opět „vypukly“.

Za LMK Vilémov       Z. Hykš