V České Lípě to byl třetí a zároveň poslední krajský přebor, kterého jsme se letos zúčastnili. Ve zvláštním „zvacím“ dopisu jsem klukům zdůraznil, že i když mají v podstatě vše splněno, není nad trénink na pořádné ploše. Nehledě na to, že by bylo neuctivé k pořadatelům, vynechat vlastní krajské přebory. A já osobně v duchu doufal, že Šimon Poliak splní limit pro postup na MČR i v kategorii F1H tak, aby v Křemži nemusel létat vedle větroňů A3 neoblíbená házedla, či trochu pouťová vystřelovadla. Moji výzvu téměř obratem vyslyšel Jirka Havlíček a o něco později i zmíněný Šimon. Třetí do party, Ivan Sádovský až den před soutěží rozhodl, že dá přednost snižování spánkového deficitu. A to i přes slib nejrůznějších benefitů (řízek od paní Suchardové, právo sedět na židli pana vedoucího …..), pokud s námi do Lípy vyrazí.

Je to s podivem, ale také při Ústeckém přeboru panovalo na letišti v České Lípě krásné počasí. Foukal jen slabý vítr a snažilo se i sluníčko, takže kdo „nepálil“, riskoval ztrátu modelu. Co se nás týče, opět nezklamal Jirka, který evidentně moc touží dostat se v kategoriích A3 a F1H v klubovém žebříčku mezi těch několik málo „plných“ modelářů. Modely mu létají hezky a hlavně nemá jen jeden. Že se mu jeho plán ani v České Lípě nesplnil, je vinou toho, že opět jsme ne vždy odhadli ten správný moment ke startu. Jirka má letos na dosažení svého cíle ještě minimálně dva pokusy. Neopomenout musím jeden jeho start, který mezi ostatními účastníky přeboru vzbudil všeobecné veselí. Jirka neodhadl správně, kolik místa potřebuje k vleku a tak musel v plném trysku do mírného kopce přeskočit drát elektrického ohradníku. Naštěstí se mu nic nestalo a vyplatilo se, bylo to maxo. Příště jsme si na to už dávali pozor. Šimon v kategorii A3 zalétal trochu horší standard. V květnu, v Mladé Boleslavi to určitě bude lepší. Ve výše zmíněné kategorii F1H jsme se Šimonem na poslední chvili zprovoznili jeden model. Zbytek je v šablonách anebo se opravuje. Doufal jsem, že letos budou všechny postupy na MČR díky dosaženým výkonům. Bohužel, Šimonova letitá Andulka dvojka se při prvním startu odkolébala nad sousední pastvinu, kde při přistání neomylně trefila sloupek ohradníku. Neopravitelně jsme urazili ucho modelu a bylo po soutěži. Jak již bylo řečeno, výkonnější modely jsou v opravě a na stole má Šimon rozpracovaného i jednoho zcela nového Tondu od Petra Budaie a proto bychom se neradi vzdali Šimonovy účasti na MČR v této kategorii. Využili jsme tedy pravidla pro postup díky umístění na stupních vítězů platná pro, v tomto případě, modeláře z Ústeckého kraje. Klukům zbyl čas ještě na další kategorie. Házedla a vystřelovadla jsme nechali zcela na nich. Žádná sláva to nebyla. Bylo to takové létání pro radost, či v Jirkově případě spíše pro zlost, protože v krátké době přišel o své druhé házedlo pro kruhový hod. V minulém komentáři z Domoslavic jsem vyslovil přesvědčení, že Jirka je kluk pracovitý a šikovný, takže určitě si postaví házedlo nové. A zprávy z druhého vozu potvrzují, že Jirka už cestou domů plánoval, kolik čeho že si co nejdříve postaví.

Přeborů jsme se samozřejmě nezúčastnili jen my. Všimnul jsem si velkého zlepšení varnsdorfských modelářů ve všech soutěžních kategoriích, které v České Lípě obsadili. Překvapili modeláři z Želatovic, kteří se dostavili, přestože jsme se v Domoslavicích loučili slovy: „na shledanou v Křemži“. Cestou do Lípy ujeli celých 333 km. Jejich výtečné létání s házedly opět rozšířili o vystřelovadla. Škoda jen, že jim nezbyl čas na třetí kategorii, totiž A3. Zvládli jen jeden, plný let. Mít více času, asi bychom to v malých větroních měli o dost těžší.

Po skončení soutěže následovalo jediné rozlétávání a to v kategorii P30. Pak jsme se přesunuli nahoru do klubovny aeroklubu. Než pan Procházka vypsal diplomy, všichni se řádně občerstvili. Při vyhlášení výsledků byli oceněni úplně všichni, i ti, kteří se umístili pod stupni vítězů. Na zpáteční cestu jsme vyrazili poměrně brzy, takže mnozí dospělí, jistě k jejich velké radosti, ještě zvládli řadu domácích aktivit.

S mnohými účastníky těchto přeborů se znovu uvidíme v květnu při soutěži Mladoboleslavská jarní. A hlavní pořadatelé už určitě myslí na letní soustředění mladých modelářů na Rané u Loun.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

Dva naši modeláři „již měli hotovo“ z přeboru Středočeského kraje, který jsme v březnu navštívili jako první. Limity pro MČR jsme chtěli splnit jen u Jirky Havlíčka, který se tenkrát místo závodů v Panenském Týnci toulal se školní třídou po horách. Jirka by sice mohl soutěžit až na přeborech ústeckých, ale nechtěli jsme nechat nic na náhodě. Zvláště když předpověď pro Domoslavice slibovala krásné počasí. Potěšilo nás, že Jirku se rozhodli doprovodit oba naši zbývající členové, kteří již měli, jak píšu výše, kvalifikační limity v kapse. A to i přes fakt, že do Hořic je to pro nás poměrně daleko a my museli velice brzy vstávat. Což je pro študáky a některé důchodce dost obtížné.

Moje oblíbená chvilka pro počasí: cestou nás strašila hustá mlha, ve které by se docela určitě nedalo nic odlétat. Naštěstí kousek za Jičínem se mlha začala rozpouštět a na letiště v Domoslavicích jsme přijeli již za pěkné viditelnosti. Vítr dle předpovědi foukal jen velice slabý a trochu zesílil až ke konci soutěže. Takže pohoda.

Chvíli po našem příjezdu byl nástup a hned nato soutěž začala. Kola byla časově omezená. Tentokrát jsme ale vše stihli v pohodě i při prvním kole, kdy obvykle bývá největší shon. Nám pomohlo, že kluci měli letos éra minimálně jednou v ruce. Několikaletá praxe a navíc slušné počasí vedly k tomu, že kluci soutěž odlétali bez větších „propadáků“. Sice tam bylo několik slabších časů, ale těm se nevyhnuli ani naši soupeři. Určitě nebudeme klukům vyčítat, když po hezkém vleku a vystřelení jejich model byl za chvíli na zemi. Říkáme z legrace, že tentokrát snad nebyl ve vzduchu žádný vzduch. V obou našich kategoriích, totiž F1H a A3 se vyskytl jeden modelář s plným výkonem. Ostatním soutěžícím jsme se ale vyrovnali. Házedla považujeme za doplňkovou kategorii, přestože v nich každým rokem absolvujeme nejvíce soutěží. Podobně je tomu i ve vystřelovadlech. Nás důchodce již bolí kosti a tak jsme se jen vyhřívali na sluníčku a zdálky pozorovali, jak se klukům v těchto kategoriích daří. Snad také dobře, i když zvláště házedla s kruhovým výhozem by chtěla lepší seřízení.

Ztráty na modelech během soutěže nebyly téměř žádné, až na nešťastný desátý let házedlem Ivana Sádovského. Během chvilky model nabral takovou výšku, že se nám začal ztrácet i v dalekohledu. Bohužel, za malou chvíli jej následoval Jirka Havlíček, který trénoval se svým novým házedlem pro kruhový výhoz. Nedá se nic dělat, éra to jsou výkonná, takže budeme muset začít „pálit“. Jirka z toho byl velice smutný, ale jak jej známe, rychle si postaví házedlo nové.

Rozlétávání nebylo žádné a tak vyhlášení výsledků soutěže proběhlo brzy po ukončení pátého kola. Následovalo rozloučení s kolegy z ostatních klubů. Ale jen s některými. Během soutěže nás totiž hlavní pořadatel, Fanda Zajíc informoval, že pro pět nejlepších soutěžících nabídl místní aeroklub svezení ve větroni. Mysleli jsme si, že nás se to netýká, ale kupodivu místo zbylo i pro našeho Šimona. Takže po nezbytném souhlasu rodičů jsme se přesunuli k budově místního aeroklubu, kde se Šimon dočkal svého prvního, zhruba šestiminutového letu v Blaníku. Vylézal sice trochu vyjevený, ale prý se mu to moc líbilo. Nezbývá tedy než poděkovat modelářům z Kopidla za hezkou soutěž a místnímu aeroklubu za opravdu velkorysou nabídku a netradiční zakončení těchto přeborů. Pak už nás čekal jen téměř tříhodinový přesun domů do Vilémova. A za týden pojedeme do České Lípy zakončit cyklus krajských přeborů tím ústeckým.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

Tentokrát nám stačil jediný vůz. Do Panenského Týnce vyrazili dva dospělí a dva soutěžící. Na zadním sedadle pospávali Ivan se Šimonem. Chyběl Jirka, který se školní třídou vyrazil do hor na lyžařský výcvik. Počasí bylo velice pěkné. Svítilo sluníčko a foukal jen slabý vítr. Jedinou vadou na kráse bylo to, že jsme se museli přesunout na poměrně nevýhodné místo, ze kterého vypuštěné modely často přistávaly do hustého křoví, případně se rozbíjely o zaparkovaná auta. Co naplat, jak zdůraznil Pepa Kubeš, pokud zde chceme létat i příště, musíme provozovatele letiště poslouchat. I my jsme během soutěže zaznamenali několik ztrát. Ivanova „Á jednička“ měla po tvrdším přistání na parkovišti nakřáplou náběžku. Což jsme ale provizorně opravili a létali dál. Druhý model stejné kategorie, tentokrát Šimonův, nepřežil první vlek. Další model Šimon k dispozici neměl a tak se musel spokojit s „Á trojkami“ a vystřelovadly. Bohužel, další ztráta Šimona postihla právě ve vystřelovadlech. Jeho nejlepší model ulétl, naštěstí až při desátém startu.

Nebudu zastírat, vedle hezkého polétání a setkání s přáteli, které až tak často nevídáme, jsme do Panenského Týnce přijeli hlavně kvůli kvalifikaci na podzimní MČR. Co se týče limitů, plán jsme splnili tak ze tří čtvrtin. Ivan bude zcela spokojen, Šimon musí zkusit jím zvolenou kategorii F1H obhájit na dalších přeborech. Doufáme, že již v Domoslavicích se připojí náš třetí modelář, Jirka. Kvalifikační závody pak dokončíme u nás, v Ústeckém kraji. Aby ale mé hodnocení nebylo jen o postupech, zmínit musím také způsob, jakým je kluci dosáhli. Až na tu ránu s „A jedničkou“ a dva, tři nepovedené starty, jsme byli docela spokojeni. Tedy s ohledem na to, že větroně kluci drželi naposledy při loňském MČR v Křemži. Házedla raději hodnotit nebudu. Naštěstí se jedná o „doplňkovou“ kategorii. Je ale fakt, že v poslední době nám moc nejdou.

V naprosté pohodě jsme dolétali a počkali si na vyhlášení výsledků. Nějaká cena zbyla i na nás. Poté jsme vyzvedli pana Formánka, který se účastnil souběžně pořádané Ligy Panenský Týnec. Cestou domů jsme se zastavili u Národní přírodní památky Kamenná slunce. Zajížďka to velká nebyla. Tuto atrakci dospělí znají z dřívější doby v lepší kondici, ale i tak to byl pro kluky zdroj poučení a jiný zážitek než jen ten modelářský. Domů to bylo přes Rumburk trochu delší a tak jsme do Vilémova dorazili až za tmy. Vyložili jsme letadla a v Karlíně posledního modeláře, Ivana. Až na Jirku mohou být kluci v klidu a mohou se soustředit pouze na vylepšení svých plánů ohledně MČR. To Jirka musí doufat, že i v Domoslavicích a České Lípě bude podobně hezké počasí jako dnes v Panenském Týnci.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš