Je dobře, že jsme i letos vyrazili na závěr jarní části sezóny do Mladé Boleslavi. Sice trochu strašilo počasí, ale s ohledem na náš záměr zalétat si v trochu jiných podmínkách než při krajských přeborech, jsme páteční „povětří“ na místním letišti uvítali. Během soutěže nás pod zamračenou oblohou prověřila trochu poťouchlá termika. Ukázalo se, že když nesvítí sluníčko a nefouká slabý vítr, máme docela rezervy. Na mysli mám hlavní kategorii, kvůli které jsme do Boleslavi vyrazili, totiž větroně A3. Nebýt druhého pana vedoucího, nedosáhli jsme během závodů v této kategorii ani jednoho „maxa“. Malou omluvou budiž, že se na tom podepsaly i nedaleké vzrostlé stromy, které ve vzduchu způsobovaly docela pěknou „bramboračku“. I tak poprosím kolegu Petra Blaschku, aby kluky v této kategorii při soustředění mladých modelářů na Rané pořádně prohnal.

Ve vystřelovadlech a házedlech necháváme klukům volnou ruku. Ať si své modely seřizují sami. Že se to tak úplně nedaří, ukazují dosažené výsledky. Speciálně u házedel mám pocit, že přechod od klasického ke kruhovému výhozu znamenal výrazné zhoršení našich výkonů. Nebýt přesvědčení, že „kruháky“ jsou progresivnější kategorií, snad bych je i dětem vymlouval.

Soutěž v poklidu směřovala ke svému konci. Při vyhlášení jsme byli překvapeni, že ocenění dosáhl také náš pan vedoucí v kategorii A3, byť původně nebyl se svým vystoupením zcela spokojen. Důkaz, že i další soutěžící se potýkali s náročnými podmínkami na ploše.

Následovalo nezbytné občerstvení v baru muzea Metoděje Vlacha a jeho prohlídka. Domů jsme vyrazili, jako už tradičně, coby poslední účastníci soutěže Jarní Mladoboleslavská. Odměnou za toto zdržení nám budiž průlet čtyř historických letadel vracejících se z předváděcí akce. To byl velký zážitek. Domů jsme dorazili zhruba o dvě hodiny později. Následující schůzku opravíme případné šrámy a už se začneme připravovat na zmíněný tábor na Rané.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

Také čtvrté kolo jsme zvládli ve stanoveném termínu. Jak bylo již dříve několikrát zdůrazněno, bylo to hlavně z důvodu nedostatku náhradních termínů. Já věděl, že se nemám rouhat a kritizovat turbulentní proudění ve třetím kole. Tentokrát nám to počasí spočítalo i s úroky. Předpověď byla mizerná dlouho dopředu a přitom nebyla s blížícím se víkendem žádná naděje na zlepšení. Sešli jsme se proto v sobotu 21. února jako obvykle v devět hodin dopoledne na našem tradičním stanovišti. Splnilo se to, čeho jsme se všichni obávali – foukalo a padal sníh s deštěm. Opravdu hodně. Vaší pozornosti doporučuji především přiložené video přímo z plochy, kde je to nejlépe patrné. Ale jak pravila babička jednoho našeho modeláře, „nejsme srabi“.

Vedoucí se domlouvali, co bude dál. V úvahu přicházelo několik předem domluvených variant. Od odletání obou kategorií až po úplné zrušení čtvrtého kola. Nakonec jsme se domluvili na kompromisu – odvoláme házedla, ale zkusíme vystřelovadla. Nějak přeci musíme vydržet do desáté hodiny, kdy nám po předchozí dohodě otevřou lipovskou restauraci „U pytláka“. Tak tedy vystřelovadla. Žádný zázrak to ale nebyl. Éra v silné turbulenci létala, no „jako nudle v bandasce“. Kdo měl odlétány kompletně předchozí tři kola, měl jistotu, že se mu dnešní výkon, jako nejhorší, bude škrtat. Několik modelářů, kteří se nezúčastnili některého z předchozích tří kol, ale výsledky čtvrtého kola do celkového pořadí započítalo. A úplně všichni létali s vědomím, že doma budou muset svá éra důkladně usušit. Optimisté tvrdili, že se ocasní plochy poté vrátí do původního stavu, pesimisté, kteří převažovali, prorokovali, že výškovku se směrovkou bude při příští soutěži nutné pořádně nakroutit.

Zmínit musím ještě účast. Ta kupodivu nebyla o moc slabší jak při předchozích kolech s daleko hezčím počasím. Shora stále „něco“ padalo, jen sníh s deštěm se změnil na čistokrevnou vodu. Kolem desáté jsme se začali trousit do zhruba tři kilometry vzdálené restaurace. Naštěstí pan majitel slib dodržel a do svého zařízení nás vpustil. Topení sice teprve začínalo hřát, ale to nám nevadilo. Hlavně že v salónku nepršelo a ani nefoukalo. Zatímco pořadatelé počítali celkové výsledky, vypisovali diplomy a rozdělovali ceny, ostatní si dávali něco na zahřátí a později i něco na zahnání hladu. Diplomy s cenami jsme předali ke spokojenosti všech oceněných. Pokud jsem v sobotu zapomněl na časoměřiče, činím tak nyní – moc děkujeme a do dalších soutěží nám zachovejte přízeň.

Pak už jsme si jen povídali, na což během soutěže obvykle nezbývá čas. Optimismus mezi mokrými modeláři šířil hlavně pan vedoucí Blaschka, který opakovaně tvrdil, jak je rád, že jsme soutěž dolétali v termínu. Máme ho rádi a proto jsme mu neoponovali. Ale přistihnul jsem se, že ještě dnes, při každé vzpomínce na sobotní martýrium, zamířím neochvějně do spíže, dát si pořádného lomcováka. To jsou holt ty Pavlovovy reflexy.

Poslední účastníci se rozešli chvíli před třetí hodinou. Snad se znovu sejdeme a počasí na nás bude milosrdnější i v příštím roce, kdy by měl proběhnout již třicátý třetí ročník (spočítal Luboš Paťha) naší soutěže „Nejsevernější házedlo 2027“.

Výsledková listina 4. kola a absolutní výsledky ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

Třetí kolo jsme zvládli ve stanoveném termínu. Na ploše jsme možná byli trochu zklamáni počasím. Předpověď byla totiž přímo báječná – slabý vítr jižního až jihozápadního směru. Tedy létání „z kopce“. Realita ale byla trochu jiná. Síla větru sice odpovídala předpovědi, nesouhlasil směr. Opět foukalo od východu přes vzrostlé stromy, pod kterými jsme parkovali. Takže naše modely se během letu potýkaly s nepříjemnou turbulencí. Bohužel, tím pádem všichni soutěžící dosahovali o dost horších časů než při minulém dvojkole. Nejenom v házedlech, ale i vystřelovadlech. Nakonec jsme se ale shodli, že mohlo být hůř – mohlo funět a třeba i pršet, či sněžit. A také se nesmíme rouhat, aby se modelářský patron neurazil a nepokazil nám poslední, čtvrté kolo.

Časoměřiči měli tentokrát více práce. Do měření jsem se musel zapojit i já. Tudíž jsem nestihnul pořídit nějaké momentky ze závodů. Vlastně jen slavnostní nástup s opožděným ohňostrojem, který zajistil kolega Petr Blaschka. Přestože pajdám, rozhodla rodinná rada, že i tak jsem nejzdatnější pochodník a vyhnala mě týž den odpoledne do Masopustního průvodu doprovodit malou praneteř. Přikládám několik fotografií z obou akcí. Je vidět, modeláři slavili Masopust již dopoledne.

Jak již bylo řečeno, za čtrnáct dní bychom měli náš cyklus „Nejsevernější házedlo“ zakončit čtvrtým kolem. Tentokrát již se zpracováním a vyhlášením celkových výsledků v jedné lipovské restauraci. Bude velmi důležité dodržet naplánovaný termín. Blíží se totiž krajské přebory mládeže a další velké jarní akce, takže moc volných víkendů pro případné přesuny kvůli počasí k dispozici nemáme. Doufejme proto, že to klapne.

Výsledková listina třetího kola ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

Poprvé jsme se na louce v dolní části Mikulášovic sešli až 24. ledna. Předchozí dva pokusy nám totiž zhatil velmi silný vítr. Na v pořadí třetí sobotu se tentokrát vyplatilo čekat. Na naší tradiční ploše téměř vůbec nefoukalo. V týdnu před tímto víkendem se pořadatelé domluvili, že pokud se splní pro sobotu příznivá předpověď počasí, pokusíme se časový skluz dohnat tím, že uspořádáme dvě kola – to dnešní regulérní a ono již dvakrát odložené. Při nástupu nikdo neprotestoval a tak jsme se do toho s chutí pustili. Velmi slabý vítr házedla i vystřelovadla neodnášel nijak daleko. Odhaduji, že pro modely se chodilo nejdále tak padesát metrů, ale většina letů končila téměř u nohou soutěžících. Důkazem budiž, že dnes nijak nehrozily ani nenáviděné „kandelábry“ vysokého napětí, které v minulosti řadu modelářů připravily o jejich stroj.

Časoměřiči byli celkem čtyři, soutěžících dvanáct. Soutěž proto rychle spěla ke svému konci. Při slavnostním nástupu jsme se sice dohodli na ukončení ve dvě hodiny odpoledne, ale myslím, že do oběda měla většina modelářů odlétáno a svých několik posledních letů absolvovali pouze tři nebo čtyři opozdilci. Přestože většina soutěžících absolvovala dvacet soutěžních letů s házedly a stejný počet letů s vystřelovadly, nikdo nevypadal unaveně. Vítr byl tentokrát opravdu milosrdný. Někteří modeláři toho dokonce neměli dost a po skončení soutěže ještě trénovali. To my jsme ale již soutěžní plochu opouštěli a spěchali domů na oběd. A dokud jsme byli „v ráži“, tak také zpracovat výsledky.

S průběhem závodů byli spokojeni všichni. Smutní budou asi nepřítomní Petr Blaschka a Pavel Formánek, které okolnosti zavály na druhý konec naší země či dokonce až do daleké Indočíny. Celkové výsledky už asi neovlivní, na druhou stranu se mohou pochlubit jinými zážitky. Vyhlášení se nekonalo, protože platí zavedené pravidlo, totiž, že výsledky se vyhlašují až na samém konci soutěže, po čtvrtém kole, kdy si ceny a diplomy předáme hezky v teple jedné lipovské restaurace.

Samozřejmě musím pochválit časoměřiče, kteří se dostavili v hojném počtu. Na rozdíl od soutěžících jen postávali na startovišti, kde jim slabý mráz přeci jenom trochu zalezl do rukavic a bot. Uvidíme se opět za čtrnáct dní, tak snad do té doby na tyto útrapy zapomenou a dorazí v plném počtu. To samozřejmě platí i o aktivně soutěžících.

Výsledková listina prvních dvou kol soutěže ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

V tomto roce možná naše poslední „venkovní“ soutěž. Loni jsme navštívili první ročník jako malou kompenzaci za neúčast na MČR mládeže. Hned jsme si tuto soutěž oblíbili – pohoda, spousta přátel, krásné prostředí. Nebylo pochyb, že i letos do Charvatců vyrazíme znovu. Škoda jen, že se vše odehrálo v neděli, což znemožnilo účast našich středoškoláků. Zhruba v době vyhlašování výsledků již totiž mířili do Liberce a Mladé Boleslavi do svých internátů. Nedělní termín nám byl vysvětlen tím, že o den dříve se uskutečnila na různých místech ČR řada jiných soutěží, takže do Charvatců by přijelo jen málo modelářů.

Na letišti místního aeroklubu opět panovalo pěkné počasí. Foukal slabý vítr správného směru. Nikdo nemusel zdolávat úbočí nedalekého korálku kopců, ani se plížit do výběhu s pasoucími se kravami. Já jsem soutěžil pouze ve vystřelovadlech. Použil jsem zcela nové, ještě nezalétané modely, takže chvíli trvalo, než jsem z nich dostal nějaké to maxo. A pak hned došlo na fotodokumentaci. Svítilo sluníčko a já se snad tentokrát vyvaroval excesům v podobě vybité baterie či otisku palce na objektivu fotoaparátu. Vše zdokumentované jako vždy naleznete na našich stránkách. Ze zdravotních důvodů se i druhý pan vedoucí zúčastnil pouze soutěže vystřelovadel. A v interní klubové soutěži mě o fous porazil. Třetí aktivní člen výpravy, starší žák Šimon, soutěžil jak ve vystřelovadlech, tak i házedlech. Zatímco v první kategorii mu to docela jde, v házedlech se projevila jeho nevylétanost. Tolik nepovedených startů jsem u něj ještě neviděl. Ale my jsme si v žádném případě nechtěli pokazit sváteční náladu a tu házedlářskou mizérii mu odpustili. Za zmínku stojí, že oba vedoucí se zúčastnili rozlétávání. Pokud mi paměť slouží, bylo to pro nás oba první (!) soutěžní rozlétávání. Pohříchu nikoliv o stupně vítězů, ale jen o čtvrté, respektive sedmé místo. Studiem výsledkové listiny ale zjišťuji, že já jsem se rozlétávat nemusel. Asi si to chtěl Vašek Dlouhý, který mě zvednul ze židle, rozdat se soupeřem, se kterým se na soutěžích moc nepotkává. S Petrem nás potěšilo, že jsme oba v tomto klání své výtečné soupeře porazili.

Co se týče ostatních soutěžících, v žákovské a juniorské kategorii házedlářů se objevilo několik mimořádných výkonů. Také klání seniorů házedlářů mělo vysokou úroveň. Pro stupně vítězů bylo nutno dosáhnout času kolem 500 vteřin a více. Ve vystřelovadlech soutěžily dvě mladší žákyně, které si nevedly vůbec špatně. Zdálo se mi, že největším soupeřem jim byly jejich krátké ruce. A seniorech nám všem, jak se létají vystřelovadla, ukázala paní Dlouhá. Absolutním časem 300 vteřin.

Vítězové hlavních kategorií byli kromě diplomu a ceny odměněni také vzdušným výletem, které se svým érem zajistil jeden z pořadatelů, Jan Kubeš. My mezi ně nepatřili. Na stupně vítězů vystoupil pouze Šimon, který, přiznejme si, těžil z menší účasti ve své věkové kategorii. Ale jak jsem již řekl, o výsledky tentokrát tolik nešlo. Šimon se nám jistě ukáže v zimě, při Nejsevernějším házedle.

Nikomu z nás se domů moc nechtělo. Na prostranství před prodejnou modelářských potřeb Pepy Kubeše se proto vytvářely diskutující hloučky. Ale nakonec jsme museli vyrazit. Domů jsme dorazili kolem šesté hodiny večerní. V dílně jsme vyložili éra, v Mikulášovicích odevzdali rodičům Šimona „a šlo se bydlet“. Možná ještě vyrazíme ke Kubešům na seniorské MČR malých modelů v Panenském Týnci. Ale to musíme ještě pořádně zvážit. Nedělní termín znamená, že by to bylo opět bez našich středoškoláků a cesta do Týnce také něco stojí. Takže si to ještě rozmyslíme.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš