Nejsevernější házedlo 2022 – první a druhé kolo

Tak už to máme za sebou. Bohužel, klidnější plocha v Lipové byla zorána a tak jsme museli vzít za vděk pláněmi u Paťhů, které by si dnes zasloužily spíše pojmenování Větrná hora. Zatímco u nás v ďolíku téměř nefoukalo, v Mikulích vál dost ostrý vítr podporovaný trvalým sněžením. A k tomu celodenní mráz. Však jsme proto dnes zaregistrovali ještě jednu změnu. Trpící časoměřiči naše Nejsevernější házedlo přejmenovali na házedlo Nejdrsnější.

Slavnostní nástup se odehrál kolem deváté hodiny. Po sdělení nezbytných informací jsme zahájili vlastní soutěž. Na startovní čáru se postavilo celkem dvacet soutěžících, takže již dnes jsme překonali celkový počet házedlářů z posledního ročníku konaného v roce 2020. Naštěstí oslovení rodiče vyslyšeli naši prosbu a v duchu hesla „hodně časoměřičů = brzy budeme doma“ se zúčastnili ve velkém počtu. I tak mnozí z nich, zvláště ti bez rukavic, opouštěli stanoviště řádně promrzlí.

To soutěžící na tom byli podstatně lépe. Čerstvý vítr odnášel vržená házedla daleko směrem k Vilémovu, takže pohybu si užili dost a dost. Možná až moc, protože dva z našich nejlepších druhé kolo nedokončili. Přestože jsme byli ochotni na ně počkat, už se jim nedostávalo sil. Že to dnes nebyla žádná selánka, svědčí to, že na konci soutěže jsem jen opatrně ohlodával na kost zmrzlý perník. Ale bojová nálada nás neopustila a poté, co doma rozmrzli, snad na nás nezanevřeli ani naši časoměřiči. Třeba budeme za ty útrapy za čtrnáct dní odměněni příznivějším počasím.

Výsledková listina z 1. a 2. kola ZDE!

Za LMK Vilémov         Z. Hykš

MČR halových modelů 2021

Týden po naší soutěži přišel vrchol sezóny, MČR halových modelů. Do Děčína jsme se vypravili trochu oslabeni. Chyběli tři modeláři, jak jinak, hlavně z důvodu karantény. A jak jsme později zjistili, tento problém nepostihnul jen nás. Do Děčína dorazila řada dospělých modelářů, někteří dokonce z velké dálky, zato jsme postrádali soupeře v žákovských kategoriích. Copak v házedlech několik soupeřů, dokonce výtečných, bylo. Když slyším Kamenné Žehrovice, pomalu se stavím do pozoru. Takže úspěch našich modelářů byl podložen sice nepočetnou, zato ale kvalitní konkurencí. To v gumáčkách medvěda porcovaly pouze naše děti za přispění Václava Šulce z LMK Varnsdorf. Ale není to naše vina, že řada soupeřů zůstala raději doma. Například kluci Havlíčkovi moc o tyto závody stáli a tak spolu s rodiči vynaložili nemalé úsilí, aby mohli do Děčína přijet. Mohla i konkurence. Takže klukům blahopřeji k dosaženým výsledkům. V házedlech se podle mě zlepšili všichni naši svěřenci. To v gumáčkách přetrvávaly problémy s nadváhou popisované již v komentáři k vilémovské soutěži. Však také ve volných chvílích probíhaly konzultace se zkušenými kolegy na téma, čím nahradit Jednoduchou A6 pana Kaliny, jak zvládnout výrobu především ložiska vrtule a také, kde vzít kvalitní „gumu“.

Vlastní soutěž probíhala plynule, v klidu. Ostatně, jak nám to hlavní pořadatel, Víťa Privara, předvedl v minulosti již několikrát. Pohodu si pochvaloval i pan vedoucí Blaschka, který měl tentokrát dost času i na vlastní létání. Což se projevilo mimo jiné i tím, že obhájil před našimi mládežníky pozici nejlepšího klubového modeláře a to jak v házedlech, tak i v kategorii A6. Snad jen ta zima, která mě zahnala od neděle do postele, nemusela být tak velká. V chladné hale strávili ti nejvěrnější téměř 12 hodin. Raději jsme děti poslali domů jak nejdříve to šlo. My zbývající jsme pomohli přeměnit modelářskou halu opět na tenisovou, zúčastnili se vyhlášení výsledků kategorie A6 a P3, naložili početné krabice s modely do auta a přes Německo mazali směrem na Vilémov. Pro zájemce o náš Halový Žuch 2022 uvádím, že od děčínské haly k té naší vilémovské to je 42 kilometrů. Tak na shledanou v únoru ve Vilémově.


Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov            Zdeněk Hykš

 

Předvánoční polétání 2021

Po roční přestávce jsme se opět sešli ve vilémovské sportovní hale při naší tradiční soutěži halových modelů. Již loni jsme změnili termín konání této akce tak, abychom si vzájemně nepřetahovali soutěžící s kolegy z LMK Kamenné Žehrovice pořádajícími Modelářský Silvestr v Doksech u Kladna. Loni se ale nakonec nic nekonalo, takže před Vánocemi jsme se letos takto sešli poprvé. Ještě k jedné korektuře data konání došlo a to po dohodě s pořadateli MČR, se kterými jsme si prohodili oba termíny.

Takže nikoliv 18. prosince, ale již o týden dříve jsme se zájmem sledovali, jak moc se zaplní parkoviště před vilémovskou sportovní halou. Nakonec, v porovnání s rokem 2019, kdy jsme se viděli naposledy, chyběla zhruba třetina soutěžících. Dílem to bylo vinou nešťastného covidu, chybělo ale i několik modelářů, především těch mladších, z Varnsdorfu. Modelářskému Silvestru jsme se vyhnuli, modelářské výstavě ve Varnsdorfu bohužel nikoliv. Pan vedoucí Procházka musel zařídit ukončení výstavy a nebyl nikdo jiný, kdo by k nám dovezl varnsdorfské děti. To dospělých modelářů dorazilo o poznání více. Sečteno, podrženo, do obou kategorií se nakonec přihlásilo celkem devatenáct soutěžících. Jsme tomu moc rádi – mohlo to dopadnout hůře.

Bylo patrné, že většina soutěžících létat v naší hale nezapomněla. Výkony byly vesměs moc hezké. Určitě padla spousta osobních rekordů. Co se týče našich dětí, chtělo by to trochu modernizovat náš letecký park. Házedla jsou olétaná. Obě děvčata začínají a tak se celkem pochopitelně zlepšila, zato kluci létají v podstatě již tři roky to samé. A v gumáčkách A6 byla situace ještě složitější. Neohrabané dětské prsty během předchozích závodů přivodily modelům řadu zranění. Pan vedoucí vážením zjistil, že většina modelů je vinou bohatých nánosů lepidla minimálně dvojnásobně těžší jak v době jejich vzniku. Při této příležitosti si musím hluboce povzdychnout, jaká obrovská škoda je, že už nejsou k dispozici nové stavebnice modelu „Jednoduchá A6“ od pana Kaliny. Moc vydařený model. Vždyť na soutěžích s ním létá i spousta dospělých. Ukončení výroby této stavebnice je pro naše další účinkování v kategorii A6 velkou hrozbou.

Po celou dobu konání těchto závodů byl opět otevřen bar vedený paní Blaschkovou. Letos ale přišel pan vedoucí Blaschka s novou inovací – mamka sice povede provizorní bar, ale omezené množství pochutin bude pouze rozdělovat mezi zájemce. Takže pokud jsem z dálky mohl pozorovat ruch kolem pultu, děti dostaly něco malého na zub a k pití. Dospěláci si pak mohli objednat kávu a neřidiči i něco ostřejšího pro lepší vidění v hale. Což bylo účastníky soutěže kvitováno s povděkem.

Ačkoliv je naše hala v porovnání s tou děčínskou minimálně třetinová, myslím, že naše Předvánoční polétání bylo dobrým tréninkem před hlavní soutěží sezóny, MČR halových modelů v Děčíně, konané o týden později. Soutěž jsme ukončili dle plánu v sedm hodin večer. Vyhlásili jsme výsledky a předali ocenění nejlepším. Těm dvěma poškozeným modelářům se ještě jednou omlouvám. Opravdu to bylo nepozorností, nic jsem během závodů nepil. Napraveno bude v Děčíně. Nakonec jsme poklidili, zhasli a rozešli se do svých domovů s tím, že ve Vilémově se s mnohými z Vás znovu uvidíme při naší „venkovní“ soutěži Nejsevernější házedlo, která by dle plánu měla začít 8. ledna 2022. Též s ročním odkladem. A také se již těšíme na Halový Žuch 2022, naplánovaný na 26. února.


Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov      Zdeněk Hykš

MČR mládeže 2021

Vybavuji si, že v samém závěru MČR mládeže 2019 se hlavní pořadatel, kolega Patrik Cintula, nehroutil vyčerpáním. Naopak, docela spokojeně prohlásil, že soutěž dopadla dobře (což rádi potvrzujeme) a že ho začíná pořádání takových akcí bavit. Nevím, zda byl o rok 2020 velký zájem a nebo naopak se nikdo další nepřihlásil, faktem ale je, že i tento rok jsme se měli sejít na letišti ve Starém Městě na jím organizovaných přeborech. Ze známých důvodů se tato akce nekonala, přestože bylo navrženo několik náhradních termínů. Povedlo se to až letos v září.

Za děti mluvit nemohu, ale vedoucí se docela těšili – na velkou soutěžní plochu, na známé, které jsme mnohdy neviděli řadu měsíců, i v očekávání klidné, bezproblémové soutěže. Nakonec se splnilo vše. Jen dopravu na soutěž jsme trochu pozměnili. Oproti předloňskému třídennímu modelu s ubytováním v Městečku Trnávka jsme tentokrát zvolili akci jednodenní. Bohužel s nepříjemným vstáváním v půl jedné ráno a kodrcáním se v těsném autobusu. Vyhodnocovat budeme příští schůzku, ale už nyní mohu říci, že pozitiva převládla nad negativy. Už jen kvůli tomu, že vedoucí, jindy točící volantem, si v autobusu pospali a během soutěže si mohli k řízku od manželky dát na zapití něco ostřejšího.

S výkony to bylo horší. Po absolvování našeho Žuchu a jednoho tréninku na louce v sousední vsi, kdy jsme místo ladění výkonů spíše dětem připomínali, kde má letadlo předek a kam se vkládá kroužek vlečné šňůry, jsme nečekali žádné zázraky. Na letišti ve Starém Městě jsme byli poměrně brzy a tak jsme měli dost času na trénink. Ten nás možná naladil trochu optimističtěji, ale první kolo soutěže nás opět vrátilo na zem. Zkazili jej snad úplně všichni. Někteří naši svěřenci se v dalších kolech přeci jenom zlepšili, jiní, především zkušenější házedláři vypadali, jako kdyby házedlo drželi poprvé v ruce. Myslel jsem, že s modely letadel je to jako s jízdou na kole – kdo se ji jednou naučí, už ji nikdy nezapomene. Bohužel, skutečnost mě rychle vyvedla z omylu – během dlouhé přestávky vynucené tím prevítem koronavirem mnozí z nás zapomněli úplně všechno. Radost nám proto udělal malý Jirka Havlíček, který v kategorii mladších žáků vybojoval třetí místo.

Ve větroních A3 platilo něco podobného – první kolo bylo na infarkt. Na konci soutěže jsme pak vykázali pro nás standardních zhruba 200 vteřin. To stačí možná na náš krajský přebor, nikoliv však na „republiku“. Omluvou dětem budiž, že tuto sobotu panovaly na letišti ve Starém Městě dost poťouchlé povětrnostní podmínky, ve kterých tápali i sami vedoucí. Potěšilo snad jen, že děti, ač si byly vědomy, že nějaké hezké umístění je ztraceno, bojovaly až do konce. Vedle snahy napravit alespoň trochu nepodařené první kolo je popoháněla i touha dosáhnout více max., než bratr nebo kamarád.

Musíme si teď ověřit, zda naše „věčné talenty“ dostanou ještě jednu příležitost mezi žáky. Pokud po příštích letních prázdninách odejdou na střední školu, máme po talentech. Většinou jim v další klubové činnosti zabraňují pozdní návraty domů. Schůzky se u nás konají v pátek. Rozcházíme se po sedmé hodině a to jsou mnozí studenti ještě na cestě domů. Naše covidová akce „Home Office házedlo“ nás přesvědčila o tom, že na individuální domácí přípravu se moc spoléhat nemůžeme. Ale to je věc, kterou znají i mnozí jiní vedoucí modelářských klubů. Bude to jeden z faktorů, proč juniorů soutěží tak málo.

Po rozlétání a vypsání diplomů následovalo ocenění nejúspěšnějších modelářů. Jak píšu výše, i na nás zbylo jedno místečko na stupních vítězů. Vyhlášením nejlepších modelářů to ale tentokrát neskončilo. Jeden z pořadatelů, pan František Doupovec, ocenil krásnými modely několik méně úspěšných modelářů. Byla to taková dojemná chvilka, což neříkám jen proto, že i na nás něco zbylo. Konkrétně na úplného nováčka na velkých soutěžích, Nelu Trantinovou, která byla odměněna za to, že soutěžila se svým školním modelem Gino, se kterým dokonce během těchto přeborů dosáhla i jednoho maximálního času. Gesto pana Doupovce se líbilo všem přítomným modelářům, což ocenili dlouhým potleskem.

No a pak už jsme se rozloučili s ostatními kolegy s přáním, aby to tentokrát nebylo na tak dlouho, jako v roce 2019. Nás čekalo dalších pět hodin v autobusu. A protože jsme cestou odrazili požadavek klubového jedlíka, abychom zastavili v nějaké restauraci, do Vilémova jsme dorazili chvíli po dvaadvacáté hodině. Předali jsme děti a před jedenáctou večerní jsme již zalézali do postele. I se započtením ranního vstávání a cesty autobusem jsme tak celé MČR zvládli za dvacet dva a půl hodiny.

Rád přidávám krátkou poznámku – v pátek 1. října, bylo tak krásné počasí, že jsme neodolali a vyrazili na naši lipovskou, čerstvě posekanou plochu si zalétat. Jen tak, pro radost. Přítomní „větroňáři“ nás docela potěšili. Doutnáky jsme v trochu silnějším větru dávali minimální, abychom nemuseli běhat přes dost frekventovanou silnici, ale téměř všechny lety měly zaděláno na maximum. Pokud jsem byl v komentáři věnovanému MČR k dětem kritický, tento pátek jsem byl spokojen. Hlavně s tím, že kluci při vleku zvládali svůj model i trochu řídit. Konečně to nebyl jen běh s očima upřenýma k obzoru, regulovaný řevem vedoucích. Však si na konci tohoto létání kolega Petr k dětem povzdechnul – „škoda, že jste tak nelétali minulou sobotu“. Je nám jasné, že jeden let vydá za hodinovou přednášku. Takže milé děti, hádejte, kam vyrazíme příští pátek, pokud bude hezky?

Poznámka druhá: následující pátek skutečně panovalo pěkné počasí a proto jsme znovu vyrazili do Lipové. Vítr sice foukal ještě o trochu více jak před týdnem, ale sluníčko se snažilo a proto jsme se rozhodli pro létání. Klubovny si dosyta užijeme v zimě. Celkový dojem z akce byl opět příznivý. Nic jsme nerozbili a i většina startů vypadala podařeně. Kdo chtěl, hezky si zalétal, kdo ne, spořádal alespoň za balíky slámy, u kterých jsme se utábořili, čtyři bagety. V šest hodin večer zalezlo slunce za obzor a prudce se ochladilo. Proto jsme, i s ohledem na holá kolena našich otužilců a ozdobné plátěnky našich parádnic, zaveleli k návratu. Děvčata se svezla domů autem, kluky čekala ještě večerní cesta domů na kolech. Kolega vedoucí byl tentokrát pesimističtější jak já, neboť tvrdil, že to bylo letos poslední létání s větroni A3. Já věřím, že nám počasí dá ještě nějakou další šanci.


Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Tábor Raná 2021

Rok se s rokem sešel a naši modeláři opět vyrazili na týdenní pobyt v areálu letiště Raná u Loun, za účelem intenzivního tréninku a stavby, či oprav modelů. Na konci pobytu je totiž čekala kvalifikace na mistrovství ČR, na kterou je třeba být řádně vybaven svými modely ve špičkovém stavu a nabit jistotou a vytrvalostí. Složení členů bylo letos identické jako předešlý rok; děti už tedy byly seznámeny s provozem tábora i jeho stavbou. Opět se ubytovaly ve stanech na place před letištní dráhou.

Co se denního programu týče, ten byl rozdělen na dvě části: dopolední a odpolední. Při dopoledním programu byly děti nahnány do dílny, kde se věnovaly stavbě a opravám. To vše bylo pro zpestření prokládáno dopoledními soutěžemi. Musím smeknout klobouk před „náčelníkem“ Procházkou, který soutěže organizoval. Soudím, že soutěže děti velice nadchly a docela pohltily, jelikož se navzdory jejich nedlouhému trvání jisté známé firmy po odchodu na soutěž už do dílny nevrátily…

Při návratu z oběda, na který se opět jezdilo do restaurace Ponorka, který byl, bohužel, obohacen o tragikomické inscenace z řad členů tábora, přišel na řadu odpolední klid a různorodý odpolední program. Letos, stejně jako vloni, byl pro děti bazén svatým grálem tábora. A není divu; byla do něj totiž zavedena filtrace a byl pečlivě chlórován, tudíž se kvalita vody od minule dost vyšvihla. Za příslib bazénu byly děti ochotny udělat cokoli a poslouchat na slovo; nejednou se proto stalo, že šly do bazénu i několikrát denně. Konec konců, komu by se chtělo být v těch odpoledních krutých vedrech zavřený v dílně a péct se ve vlastní šťávě.

Za příznivého počasí se v odpoledních a podvečerních hodinách mladí modeláři věnovali tréninku se svými modely. Bohužel, povětrnostní podmínky nám nedovolovaly trénovat s větroni, tím pádem se létalo jen s házedly, což se později dosti fatálně projevilo při závěrečné soutěži. Při ní byly pokusy našich svěřenců dosti kolísavé. Velkým mínusem byla nepochybně absence pana vedoucího Hykše a jeho nepřeslechnutelného „Pusť!“, které tradičně zabrání mnoha nepovedeným letům a rozbitým modelům. To vedlo k několika tvrdým přistáním a fatálním škodám na letadlech. K apologii dětí (poznámka redakce: apologie = obhajoba) musím uvést, že nás při soutěži zastihlo tropické počasí a obloha byla bez jediného mráčku, což je na ploché, nezastíněné letištní dráze opravdu znát a běhat půl dne za modely, aby se včas stihla odlétat jednotlivá, časově omezená kola, taky nebyla žádná sranda.

Závěrem musím pochválit naše modeláře za relativně dobré chování. Měli na svědomí časné příchody na rozcvičku a jiné nástupy, klid po večerce a poměrně slušně udržovaný pořádek ve stanech a v okolí. Jejich pubertální inscenace se daly lehce zkrotit a v podstatě nic závažného „nevyvedli“, za což je ještě jednou chválím.
Tak příští rok opět nashledanou!

Za LMK Vilémov
Michal Jiřinec

Jsem rád, že Michal uposlechl výzvy pana vedoucího Suchardy a sepsal hezkou zprávu o dění na letošním modelářském táboře. Michal je o nějakých čtyřicet let mladší jak já a tudíž vládne trochu jiným slohem. Je to určitě po spoustě mých, prý fádních příspěvků, vítaná změna. Má profesionální deformace mi ale velí připsat několik poznámek:

Pan vedoucí Blaschka, pověřený tréninky mladých modelářů se čertil nad poznámkou, že děti nezvládly žádné lety s větroni A3. Ve skutečnosti se prý nějaké soutěže přeci jenom uskutečnily. Já jen dodávám, že ty nepříliš přesvědčivé výkony při přeboru mládeže Ústeckého kraje zapříčinilo spíše roční nicnedělání než příliš krátký táborový trénink.

Poznámku o složení tábora, stejném jako loni, trochu poopravím – ve skutečnosti za vilémováky přibyl Ivan Sádovský a autor příspěvku Michal (a pokud chcete Michala vidět, je to ten „chundelatý“ vedoucí rozcviček).

Celý Michalův příspěvek se nese v duchu jemné ironie. Připomíná mi to jeden můj oblíbený televizní sitkom, kde se hlavní hrdina dost často ptá, co je a co není sarkasmus. Raději nebudu pátrat po podrobnostech. Už jsem se dnes dozvěděl, že jsem nejhlasitější vedoucí široko, daleko.

Mimo zápis: byl jsem zavalen hromadou fotografií. Po zralé úvaze jsem se rozhodl netřídit je podle témat (rozcvička, práce v dílně, koupání, soutěže ….). Nechám je v tom pořadí, ve kterém byly pořízeny. Ať je zachována časová posloupnost.

A na závěr vyslovím souhlas s Michalem – tábor se dle hodnocení účastníků moc líbil. Přejme si jen, aby se stejně tak vydařil i ten příští, tábor Raná 2022.

Z. Hykš