Také čtvrté kolo jsme zvládli ve stanoveném termínu. Jak bylo již dříve několikrát zdůrazněno, bylo to hlavně z důvodu nedostatku náhradních termínů. Já věděl, že se nemám rouhat a kritizovat turbulentní proudění ve třetím kole. Tentokrát nám to počasí spočítalo i s úroky. Předpověď byla mizerná dlouho dopředu a přitom nebyla s blížícím se víkendem žádná naděje na zlepšení. Sešli jsme se proto v sobotu 21. února jako obvykle v devět hodin dopoledne na našem tradičním stanovišti. Splnilo se to, čeho jsme se všichni obávali – foukalo a padal sníh s deštěm. Opravdu hodně. Vaší pozornosti doporučuji především přiložené video přímo z plochy, kde je to nejlépe patrné. Ale jak pravila babička jednoho našeho modeláře, „nejsme srabi“.

Vedoucí se domlouvali, co bude dál. V úvahu přicházelo několik předem domluvených variant. Od odletání obou kategorií až po úplné zrušení čtvrtého kola. Nakonec jsme se domluvili na kompromisu – odvoláme házedla, ale zkusíme vystřelovadla. Nějak přeci musíme vydržet do desáté hodiny, kdy nám po předchozí dohodě otevřou lipovskou restauraci „U pytláka“. Tak tedy vystřelovadla. Žádný zázrak to ale nebyl. Éra v silné turbulenci létala, no „jako nudle v bandasce“. Kdo měl odlétány kompletně předchozí tři kola, měl jistotu, že se mu dnešní výkon, jako nejhorší, bude škrtat. Několik modelářů, kteří se nezúčastnili některého z předchozích tří kol, ale výsledky čtvrtého kola do celkového pořadí započítalo. A úplně všichni létali s vědomím, že doma budou muset svá éra důkladně usušit. Optimisté tvrdili, že se ocasní plochy poté vrátí do původního stavu, pesimisté, kteří převažovali, prorokovali, že výškovku se směrovkou bude při příští soutěži nutné pořádně nakroutit.

Zmínit musím ještě účast. Ta kupodivu nebyla o moc slabší jak při předchozích kolech s daleko hezčím počasím. Shora stále „něco“ padalo, jen sníh s deštěm se změnil na čistokrevnou vodu. Kolem desáté jsme se začali trousit do zhruba tři kilometry vzdálené restaurace. Naštěstí pan majitel slib dodržel a do svého zařízení nás vpustil. Topení sice teprve začínalo hřát, ale to nám nevadilo. Hlavně že v salónku nepršelo a ani nefoukalo. Zatímco pořadatelé počítali celkové výsledky, vypisovali diplomy a rozdělovali ceny, ostatní si dávali něco na zahřátí a později i něco na zahnání hladu. Diplomy s cenami jsme předali ke spokojenosti všech oceněných. Pokud jsem v sobotu zapomněl na časoměřiče, činím tak nyní – moc děkujeme a do dalších soutěží nám zachovejte přízeň.

Pak už jsme si jen povídali, na což během soutěže obvykle nezbývá čas. Optimismus mezi mokrými modeláři šířil hlavně pan vedoucí Blaschka, který opakovaně tvrdil, jak je rád, že jsme soutěž dolétali v termínu. Máme ho rádi a proto jsme mu neoponovali. Ale přistihnul jsem se, že ještě dnes, při každé vzpomínce na sobotní martýrium, zamířím neochvějně do spíže, dát si pořádného lomcováka. To jsou holt ty Pavlovovy reflexy.

Poslední účastníci se rozešli chvíli před třetí hodinou. Snad se znovu sejdeme a počasí na nás bude milosrdnější i v příštím roce, kdy by měl proběhnout již třicátý třetí ročník (spočítal Luboš Paťha) naší soutěže „Nejsevernější házedlo 2027“.

Výsledková listina 4. kola a absolutní výsledky ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

Třetí kolo jsme zvládli ve stanoveném termínu. Na ploše jsme možná byli trochu zklamáni počasím. Předpověď byla totiž přímo báječná – slabý vítr jižního až jihozápadního směru. Tedy létání „z kopce“. Realita ale byla trochu jiná. Síla větru sice odpovídala předpovědi, nesouhlasil směr. Opět foukalo od východu přes vzrostlé stromy, pod kterými jsme parkovali. Takže naše modely se během letu potýkaly s nepříjemnou turbulencí. Bohužel, tím pádem všichni soutěžící dosahovali o dost horších časů než při minulém dvojkole. Nejenom v házedlech, ale i vystřelovadlech. Nakonec jsme se ale shodli, že mohlo být hůř – mohlo funět a třeba i pršet, či sněžit. A také se nesmíme rouhat, aby se modelářský patron neurazil a nepokazil nám poslední, čtvrté kolo.

Časoměřiči měli tentokrát více práce. Do měření jsem se musel zapojit i já. Tudíž jsem nestihnul pořídit nějaké momentky ze závodů. Vlastně jen slavnostní nástup s opožděným ohňostrojem, který zajistil kolega Petr Blaschka. Přestože pajdám, rozhodla rodinná rada, že i tak jsem nejzdatnější pochodník a vyhnala mě týž den odpoledne do Masopustního průvodu doprovodit malou praneteř. Přikládám několik fotografií z obou akcí. Je vidět, modeláři slavili Masopust již dopoledne.

Jak již bylo řečeno, za čtrnáct dní bychom měli náš cyklus „Nejsevernější házedlo“ zakončit čtvrtým kolem. Tentokrát již se zpracováním a vyhlášením celkových výsledků v jedné lipovské restauraci. Bude velmi důležité dodržet naplánovaný termín. Blíží se totiž krajské přebory mládeže a další velké jarní akce, takže moc volných víkendů pro případné přesuny kvůli počasí k dispozici nemáme. Doufejme proto, že to klapne.

Výsledková listina třetího kola ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

Poprvé jsme se na louce v dolní části Mikulášovic sešli až 24. ledna. Předchozí dva pokusy nám totiž zhatil velmi silný vítr. Na v pořadí třetí sobotu se tentokrát vyplatilo čekat. Na naší tradiční ploše téměř vůbec nefoukalo. V týdnu před tímto víkendem se pořadatelé domluvili, že pokud se splní pro sobotu příznivá předpověď počasí, pokusíme se časový skluz dohnat tím, že uspořádáme dvě kola – to dnešní regulérní a ono již dvakrát odložené. Při nástupu nikdo neprotestoval a tak jsme se do toho s chutí pustili. Velmi slabý vítr házedla i vystřelovadla neodnášel nijak daleko. Odhaduji, že pro modely se chodilo nejdále tak padesát metrů, ale většina letů končila téměř u nohou soutěžících. Důkazem budiž, že dnes nijak nehrozily ani nenáviděné „kandelábry“ vysokého napětí, které v minulosti řadu modelářů připravily o jejich stroj.

Časoměřiči byli celkem čtyři, soutěžících dvanáct. Soutěž proto rychle spěla ke svému konci. Při slavnostním nástupu jsme se sice dohodli na ukončení ve dvě hodiny odpoledne, ale myslím, že do oběda měla většina modelářů odlétáno a svých několik posledních letů absolvovali pouze tři nebo čtyři opozdilci. Přestože většina soutěžících absolvovala dvacet soutěžních letů s házedly a stejný počet letů s vystřelovadly, nikdo nevypadal unaveně. Vítr byl tentokrát opravdu milosrdný. Někteří modeláři toho dokonce neměli dost a po skončení soutěže ještě trénovali. To my jsme ale již soutěžní plochu opouštěli a spěchali domů na oběd. A dokud jsme byli „v ráži“, tak také zpracovat výsledky.

S průběhem závodů byli spokojeni všichni. Smutní budou asi nepřítomní Petr Blaschka a Pavel Formánek, které okolnosti zavály na druhý konec naší země či dokonce až do daleké Indočíny. Celkové výsledky už asi neovlivní, na druhou stranu se mohou pochlubit jinými zážitky. Vyhlášení se nekonalo, protože platí zavedené pravidlo, totiž, že výsledky se vyhlašují až na samém konci soutěže, po čtvrtém kole, kdy si ceny a diplomy předáme hezky v teple jedné lipovské restaurace.

Samozřejmě musím pochválit časoměřiče, kteří se dostavili v hojném počtu. Na rozdíl od soutěžících jen postávali na startovišti, kde jim slabý mráz přeci jenom trochu zalezl do rukavic a bot. Uvidíme se opět za čtrnáct dní, tak snad do té doby na tyto útrapy zapomenou a dorazí v plném počtu. To samozřejmě platí i o aktivně soutěžících.

Výsledková listina prvních dvou kol soutěže ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

V tomto roce možná naše poslední „venkovní“ soutěž. Loni jsme navštívili první ročník jako malou kompenzaci za neúčast na MČR mládeže. Hned jsme si tuto soutěž oblíbili – pohoda, spousta přátel, krásné prostředí. Nebylo pochyb, že i letos do Charvatců vyrazíme znovu. Škoda jen, že se vše odehrálo v neděli, což znemožnilo účast našich středoškoláků. Zhruba v době vyhlašování výsledků již totiž mířili do Liberce a Mladé Boleslavi do svých internátů. Nedělní termín nám byl vysvětlen tím, že o den dříve se uskutečnila na různých místech ČR řada jiných soutěží, takže do Charvatců by přijelo jen málo modelářů.

Na letišti místního aeroklubu opět panovalo pěkné počasí. Foukal slabý vítr správného směru. Nikdo nemusel zdolávat úbočí nedalekého korálku kopců, ani se plížit do výběhu s pasoucími se kravami. Já jsem soutěžil pouze ve vystřelovadlech. Použil jsem zcela nové, ještě nezalétané modely, takže chvíli trvalo, než jsem z nich dostal nějaké to maxo. A pak hned došlo na fotodokumentaci. Svítilo sluníčko a já se snad tentokrát vyvaroval excesům v podobě vybité baterie či otisku palce na objektivu fotoaparátu. Vše zdokumentované jako vždy naleznete na našich stránkách. Ze zdravotních důvodů se i druhý pan vedoucí zúčastnil pouze soutěže vystřelovadel. A v interní klubové soutěži mě o fous porazil. Třetí aktivní člen výpravy, starší žák Šimon, soutěžil jak ve vystřelovadlech, tak i házedlech. Zatímco v první kategorii mu to docela jde, v házedlech se projevila jeho nevylétanost. Tolik nepovedených startů jsem u něj ještě neviděl. Ale my jsme si v žádném případě nechtěli pokazit sváteční náladu a tu házedlářskou mizérii mu odpustili. Za zmínku stojí, že oba vedoucí se zúčastnili rozlétávání. Pokud mi paměť slouží, bylo to pro nás oba první (!) soutěžní rozlétávání. Pohříchu nikoliv o stupně vítězů, ale jen o čtvrté, respektive sedmé místo. Studiem výsledkové listiny ale zjišťuji, že já jsem se rozlétávat nemusel. Asi si to chtěl Vašek Dlouhý, který mě zvednul ze židle, rozdat se soupeřem, se kterým se na soutěžích moc nepotkává. S Petrem nás potěšilo, že jsme oba v tomto klání své výtečné soupeře porazili.

Co se týče ostatních soutěžících, v žákovské a juniorské kategorii házedlářů se objevilo několik mimořádných výkonů. Také klání seniorů házedlářů mělo vysokou úroveň. Pro stupně vítězů bylo nutno dosáhnout času kolem 500 vteřin a více. Ve vystřelovadlech soutěžily dvě mladší žákyně, které si nevedly vůbec špatně. Zdálo se mi, že největším soupeřem jim byly jejich krátké ruce. A seniorech nám všem, jak se létají vystřelovadla, ukázala paní Dlouhá. Absolutním časem 300 vteřin.

Vítězové hlavních kategorií byli kromě diplomu a ceny odměněni také vzdušným výletem, které se svým érem zajistil jeden z pořadatelů, Jan Kubeš. My mezi ně nepatřili. Na stupně vítězů vystoupil pouze Šimon, který, přiznejme si, těžil z menší účasti ve své věkové kategorii. Ale jak jsem již řekl, o výsledky tentokrát tolik nešlo. Šimon se nám jistě ukáže v zimě, při Nejsevernějším házedle.

Nikomu z nás se domů moc nechtělo. Na prostranství před prodejnou modelářských potřeb Pepy Kubeše se proto vytvářely diskutující hloučky. Ale nakonec jsme museli vyrazit. Domů jsme dorazili kolem šesté hodiny večerní. V dílně jsme vyložili éra, v Mikulášovicích odevzdali rodičům Šimona „a šlo se bydlet“. Možná ještě vyrazíme ke Kubešům na seniorské MČR malých modelů v Panenském Týnci. Ale to musíme ještě pořádně zvážit. Nedělní termín znamená, že by to bylo opět bez našich středoškoláků a cesta do Týnce také něco stojí. Takže si to ještě rozmyslíme.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Několik dní před termínem konání naší největší soutěže, totiž Žuchu, se nás, pořadatelů, každoročně zmocňuje velká nervozita – bude hezky a nebo naopak bude pršet, či foukat silný vítr? Letošní prognózy nám na klidu moc nepřidaly. Týden před Žuchem byl předpovídán denní příděl srážek přes 30 mm. Naštěstí každý následující den deště v předpovědích postupně ubývalo až na vcelku rozumných několik málo milimetrů v noci z pátku na sobotu. A i když se „rosničkáři“ nemohli shodnout na tom, zda bude foukat ze severu od Klíče anebo od Špičáku (čistokrevný západ), potěšilo alespoň, že trvali na poměrně slabém větru. Jenže v sobotu ráno, po zapnutí počítače, jsem zaregistroval zhoršenou předpověď. Hlavně celodenní mrholení. Ale někteří soutěžící již byli na cestě a ostatně všichni pořadatelé byli odhodláni soutěž odlétat za každou cenu. Náhradních termínů se nám totiž, jako obvykle každý podzim, nedostává. V osm hodin ráno jsme proto vyrazili směrem na Českou Lípu. Že jsme se rozhodli správně, dokazoval tenký proužek modré oblohy nad západním obzorem, který se pomalu zvětšoval. Zhruba první polovina soutěže se sice odehrála pod oblohou s dost dramatickými mraky, ale zcela bez deště. A v druhé polovině závodů se již ukázalo sluníčko. Protože foukalo jen slabě a ke všemu tím správným směrem, totiž téměř podél dráhy, stal se letošní Žuch naprosto pohodovou soutěží. Když připočtu deset časoměřičů, díky kterým nikdo z celkem šestnácti soutěžících na startovištích dlouho nečekal, zavládla na ploše místního aeroklubu velká pohoda. Pořadatelský stres z nás spadl ne jako obvykle až po rozdání cen, diplomů a odjezdu soutěžících domů, ale daleko dříve, ještě v průběhu této soutěže, kdy už jsme uvěřili, že se nemůže nic pokazit.

Na druhou stranu byla velká škoda, že nedorazilo soutěžit více modelářů. Přítomní dospělí zopakovali starší návrh, že každý soutěžící obdrží svého osobního časoměřiče. Ale byl to samozřejmě jen žert. Ve skutečnosti jsme jako obvykle na ploše rozmístili startoviště s tím, že na nejvíce obsazeném postu s házedly a vystřelovadly fungovalo šest časoměřičů. Zapomenout nesmím na to, že přátelé z varnsdorfského klubu nám zapůjčili celkem pět pomocníků, což jim při příštích soutěžích rádi „vrátíme“.

Co se týče výkonů, na letišti panovaly trochu „poťouchlé“ podmínky. Chvíle, „kdy by se ve vzduchu udržely i „dveře od chléva, se střídaly s chvílemi, kdy ve vzduchu snad nebyl žádný vzduch“. Důkazem budiž to, že i velice zkušení senioři střídali maxa s průměrnými lety. Ale co, počasí bylo vzorné, v baru místního aeroklubu bylo otevřeno a kategorie, hlavně ty mládežnické, jsme dokázali rozdělit tak, že se dostalo na všechny děti. Spokojeni nebyli jen ti nešťastníci, kterým jejich modely v silné termice, jednou dokonce s vykopnutou výškovkou modelu P30, ulétly.

Malou vadou na kráse bylo dohadování se pořadatelů při nástupu o tom, kdy soutěž zakončíme. Byla to moje chyba, za což jsem se při rozdávání cen omluvil a slíbil, že si příště mnou vydané propozice před zahájením soutěže znovu přečtu. Snad mi to všichni soutěžící odpustili. Protesty proti průběhu Žuchu nebyly žádné. Přistoupili jsme tedy k rozdání diplomů a předání cen vítězům. Pak jsme ještě všechny pozvali na další soutěž – letos již jen na halové Předvánoční polétání. A jelo se domů.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš