Trénink v Lipové

Týden po našem ŽUCHU jsme využili pěkného počasí a rozjeli se do Lipové trochu si zatrénovat s modely kategorie A3. Naše děti to moc potřebovaly. A protože i následující pátek bylo krásně, ocitli jsme se v Lipové znovu. Smyslem bylo nejenom si trochu zalétat, ale také připomenout si pravidla chování na startovišti. Zpočátku se to příliš nedařilo. Hlavně jsme neustále ve vysoké trávě hledali vlečné šňůry. Chlapci se příliš věnovali balíkům se slámou, kterých kolem byla spousta. Nutit k letu jsme nemuseli jen mladší polovinu naší členské základny. Ale vše se časem spravilo a na konci druhého tréninkového bloku jsme už byli s disciplínou i absolvovanými vleky docela spokojeni. Určité problémy přetrvávaly s dohledáváním modelů, které při zvlášť vydařeném letu mizely za nedalekou terénní vlnou. Vzpomněl jsem si na dávnou pravdu, která by se mohla hodit všem začínajícím vedoucím. Pokud Vám Váš bezradný svěřenec, kterému jdete pomoci s hledáním modelu, hlásí, že jeho éro letělo právě tímto směrem a někde tady přistálo, pak vězte, že ve skutečnosti letělo úplně jinam a ke všemu se nachází tak na poloviční vzdálenosti od startoviště, než tvrdí tento nezdolný optimista. Raději jsme vyčlenili pana Suchardu, aby sledoval let modelů až do konce a pak hlasitě organizoval majitele modelů bezradně tápající po ploše. Ale nakonec všechno dobře dopadlo. Páni vedoucí všechny modely dohledali a neztratili jsme ani žádnou šňůru. Škoda jen, že tento pátek již byl deštivý a my nemohli v tréninku pokračovat. Na práci v dílně máme (doufám) spoustu času.

Za LMK Vilémov            Zdeněk Hykš

ŽUCH 2020

Konečně mě při vzpomínce na naši soutěž přestaly bolet nohy. Mohu ji tedy několika řádky okomentovat:

Nejprve jako obvykle, počasí. Myslím, že ještě nikdy jsme nezažili v předpovědi tolik kotrmelců jako letos. Sledovali jsme již týden předem odhady, jak asi bude v sobotu v České Lípě. A pohybovalo se to od krásného, slunečného počasí až po celodenní déšť. Páteční předpověď pro sobotu tvrdila, že celý den sice pršet nebude, ale nějakou tu přeháňku přeci jenom schytáme. Přesto jsme se rozhodli, že nic se překládat nebude. Ostatně, nejvzdálenější účastník našeho Žuchu, pan František Gloziga, už byl tou dobou několik hodin na cestě. Rosničkáři se nakonec docela dobře trefili. Bylo to přesné, byť v sobotu ráno nás sluníčko chvíli přesvědčovalo, že tentokrát by pláštěnky a deštníky mohly zůstat v batohu. Pravdou je, že dopolední, větší část soutěže proběhla za sucha. A když se kolem jedenácté hodiny nad severozápadem začaly objevovat sytě černé mraky, ještě jsme zrychlili. Časoměřičů jsme k tomu měli naštěstí dostatek. Zato já jsem trochu nestíhal a tak se omlouvám za případné časové nepřesnosti. Myslím si, že první, drobná přeháňka proběhla kolem jedné hodiny. Zhruba po půlhodině jí následoval silnější déšť. Na ploše se v té chvíli vyskytovali již jen soutěžící opozdilci a trénující pan Petr Budai z Liberce, který se evidentně nemohl nabažit své F1H. Většina modelářů i s doprovodem se již naštěstí tísnila v předsálí klubovny místního Aeroklubu. Před půl třetí se do klubovny dostavil zbytek závodníků a pořadatelů, včetně mě. Snažil jsem se příliš účastníky naší soutěže nezdržovat. Diplomy jsem při vypisování nezkazil ani jeden, zato jsem ve výsledcích přehlédl dva fatální nedostatky – nevšimnul jsem si, že není spočítán Marek Budai v kategorii P30, který měl správně obsadit druhé místo. A až doma si se mnou potichu vyřídili chybu v seniorské kategorii A3 otec a syn Blaschkovi. Těm naštěstí stačilo prohodit druhé a třetí místo a mladšímu Petrovi vypsat nový diplom se správným časem. A jen tak mimochodem jsem pak při sestavování výsledkové listiny prohodil v kategorii P30 mladší a starší žáky. Fuj, za svůj pořadatelský výkon se stydím a všem dotčeným se ještě jednou omlouvám.

Co se týče dosažených výkonů, tradičně dobře zalétali seniorští házedláři. Několik max se objevilo v kategorii A3 a F1H. Děti bohužel prokázaly, že jim moc neprospěla dlouhá soutěžní přestávka. Zapomenuté návyky budeme muset obnovit při nějakém tréninku, který, jak doufám, během Babího léta ještě stihneme. Konec konců i to vlekání za moc nestálo, byť omluvou je téměř úplné bezvětří v druhé části soutěže. Ty výše zmiňované bolavé končetiny mám z pokusů pomoci dětem při nadhazování modelů A3, hlavně školních Gin. Start už mají na mě příliš rychlý. Ve své kategorii vynikli tentokrát gumáčkáři a to i mladí modeláři, kteří maximálních časů dosahovali jak na běžícím pásu.

Také vyhlašování výsledků proběhlo za drobného mrholení. Předali jsme ceny (letos prý byla uzavřena šestiletá série pivních sklenic s leteckou tématikou pro seniory) vyslovili přání, aby zemědělci v Moravské Třebové včas sklidili z okolí letiště kukuřici (nyní již víme, že nestihli), pozvali se na zimní cyklus halových soutěží a rozjeli se do svých domovů.

 

Za LMK Vilémov            Zdeněk Hykš

 

Poznámka k fotografiím ocenění nejlepších soutěžících: vyhlašovali jsme je vždy od mladších žáků k seniorům. Kategorie následovaly v tomto pořadí – házedla, gumáčky F1G a P30 a nakonec větroně F1H a A3.

Výsledková listina ZDE!

Tábor Raná 2020

Tak a letošní tábor máme za sebou. Z našeho klubu se jej zúčastnilo šest mladých modelářů a dva senioři v roli vedoucích. Přímými účastníky byli otec a syn Blaschkovi, zatímco my s panem Suchardou fandili účastníkům z domova. Trochu jsem měl o osud tábora strach. Letošní nevyzpytatelné počasí a především ten prevít virus letos o prázdninách několik táborů rozehnaly. Ale obavy byly zbytečné. Podle vyprávění frekventantů se jednalo o jeden z nejvydařenějších táborů v historii. A že je s kolegy z Varnsdorfu pořádáme někdy od druhé poloviny osmdesátých let. Počasí bylo snesitelné, podmínky pro stavbu a soutěžení s letadly dobré, strava výtečná. Nikomu z našich se nic nestalo, nikdo nic neprovedl. Ale dost řečí, nyní dávám slovo panu vedoucímu Petru Blaschkovi staršímu:

9. 8. neděle

Máme sbaleno, před dílnou musíme ještě nabrat děti. Nelu a Míru vezou rodiče, setkáme se s nimi až na letišti. Já s naloženým vlekem nabírám Jirku a Anetu, zatímco táta Milan Skukálek veze Milana a Víťu. Společně vyrážíme ve 14,20. Osazenstvo našeho auta, tj. já, Jirka a Aneta, se zastavujeme před příjezdem na letiště v obci Raná pořídit fotku u vystaveného letounu Aero 45.

Po příjezdu na letiště jsme se dozvěděli, že na místě, kde jsme obvykle měli stát stany, je zákaz stanování. Tak jsme je při teplotě 35°C postavili kousek dál. Nele a Anetce postavili stan rodiče Trantinovi, Milanovi pomohl táta a klukům Víťovi, Jirkovi a Mírovi jsme pomohli s mladším vedoucím Péťou. Přičinili se i rodiče varnsdorfských dětí.

Pro dnešní den měly děti vlastní jídlo. Jelikož bylo opravdu velké teplo, tak místo připravování dílny šly děti do bazénu. Lehce zeleného, ale teplého.

10. 8. pondělí

Ráno budíček a táborová rozcvička. Vede jí technický vedoucí Petr Blaschka. Po rozcvičce máme první snídani – jsou rohlíky, salám a marmeláda. Tentokrát čaj od Víti (Privary).

Po snídani hygiena pod dozorem hlavního vedoucího Víti. Poté se pouštíme do přípravy dílny a stavění házedel podle našich šablon. Podle velikosti máme Whomeru EU, Whomeru Austrálie a naší klasickou Vlašťovku pro ty nejmenší.

Na oběd jedeme do restaurace Ponorka v obci Raná vzdálené asi 2 km od letiště. Letos vzhledem k situaci ohledně pandemie budeme celý tábor jezdit do Ponorky jak na oběd, tak i na večeři.

Po obědě začíná osobní volno, kdy si odpočinou páni vedoucí, kromě jednoho, který hlídá děti u bazénu.

Po odpoledním klidu začíná první soutěž (máme připraveno celkem 18 soutěží). Jako první jsme vybrali Puzzle z rozřezaného obrázku Rané s větroni o velikosti A4. Celé odpoledne a také po večeři pokračuje stavba. Večeři máme od 18,00 do 19,00. Po večeři je krátká schůzka s hlavním vedoucím Víťou ohledně programu tábora a hygienických opatření.

11. 8. úterý

Pro dnešní horký den (31°C) je program jasný. Pokračuje stavba házedel. Připojil se k nám papírový modelář Zdeněk z Loun se svým vnukem Vojtou. Samozřejmě začali stavět balzové házedlo.

Začal táborový turnaj ve stolním tenisu. Děti jsme ještě dnes pustili do bazénu, který po koupání se svolením šéfa letiště Tomáše Morcha vypustíme. Po večeři je vypuštěno a já s několika dobrovolníky (Nela, Aneta, Jirka, Adam a Vojta) se pouštíme do čištění abychom bazén co nejdříve mohli napustit čistou vodou. Mezitím probíhá soutěž v lukostřelbě, která byla přesunuta na večer kvůli odpolednímu dešti.

12. 8. středa

rozcvička

snídaně

ranní hygiena

Pokračujeme ve stavbě házedel. Někteří mají hotovo a stavějí druhé (třeba náš Jirka) zatímco opozdilci finišují těsně před večerní soutěží. Soutěž dopadla pro Vilémováky dobře:

  1. Havlíček Vít
  2. Havlíček Jiří
  3. Skukálek Milan

Mezitím samozřejmě oběd, bazén a večeře. Večer promítáme na plátno film „Rychle a zběsile“.

13. 8. čtvrtek

Dnes se konečně dostáváme na plochu s větroni A3 (dopoledne 31°C). Všichni si zalétali. Holky létaly pod vedením mladšího vedoucího Petra s házedly a kluci létali s modely A3. Všichni kromě Míry zalétli nejméně jedenkrát max. 60 s. Milan bohužel při jednom vleku svoji A3 rozbil.

Po obědě opět koupání. Děti si našly zábavu i v jen ze čtvrtiny napuštěném bazénu. Akorát měly skoro všechny odřené prsty a někteří břicho i stehna. Odpoledne jsme začali pracovat na dokončení nových větroňů A3 Pionýr a A3 Gino.

Po večeři nás místní začínající pilot Adam Burda (14 let, tři měsíce ve výcviku) vzal na malou exkurzi do hangáru mezi letadla. Je ideální den (večer) s výbornými podmínkami pro padáčkáře. Na kopci Raná jsme jednu chvíli napočítali až osm paraglidistů. Večer, když se uklidnil vítr, vzal mladý pan vedoucí Petr děti na trénink s házedly. Po večeři opět promítání filmu, tentokrát komedie „Rrrrrr…..“.

14. 8. pátek

Na dnešní den jsme naplánovali tradiční běh na Ranou. Letos netradičně vybíháme v 10,00 dopoledne. Je teplo přibližně 28°C, ale hlavně je pod mrakem a na letišti není žádný provoz. Takže můžeme běžet přes přistávací dráhu. Já s Rudou Studeným jdeme napřed do cíle na vrchol s nadmořskou výškou 457 m. Pavel Formánek, jako každý rok, navádí děti ze sedla kopce správným směrem. Výstup zvládly všechny děti. Poté jsme pokračovali zpět přes sedlo na druhou stranu do restaurace Skleník, kde děti dostaly zaslouženou odměnu ve formě nanuků. Nemohli jsme se zdržet dlouho, jelikož jsme se museli po vrstevnici vrátit do tábora, abychom mohli ve 12,45 vyrazit na společný oběd. Zde paní kuchařka poprosila děti o seznam jídel, které by si v příštím týdnu daly.

Po obědě děti již tradičně končí v bazénu. Odpoledne pokračují stavbou svých nových modelů A3. Já vyrábím medaile na večerní vyhlášení výsledků běhu na Ranou. Vyhlášení probíhá po večeři. Medaili dostal i již zmíněný Adam Burda a nový modelář z Loun malý Vojta.

Večer jsme měli promítat video o historii modelaření v našem výběžku, ale bohužel mladý pilot Adam si způsobil úraz a jediný, kdo uměl zacházet s projektorem, vedoucí Víťa Privara, jel s Adamem do nemocnice na šití. Tak někdy příští týden, ale to my, Vilémováci, už neuvidíme.

15. 8. sobota

Po snídani začínáme pomalu balit. Ale do oběda stíháme dostavět, co někteří nezvládli za celý týden.

Ještě před obědem v 11,00 hodin přijíždí náš pan Sucharda  s panem vedoucím Hykšem pomoci s odvozem dětí. Pan vedoucí zvládnul i výšlap na Ranou. Počkal na nás v restauraci Ponorka, kde si s námi dal oběd.

Jelikož je o dopravu dětí postaráno, rozhodl jsem se ještě jeden den zůstat, takže děti mohly pracovat až do příjezdu rodičů. Úklid modelů jsem zajistil týž den večer.

Zde referát pana vedoucího Blaschky o průběhu tábora končí. Odvažuji se tvrdit, že to byl jeho největší literární počin od maturitní písemné práce z českého jazyka.

V každém případě necelý týden po návratu našich dětí z Rané mi v poště „přistálo“ pochvalné vyjádření od Havlíčkových – Jirka s Víťou byli s táborem velmi spokojeni. Následovalo hodnocení Nely a Mirka. Těm se nejvíce líbily bodláky, pak adoptivní pejsek, myši ve stanu, ale hvězdou tábora se určitě nejenom pro ně stal bazén. Navíc nám pro příští rok jako novou disciplínu doporučili noční výstup na Ranou. Pochvala byla doprovozena krásným obrázkem, který samozřejmě přikládám.

Letošní úspěšný tábor je zásluha hlavních pořadatelů, mezi které řadím varnsdorfské Mirka Procházku, Víťu Privaru s Mirkem Řezníčkem a našeho Petra Blaschku. Moc děkujeme a už se všichni těšíme na příští prázdniny. Tož na shledanou na Rané u Loun 2021.

Za LMK Vilémov Petr Blaschka a Zdeněk Hykš

Náš Pepa

Druhého srpna to budou již dva roky, co nás opustil náš kolega a velký kamarád Pepa Bartík. Předseda LMK Varnsdorf, tedy „Náčelník“ modelářů z východní části Šluknovského výběžku, který ale toto rozdělení nikdy neuznával. S radou a pomocí ochotně přispěchal i nám, modelářům z druhého konce výběžku. Jsme sice samostatný klub, ale Pepu jsme vždy brali jako svého. Však jsme jej také v žertu nazývali „Naším ideovým vůdcem“.

Musím zdůraznit, že po jeho odchodu jsme měli trochu obavy, co bude s varnsdorfskými modeláři dál, naštěstí to byly obavy zbytečné. Mirek Procházka to s kolegy zvládnul na jedničku. Přesto se nám po Pepovi moc stýská. Třeba po jeho optimistickém halekání během soutěží, kdy zvládnul ukočírovat tlupu mladých modelářů, odlétat vlastní kategorie a ještě si popovídat s modelářskými přáteli. Chtěl bych nám všem proto Pepu připomenout několika fotografiemi. Nejprve fotokopiemi z naší kroniky, později fotografiemi z digitální éry. Těžko se z té záplavy vybíralo a to chybí několik let fotografování na barevné negativy. To jsem zpracovat nezvládnul, za což se Pepovi omlouvám. A ještě upozornění – všimněte si prosím, že na většině fotografií je Pepa obklopen mladými modeláři. To nebyl žádný záměrný výběr, tak to totiž bylo vždy.

 

Za LMK Vilémov Zdeněk Hykš

 

Nové zprávy

Po několikatýdenním přerušení jsme v pátek 29. května znovu obnovili činnost našeho leteckomodelářského klubu. S čestným prohlášením v ruce se před ubytovnou firmy Stap, kde máme své sídlo, sešli všichni naši členové. Sice jsme měli v průběhu nucené přestávky od rodičů zprávy, jak se dětem po ostatních modelářích stýská, přesto stoprocentní účast potěšila. Informaci o znovuzahájení provozu v klubu jsme chvíli pozdrželi, protože jsme si s ostatními vedoucími chtěli ověřit, zda se nám do klubu opravdu vrátily trochu jiné děti. Zatím ano. Uplynuly již čtyři schůzky, při kterých se sice dost klábosí, ale také konečně i staví. Což je dobře. Ona dlouhá přestávka nás totiž dost zdržela a tak budeme mít plné ruce práce, abychom do MČR stihli dokončit nový model A3, kterým je Jiránkovic Pionýr ze stavebnice kolegy Budaie.

Druhá zpráva je bohužel smutná. Osmnáctého června nás navždy opustil pan Ludvík Třešňák. Otec našeho prvního úspěšného modeláře, Luďka Třešňáka. Spolupracovali jsme s ním hlavně v prvních letech naší existence pod hlavičkou Svazarmu. Později jsme se sice osamostatnili, ale nikdy nezapomněli, že pan Třešňák byl v roce 1983 jedním z iniciátorů obnovení činnosti vilémovských leteckých modelářů. Je tedy i jeho velkou zásluhou, že během té spousty let si v naší dílně zkusilo letecké modelářství několik desítek chlapců a děvčat z Vilémova a okolí. Tak je to zapsáno do naší kroniky a tak to i zůstane navždy v naší paměti.

Děkujeme.

za LMK Vilémov Zdeněk Hykš