ŽUCH 2022

Opět jsme si ověřili platnost rčení „Nač stahovat kalhoty, když k brodu je ještě daleko“. První, asi tak týden stará předpověď pro Českou Lípu a okolí byla tak strašidelná, že jsem se o víkendu telefonicky domlouval s vedením Aeroklubu, zda by případně nevadil týdenní odklad naší soutěže. Nevadil. Ale již druhý nebo třetí den poté jsme pozorovali, jak se předpověď počasí postupně zlepšuje. Zhruba ve středu už nebylo pochyb, že se náš Žuch uskuteční v původním termínu.

V sobotu ráno se nás na parkovišti českolipského aeroklubu sešlo přesně dvacet šest soutěžících se spoustou doprovodu. A co bylo důležité, i se třemi dobrovolníky z Varnsdorfu jsme měli k dispozici celkem deset časoměřičů. Dost na pokrytí všech startovišť. Jak s uspokojením konstatoval kolega Petr, nikdo nemusel na svůj start dlouho čekat. Ke konci soutěže se již časoměřiči dokonce nudili. Ještě zpět k počasí – bylo polojasno, sluníčko příjemně hřálo a foukal mírný vítr „správného“ směru. Den předem předpovídané nárazy větru do 7 m/s, ani lety přes přistávací dráhu se nekonaly. Sice by to nevadilo, protože na letišti tentokrát panoval naprostý klid, ale stejně jsem ocenil, že nemusím nikoho vyhánět z plochy. Není nad to, když se pořadatelé nemusejí neustále rozhlížet, zda se neblíží rozezlený dispečer létání hrozící ukončením soutěže a doživotním zákazem vstupu modelářů do areálu letiště.

Vlastní soutěž plynula od začátku až do konce v naprostém klidu a pohodě. Konec byl ohlášen na půl třetí, čehož využilo jen několik opozdilců. Někteří „rychlíci“ se již krátce po poledni trousili nahoru do baru. Diplomy byly napsány ještě dole na ploše. Vlastní předávání cen proběhlo tradičně v prostoru před barem místního Aeroklubu. Po loni ohlášeném ukončení pětiletého cyklu s ručně malovanými sklenicemi se letos předávaly poháry.

Co k našim svěřencům – někdo těchto závodů využil k poslednímu tréninku před mistrovstvím ČR mládeže, někdo si zavařil rozbitým modelem. Někdo zalétal hezky v kategorii házedel, někomu se zdařily spíše větroně A3. Zaujalo mě, že žáčci nijak nezaostávali za dospělými modeláři v kategorii vystřelovadel. Naše vystřelovadlo Šifík (uhodnete autora návrhu?) se vyrovnalo konkurenčním modelům. A třeba dětem zvedne sebevědomí i ona smršť maximálních časů v této kategorii.

Zatímco někteří modeláři dokončovali občerstvení a kochali se skutečně krásnými panoramaty českolipského letiště, my jsme se namačkali do aut a vyrazili na cestu domů. S tím, že následující pátek některé z nás čeká v dílně spousta práce.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Tábor Raná 2022

Letošní soustředění talentované mládeže mohu opět hodnotit jej z doslechu. Tábora se zúčastnilo několik děti z Varnsdorfu a Vilémova. Program byl lety prověřený. Ráno rozcvička, hygiena, snídaně a pak dopolední program – stavba v dílně či létání na letištní ploše místního aeroklubu. Po obědě (osvědčilo se stravování v restauraci „Ponorka“ v obci Raná, kdy odpadá mytí nádobí a starost co s případnými zbytky), následovalo máchání se v bazénu, plnění jednotlivých disciplín celotáborové soutěže, případně práce v dílně. Pro jedlíky bylo vždy připraveno něco na odpolední svačinu a pro všechny pak dostatek nápojů. Následovala večeře, opět v Ponorce a podvečerní program. Se zapadajícím sluncem se na Rané krásně létá s házedly. Předpokládám, že po večerní hygieně a večerce následovalo pracné zahánění děti do spacích pytlů. Takto to s menšími odchylkami probíhalo celý týden. Ale nač dlouze hovořit, podívejte se raději na bohatý fotografický archiv.

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Sportovní hry, dětský den 2022

Jak je zavedeným zvykem, dětský den je obvykle pořádán v celé ČR o víkendu, který se nejvíce blíží 1. červnu. Proto jsme řadu let odmítali pozvání šenovských sportovců na tuto akci s tím, že přednost má dětský den vilémovský. Letos to konečně Šenovským vyšlo. V sobotu, 4. června dorazili do Velkého Šenova pracovníci ČT, aby zdokumentovali fotbalové utkání místních čutálistů. Dětský den se proto posunul na předchozí víkend, takže naší účasti již nic nebránilo. Ještě jedna důležitá poznámka – dětský den byl překlasifikován na sportovní hry. Zřejmě proto, aby pořadatelé přilákali více tatínků na něco ostřejšího, neboť jak známo, při dětském dni se obvykle podává pouze teplé nealkoholické pivo.

My jsme zvolili již několik let provozovaný formát, totiž vystřelování malých házedélek pomocí gumového katapultu. Vystřelovadla vznikla přestavbou původně házedel, katapult k tomuto účelu vytvořil náš „technický ředitel“, pan Blaschka. Dříve jsme pořádali trojkolovou soutěž házedel, která ale dokázali vyhodit jen fyzicky zdatní jedinci. Výhodou vystřelovadel naopak je, že je zvládne i malý capart jen s malou pomocí dědečka, babičky či jakéhokoliv člena našeho klubu. V Šenově jsem házedélka zaklesával do gumy a dětem ruku kroutil já, zatímco naši starší „skorojunioři“ organizovali dopravu letadélek zpět na stanoviště, dohledávali ztracená éra a rozdávali odměnu za hezký let v podobě bonbonů. Foukal sice silný turbulentní vítr, který letadla srážel do divokých šturcek, přesto jsme nemuseli nic opravovat. Šenovští mají naštěstí na hřišti vysoký, měkký trávník. Dětí se u nás zastavila spousta, nic nám ze sladkostí nezbylo. Podle hlavního pořadatele, tuto sobotu na šenovské hřiště našla cestu téměř stovka dětí. V podstatě v plném provozu jsme v Šenově vydrželi od druhé do páté hodiny. Domů jsme vyrazili až poté, co na druhém konci hřiště začala vyhrávat pozvaná kapela a u nás se zastavovaly již jen zabloudivší děti. Trochu jsme sice vymrzli, ale nezmokli.  Kluci si sami zkusili nějaké atrakce a bylo i pohoštění přímo od nejvyššího organizátora a kolegy ze zaměstnání, pana Smejkala. Můžeme proto tuto akci označit za úspěšnou. A snad to podobně hodnotili i pořadatelé.

O týden později jsme se stejnou atrakcí vystoupili na dětském dni ve Vilémově. Místo pro náš katapult bylo již jen v rohu hřiště před vilémovskou sportovní halou. Sousedící silnice nám nevadila, protože motoristé projížděli velmi opatrně. Snad jsme ani moc neblížili oné lípě, kterou jsme trefili patnáctkrát (statistiku vedl Jirka Havlíček). Dětí se dostavilo o poznání méně než před týdnem v Šenově. Zdůvodnění již bylo podáno – tento víkend se podobných akcí v sousedních obcích konalo hned několik. Řada soutěžících si vystřelila házedélko z povinnosti jednou, dvakrát a pak odešla, zaznamenali jsme ale několik výjimek. Zvláště pak malý Vojta, který, pokud bychom v půl šesté náš katapult nerozebrali, střílet by snad až do tmy. Spokojen jsem byl s přístupem mých pomocníků – obou akcí se zúčastnili kluci Havlíčkovi, v Šenově nám pomáhal ještě Milan Skukálek, kterého ve Vilémově zastoupil čerstvý maturant Michal Jiřinec. Kaňkou na této akci byla nepříjemnost, kdy jsme ve frontě čekajících adeptů trefili jednu malou dívenku. Rána to byla velká, však také následoval pláč a spousta slziček. A rozpaků z naší strany. Maminka byla naštěstí tolerantní. Zhruba o půl hodiny později dětský den vyvrcholil atrakcí, během které naši hasiči vychrlili spoustu pěny, ve které se děti řádně vymáchaly. Bystré oči mých pomocníků mezi řádícími dětmi zaregistrovaly i onu dívku. Tak snad ta trefa skončila bez následků. Rozhodně ale budeme muset pro příště přijmout nějaká opatření. Pokud zůstaneme u vystřelovadel, budeme muset zlepšit organizaci – především frontu dál od startoviště. Organizovanou, v těchto záležitostech vždy důsledným a přísným panem Suchardou.

Jak již bylo řečeno výše, kolem půl šesté jsme se sbalili a i s vybavením přesunuli do zhruba půl kilometru vzdálené dílny. Katapult neuložíme moc hluboko. Možná jej budeme brzy znovu potřebovat. Například při podzimní drakiádě, pokud nebude foukat vítr.

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Jarní Mladoboleslavská 2022

Tuto soutěž si dáváme tak trochu za odměnu. Nejdůležitější závody první poloviny sezóny jsou za námi a proto vyrážíme na odpočinkovou soutěž do Mladé Boleslavi. Zalétáme si, popasujeme se s kvalitní větroňářskou konkurencí, v leteckém baru poklábosíme s kamarády z dalších klubů a nakonec navštívíme letecké muzeum Metoděje Vlacha.

Začnu hezky popořádku – předpověď počasí byla poměrně příznivá. Proto jsme už někdy v úterý, ve středu našim svěřencům avizovali, že volíme nedělní soutěž v Mladé Boleslavi, zatímco náhradní litoměřickou halovou soutěž, která se koná v sobotu, opět necháváme stranou (dvě soutěže za víkend bychom si asi doma neobhájili). Počasí bylo nakonec až moc „krotké“. Snesli bychom o trochu silnější vítr. Alespoň z počátku s tím měli naši nováčci při vlekání dost problém. Ke konci závodů, s příchodem fronty, vítr trochu zesílil, což ale nijak nevadilo. Snadno se dalo počkat na vhodná startovací okna. Větroně A3 nás tak stály dost času, takže házedla a po novu i vystřelovadla jsme museli vzít „fofrem“. Někteří naši tyto dvě kategorie ani nestačili dolétat.

Co do výkonů to nebylo nijak slavné. Větroně A3, které, šetrně řečeno, létáme průměrně, se nám v Mladé Boleslavi daří ještě méně. Bohužel, podobně tomu tak bylo i v házedlech. Pavel Formánek nás uklidňoval, že jsme v těch našich kopcích zvyklí na jiné „povětří“. Pravdu ale bude mít nejspíš Milan Šafler, který prohlásil, že v tuto dobu již bývá počasí docela potměšilé. Já dodávám, že my se bohužel v takových podmínkách neumíme dobře orientovat. Několik našich startů vypadalo, „jako kdyby ve vzduchu nebyl žádný vzduch“. Myslím, že většinou jsme zůstali dost daleko za svými osobními rekordy. Nějaké stupně vítězů se přesto povedly. Ale jak jsem zdůraznil na začátku, v Mladé Boleslavi se nehoníme za výkony. Je to pro nás spíše společenská akce.

K soutěži mám ještě dvě poznámky – vilémovští modeláři by měli poděkovat panu vedoucímu Blaschkovi. My starší už maximálně podržíme éro, zapálený doutnák a nebo organizujeme návrat vlečné šňůry na startoviště. Hlavní starost, především o náš potěr, ale padla na Petra. Větroně A3 jsme končili snad minutu před koncem soutěže, takže Petr nestihnul ani jeden start ve své nejsilnější disciplíně – házedlech. Druhá poznámka se týká vystřelovadel. Plánovali jsme je hlavně pro naše děvčata, která mívají v házedlech se soutěžícími hromotluky málo šancí na úspěch. Bohužel, vzali jsme s sebou všechna vystřelovadla, včetně modelů našich nejstarších žáků. Ti využili příležitosti, přihlásili se také a do vystřelovadel se definitivně zamilovali. Což o to, vystřelovadla nezavrhuji. Jen to nesmí být na úkor tradičních kategorií. Obávám se, že nás v září, při našem Žuchu, čeká s chlapci dohadování, co je důležitější, zda vystřelovadla a nebo větroně A3.

Pak jsme chvíli poseděli v leteckém baru. S kolegy z ostatních klubů jsme spřádali plány do budoucna. A také jsme se třeba jen radovali z toho, že si můžeme popovídat s někým, koho vídáme jednou, dvakrát do roka.

Do muzea se naše děti těší velice. Hlavně v očekávání místních atrakcí. Jako obvykle jsme dětem umožnili let na leteckém simulátoru a těm odvážnějším také vrtění se na gyroskopu. Vyzkoušeli si to Milan Skukálek a kupodivu i Aneta Švecová. Ta se po skončení této atrakce dokonce tvářila, jako že se jí to moc líbilo. Opatrnější modeláři raději zvolili opakovaný let na simulátoru.

Následovala konzumace posledních zbytků zásob jídla na parkovišti před muzeem. V některých vozech se totiž smí jen tiše konverzovat, zatímco za napití či kousnutí do housky během jízdy hrozí vyloučení z dopravy. Cestou domů přítomní modeláři – zahrádkáři záviděli místním zemědělcům několik přeháněk, kterými jsme rychle projeli a nespokojeně pozorovali, jak za hřebenem Lužických hor opět neprší. Děti byly rodičům předány kolem šesté hodiny večerní.

Nyní nás čeká dlouhá přestávka. Pokud nepočítám táborový pobyt na Rané, tak další „venkovní“ soutěž následuje až v září na letišti Aeroklubu Česká Lípa.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Přebor mládeže Ústeckého kraje 2022

Kvůli počasí (voda, vítr) pořadatelé po konzultacích s námi tuto soutěž celkem dvakrát odložili. Povedlo se to až napotřetí. Celý týden předem za moc nestál, ani dny následující, zato sobota 23. dubna se vydařila skvěle. Sluníčko, vítr správné síly i směru a časoměřičů více, jak soutěžících. Dobře to Mirek Procházka zařídil.

Dobrého počasí využili naši modeláři ke splnění kvalifikačních limitů pro MČR. Ze dvanácti pokusů se to povedlo celkem desetkrát, ten jedenáctý dosáhla malá Aneta umístěním na stupních vítězů mladších házedlářů. Úspěšný den završila naše dohledávací četa, která nalezla zdánlivě ztracený model druhé naší modelářky, Nely. Domů jsme přivezli tolik modelů kolik jsme jich ráno naložili. Dokonce ani moc opravování nebylo, při následující schůzce stačilo vyspravit pár potrhaných potahů.

Jak bylo naznačeno výše, soutěžících se sešlo sotva na jednu fotbalovou jedenáctku. Výsledky byly proto rychle spočítány a diplomy rozdány ještě na ploše. Přítomní fotografové ocenili jiné pozadí při vyhlašování výsledků než okoukaná ohrada vedle baru. Poté jsme se přesunuli nahoru na parkoviště, rozloučili se a mazali domů. Nejméně spokojena z našich závodů byla maximálně paní kantýnská.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš