Bohužel, tentokrát jsme příležitosti, které nám tato hala nabízí, moc nevyužili. Na mysli nemám ani tak nabídku hranolků a příjemného posezení v sousední restauraci, jako spíš báječné rozměry a pro modely kategorie A6 poměrně bezpečný strop. Naši svěřenci měli totiž jiné plány. Od Jirkova maturitního plesu přes Ivanův hokejový zápas až po Šimonovy práce na nové koupelně. Do Děčína jsme proto odjeli pouze ve třech – jediný soutěžící Petr Blaschka a dva členové doprovodu, řidič a mentální kouč pan Sucharda a já coby vedoucí výpravy.

Škoda, že kluci nejeli, viděli by, jak se výsledky v kategorii F1N neustále zlepšují. A i v trochu opomíjené kategorii A6 byla k vidění řada kvalitních výkonů. V házedlech se Petr umístil někde ve středu výsledkové listiny, přestože dosáhl v součtu velmi hezkého času přes sto vteřin. Petr nesplnil osobní závazek letět alespoň při jednom pokusu přes čtyřicet vteřin. Až při tréninku po ukončení soutěže se této hranici přiblížil časem 39,2 vteřin. Osobně si myslím, že to je pro model „Vrána“ limit a zopakovat jej při soutěži alespoň třikrát, je pro nás téměř nesplnitelný úkol. Však už jsme znovu vytáhli šablonu na výrobu uhlíkových křídel. V kategorii házedel zvítězil Tomáš Beneš skvělým časem přes sto padesát vteřin a o moc za ním nezaostali ani druhý Jiří Mihulka a třetí Josef Žídek. V mladších žácích je vidět u Rudly Beneše a Petra Málka péče, kterou jim věnují tatínkové. Oba kluci přelétali zbytek startovního pole včetně starších žáků a juniorů.

Stejně se Rudovi a Petrovi dařilo v kategorii A6. Co bychom dali za dva lety přes čtyři minuty. Mezi seniory vládne Pavel Formánek se svými „vypilovanými“ modely. Ostatní jej sledovali s dvou a víceminutovým odstupem. Nám se zdařil jeden slušný let poté, co jsme model „jednoduchá A šestka“ vybavili novou vrtulí dodanou našim patronem, Pavlem Formánkem. Musíme nový tvar zkusit i na jiných modelech. Ale i tak jsme se přesvědčili, že cesta k vyšším výkonům je ještě daleká. Není to jen otázka tvaru vrtule, ale i dalších faktorů. O čemž nás neustále přesvědčuje Pavel se svým zápisníčkem, do kterého si zapisuje vedle podrobností ke každému letu snad i tlak, teplotu a rosný bod ovzduší v hale.

Děti nemaje, chvíli jsme ještě poseděli v hale s podobně postiženými zástupci dalších klubů a mimo jiné si postěžovali na nedostatek „mladé krve“. Ale také na to, jak je stále těžší zajistit pro soutěžící nějaké hodnotné, smysluplné ceny. Nedá se nic dělat, budeme bojovat dále.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

Přestože se jedná o halovou soutěž, začnu jako obvykle počasím. Předpověď zněla, že v sobotu bude svítit sluníčko, takže bude na únor nebývale teplo. Z čehož jsme si odvodili, že venkovní čidlo to vyhodnotí jako fakt, že v hale není třeba nijak zvlášť topit. Proto jsem pro jistotu předpokládané účastníky předem varoval, aby si doma nezapomněli teplé oblečení. Při vstupu do haly nás ale překvapila docela slušná teplota. Však jsem si také hned vyslechnul několik peprných poznámek. Bránil jsem se, že v druhé polovině soutěže se uvidí. Naštěstí i během soutěžení s gumáčky kategorie A6 se situace příliš nezměnila. V hale bylo pořád přijatelně. Jsem rád, že mé předpovědi se nenaplnily.

Do Vilémova se tuto sobotu dostavilo celkem dvacet házedlářů a deset gumáčkářů. Tedy mírný podstav. Opět převažovali senioři. Mladší žáci soutěžili tři, starší a junioři po dvou. Myslím, že propagaci modelářství ve Vilémově a blízkém okolí jsme v poslední době věnovali spoustu úsilí. Bohužel bezúspěšně. A tak mě už ani nepřekvapil pohled na zcela prázdný ochoz vilémovské sportovní haly. Co naplat, taková už je asi doba. Vždyť i z výrazně silnějšího klubu, kterým je Varnsdorf, dorazili jen čtyři mládežníci. A z doslechu vím, že úplně stejné problémy, totiž že „nejsou lidi“, mají i jiná zájmová sdružení.

Soutěž jsme po prezentaci a zhruba hodinovém tréninku zahájili kategorií F1N. Stalo se přitom něco zvláštního. Největším favoritům, tedy Jirkům Tůmovi a Mihulkovi byla tentokrát naše hala příliš těsná. Za celou soutěž se do ní nemohli vejít. A také moc vadily ocelové vazníky, které pod stropem nesou osvětlení a drží celou halu pohromadě. To uvádím jako odpověď na požadavek, abychom je do příští soutěže vyřezali (což bylo samozřejmě řečeno v žertu). Doufám, že tímto oba Jirkové na naši halu nezanevřeli a přijedou i příště, aby nám to znovu „natřeli“. Na druhou stranu se prostor otevřel pro nová jména. Tůmovi zkrátka nezůstali, protože otce zastoupil syn Tomáš. Na dalších stupních vítězů se ale umístili nováčkové – náš Petr Blaschka a Petr Málek z Varnsdorfu. U dětí nás potěšily dosažené výkony. V přeboru „Vran“ dosáhly velmi pěkných časů. Vyhlášení výsledků proběhlo zhruba půl hodiny po skončení soutěže házedel. Nesmím opomenout, že se tak dělo pod patronací Pata a Mata, kteří nad celou naší akcí dohlíželi.

Pak už jsme se věnovali nepoměrně klidnější kategorií, kterou jsou gumáčky A6. Soutěžících byla polovina a navíc se do měření zapojili dorazivší Petr a Marek Budaiovi, takže toto klání v pohodě plynulo ke svému konci. Nám už zbyl jen jeden soutěžící, který navíc v polovině soutěže zmizel na rodinou oslavu. Ale to nebyl důvod, proč jsme opět prohráli z varnsdorfskými. Ozdobou této kategorie byl Pavel Formánek, který mezi seniory dosáhl pro vilémovskou halu výjimečného času blížícího se ke dvanácti minutám. Po skončení jsme ho zpovídali, ale příčinu našich mizerných výkonů jsme stejně nenalezli.

Rozešli jsme se dle plánu kolem osmé hodiny večerní s tím, že se na dlouho neloučíme. Čekají nás velké „venkovní“ soutěže. Už příští sobotu krajský přebor mládeže Středočeského kraje, na který vyrazíme se dvěma (!) modeláři.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš