Charvátecké házedlo, 1. ročník

Nezastírám, že jsme původně s touto soutěží nepočítali. Vlastně jsme si jí v kalendáři ani nevšimli. Upozornili nás na ní až její pořadatelé, kteří nám poslali propozice. Kolem tohoto letiště pravidelně jezdíme, tu na Ranou, jindy do Panenského Týnce, ale nikdy jsme na něm nebyli. Protože jsme byli zvědavi, jak to tu vypadá, dohodli jsme se s kolegy dost rychle. Pojedeme. A zvědavi jsme asi nebyli jen my, protože na letišti se v sobotu sešla poměrně pestrá skupina modelářů. Už první dojem byl pozitivní. Letiště je moc hezké. Trochu se podobá tomu varnsdorfskému, které jsme poznali letos na jaře v Chřibské – krátká přistávací dráha obklopená poli, několik hangárů, navíc útulný bufet a vše lemované kopci Českého středohoří. Ocenili jsme úzkou spolupráci pořadatelů s místním aeroklubem. V průběhu soutěže na ploše přistálo několik “velkých” letadel. Během přistání jsme rychle plochu vyklidili, abychom se na ní o pár okamžiků později zase vrátili. Vše se odehrávalo bez jakýchkoliv komplikací. A mám pocit, že dokonce se někteří členové aeroklubu aktivně účastnili těchto závodů coby časoměřiči. Trochu jsme pořadatelům pomohli s časoměřením, takže soutěž rychle ubíhala. K tomu svítilo sluníčko a foukal mírný východní vítr. Znalci místního povětří sice tvrdili, že tento směr díky nedalekým kopcům způsobuje ve vzduchu turbulenci, ale možná to bylo dobře. Přestože převažovaly spíše krátké a třeba i trochu divoké lety, někteří modeláři se občas trefili do termiky a tím pádem i dost naběhali.

K nedokončené sobotní diskuzi o názvech onoho „kopcořadí“ podél letiště, uvádím, co jsem doma zjistil z map: zprava – Oblík, Srdov, Brník a nejspíš ještě Křižák, Malý Křižák a Šibeník (neodolal jsem, protože tato řada kopců mě okouzluje od doby, co jezdíme na Ranou). A když už jsme v tom zeměpisu, musím zmínit také název obce i aeroklubu. Soutěžili jsme na soutěži Charvátecké a nebo Charvatecké házedlo? Ani internet v tom nemá úplně jasno, i když spíš výrazně převažovala varianta s krátkým “a”.

Naše sestava dětí byla dost slabá. Přivezli jsme pouze Šimona Poliaka a Tondu Jehličku. Soutěžit měl také Jirka Havlíček, jenže ten si těsně před soutěží nezodpovědně nalomil nohu. Uznávám, že s nohou v sádře se za modely špatně běhá. Omluvenku si vystavili z rodinných důvodů Ivan Sádovský a Víťa Havlíček, který chtěl tohoto víkendu využít k odpočinku před dalším náročným týdnem ve škole. I tak naši nejmladší modeláři zalétali docela dobře. Kluci si v obou kategoriích, ve kterých soutěžili, došli pro diplom a cenu. Tentokrát měl na sebe dostatek času i pan vedoucí Blaschka, který zvítězil mezi seniory v kategorii vystřelovadel. Než byly sečteny výsledky a napsány diplomy, stihli jsme návštěvu již zmíněného bufetu. Byly párky a podle toho, kdo kde v autě seděl, i alkoholické či nealkoholické pivo.

Jsa uondán celodenním pobíháním po letišti coby časoměřič, jsem odvolal plán na pozávodové dobytí Oblíku. Ty tři kilometry pořád do prudkého kopce a pak nazpět, bych určitě nezvládnul. A jak jsem pozoroval oba kluky, ani jim to moc nevadilo. Vzpomněl jsem si přitom, jak jsem před mnoha lety na modelářském soustředění, tehdy ještě v Roudnici nad Labem, naplánoval výlet na Hazmburk. Večer před pochodem jsem si přivodil těžký výron v noze, což tehdejší děti slavily dost bouřlivě. To Šimon s Tondou se jen spokojeně zabořili do sedaček Petrova vozu a vystoupili až na Rané, kde měl Petr nějaké jednání ohledně modelářského tábora, který v srpnu vedl. No a pak jsme už vyrazili do Lovosic, poté podél již klidného Labe do Bad Schandau, odkud jsme vystoupali k výhledům na kopce Českosaského Švýcarska (v zapadajícím slunci obzvláště pěkným – řekněme náhrada za ten Oblík) a po dvou hodinách jízdy dorazili před klubovnu, kde jsme paní Poliakové předali oba unavené, ale spokojené modeláře.

Za LMK Vilémov Z. Hykš

ŽUCH 2024

U této soutěže se plně uplatnilo heslo: „nač stahovat kalhoty, když k brodu je ještě daleko“. Celý týden před začátkem těchto závodů totiž jako obvykle strašilo počasí. V sobotu měl foukat v nárazech silný vítr a ještě ke všemu v tom nejméně vhodném směru. Není divu, že nás předem kontaktovali někteří znepokojení modeláři s dotazem, kdy naše závody zrušíme. I vzal jsem do ruky telefon a problém konzultoval s vedoucími klubů, u kterých jsme věděli, že mají v plánu se svými svěřenci přijet. V improvizovaném „tajném“ hlasování nakonec zvítězili zastánci názoru závody nerušit. Pokračovali jsme tedy v přípravách na naši největší modelářskou akci v roce. Ale spaní jsem rozhodně klidné neměl.

V sobotu ráno jsme vyrazili tak, abychom před devátou na parkovišti Aeroklubu Česká Lípa přivítali postupně přijíždějící účastníky. Vadou na kráse bylo, že jsme museli počkat na druhý vůz, který měl cestu do České Lípy daleko komplikovanější. Omylem jsem do něj vložil startovní listiny, takže prezentace musela chvíli počkat. Naštěstí to byl poslední „průšvih“ dne. Prezentace proběhla poměrně rychle. Na parkovišti jsme provedli slavnostní nástup, abychom se dole na ploše již příliš nezdržovali. Na stromech se stále nehnul ani lístek. Po nástupu a nezbytné instruktáži k chování na letišti následoval odchod modelářů na plochu. Modeláře doprovodil jeden automobil „s inovací“ – vůz kolegy Petra Blaschky měl připojený vlek, na který jsme naložili úplně všechno vybavení všech modelářů, kteří tak na plochu pochodovali nalehko, zvesela. A v autě tím pádem zbylo spousta místa pro nás, hůře chodící. Druhou pozitivní zprávou bylo, že šéfové aeroklubu neměli nic proti tomu, abychom se přesunuli až téměř na konec letiště, čímž jsme pro své modely získali spoustu volného prostoru. Ihned jsme zahájili soutěž. Vál stále velmi mírný vítr, či spíše to byly slabé termické závany. Nedalekou přistávací plochu, která mě v mých snech obzvláště strašila, jsme narušili možná čtyřikrát, pětkrát. Většina letů vypuštěných modelů proběhla spořádaně podél dráhy. Kolem půl jedenácté vítr zesílil přesně v duchu předpovědi. Modely sice začaly létat o dost dále, na druhou stranu vítr začal definitivně vát přesně podél dráhy. Což bylo dobré, protože právě začal provoz velkých letadel. A takto jsme pokračovali, bez jakéhokoliv konfliktu, až do plánovaného konce soutěže v půl třetí.

Co se týče Vilémováků, dali jsme dětem volnost při výběru kategorií. To asi byla chyba. Místo abych je „z moci úřední“ nahnal nejprve na větroně, pozoroval jsem, jak se nejprve hrnou na svá oblíbená házedla a vystřelovadla. „Á trojky“ již probíhaly v poměrně silném větru, i když v sedmimetrových nárazech se krátká uklidnění dala vyčíhat. To větroně F1H skončily málem katastrofou. Raději jsme dětem dovolili tuto kategorii ukončit, protože jsme na nich pozorovali velkou obavu o zdraví svých modelů. Bohužel, modely nejsou tak dokonalé a děti „vylétané“, aby zvládly vleky za ztížených podmínek.

Musím zmínit ještě jednu pozitivní věc – poprvé zafungovala domluvená spolupráce s nedalekými golfisty. Přestože většina modelů spořádaně přistávala na ploše českolipského letiště, „gumáček“ pana Formánka a ještě jedno nebo dvě házedla si to namířily směrem ke golfovému hřišti. To narušovat nesmíme. Model před hřištěm nebyl, proto jeho majitel i s kolegou Budaiem hřiště objel automobilem a model hledal na polích směrem k Pihelu. Neúspěšně. O to větší radost pak měl, když někdo z golfového rezortu ohlásil nález jedné P30 a jednoho házedla. Dokonce to bylo i s transportem, takže když se Pavel Formánek doškrábal na konci soutěže nahoru na parkoviště, cenný model již na něj čekal v klubovně aeroklubu.

Pochod soutěžících do kopce po náročné soutěži opět proběhl nalehko, protože své přepravní krabice s éry a další vybavení modeláři naložili do přistaveného vleku. Následovalo počítání výsledků a vypisování diplomů. Což chvíli trvalo, protože se nás sešlo celkem devatenáct soutěžících, většinou přihlášených do více kategorií. Pro vítěze jednotlivých kategorií byl připraven diplom a památeční hrníček na čaj (viz poslední odstavec). Ale protože hrnků bylo podstatně více jak soutěžících, nakonec jej obdrželi úplně všichni. A na všechny děti mimo stupně vítězů vyšel i účastnický diplom.

A na úplný konec proběhla poslední novinka dne. Letos slavíme 40 let od obnovení činnosti vilémovského klubu, takže „paní vedoucí“ Blaschková přišla s návrhem zakončit naši soutěž slavnostním přípitkem. Mladí modeláři a řidiči obdrželi sklenku s nealkoholickým sektem, my šťastnější si připili sektem alkoholickým, pouze autorka nápadu doma trpěla se silným nachlazením. Během chvilky jsme „zlikvidovali“ nakoupené zásoby, po krátké odborné diskuzi se naložili do aut a vyrazili směrem ke svým domovům.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Mladoboleslavská jarní

Cyklus krajských přeborů již pro nás skončil, ale protože potřebujeme trénovat, vyrazili jsme po roční odmlce do Mladé Boleslavi. Mladoboleslavská jarní se tradičně koná 8. května. Zájem zalétat si na místním letišti projevili tři naši modeláři – Jirka, Šimon a nováček Tonda. Ke klukům se posléze připojila Tondova sestra, malá Róza. Zbytek pak zůstal doma – Ivan po očkování nesmějící na sluníčko, Víťa bojující s rýmou a Milan, který nedávno obdržel přezdívku Vytípávač, protože tímto „taktním“ způsobem nám po telefonu dává najevo, že už s námi nechce mít nic společného.

Na letiště jsme dorazili včas, takže jsme dokonce stihli nástup. Klukům jsme doporučili kategorii A3 s tím, že tu druhou si mohou vybrat sami. Volili mezi vystřelovadly a házedly. Kupodivu dali přednost vystřelovadlům, přestože házedla mají ve velké oblibě. Asi zvítězil fakt, že letos již mají za sebou minimálně osm házedlářských soutěží, zatímco vystřelovadla absolvovali v Boleslavi poprvé. Jirka obvykle stíhá tři kategorie, což ale tentokrát, s ohledem na soutěžní podmínky (tři a půl hodiny na soutěž a vysoký počet účastníků), nebylo možné. I tak jsme vystřelovadla stíhali na poslední chvíli. Pan vedoucí Blaschka měl rozhodování jednoduché – povinně A3 a k tomu vystřelovadla. Házedla, s ohledem na dlouhodobé problémy s ramenem, jej zřejmě definitivně zařadila mezi nás „chromajzly“. Podobně na tom při výběru kategorií byla malá Róza. Ne, že by také bojovala se zdravotními problémy. Vystřelovadla a házedla na ní vyšla z jednoduchého důvodu, protože pro jiné kategorie nemá žádné modely. Ve vystřelovadlech nám ji bylo trochu líto – její krátké ruce předškoláka jí nedovolovaly pořádně napnout gumový svazek, takže většina jejich pokusů končila nepovedenou svíčkou. Však ona doroste.

Co se týče výsledků, byli jsme vcelku spokojeni. Jedno místo na stupních vítězů a ve zbytku startů umístnění obvykle ve středu výsledkové listiny. Počasí bylo přívětivé. Nefoukal příliš silný vítr, ba dokonce chvílemi nefoukalo vůbec. Což nám nevadilo, protože naštěstí naši svěřenci umí utíkat rychle (při silnějším větru dokonce až moc). Horší byla ta bramboračka ve vzduchu. Až na jedinou výjimku vykázali všichni soutěžící, včetně přeborníků, alespoň jeden horší let. I nás to potkalo. Jeden případ: pochválili jsme Jirku za hezké vystřelení modelu A3 a pak už jen bezmocně sledovali, jak jeho éro rychle klesá k zemi. Vžil se výraz, že tentokrát nebyl ve vzduchu žádný vzduch.

Vyhlášení výsledků proběhlo jako obvykle před budovou muzea Metoděje Vlacha. Pak jsme využili pozvání pořadatelů k návštěvě muzea. Kluci se těšili na letecký trenažer. Předem jsme stanovili, že za stupně vítězů je trenažer zdarma, v opačném případě si jej budou muset zaplatit sami. Jenže druhý pan vedoucí je měkkosrdcatý a tak vše zaplatil sám. Pak jsme ještě chvíli poseděli v místním baru a jako jedni z posledních vyrazili na cestu domů.

Příští akcí je účast na vilémovském dni dětí. Odvděčujeme se tak obecnímu úřadu ve Vilémově za velkou podporu, kterou nám poskytuje. Na programu budou jako obvykle upravená vystřelovadla. Vystřelovadla již několik let nahrazují původní házedla proto, že už ani vesnické děti neumí házet kamením. Bez předchozího tréninku se pokusy s házedly nedařily ani starším klukům. Pro vystřelovadla používáme upravená starší házedélka a místo praku gumový katapult. Vše je podřízeno tomu, aby modely na malém plácku, který máme k dispozici, nelétaly příliš daleko a děti se nezranily neopatrným zacházením s vystřelovacím „prakem“, který se v této kategorii obvykle používá. Cestou z Mladé Boleslavi jsme přemýšleli, čím ještě potenciální modeláře zaujmout a nalákat k nám do klubu. Něco jsme vymysleli, tak uvidíme, jestli budeme úspěšní.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Nejsevernější házedlo 2024 – závěr

Poslední dvojkolo naší soutěže se uskutečnilo v předem stanoveném termínu. Oproti předchozímu ročníku, kdy jsme po řadě odkladů končili až někdy v květnu, jsme letos řešili jediný a ke všemu pouze jednodenní přesun. Což je dobře, protože nyní se můžeme soustředit na další soutěže, především krajské přebory mládeže.

Jak již bylo řečeno, tuto sobotu jsme se sešli v termínu dle kalendáře soutěží SMČR. Počasí nám opět přálo. Sobota byla zdaleka nejkrásnějším dnem v týdnu. Ostatní dny foukalo nebo silně pršelo. Nebo obojí dohromady. Ke startu jsme zvolili naši tradiční plochu, tj. „Větrnou horu“ v dolní části Mikulášovic. Fouká zde sice o něco více než slibují předpovědi a i ty stromy před startovištěm docela zlobí, ale je zde bezpečněji. Zvažovali jsme sice náhradní plochu v Lipové, kde „funí“ o poznání méně a také zde panuje méně turbulentní proudění, bohužel, tuto sobotu vše znehodnocoval směr větru, který by modely těch zdatnějších soutěžících unášel směrem k nedaleké, dost frekventované silnici. Takže jsme zůstali na tradičním místě. Dnes hrozily i sloupy vedení vysokého napětí. Na přání kolegů jsem z pořízených fotografií přestal vymazávat sloupy, ať prý je vidět, jak při závodech „trpíme“. I tentokrát jsme zaznamenali několik srážek.

Soutěž skončila poměrně brzy. Ještě před jedenáctou hodinou se ti nejrychlejší modeláři i se svým doprovodem přesouvali do lipovské restaurace U Pytláka, kde jsme měli rezervovaný salónek. Vtěsnalo se do něj kolem dvaceti účastníků. I k vyhlášení došlo poměrně rychle. Vlivem nejrůznějších okolností nás letos soutěžilo zhruba o pět, šest modelářů méně. Na druhou stranu u některých účastníků z řad mladších a starších žáků byl patrný slibný výkonnostní vzestup. Teď jen to potvrdit na zmíněných přeborech.

Během slavnostního vyhlášení jsem opomenul poděkovat našim věrným časoměřičům. Činím tak alespoň nyní: Havlíčkovi a Pavle Formánku – děkujeme. Vyhlášením výsledků jsme letošní Nejsevernější házedlo ukončili. Jak spočítal Luboš Paťha, byl to ročník třicátý. Skončila také třicetiletá podoba této soutěže. Ještě před jejím začátkem jsem totiž přišel s konstatováním, že (bohužel) nemládneme a dvacet soutěžních letů během jednoho dne je pro nejzdatnější vrhače příliš. Ze zdravotních důvodů letos nelétali tři modeláři a i ti aktivní občas zvládli během jednoho dne pouze jedno kolo. S překvapením jsem zjistil, že o tomtéž uvažují i ostatní kolegové vedoucí. Tudíž nijak neprotestovali proti mému návrhu na reorganizaci naší soutěže. Od příštího roku bychom se setkávali ne třikrát, ale rovnou čtyřikrát, přičemž každý den bychom absolvovali jednu soutěž házedel a jednu vystřelovadel. Děti vystřelovadla milují a v duchu jsem spočítal, že mezi aktivní účastníky by nám toto opatření vrátilo minimálně tři seniory. Ze čtyř absolvovaných kol by se v každé kategorii hodnotily tři nejlepší výsledky. Snad nám to počasí dovolí. Uvidíme, po novu začneme v roce 2025.

Nyní nás čekají dvě halové soutěže. Na tu vilémovskou všechny srdečně zvu. A pak hlavně krajské přebory mládeže. Kluci se chtějí nominovat na MČR a napravit zde určitý loňský výpadek, byť v tuto chvíli ještě nevíme, kdy a kde se tato soutěž uskuteční. Zatím se nikdo o pořadatelství nepřihlásil.

Konečná výsledková listina ke stažení ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Nejsevernější házedlo 2024 – 3. a 4. kolo

Dnes jsme provedli první odklad modelářské soutěže v tomto roce. Naštěstí jen o jeden den. Standardní problém, totiž silný vítr obtěžující již několik dní obyvatele celé České republiky, se podle předpovědi v neděli skutečně zmírnil. Neváhali jsme a sobotní dvojkolo našeho Nejsevernějšího házedla posunuli o zmíněný jeden den. A dobře jsme udělali. Od úterý vítr opět nabírá na síle a jak se zdá, následující sobotu, kterou jsme také zvažovali jako vhodný termín pro odklad, to lepší nebude. Prý se přidá i voda.

Přes poměrně slušné počasí nás na ploše moc nebylo. Projevila se velká nemocnost, také jiné aktivity (lyžařský pobyt na horách), „silný magnetizmus“ nedovolující modeláři vylézt z pelíšku dříve jak k obědu a nechyběla ani tradiční návštěva bohatého příbuzného. Kdo se ale dostavil, užíval si poměrně hezkého počasí. Snad jen velké stromy, které vytvářely dost velké turbulentní proudění, nám kazily celkový dojem. Občas letící model připomínal známou hlášku o nudli v bandasce. Na druhou stranu jsme tentokrát netrefili ani jednou sloup nebo dráty vysokého napětí. Modeláři si proto dnes na tuto překážku nemohli stěžovat. Na rozdíl od minulého dvojkola, během kterého kluci dokonce vymysleli nový výraz „Bermudský čtverec“. Vedle minimálně pěti karambolů se zmíněnými „kandelábry“ a dráty vysokého napětí jsme totiž přišli o tři házedla, která se ztratila ve vedlejším smrkovém hájku. Dobrá zpráva je, že odpoledne, za pomoci stále zesilujícího průvanu, se svolením majitele ke vstupu na pozemek, na kterém se  zmíněný lesík nachází a dlouhé tyče nám „Bermudský čtverec“ všechna tři házedla, byť mírně „pocuchaná“, vydal zpět.

Skončili jsme ještě před polednem. Za čtrnáct dní je naplánováno třetí dvojkolo. Bohužel jsme se trefili do začátku jarních prázdnin v děčínském okrese. A tak nás někteří rodiče upozornili, že se svými ratolestmi zamíří do hor. Je to škoda, ale nedá se nic dělat. Ono nám zimní počasí již řadu let mnoho víkendů vhodných k létání a tedy k možnému přesunu modelářských závodů nenabízí. Nehledě na to, že se blíží hlavní sezóna, během které budeme muset zvládnout spoustu jiných soutěží. Bylo by škoda, kdybychom salónek v restauraci U Pytláka, kde Nejsevernější házedlo zakončujeme, nezaplnili. Uvidíme za čtrnáct dní.

Výsledková listina 3. a 4. kola ke stažení ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Nejsevernější házedlo 2024 – 1. a 2. kolo

Začít musím jako obvykle počasím, speciálně naším asi největším nepřítelem – větrem. Dlouho dopředu bylo jasné, že tentokrát foukat bude. Přesto jsme se se s kolegy z Varnsdorfu domluvili, že toto dvojkolo pokud možno odlétáme. Alespoň s malými dětmi. Neradi bychom, podobně jako v loňském roce, poslední (únorové) dvojkolo, z důvodu nejrůznějších odkladů, absolvovali až v květnu. Předběžnou dohodu ze středu týdne jsme si potvrdili v sobotu ráno. Pak už jsme začali shánět své ovečky a nakládat házedla. Nám, Vilémovským a Karlínským stačil jeden vůz, protože většina našich členů bydlí v Mikulášovicích a na soutěžní plochu dorazila samostatně z druhé strany. Při příjezdu na parkoviště jsme zvědavě pokukovali, kolik se nás nakonec sešlo. Náš páteční odhad devíti aktivních soutěžících byl nakonec ještě o dva modeláře vylepšen. Žádná sláva, ale také ne žádný propadák. Celkové skóre pak bylo:

  • čtyři mladší žáci
  • tři starší žáci
  • tři junioři
  • jeden senior
  • čtyři časoměřiči
  • šest členů doprovodu
  • čtyři psi

Časoměřičů jsme měli dostatek, což byl předpoklad, že brzy skončíme. Nakonec ani ten „průvan“ nebyl nijak hrozný. Foukal vítr do čtyř metrů, který chvílemi zesiloval v poryvech až na osm metrů. Na druhou stranu se ale dala „vyčekat“ poměrně dlouhá okna, kdy nefoukalo téměř vůbec. Děti stihly v pohodě obě kola, dnes jediný a náš nejvýkonnější senior – diskař, Standa Rudínský, zvládl jedno kolo. Což ale bylo způsobeno nejenom povětřím, díky kterému se dost naběhal, ale také časovou ztrátou, protože se musel věnovat svým čtyřem malým svěřencům. Kdo z dětí měl hotovo, mohl se svými rodiči vyrazit domů. Vyhlašování dílčích výsledků na ploše neprovádíme. Jak kdo dopadl, se soutěžící dozvědí z elektronicky zasílané výsledkové listiny. Celkové výsledky vyhlašujeme až po absolvování šestého kola. V posledních několika letech jej provádíme v salónku lipovské restaurace U Pytláka.

Takže první dvojkolo máme úspěšně za sebou. Sejít bychom se měli na stejném místě opět za čtrnáct dní. Snad nám počasí opět popřeje dobré letové podmínky.

Výsledková listina 1. a 2. kola ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš