Nábor nových členů

Doporučujeme

Vilémovští modeláři rádi ve svých řadách uvítají nové členy. Zveme všechny chlapce a děvčata ve věku od 7 do 10 let.

Pokud projevíte zájem stát se našimi členy, nabízíme vám pobyt v přátelském kolektivu leteckých modelářů. Naučíme vás pracovat s nejrůznějšími materiály, používat jednoduché nástroje a elektrické přístroje. Zúčastníte se s námi až patnácti různých soutěží v roce. To znamená celodenní pobyt na čerstvém vzduchu, sportovní aktivitu a osvojování si znalostí z oboru meteorologie.  Vyvrcholením naší práce je pak letní soustředění mladých modelářů. Čeká vás stavba modelů letadel, létání s nimi, ale také třeba koupání v pěkném bazénu. To vše v areálu Aeroklubu Raná u Loun.

Přijďte se na nás podívat – najdete nás každý pátek od 16,00 do 18,00 hodin v přízemí ubytovny firmy STAP. Požadujeme doprovod jednoho z rodičů.

Za LMK Vilémov               Z. Hykš (tel. 723 832 225)

ŽUCH 2026

Letošní ŽUCH jsme z níže uvedených důvodů uspořádali o týden později. To znamená 12. září. Cestou do České Lípy jsme v autě s kolegou Petrem přemýšleli, zda jsme někdy v minulosti termín této soutěže změnili. Podle všeho nikoliv, takže letos jsme měli premiéru. V původním termínu, totiž 5. září, panovaly v podstatě v celé ČR velmi nepříznivé podmínky. Předpověď hlásila silný vítr a vodu. Déšť se sice nakonec nekonal, ale vítr ano. Což nám o týden později potvrdili i členové místního aeroklubu. Za odklad soutěže nám všichni přítomní „volňáskáři“ poděkovali. Foukalo sice trochu jinak, než předpovídali „rosničkáři“, ale sílu větru do 2 m/sec trefili přesně. Zpočátku foukalo od jihovýchodu. Později se vítr změnil na, dejme tomu, západní. Díky slabému větru nám nijak nehrozil nedaleký lesík ve směru na Pihel, ani jsme se nedostali do konfliktu s golfisty, kteří tuto sobotu pořádali nějaký obzvláště VIP turnaj a nepřáli si být rušeni. „Aeroklubáci“ sice létali, ale ani v druhé polovině naší soutěže, kdy se otočil vítr, jsme jim do dráhy moc nelezli. Prostě pohoda.

Soutěž jsme zahájili ještě nahoře, na parkovišti aeroklubu. Provedli jsme prezentaci a udělali slavnostní nástup. Téměř přesně dle harmonogramu jsme se přesunuli dolů, k letištní ploše. Povoleny byly tři vozy. Za Petrův automobil byl připojen vozík pro přepravu modelářského materiálu soutěžících (přepravní krabice na modely, židličky, svačiny apod). Jen malý Kornel Kejř k pobavení ostatních, zvolil jiný způsob dopravy. Což je na fotografii z nástupu hezky vidět. Opět jsme díky rodičům, dalším příbuzným a také kolegům ze spřáteleného varnsdorfského klubu dali dohromady dostatek časoměřičů. Za což všem moc děkujeme. Díky tomu soutěž rychle plynula ke svému konci. Za celou tu dobu jsem nezaregistroval žádnou frontu. Ostatně, stopky drželo v ruce celkem devět časoměřičů, kteří se věnovali dvaadvaceti soutěžícím. Díky slabému větru se s modely moc o zem nebouchalo, což ocenili hlavně účastníci přeboru mládeže, který se v Křemži koná již tento víkend. K vidění bylo i sem tam nějaké to maxo. Ve vystřelovadlech to dokonce dlouho vypadalo na rozlétávání ve čtyřech, dva modeláři ale lehce pokazili devátý start a proto se šlo klasicky „do dvou“. Dlouho před půl třetí, kdy byl naplánován konec soutěže, již bylo na ploše pusto. Všichni se postupně přesouvali nahoru, k místnímu baru. Vyhlášení proběhlo před barem. S cenami snad byli všichni (děti všechny, junioři a senioři na prvních třech místech) spokojeni. Pak už následovala pouze pozvánka na další soutěže a rozjezd účastníků domů.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

Modelářský tábor na Rané

Měl jsem sice přislíben komentář k táboru jednoho z přímých účastníků, ale máme již několik týdnů po skončení této akce a zpráva nikde. Musím se tedy spolehnout na ústní vyprávění nadšených modelářů. Tábor byl připraven jako vždy, tj. perfektně. K dispozici bylo sociální zařízení, letištní plocha, bazén a dílna s dostatkem stavebního materiálu. Děti spaly hned vedle dílny, ve stanech. Na jídlo se dojíždělo do sousedních Břvan do osvědčené restaurace „Hospůdka na okružní“. O celkem 15 dětí (počet jsem vyčetl z výsledkové listiny celotáborové soutěže) se staral dostatek zkušených vedoucích.

A tak snad jediné, čím se letošní tábor lišil od toho loňského, bylo počasí. Zatímco loni panovalo velké vedro, letos bylo o poznání chladněji. Foukal čerstvý vítr a modeláře z plochy občas vyhnala dešťová přeháňka. Ale kdo chtěl, „tréninkové okno“ si našel. Byl i čas na zmíněnou celotáborovou soutěž. Tábor rychle plynul kupředu a než se účastníci nadáli, nastal opět čas k návratu. Jistě „k velké radosti“ dětí – modelářské soustředění za námi, prázdniny téměř u konce a před námi nový školní rok.








Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

ŽUCH 2026 – propozice

Vážení,
dovoluji si vás pozvat na největší námi pořádanou soutěž, kterou je ŽUCH 2026. Tato soutěž se koná dne 5. září 2026 na letišti Aeroklubu Česká Lípa.Jako obvykle bychom chtěli zajistit rychlý průběh soutěže, což mimo jiné znamená obsadit jednotlivá startoviště co největším počtem časoměřičů.

Milí rodiče, babičky, dědečkové a další příznivci našeho klubu, pokud v sobotu 5. září nemáte jiný program, přijďte nám pomoci. Počasí je objednáno „tak akorát“.

Propozice ke stažení ZDE

Od Duhy k Remalu

Tak nám začaly prázdniny. Ty my ovšem dlouhá léta nedodržujeme. Doma se vždy někdo nudí a tak do dílny při páteční schůzce obvykle dorazí zhruba polovina našich svěřenců. Ale protože to jsou dlouholetí členové klubu, kteří jsou samostatní, zbývá nám více času na další aktivity. V tomto případě na barvení potahovacího papíru. Jedním z prvních kroků po obnovení činnosti vilémovského klubu před více jak čtyřiceti lety, byl nákup Mikelanty. Tehdy jsme ve vyhlášené modelářské prodejně v Rumburku s vedoucí, paní Hrubou (?) navinuli snad 50 m. Však zbytky role máme k dispozici dodnes. Brzy nám ovšem přestalo vyhovovat jeho režnobílé provedení. Není žádným tajemstvím, že Mikelanta, coby čistá celulóza, se barvila Duhou, tedy barvivem na bavlnu. Barev se docilovalo hezkých, poměrně stálých. Jen to mělo drobné nedostatky – pruhy papíru se pracně nalepovaly na smrkové lišty, aby se papír při barvení nekroutil a neslepoval. Ale ne vždy se nám dařilo. Někdy to šlo bez problémů, jindy jsme z lázně vytáhli místo papíru chuchvalec vláken. Možná záleželo na teplotě lázně a také na zvolené barvě. A ještě jeden nedostatek – Duha bylo barvivo kyselé, takže se dobře pojilo s papírem a ještě lépe se zpocenýma rukama. Dodnes živá vzpomínka – jednou jsem si nedal pozor, papíry lovil z lázně holýma rukama, které jsem druhý den při neohlášené návštěvě ve firmě strkal pod stůl, protože byly do poloviny prstů brčálově zelené. Pikantní to bylo obzvláště při podávání rukou při vítání návštěvy a pak ještě jednou při loučení. Návštěva možná nabyla dojmu, že náš sponzor zaměstnává vedle lidí také vodníky.

Mikelanta nám vydržela dlouhá léta. Před pár roky se pak objevily potahovací papíry na bázi polyesteru. V našem případě Viatex, dnes Vlies. S polyesterem je to horší. Jsme textiláci a tak jsme zavedli recepturu vypracovanou našimi technology. Tedy barvení pruhů papírů, pro snazší manipulaci opět nalepenými na smrkové nosníčky, v horké barvící lázni za pomoci všelijakých přenašečů a stabilizátorů. Výsledek byl velice pěkný – nejoblíbenější barvy, tedy žlutá, červená a modrá, byly brilantní a velice stálé. Vedle pracnosti přípravy a dlouhého barvícího procesu bylo nejhorší to, že jsme barvili za varu.  Celá dílna byla plná páry, což se našim modelům letadel asi moc nelíbilo.

Naštěstí jsme objevili zatím poslední způsob barvení Vliesu a to pomocí tónovacích barev. Seznámil nás s ním klubový přítel Petr Budai z Liberce. Křížovým výslechem jsme zjistili, že i on tento způsob někde vyčetl. Jen začal o rok, či dva dříve jak my. Barvení tímto způsobem se okamžitě stalo velice oblíbeným. Pruhy papíru není třeba nijak nalepovat. Jednoduše se položí na skleněnou tabuli, válečkem nasytí neředěnou tónovací barvou, setřou houbičkou na nádobí a pomocí dvou modelářských špendlíků přichytí na dřevěnou násadu koštěte. Hezky čtyři pruhy vedle sebe. Při teplotě v dílně jsou obarvené papíry za chvíli suché. Vybarvení je pěkné, jen ta stálost je o fous horší, na což se musí pamatovat při potahování. Ale jak praví klasik, pozitiva převyšují negativa. Hrnec, ve kterém jsme barvili „po textilácku“, můžeme vrátit zpět do jídelny k vaření knedlíků. A my děkujeme autorovi nápadu barvení Vliesu pomocí tónovacích barev a Petrovi za to, že nás s touto metodou seznámil.

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

Jarní Mladoboleslavská

Je dobře, že jsme i letos vyrazili na závěr jarní části sezóny do Mladé Boleslavi. Sice trochu strašilo počasí, ale s ohledem na náš záměr zalétat si v trochu jiných podmínkách než při krajských přeborech, jsme páteční „povětří“ na místním letišti uvítali. Během soutěže nás pod zamračenou oblohou prověřila trochu poťouchlá termika. Ukázalo se, že když nesvítí sluníčko a nefouká slabý vítr, máme docela rezervy. Na mysli mám hlavní kategorii, kvůli které jsme do Boleslavi vyrazili, totiž větroně A3. Nebýt druhého pana vedoucího, nedosáhli jsme během závodů v této kategorii ani jednoho „maxa“. Malou omluvou budiž, že se na tom podepsaly i nedaleké vzrostlé stromy, které ve vzduchu způsobovaly docela pěknou „bramboračku“. I tak poprosím kolegu Petra Blaschku, aby kluky v této kategorii při soustředění mladých modelářů na Rané pořádně prohnal.

Ve vystřelovadlech a házedlech necháváme klukům volnou ruku. Ať si své modely seřizují sami. Že se to tak úplně nedaří, ukazují dosažené výsledky. Speciálně u házedel mám pocit, že přechod od klasického ke kruhovému výhozu znamenal výrazné zhoršení našich výkonů. Nebýt přesvědčení, že „kruháky“ jsou progresivnější kategorií, snad bych je i dětem vymlouval.

Soutěž v poklidu směřovala ke svému konci. Při vyhlášení jsme byli překvapeni, že ocenění dosáhl také náš pan vedoucí v kategorii A3, byť původně nebyl se svým vystoupením zcela spokojen. Důkaz, že i další soutěžící se potýkali s náročnými podmínkami na ploše.

Následovalo nezbytné občerstvení v baru muzea Metoděje Vlacha a jeho prohlídka. Domů jsme vyrazili, jako už tradičně, coby poslední účastníci soutěže Jarní Mladoboleslavská. Odměnou za toto zdržení nám budiž průlet čtyř historických letadel vracejících se z předváděcí akce. To byl velký zážitek. Domů jsme dorazili zhruba o dvě hodiny později. Následující schůzku opravíme případné šrámy a už se začneme připravovat na zmíněný tábor na Rané.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

Přebor mládeže Ústeckého kraje

V České Lípě to byl třetí a zároveň poslední krajský přebor, kterého jsme se letos zúčastnili. Ve zvláštním „zvacím“ dopisu jsem klukům zdůraznil, že i když mají v podstatě vše splněno, není nad trénink na pořádné ploše. Nehledě na to, že by bylo neuctivé k pořadatelům, vynechat vlastní krajské přebory. A já osobně v duchu doufal, že Šimon Poliak splní limit pro postup na MČR i v kategorii F1H tak, aby v Křemži nemusel létat vedle větroňů A3 neoblíbená házedla, či trochu pouťová vystřelovadla. Moji výzvu téměř obratem vyslyšel Jirka Havlíček a o něco později i zmíněný Šimon. Třetí do party, Ivan Sádovský až den před soutěží rozhodl, že dá přednost snižování spánkového deficitu. A to i přes slib nejrůznějších benefitů (řízek od paní Suchardové, právo sedět na židli pana vedoucího …..), pokud s námi do Lípy vyrazí.

Je to s podivem, ale také při Ústeckém přeboru panovalo na letišti v České Lípě krásné počasí. Foukal jen slabý vítr a snažilo se i sluníčko, takže kdo „nepálil“, riskoval ztrátu modelu. Co se nás týče, opět nezklamal Jirka, který evidentně moc touží dostat se v kategoriích A3 a F1H v klubovém žebříčku mezi těch několik málo „plných“ modelářů. Modely mu létají hezky a hlavně nemá jen jeden. Že se mu jeho plán ani v České Lípě nesplnil, je vinou toho, že opět jsme ne vždy odhadli ten správný moment ke startu. Jirka má letos na dosažení svého cíle ještě minimálně dva pokusy. Neopomenout musím jeden jeho start, který mezi ostatními účastníky přeboru vzbudil všeobecné veselí. Jirka neodhadl správně, kolik místa potřebuje k vleku a tak musel v plném trysku do mírného kopce přeskočit drát elektrického ohradníku. Naštěstí se mu nic nestalo a vyplatilo se, bylo to maxo. Příště jsme si na to už dávali pozor. Šimon v kategorii A3 zalétal trochu horší standard. V květnu, v Mladé Boleslavi to určitě bude lepší. Ve výše zmíněné kategorii F1H jsme se Šimonem na poslední chvili zprovoznili jeden model. Zbytek je v šablonách anebo se opravuje. Doufal jsem, že letos budou všechny postupy na MČR díky dosaženým výkonům. Bohužel, Šimonova letitá Andulka dvojka se při prvním startu odkolébala nad sousední pastvinu, kde při přistání neomylně trefila sloupek ohradníku. Neopravitelně jsme urazili ucho modelu a bylo po soutěži. Jak již bylo řečeno, výkonnější modely jsou v opravě a na stole má Šimon rozpracovaného i jednoho zcela nového Tondu od Petra Budaie a proto bychom se neradi vzdali Šimonovy účasti na MČR v této kategorii. Využili jsme tedy pravidla pro postup díky umístění na stupních vítězů platná pro, v tomto případě, modeláře z Ústeckého kraje. Klukům zbyl čas ještě na další kategorie. Házedla a vystřelovadla jsme nechali zcela na nich. Žádná sláva to nebyla. Bylo to takové létání pro radost, či v Jirkově případě spíše pro zlost, protože v krátké době přišel o své druhé házedlo pro kruhový hod. V minulém komentáři z Domoslavic jsem vyslovil přesvědčení, že Jirka je kluk pracovitý a šikovný, takže určitě si postaví házedlo nové. A zprávy z druhého vozu potvrzují, že Jirka už cestou domů plánoval, kolik čeho že si co nejdříve postaví.

Přeborů jsme se samozřejmě nezúčastnili jen my. Všimnul jsem si velkého zlepšení varnsdorfských modelářů ve všech soutěžních kategoriích, které v České Lípě obsadili. Překvapili modeláři z Želatovic, kteří se dostavili, přestože jsme se v Domoslavicích loučili slovy: „na shledanou v Křemži“. Cestou do Lípy ujeli celých 333 km. Jejich výtečné létání s házedly opět rozšířili o vystřelovadla. Škoda jen, že jim nezbyl čas na třetí kategorii, totiž A3. Zvládli jen jeden, plný let. Mít více času, asi bychom to v malých větroních měli o dost těžší.

Po skončení soutěže následovalo jediné rozlétávání a to v kategorii P30. Pak jsme se přesunuli nahoru do klubovny aeroklubu. Než pan Procházka vypsal diplomy, všichni se řádně občerstvili. Při vyhlášení výsledků byli oceněni úplně všichni, i ti, kteří se umístili pod stupni vítězů. Na zpáteční cestu jsme vyrazili poměrně brzy, takže mnozí dospělí, jistě k jejich velké radosti, ještě zvládli řadu domácích aktivit.

S mnohými účastníky těchto přeborů se znovu uvidíme v květnu při soutěži Mladoboleslavská jarní. A hlavní pořadatelé už určitě myslí na letní soustředění mladých modelářů na Rané u Loun.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš