V tomto roce možná naše poslední „venkovní“ soutěž. Loni jsme navštívili první ročník jako malou kompenzaci za neúčast na MČR mládeže. Hned jsme si tuto soutěž oblíbili – pohoda, spousta přátel, krásné prostředí. Nebylo pochyb, že i letos do Charvatců vyrazíme znovu. Škoda jen, že se vše odehrálo v neděli, což znemožnilo účast našich středoškoláků. Zhruba v době vyhlašování výsledků již totiž mířili do Liberce a Mladé Boleslavi do svých internátů. Nedělní termín nám byl vysvětlen tím, že o den dříve se uskutečnila na různých místech ČR řada jiných soutěží, takže do Charvatců by přijelo jen málo modelářů.

Na letišti místního aeroklubu opět panovalo pěkné počasí. Foukal slabý vítr správného směru. Nikdo nemusel zdolávat úbočí nedalekého korálku kopců, ani se plížit do výběhu s pasoucími se kravami. Já jsem soutěžil pouze ve vystřelovadlech. Použil jsem zcela nové, ještě nezalétané modely, takže chvíli trvalo, než jsem z nich dostal nějaké to maxo. A pak hned došlo na fotodokumentaci. Svítilo sluníčko a já se snad tentokrát vyvaroval excesům v podobě vybité baterie či otisku palce na objektivu fotoaparátu. Vše zdokumentované jako vždy naleznete na našich stránkách. Ze zdravotních důvodů se i druhý pan vedoucí zúčastnil pouze soutěže vystřelovadel. A v interní klubové soutěži mě o fous porazil. Třetí aktivní člen výpravy, starší žák Šimon, soutěžil jak ve vystřelovadlech, tak i házedlech. Zatímco v první kategorii mu to docela jde, v házedlech se projevila jeho nevylétanost. Tolik nepovedených startů jsem u něj ještě neviděl. Ale my jsme si v žádném případě nechtěli pokazit sváteční náladu a tu házedlářskou mizérii mu odpustili. Za zmínku stojí, že oba vedoucí se zúčastnili rozlétávání. Pokud mi paměť slouží, bylo to pro nás oba první (!) soutěžní rozlétávání. Pohříchu nikoliv o stupně vítězů, ale jen o čtvrté, respektive sedmé místo. Studiem výsledkové listiny ale zjišťuji, že já jsem se rozlétávat nemusel. Asi si to chtěl Vašek Dlouhý, který mě zvednul ze židle, rozdat se soupeřem, se kterým se na soutěžích moc nepotkává. S Petrem nás potěšilo, že jsme oba v tomto klání své výtečné soupeře porazili.

Co se týče ostatních soutěžících, v žákovské a juniorské kategorii házedlářů se objevilo několik mimořádných výkonů. Také klání seniorů házedlářů mělo vysokou úroveň. Pro stupně vítězů bylo nutno dosáhnout času kolem 500 vteřin a více. Ve vystřelovadlech soutěžily dvě mladší žákyně, které si nevedly vůbec špatně. Zdálo se mi, že největším soupeřem jim byly jejich krátké ruce. A seniorech nám všem, jak se létají vystřelovadla, ukázala paní Dlouhá. Absolutním časem 300 vteřin.

Vítězové hlavních kategorií byli kromě diplomu a ceny odměněni také vzdušným výletem, které se svým érem zajistil jeden z pořadatelů, Jan Kubeš. My mezi ně nepatřili. Na stupně vítězů vystoupil pouze Šimon, který, přiznejme si, těžil z menší účasti ve své věkové kategorii. Ale jak jsem již řekl, o výsledky tentokrát tolik nešlo. Šimon se nám jistě ukáže v zimě, při Nejsevernějším házedle.

Nikomu z nás se domů moc nechtělo. Na prostranství před prodejnou modelářských potřeb Pepy Kubeše se proto vytvářely diskutující hloučky. Ale nakonec jsme museli vyrazit. Domů jsme dorazili kolem šesté hodiny večerní. V dílně jsme vyložili éra, v Mikulášovicích odevzdali rodičům Šimona „a šlo se bydlet“. Možná ještě vyrazíme ke Kubešům na seniorské MČR malých modelů v Panenském Týnci. Ale to musíme ještě pořádně zvážit. Nedělní termín znamená, že by to bylo opět bez našich středoškoláků a cesta do Týnce také něco stojí. Takže si to ještě rozmyslíme.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Několik dní před termínem konání naší největší soutěže, totiž Žuchu, se nás, pořadatelů, každoročně zmocňuje velká nervozita – bude hezky a nebo naopak bude pršet, či foukat silný vítr? Letošní prognózy nám na klidu moc nepřidaly. Týden před Žuchem byl předpovídán denní příděl srážek přes 30 mm. Naštěstí každý následující den deště v předpovědích postupně ubývalo až na vcelku rozumných několik málo milimetrů v noci z pátku na sobotu. A i když se „rosničkáři“ nemohli shodnout na tom, zda bude foukat ze severu od Klíče anebo od Špičáku (čistokrevný západ), potěšilo alespoň, že trvali na poměrně slabém větru. Jenže v sobotu ráno, po zapnutí počítače, jsem zaregistroval zhoršenou předpověď. Hlavně celodenní mrholení. Ale někteří soutěžící již byli na cestě a ostatně všichni pořadatelé byli odhodláni soutěž odlétat za každou cenu. Náhradních termínů se nám totiž, jako obvykle každý podzim, nedostává. V osm hodin ráno jsme proto vyrazili směrem na Českou Lípu. Že jsme se rozhodli správně, dokazoval tenký proužek modré oblohy nad západním obzorem, který se pomalu zvětšoval. Zhruba první polovina soutěže se sice odehrála pod oblohou s dost dramatickými mraky, ale zcela bez deště. A v druhé polovině závodů se již ukázalo sluníčko. Protože foukalo jen slabě a ke všemu tím správným směrem, totiž téměř podél dráhy, stal se letošní Žuch naprosto pohodovou soutěží. Když připočtu deset časoměřičů, díky kterým nikdo z celkem šestnácti soutěžících na startovištích dlouho nečekal, zavládla na ploše místního aeroklubu velká pohoda. Pořadatelský stres z nás spadl ne jako obvykle až po rozdání cen, diplomů a odjezdu soutěžících domů, ale daleko dříve, ještě v průběhu této soutěže, kdy už jsme uvěřili, že se nemůže nic pokazit.

Na druhou stranu byla velká škoda, že nedorazilo soutěžit více modelářů. Přítomní dospělí zopakovali starší návrh, že každý soutěžící obdrží svého osobního časoměřiče. Ale byl to samozřejmě jen žert. Ve skutečnosti jsme jako obvykle na ploše rozmístili startoviště s tím, že na nejvíce obsazeném postu s házedly a vystřelovadly fungovalo šest časoměřičů. Zapomenout nesmím na to, že přátelé z varnsdorfského klubu nám zapůjčili celkem pět pomocníků, což jim při příštích soutěžích rádi „vrátíme“.

Co se týče výkonů, na letišti panovaly trochu „poťouchlé“ podmínky. Chvíle, „kdy by se ve vzduchu udržely i „dveře od chléva, se střídaly s chvílemi, kdy ve vzduchu snad nebyl žádný vzduch“. Důkazem budiž to, že i velice zkušení senioři střídali maxa s průměrnými lety. Ale co, počasí bylo vzorné, v baru místního aeroklubu bylo otevřeno a kategorie, hlavně ty mládežnické, jsme dokázali rozdělit tak, že se dostalo na všechny děti. Spokojeni nebyli jen ti nešťastníci, kterým jejich modely v silné termice, jednou dokonce s vykopnutou výškovkou modelu P30, ulétly.

Malou vadou na kráse bylo dohadování se pořadatelů při nástupu o tom, kdy soutěž zakončíme. Byla to moje chyba, za což jsem se při rozdávání cen omluvil a slíbil, že si příště mnou vydané propozice před zahájením soutěže znovu přečtu. Snad mi to všichni soutěžící odpustili. Protesty proti průběhu Žuchu nebyly žádné. Přistoupili jsme tedy k rozdání diplomů a předání cen vítězům. Pak jsme ještě všechny pozvali na další soutěž – letos již jen na halové Předvánoční polétání. A jelo se domů.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

V poslední době tradiční problém – nedostává se nám dětí. Pro klub chlubící se tím, že se věnuje hlavně dětem, dost nepříjemná realita. Chyběli úplně všichni. Fakt je, že většina našich svěřenců měla smysluplnou omluvu. Když se den před odjezdem do Mladé Boleslavi omluvil náš poslední modelář, řekli jsme si s druhým panem vedoucím, že tentokrát nic rušit nebudeme a pojedeme na závody sami. Cestou jsme ještě naložili rumburského Pavla Formánka, takže to byla čistokrevná pánská jízda. Coby starší pánové jsme se přihlásili do kategorie vystřelovadel a Petr ještě mezi větroňáře A3. Počasí panovalo velice pěkné. Nebylo žádné vedro a foukal jen slabý vítr. Moc jsme si to užili. Dobrý pocit byl trochu narušen tím, že nám dvě vystřelovadla uletěla. Nedá se nic dělat, příště už musíme být vybaveni determalizátory.

Po skončení závodů jsme ještě chvíli poseděli v místním leteckém baru s mladoboleslavskými modeláři. A měli jsme i štěstí na startující velká éra. Byl to takový malý letecký den. Někteří místní modeláři se poté ještě vrátili na letiště, aby si trochu procvičili hýbání s páčkami RC modelů. To my jsme navštívili a pořádně si užili leteckého muzea Metoděje Vlacha. Při odjezdu domů jsme byli docela určitě poslední účastníci dnešních modelářských závodů. Courání se domů ještě pokračovalo. Zastavili jsme se krátce na hranici děčínského okresu a prozkoumali přechod poměrně frekventované silnice pro pěší turisty, cyklisty a v zimě také běžkaře. Když jsme byli před lety ještě čilí, něco takového nám tu při cestách mezi Luží a Jedlovským nádražím scházelo. Domů jsme dorazili těsně před osmou hodinou večerní. Akce se zdařila a kdo nebyl, může litovat.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Zhruba celý týden před sobotními závody probíhala již tradiční diskuze na téma „počasí“. Strašil hlavně průvan. Předpověď zněla: vítr kolem 5 – 6 m/sec a směr jihovýchodní, tedy někam k hangárům místního aeroklubu. Dohoda s pořadateli ale zněla, že soutěž pokud možno odlétáme, třeba i za cenu zkracování časů u kategorie F1H. Důvodem byl nejenom nedostatek náhradních termínů, ale i tvrzení starších modelářů, že v takovém povětří jsme dříve létali úplně běžně (potvrzuji – při zimním dopisování vilémovské kroniky z období kolem roku 2010 jsem narazil na soutěže uvádějící rychlost větru ještě o něco vyšší).

Takže v sobotu ráno všichni vyrazili směr Česká Lípa. Ještě při vystupování z auta nás na parkovišti vyděsil silný hukot větru ve větvích okolních stromů. Ale pak už přišla jen samá pozitiva. Golfisté na zřejmě podmáčeném terénu „měli zavřeno“ a členové aeroklubu právě absolvovali nějaké školení, takže se nelétalo. Proto jsme obdrželi povolení přesunout se až na samý konec letištní plochy. Tudíž jsme měli k dispozici pro naše éra báječný prostor. Tím pádem ani tolik nevadil trochu problematický jihovýchodní směr větru. Funělo zdatně, ale mezi silnými poryvy jsme nacházeli dostatečně dlouhé úseky, kdy vítr značně zeslábnul anebo dokonce nefoukalo vůbec. Nakonec se našel jeden odvážlivec létající v kategorii F1H, byť s dobrovolně zkráceným časem kolem jedné minuty a říci si dali i dva, do té doby proti počasí brblající, gumáčkáři. Pravda, všichni tři to jsou dostatečně zkušení modeláři, takže nic neulétlo, nic se nerozbilo.

Protože pořadatelé dodali dostatek časoměřičů, nikdo na startovišti dlouho nečekal. Soutěž rychle plynula ke svému konci. Poté se všichni přesunuli nahoru ke klubovně, kde byly vypsány diplomy a odměněni ti nejlepší. Pořadatelům tímto děkujeme za naprosto pohodovou soutěž.

Co se týče Vilémovských, byl jsem docela spokojen. Oproti krajskému přeboru v Panenském Týnci mi ani jednou nestoupnul tlak a vše se odbylo v naprostém klidu. Sice tam byly nějaké nepovedené starty, ale to byl důsledek tvrzení některých našich suverénů, že trénink je jen pro nervózní. Proto se na start šlo hned naostro. Všechny modely absolvovaly poslední lety při zářijovém Žuchu 2024, takže v přepravních krabicích „zrály“ více jak půl roku. Asi se i trochu zkroutily, naštěstí správným způsobem. Během soutěže jsme upravovali seřízení modelů a k jejímu konci jsme s provedenými lety už byli spokojeni. Věkově se s Varnsdorfskými trochu míjíme, takže zatímco oni obsadili mladší kategorie, my byli sami v juniorech. Stárneme. Na druhou stranu, na všechny se dostalo s nějakou cenou. A jak soutěž rychle ubíhala, zbyl čas i na vedoucí, soutěžící v kategorii vystřelovadel. Zatímco v házedlech mezi seniory uspěl náš Víťa, ve vystřelovadlech jsme všichni nalezli tři zdatnější soupeře.

Jsme rádi, že soutěž proběhla bez jakýchkoliv problémů. V seznamu soutěží jsme si odškrtli další položku s tím, že nyní se můžeme soustředit na další akci, kterou je, opět v České Lípě, přebor mládeže Ústeckého kraje.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Nejprve jako obvykle něco k počasí. Štěstí se od nás trochu odvrátilo. Na sobotu 22. února, kdy byl naplánován závěr našeho cyklu, připadlo to nejhorší počasí z celého týdne. Předpověď sice potvrzovala celodenní sluníčko, na druhou stranu hrozila silným větrem. Čehož jsme se zalekli a toto čtvrté kolo přesunuli na následující den, kdy naopak mělo foukat z tohoto týdne nejméně. Zvědové vyslaní v sobotu na soutěžní plochu potvrdili, že naše rozhodnutí bylo správné.  I když se jednalo o poměrně otrlé jedince, kteří se jen tak nějakého větru nezaleknou, tentokrát prohlásili, že to nebyl vítr, ale vichřice. Druhý den vítr opravdu zeslábnul na přijatelných 2 – 4 m/sec, zato onen předem neohlášený déšť nás nemile překvapil. Naštěstí postupně slábnul a zhruba hodinu po zahájení soutěže přestal úplně. Také nás mrzelo, že avizovaný jižní směr se nakonec změnil na jihovýchodní, což vedlo k posunutí našeho startoviště k již dříve pomlouvanému místu hned za hradbu stromů rozbíjejících laminární proudění. Však jsem také zaregistroval několik stížností na četné turbulence, při kterých se hlavně malé modely chovaly „jak nudle v bandasce“. Naštěstí tentokrát tolik neškodily sloupy vysokého napětí v místě dopadu modelů. Pokud vím, k nárazu do sloupu došlo jen jednou.

Jak uvádím výše, ve srovnání s předchozími koly to tentokrát tolik nenosilo. Do celkového hodnocení si dnešní výkon zapisovali hlavně ti, kteří z nejrůznějších důvodů v minulých kolech chyběli. Časoměřiči vyslyšeli naši prosbu a opět se dostavili na plac v hojném počtu. Dokonce jsem zaslechl pochvalnou poznámku, že na jednoho soutěžícího připadá téměř jeden celý časoměřič. Přestože jsme z taktických důvodů začínali o hodinu později než obvykle, již k polednímu se první modeláři i se svým doprovodem začali přesouvat do lipovské restaurace  U Pytláka. My ostatní je následovali zhruba o hodinu později. Ještě na ploše pořadatelé spočítali celkové výsledky, takže v salónku Pytláka se již jen vypisovaly diplomy. I tak to chvíli trvalo, protože letos jsme poprvé rozdávali dvojnásobný počet (přibyla kategorie vystřelovadel). Než se tak stalo, soutěžící i doprovod spořádali něco dobrého do volátka. Sledovali přitom promítání historických videí pořízených panem Formánkem někdy po roce 2000. K celému cyklu Nejsevernějšího házedla nebyly žádné připomínky. Naopak, někteří soutěžící pochválili pořadatele za rozdělení čistě házedlářské soutěže na kategorie házedel a vystřelovadel. Je to klidnější a po fyzické stránce méně náročné. Poděkovali jsme ještě „těm nahoře“ za poměrně příznivé počasí při všech čtyřech kolech a také časoměřičům, kteří se opakovaně dostavovali v hojném počtu, přestože věděli, že je opět čeká promrznutí na stanovišti – moc se ti obětavci nepohybují a konec konců, máme leden a únor. Pak jsme ještě chvíli poseděli, než začal postupný rozjezd účastníků do svých domovů. Vilémovští a mikulášovičtí pořadatelé opustili restauraci jako poslední. Ještě předtím informovali pana majitele, že za rok nás, házedláře, tu má opět. Varnsdorfské modeláře ještě daleko dříve, protože na vedlejším fotbalovém hřišti proběhne ve dnech 6. a 7. července soutěž „Pohár Tolštejnského panství“ v kategorii UŠ. Vilémovští tuto kategorii nelétají, ale určitě se přijdou podívat.

A tím byl letošní, 31. ročník soutěže Nejsevernější házedlo definitivně uzavřen.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Nechci to zakřiknout, ale máme za sebou třetí kolo naší soutěže a stále vše probíhá dle plánu – zatím nedošlo ani k jednomu odkladu. Naopak, tuto sobotu se opět létalo a tentokrát za podmínek, které snad byly za odměnu. Vyplnila se předpověď, která tvrdila, že po celý víkend bude teplota kolem nuly a vát bude jen slabý vítr západního směru. Což znamenalo, že jsme se mohli přesunout na stanoviště mimo sloupy a dráty vysokého napětí a v dostatečné vzdálenosti od statku se vzrostlými stromy, které při východním větru způsobují silné turbulence a naopak, při silnějším větru západním fungují jako „spolehlivý“ věšák házedel. Snad jen sluníčka bylo předpovídáno více. Ve skutečnosti jsme jej zahlédli pouze jednou a jen na krátkou dobu.

Pěkného počasí využili přítomní modeláři v kategorii vystřelovadel. Úplně všichni začali soutěž touto kategorií. Nebyl to žádný pokyn „shora“, vše se stalo tak nějak živelně. A dobře udělali. Na ploše se strhla přímo smršť maximálních časů. Když to spočítám, tak z celkových 130 startů jich „plných“ bylo celých 82. Za varnsdorfské dominovali starší, zkušení modeláři, zato u vilémovských byli tentokrát úspěšnější mladší modeláři. Dokonce jsme u třech z nich zaznamenali plný celkový čas. Myslím, že s výsledky v této kategorii byli spokojeni úplně všichni. Napadá mě k tomu malá úvaha – třecetivteřinové lety přestávají být v této kategorii vzácností. Jsem zvědav, kdy se objeví návrh na prodloužení maximálního času.

Vystřelovadla končila zhruba ve chvíli, kdy se přeci jenom nepatrně rozfoukalo a zároveň o trochu ochladilo. Museli jsme dávat pozor, aby naši svěřenci, těšící se domů na oběd, neházeli zbrkle do turbulentního povětří. I tak bylo s celkovými výsledky několik mládežníků nespokojeno. Starší proto, že neatakovali své závazky kolem čtyř set vteřin a ti nejmladší, kterým ve slabém větru dělal problém výhoz. To je bohužel u dnešních malých dětí běžný jev. Řešením snad budou házedla pro kruhový výhoz, byť náš nejmenší svěřenec Tonda se svým prvním modelem docela třískal o zem. Ještě štěstí, že to bylo do měkkého povrchu. Na druhou stranu, bylo to poprvé a tak se Toník snad zlepší. V dílně už vzniká házedlo pro kruhový hod číslo 2.

Dalším pozitivem bylo, že se opět sešel dostatek časoměřičů z řad rodičů. Díky počasí mrzli jen trochu a proto doufám, že se jim závody líbily a přijdou i příště. To je důležité. Čtvrté kolo bude totiž potřeba rychle odlétat, přesunout se do lipovské restaurace, zde spočítat celkové výsledky, vypsat diplomy a rozdat ceny. Čekání v restauraci na vyhlášení by mělo být zpestřeno promítáním videozáběrů pořízených panem Formánkem v minulých letech nejenom na Nejsevernějším házedlu. To ale bude až za tři týdny. Nyní nás čeká halová soutěž ve Varnsdorfu, které se, doufám, zúčastníme v co nejhojnějším počtu.

Výsledková listina třetího kola ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš