Vážení, srdečně Vás zveme na naši halovou soutěž Halový ŽUCH 2026.
Propozice ke stažení ZDE!
Halový ŽUCH 2026 – propozice
Odpovědět
Nejsevernější házedlo 2026, první a druhé kolo
Poprvé jsme se na louce v dolní části Mikulášovic sešli až 24. ledna. Předchozí dva pokusy nám totiž zhatil velmi silný vítr. Na v pořadí třetí sobotu se tentokrát vyplatilo čekat. Na naší tradiční ploše téměř vůbec nefoukalo. V týdnu před tímto víkendem se pořadatelé domluvili, že pokud se splní pro sobotu příznivá předpověď počasí, pokusíme se časový skluz dohnat tím, že uspořádáme dvě kola – to dnešní regulérní a ono již dvakrát odložené. Při nástupu nikdo neprotestoval a tak jsme se do toho s chutí pustili. Velmi slabý vítr házedla i vystřelovadla neodnášel nijak daleko. Odhaduji, že pro modely se chodilo nejdále tak padesát metrů, ale většina letů končila téměř u nohou soutěžících. Důkazem budiž, že dnes nijak nehrozily ani nenáviděné „kandelábry“ vysokého napětí, které v minulosti řadu modelářů připravily o jejich stroj.
Časoměřiči byli celkem čtyři, soutěžících dvanáct. Soutěž proto rychle spěla ke svému konci. Při slavnostním nástupu jsme se sice dohodli na ukončení ve dvě hodiny odpoledne, ale myslím, že do oběda měla většina modelářů odlétáno a svých několik posledních letů absolvovali pouze tři nebo čtyři opozdilci. Přestože většina soutěžících absolvovala dvacet soutěžních letů s házedly a stejný počet letů s vystřelovadly, nikdo nevypadal unaveně. Vítr byl tentokrát opravdu milosrdný. Někteří modeláři toho dokonce neměli dost a po skončení soutěže ještě trénovali. To my jsme ale již soutěžní plochu opouštěli a spěchali domů na oběd. A dokud jsme byli „v ráži“, tak také zpracovat výsledky.
S průběhem závodů byli spokojeni všichni. Smutní budou asi nepřítomní Petr Blaschka a Pavel Formánek, které okolnosti zavály na druhý konec naší země či dokonce až do daleké Indočíny. Celkové výsledky už asi neovlivní, na druhou stranu se mohou pochlubit jinými zážitky. Vyhlášení se nekonalo, protože platí zavedené pravidlo, totiž, že výsledky se vyhlašují až na samém konci soutěže, po čtvrtém kole, kdy si ceny a diplomy předáme hezky v teple jedné lipovské restaurace.
Samozřejmě musím pochválit časoměřiče, kteří se dostavili v hojném počtu. Na rozdíl od soutěžících jen postávali na startovišti, kde jim slabý mráz přeci jenom trochu zalezl do rukavic a bot. Uvidíme se opět za čtrnáct dní, tak snad do té doby na tyto útrapy zapomenou a dorazí v plném počtu. To samozřejmě platí i o aktivně soutěžících.
Výsledková listina prvních dvou kol soutěže ZDE!
Za LMK Vilémov Z. Hykš
Varnsdorfská hala 2026
V sobotu třetího ledna jsme měli nečekané potíže s přepravou soutěžících do Varnsdorfu. Pan Sucharda se doma léčil s chřipkou, zatímco nový potenciální přepravce, totiž čerstvý majitel automobilu Víťa, zůstal doma. Když jsme v osm hodin ráno vyzvedávali před domem jeho bratra Jirku, Víťa ještě spal spánkem unaveného středoškoláka. Směrem na Varnsdorf proto vyrazil jediný vůz pana Blaschky zaplněný dvěma statnými vedoucími a třemi stejně dobře rostlými žáky a juniory. Kromě modelářů se do auta musel vejít ještě soutěžní materiál a bohatý proviant. Příslovečná krabička zápalek by se do auta sice ještě vešla, moje sedačka však nikoliv (naštěstí bylo po obvodu varnsdorfské haly dostatek laviček k sezení). Na druhou stranu kluci promptně spočítali, že i s vybavením představujeme zátěž téměř půl tuny, takže náš automobil spolehlivě seděl na vozovce a to i přes poměrně silnou vrstvu rozježděného sněhu.
Do Varnsdorfu jsme dorazili kolem deváté, takže jsme měli zhruba půlhodinu na trénink házedel. Žádná sláva to tedy nebyla. Kluci snad přes vánoční svátky úplně zapomněli, jak se „uhlíková“ éra správně hází. Popravdě řečeno, ony trucovaly i Vrány. A to nebylo nic proti tomu, co nás čekalo při vlastní soutěži. Hlavní pořadatel, Mirek Procházka, nám při slavnostním nástupu mimo jiné popřál „kolik startů, tolik přistání“. Což jsme sice dodrželi, ale pro náš výkon by platilo spíše „jak nahoru, tak i dolů“. Mít v tašce láhev rumu, určitě bych ji použil. Výsledkem byl slabý výkon, o několik desítek vteřin horší oproti předchozím soutěžím ve Vilémově a v Děčíně. Éra jsou sice hodně omlácená (podle všeho pamatují rok vzniku 2020) a kamarád Jirka Tůma na nich okem zkušeným vidí řadu nedostatků, přesto druhý pan vedoucí po skončení soutěže, při tréninkovém létání prokázal, že většina modelů umí létat daleko lépe, než předvedly při vlastní soutěži. Při vyhlášení výsledků sice padl zřejmě správný závěr, že ani ostatním soutěžícím to tentokrát tolik nelétalo, my jsme ale v tomto pochybném hodnocení určitě zvítězili.
No a co se týče gumáčků A6, to bylo podobné. Většina soutěžících létala pod své možnosti, ale my opět dominovali. Kde jsou ty doby, kdy jsme snili o časech přes čtyři minuty. Tentokrát se nám ze zhruba dvaceti pokusů nepovedla ani jediná tříminutovka. Musím alespoň pochválit Šimona a Jirku, že se nenechali odradit a spolu s panem vedoucím Blaschkou tuto kategorii nezavrhli. Naopak, při každé soutěži se snaží o nápravu této mizérie. Ještě v hale se opět odehrála diskuze na téma, co s tím. Ochotně nám radili ti úspěšnější, především klubový kamarád Pavel Formánek, mimochodem přesvědčivý sobotní vítěz v této kategorii. Jestli nám to ale bude něco platné, ukážou příští závody.
Za LMK Vilémov Z. Hykš
Vánoční rampouch 2025
Do Děčína jsme tentokrát vyrazili v plné síle – pět soutěžících a dva kibicové z řad vedoucích. Příjezd do sportovní haly jsme naplánovali dle dřívějších zkušeností, které říkají, že první půlhodinu tréninku házedel trénujeme, zatímco v té druhé již spíše rozbíjíme své modely. Ostatně, dostatečně natrénováno bychom měli mít díky o týden dříve konanému Předvánočnímu polétání ve Vilémově. Ovšem v rozporu s tímto tvrzením byla realita zpočátku úplně jiná. Náčelníky strašily hlavně lety většiny našich modelářů ve stylu „jak nahoru, tak i dolů“. Což se naštěstí ke konci tréninku přeci jenom trochu zlepšilo. Během soutěže každý z kluků dosáhl alespoň tří přijatelných časů, byť někteří z nich doufali v ještě o fous lepší výsledek. Ale propadák to určitě nebyl. Předpoklad dalšího zlepšování tu určitě je – s ohledem na značné opotřebení našich modelů plánujeme vrátit se s kluky ještě během této zimy ke stavbě nové série uhlíkových modelů házedel. Při vyhlašování výsledků soutěže házedel na všechny kluky „něco zbylo“. Hned poté jsme se začali věnovat druhé kategorii, totiž gumáčkům A6. To už ale v trochu okleštěné sestavě. Domů vyrazili Víťa s Ivanem. Oficiálním důvodem byl odpočinek a domácí příprava na další studijní týden, ale hlavním argumentem podle vedoucích je frustrace z našich nynějších výkonů v této kategorii. Zůstali věrní Šimon s Jirkou, které aktivně podporoval pan vedoucí Petr Blaschka. Ostatně toho momentální stav rovněž zlobí, o čemž svědčí fakt, že o tomto problému často diskutujeme. Otázkou je, zda s tím dokážeme něco udělat.
Jako vždy jsme vydrželi až do úplného závěru Vánočního rampouchu. Rozloučili jsme se s kolegy a pořadateli soutěže a vyrazili přes vyzdobené Bad Schandau směrem k domovu. Kluky jsme rodičům předali někdy kolem šesté hodiny večerní. Následující týden v dílně zvolníme, protože jsme si naplánovali vánoční besídku. Týden nato se výjimečně vůbec nesejdeme, protože bude druhý svátek vánoční a to se budou děti kochat dárky dodaných Ježíškem. A už týden nato pojedeme do Varnsdorfu na první soutěž roku 2026, kterou bude Varnsdorfská hala. Sbaleno již máme, jen vyrazit.
Výsledková listina ke stažení ZDE!
Za LMK Vilémov Z. Hykš
Předvánoční polétání 2025
Podle záznamů v naší kronice jsme se letos setkali po osmnácté. Tato soutěž se nejprve jmenovala všelijak – například „Halové házedlo“. Chybou bylo, že se gumáčky A6 létaly jen na tři lety s vyhodnocením toho nejlepšího. A hlavně, že soutěž nebyla oficiální. Toto jsme posléze napravili, ale trvalo nám to dost dlouho – až v roce 2013 létali na šest letů s vyhodnocením dvou nejlepších přítomní senioři. O rok později již všichni. Souběžně s touto změnou jsme požádali také o zařazení naší akce do kalendáře soutěží SMČR. V roce 2013 dostala tato soutěž také pevný název – „Předsilvestrovské polétání“. Později jsme se termínově dostali do kolize se silvestrovskou soutěží v Doksech u Kladna. Aby k nám někdo vůbec dorazil, přesunuli jsme se dobrovolně před vánoční svátky. Od té doby se jmenujeme „Předvánoční polétání“. Tolik k výletu do historie.
Letos k nám dorazilo téměř třicet soutěžících. Házedel se zúčastnilo 27 modelářů, v gumáčcích A6 soutěžilo celkem 12 modelářů. Co se nám dlouhodobě nedaří, je přilákat na tuto soutěž nějaké diváky. I přes masivní reklamu, z vilémovských dorazil pouze jeden věrný fanoušek, z Děčína Pepa Frišons a ze zahraničí jeden modelářský pár, který prý pravidelně zajíždí do Čech na soutěže upoutaných modelů. V klubu stárneme a tak nás mrzí především absolutní nezájem oslovených dětí z Vilémova a blízkého okolí.
Druhou nepříjemností je zima v hale. Když je venku „relativně teplo“, čidlo prý odmítá v hale přitopit. Už jsme si na to pomalu zvykli a do haly se teple oblékáme, ale i tak soutěž končíme, hlavně tedy naši časoměřiči, řádně prokřehlí.
Ale dost stesků, věnujme se raději vlastní soutěži. V házedlech byly u většiny soutěžících k vidění pěkné výkony. Ještě o fous lepší jak loni. Gumáčkáři trochu trpěli zmíněným chladem, ale třeba Pavel Formánek se dostal přes, s ohledem na naši malou halu, krásných deset minut. Oceněny byly úplně všechny děti a tři nejlepší senioři. Nejmladšímu účastníkovi soutěže věnoval navíc malý dárek pan Dlouhý, stavebnice letadel darované panem Kubešem se pak hodily vítězům obou dětských kategorií házedel.
Překvapením pro většinu přítomných bylo vyhlašování výsledků soutěže házedel, kterého se zúčastnil jeden zbloudilý čert. Výkony dětí se mu zamlouvaly a také uvěřil dětem, že byly celý rok hodné a nezlobily, takže nikoho s sebou do pekla neodnesl. Gumáčky již proběhly klasicky, za přítomnosti pořadatelů a nejvytrvalejších soutěžících.
Zapomenout nesmím na to, že se na soutěž dostavil již zmíněný pan Kubeš se svým obchůdkem modelářských potřeb. Snad jsme mu udělali nějakou tržbu a on se netrmácel takovou dálku zbytečně. Jako obvykle měl velký úspěch i bar vedený paní Blaschkovou. Údajně nezbyl žádný párek ani utopenec, o kakaových řezech se šlehačkou dodaných paní vedoucí ani nemluvě. Zaregistroval jsem stížnost některých labužníků, že na ně nezbylo.
Po vyhlášení výsledků kategorie házedel probíhal pozvolný rozchod soutěžících. Spěchali především ti vzdálenější, tedy hlavně modeláři z Karlových Varů a okolí, Teplic, Ústí nad Labem a modeláři z Kamenných Žehrovic.
Po ukončení soutěže gumáčků A6 si pořadatelé oddechli, že vše proběhlo bez jakýchkoliv problémů a že nikdo z přítomných nezmrznul. Na závěrečnou diskuzi těch nejvytrvalejších se do haly ještě na chvilku vrátil čert. Pak už jsme zamkli halu a soutěž Předvánoční polétání tak definitivně ukončili. S většinou ze zúčastněných modelářů se uvidíme hned následující týden v Děčíně a ve Vilémově opět na konci února příštího roku. Doufejme, že naši věrní časoměřiči do té doby zapomenou na prožitá utrpení a v únoru nám opět s organizací naší druhé soutěže, v tomto případě Halovým Žuchem, pomohou.
Ještě krátkou poznámku k fotodokumentaci. Kolegy z jiných klubů, kteří se se svými fotoaparáty skutečně činili, jsem požádal o zaslání pořízených fotografií. Já osobně jsem totiž moc nefotil, protože jsem musel hlídat zmíněného čerta, aby se při vyhlašovacím ceremoniálu příliš nerozdivočil. A byl jsem vyslyšen. V následujících dnech dorazila na moji adresu spousta fotografického materiálu. Ukázalo se, že vytvořit z toho jeden blok, je nad moje síly. Takže vzniklo několik souborů s tím, že odkaz na ně naleznete na našich stránkách. Věřím našemu specialistovi Adamovi, že je uspořádá přehledně.
Povedený článek pana Jiřího Hlouška z LMK Kamenných Žehrovic si můžete přečíst na tomto odkaze.
Za LMK Vilémov Z. Hykš