Přebor mládeže Ústeckého kraje 2018

Přiznávám, že této soutěže jsem se dost obával. V rozporu s běžným zvykem posledních let, tj. pořádat naše přebory na letišti v Panenském Týnci, rozhodl se náš ideový vůdce (Pepa Bartík) zkusit něco jiného. Dohodl se s Vlastou Dvořákem a tyto přebory přesunul do Roudnice nad Labem. Jak jsem se již zmínil, docela jsem z toho měl strach. Důvodů bylo několik. Od našeho posledního vystoupení v Roudnici před zhruba patnácti lety se místní letiště v mých vzpomínkách silně smrsklo. Bál jsem se, že se tam nevejdeme. Obával jsem se totiž silného leteckého provozu a v neposlední řadě směru větru. Při zmíněném posledním účinkování v Roudnici foukalo přímo k frekventovanému přivaděči z města k nedaleké dálnici. Po jednom vydařeném letu si jeden náš modelář mohl na trup své F1H udělat malý zářez v podobě policejní škodovky. Naštěstí se moje obavy nenaplnily. Provoz díky jakémusi školení byl snesitelný a vítr foukal od Řípu v podstatě podél dráhy. Několik „narušení“ přistávací dráhy jsme sice zaznamenali, ale nebylo to nic dramatického. Spíše jsme si museli dávat pozor na sílu větru. Někteří méně zkušení modeláři se s tím nedokázali vyrovnat a tak, hlavně u větších větroňů, během vleku nevydrželo několik křídel. Ale dalo se „vyčekat“ klidnější povětří. Startoviště jsme měli hned za velkým hangárem. Házedláři byli v jeho stínu. Sice tolik ve studeném větru neprochladli, zato trpěli turbulencí, kterou vytvářel. Některé lety byly skutečně podivné a celkové výsledky byly také spíše slabší. Nedařilo se ani zdatným vrhačům, kterými jsou například varnsdorfský Míla Řezníček nebo náš Petr Blaschka. Kus od házedlářů, blíže k dráze, se usadili větroňáři v kategorích A3 a F1H s gumáčkáři. Časoměřiči sice trpěli chladem, zato dosažené výkony byly daleko vyrovnanější. My jsme na tyto přebory dovezli pouze jediného modeláře. Ostatní se z nejrůznějších důvodů, těch smysluplných i trochu podivnějších, omluvili. Petr Blaschka má sice z přeborů Královéhradeckého kraje splněno, Roudnici ale využil jako dobrou příležitost k tréningu. V očekávání silnějšího větru jsme souhlasili s tím, že tentokrát vypustí kategorii F1H. S tím větrem to nakonec nebylo tak zlé, ale už to nešlo změnit – „á jedničky“ zůstaly v dílně na stole. Tak jsme si alespoň vyzkoušeli Petrovu doplňkovou kategorii, kterou jsou házedla. 260 vteřin není na Petra moc, ale již jsem to svedl na výše zmiňovaný hangár. Moc nás Petr potěšil v kategorii A3. Tentokrát zvládl velmi dobře všech pět svých startů. Odměnou mu byl plný výkon 300 vteřin. Konečně – i nám vedoucím se dost ulevilo. V minulých několika letech jsme sice neměli tolik výtečných modelářů jako tomu bylo v například prvním desetiletí tohoto věku, myslím ale, že díky svým zkušenostem a „mírným tlakem“ jsme dokázali naše děti dovést ke slušným výsledkům. Přesto se nám úplného maxima dosáhnout nepodařilo. Až nyní, po bez několika měsíců deseti letech, můžeme Petra zapsat do tabulky jako teprve pátého našeho modeláře, kterému se to povedlo.

Pak už jsme se věnovali „doplňkovému“ programu. Sledovali jsme poslední soutěžní lety opozdilců. Vedoucí klubů si vyměňovali zkušenosti s ostatními dospělými. Někteří využili závětří již několikrát zmiňovaného hangáru k chytání jarního sluníčka, případně sledovali, jak otec Blaschka větrá baterie svého RC modelu. My starší jsme si prošli areál Aeroklubu Roudnice a zavzpomínali na poslední náš modelářský tábor, který se konal v těchto prostorách v létě roku 1990. Závěrečná zhruba hodinka soutěže, během které pořadatelé spočítali výsledky a vypsali diplomy, uběhla v naprosté pohodě. Po vyhlášení vítězů jsme se rozjeli domů.

Na závěr se ještě jednou omlouvám panu Bartíkovi za projevenou nedůvěru. A slibuji, že pokud při některém z dalších přeborů, které bude pořádat, zajistí správný směr větru a pokud možno nějaké školení „aeroklubáků“, nebudu mít vůči jeho výběru roudnického letiště žádné připomínky.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Zdeněk Hykš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u „Přebor mládeže Ústeckého kraje 2018

  1. Zdravím,
    tedy pánové, Vaše dezinformační kampaň mne uráží. Kategorii P30 vyhrál náš Jiří Bílek z YMCA Liberec a ne Šulc z Varnsdorfu. A stojí správně uprostřed. Máte červený puntík a náběžky na Andulku u mne.

    • Ahoj Petře,
      moc se omlouvám za toto nedopatření. Nějak v poslední době nestíhám a tak dělám takové chyby. Útěchou budiž, že to bylo naposledy. Po 25. květnu 2018, budou moje komentáře trochu pozměněny. Například u Tebou kritizované fotografie uvedu text:
      “vítězem se stal jeden modelář z poměrně vzdáleného klubu před druhým modelářem z klubu úplně jiného”. A pro jistotu všem rozostřím obličeje.
      Ten text samozřejmě opravím.
      letu zdar!

      • Omyl, budeš psát toto: Facebook vítěze s jeho veškerými intimnostmi naleznete zde, druhého v poředí zde a konečně třetího borce zde. Podmínkou účesti na soutěži bude kromě zaplacené členské známky SMČR a startovného také aktivní facebookový profil.

  2. Budíček, vstávat ze zimního spánku,
    to, že jste včera totálně a naprosto plánovitě ignorovali moji soutěž “O pohár praotce modeláře” bude v médiích komentovat Pepa Kubeš.
    Pořád brečíte, že nemáte děti. Chtěl jsem se svojí tlupou se kouknout na Váš dětský den, ale když jsem zjistil z webových stránek Vilémova, že hlavní činností je zmalovat dětem obličeje a modelářské činnost žádná, tak to je s rodiči 10x v roce pošlu do nákupních center, tam se zmalují bez ztráty mého času. A na Vašem pěkně udržovaném webu není o akci po 2 týdnech ani zmíňka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *