Halový Žuch 2026

Přestože se jedná o halovou soutěž, začnu jako obvykle počasím. Předpověď zněla, že v sobotu bude svítit sluníčko, takže bude na únor nebývale teplo. Z čehož jsme si odvodili, že venkovní čidlo to vyhodnotí jako fakt, že v hale není třeba nijak zvlášť topit. Proto jsem pro jistotu předpokládané účastníky předem varoval, aby si doma nezapomněli teplé oblečení. Při vstupu do haly nás ale překvapila docela slušná teplota. Však jsem si také hned vyslechnul několik peprných poznámek. Bránil jsem se, že v druhé polovině soutěže se uvidí. Naštěstí i během soutěžení s gumáčky kategorie A6 se situace příliš nezměnila. V hale bylo pořád přijatelně. Jsem rád, že mé předpovědi se nenaplnily.

Do Vilémova se tuto sobotu dostavilo celkem dvacet házedlářů a deset gumáčkářů. Tedy mírný podstav. Opět převažovali senioři. Mladší žáci soutěžili tři, starší a junioři po dvou. Myslím, že propagaci modelářství ve Vilémově a blízkém okolí jsme v poslední době věnovali spoustu úsilí. Bohužel bezúspěšně. A tak mě už ani nepřekvapil pohled na zcela prázdný ochoz vilémovské sportovní haly. Co naplat, taková už je asi doba. Vždyť i z výrazně silnějšího klubu, kterým je Varnsdorf, dorazili jen čtyři mládežníci. A z doslechu vím, že úplně stejné problémy, totiž že „nejsou lidi“, mají i jiná zájmová sdružení.

Soutěž jsme po prezentaci a zhruba hodinovém tréninku zahájili kategorií F1N. Stalo se přitom něco zvláštního. Největším favoritům, tedy Jirkům Tůmovi a Mihulkovi byla tentokrát naše hala příliš těsná. Za celou soutěž se do ní nemohli vejít. A také moc vadily ocelové vazníky, které pod stropem nesou osvětlení a drží celou halu pohromadě. To uvádím jako odpověď na požadavek, abychom je do příští soutěže vyřezali (což bylo samozřejmě řečeno v žertu). Doufám, že tímto oba Jirkové na naši halu nezanevřeli a přijedou i příště, aby nám to znovu „natřeli“. Na druhou stranu se prostor otevřel pro nová jména. Tůmovi zkrátka nezůstali, protože otce zastoupil syn Tomáš. Na dalších stupních vítězů se ale umístili nováčkové – náš Petr Blaschka a Petr Málek z Varnsdorfu. U dětí nás potěšily dosažené výkony. V přeboru „Vran“ dosáhly velmi pěkných časů. Vyhlášení výsledků proběhlo zhruba půl hodiny po skončení soutěže házedel. Nesmím opomenout, že se tak dělo pod patronací Pata a Mata, kteří nad celou naší akcí dohlíželi.

Pak už jsme se věnovali nepoměrně klidnější kategorií, kterou jsou gumáčky A6. Soutěžících byla polovina a navíc se do měření zapojili dorazivší Petr a Marek Budaiovi, takže toto klání v pohodě plynulo ke svému konci. Nám už zbyl jen jeden soutěžící, který navíc v polovině soutěže zmizel na rodinou oslavu. Ale to nebyl důvod, proč jsme opět prohráli z varnsdorfskými. Ozdobou této kategorie byl Pavel Formánek, který mezi seniory dosáhl pro vilémovskou halu výjimečného času blížícího se ke dvanácti minutám. Po skončení jsme ho zpovídali, ale příčinu našich mizerných výkonů jsme stejně nenalezli.

Rozešli jsme se dle plánu kolem osmé hodiny večerní s tím, že se na dlouho neloučíme. Čekají nás velké „venkovní“ soutěže. Už příští sobotu krajský přebor mládeže Středočeského kraje, na který vyrazíme se dvěma (!) modeláři.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš

Nejsevernější házedlo, čtvrté (závěrečné) kolo

Také čtvrté kolo jsme zvládli ve stanoveném termínu. Jak bylo již dříve několikrát zdůrazněno, bylo to hlavně z důvodu nedostatku náhradních termínů. Já věděl, že se nemám rouhat a kritizovat turbulentní proudění ve třetím kole. Tentokrát nám to počasí spočítalo i s úroky. Předpověď byla mizerná dlouho dopředu a přitom nebyla s blížícím se víkendem žádná naděje na zlepšení. Sešli jsme se proto v sobotu 21. února jako obvykle v devět hodin dopoledne na našem tradičním stanovišti. Splnilo se to, čeho jsme se všichni obávali – foukalo a padal sníh s deštěm. Opravdu hodně. Vaší pozornosti doporučuji především přiložené video přímo z plochy, kde je to nejlépe patrné. Ale jak pravila babička jednoho našeho modeláře, „nejsme srabi“.

Vedoucí se domlouvali, co bude dál. V úvahu přicházelo několik předem domluvených variant. Od odletání obou kategorií až po úplné zrušení čtvrtého kola. Nakonec jsme se domluvili na kompromisu – odvoláme házedla, ale zkusíme vystřelovadla. Nějak přeci musíme vydržet do desáté hodiny, kdy nám po předchozí dohodě otevřou lipovskou restauraci „U pytláka“. Tak tedy vystřelovadla. Žádný zázrak to ale nebyl. Éra v silné turbulenci létala, no „jako nudle v bandasce“. Kdo měl odlétány kompletně předchozí tři kola, měl jistotu, že se mu dnešní výkon, jako nejhorší, bude škrtat. Několik modelářů, kteří se nezúčastnili některého z předchozích tří kol, ale výsledky čtvrtého kola do celkového pořadí započítalo. A úplně všichni létali s vědomím, že doma budou muset svá éra důkladně usušit. Optimisté tvrdili, že se ocasní plochy poté vrátí do původního stavu, pesimisté, kteří převažovali, prorokovali, že výškovku se směrovkou bude při příští soutěži nutné pořádně nakroutit.

Zmínit musím ještě účast. Ta kupodivu nebyla o moc slabší jak při předchozích kolech s daleko hezčím počasím. Shora stále „něco“ padalo, jen sníh s deštěm se změnil na čistokrevnou vodu. Kolem desáté jsme se začali trousit do zhruba tři kilometry vzdálené restaurace. Naštěstí pan majitel slib dodržel a do svého zařízení nás vpustil. Topení sice teprve začínalo hřát, ale to nám nevadilo. Hlavně že v salónku nepršelo a ani nefoukalo. Zatímco pořadatelé počítali celkové výsledky, vypisovali diplomy a rozdělovali ceny, ostatní si dávali něco na zahřátí a později i něco na zahnání hladu. Diplomy s cenami jsme předali ke spokojenosti všech oceněných. Pokud jsem v sobotu zapomněl na časoměřiče, činím tak nyní – moc děkujeme a do dalších soutěží nám zachovejte přízeň.

Pak už jsme si jen povídali, na což během soutěže obvykle nezbývá čas. Optimismus mezi mokrými modeláři šířil hlavně pan vedoucí Blaschka, který opakovaně tvrdil, jak je rád, že jsme soutěž dolétali v termínu. Máme ho rádi a proto jsme mu neoponovali. Ale přistihnul jsem se, že ještě dnes, při každé vzpomínce na sobotní martýrium, zamířím neochvějně do spíže, dát si pořádného lomcováka. To jsou holt ty Pavlovovy reflexy.

Poslední účastníci se rozešli chvíli před třetí hodinou. Snad se znovu sejdeme a počasí na nás bude milosrdnější i v příštím roce, kdy by měl proběhnout již třicátý třetí ročník (spočítal Luboš Paťha) naší soutěže „Nejsevernější házedlo 2027“.


Výsledková listina 4. kola a absolutní výsledky ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

Nejsevernější házedlo, třetí kolo

Třetí kolo jsme zvládli ve stanoveném termínu. Na ploše jsme možná byli trochu zklamáni počasím. Předpověď byla totiž přímo báječná – slabý vítr jižního až jihozápadního směru. Tedy létání „z kopce“. Realita ale byla trochu jiná. Síla větru sice odpovídala předpovědi, nesouhlasil směr. Opět foukalo od východu přes vzrostlé stromy, pod kterými jsme parkovali. Takže naše modely se během letu potýkaly s nepříjemnou turbulencí. Bohužel, tím pádem všichni soutěžící dosahovali o dost horších časů než při minulém dvojkole. Nejenom v házedlech, ale i vystřelovadlech. Nakonec jsme se ale shodli, že mohlo být hůř – mohlo funět a třeba i pršet, či sněžit. A také se nesmíme rouhat, aby se modelářský patron neurazil a nepokazil nám poslední, čtvrté kolo.

Časoměřiči měli tentokrát více práce. Do měření jsem se musel zapojit i já. Tudíž jsem nestihnul pořídit nějaké momentky ze závodů. Vlastně jen slavnostní nástup s opožděným ohňostrojem, který zajistil kolega Petr Blaschka. Přestože pajdám, rozhodla rodinná rada, že i tak jsem nejzdatnější pochodník a vyhnala mě týž den odpoledne do Masopustního průvodu doprovodit malou praneteř. Přikládám několik fotografií z obou akcí. Je vidět, modeláři slavili Masopust již dopoledne.

Jak již bylo řečeno, za čtrnáct dní bychom měli náš cyklus „Nejsevernější házedlo“ zakončit čtvrtým kolem. Tentokrát již se zpracováním a vyhlášením celkových výsledků v jedné lipovské restauraci. Bude velmi důležité dodržet naplánovaný termín. Blíží se totiž krajské přebory mládeže a další velké jarní akce, takže moc volných víkendů pro případné přesuny kvůli počasí k dispozici nemáme. Doufejme proto, že to klapne.

Výsledková listina třetího kola ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

Nejsevernější házedlo 2026, první a druhé kolo

Poprvé jsme se na louce v dolní části Mikulášovic sešli až 24. ledna. Předchozí dva pokusy nám totiž zhatil velmi silný vítr. Na v pořadí třetí sobotu se tentokrát vyplatilo čekat. Na naší tradiční ploše téměř vůbec nefoukalo. V týdnu před tímto víkendem se pořadatelé domluvili, že pokud se splní pro sobotu příznivá předpověď počasí, pokusíme se časový skluz dohnat tím, že uspořádáme dvě kola – to dnešní regulérní a ono již dvakrát odložené. Při nástupu nikdo neprotestoval a tak jsme se do toho s chutí pustili. Velmi slabý vítr házedla i vystřelovadla neodnášel nijak daleko. Odhaduji, že pro modely se chodilo nejdále tak padesát metrů, ale většina letů končila téměř u nohou soutěžících. Důkazem budiž, že dnes nijak nehrozily ani nenáviděné „kandelábry“ vysokého napětí, které v minulosti řadu modelářů připravily o jejich stroj.

Časoměřiči byli celkem čtyři, soutěžících dvanáct. Soutěž proto rychle spěla ke svému konci. Při slavnostním nástupu jsme se sice dohodli na ukončení ve dvě hodiny odpoledne, ale myslím, že do oběda měla většina modelářů odlétáno a svých několik posledních letů absolvovali pouze tři nebo čtyři opozdilci. Přestože většina soutěžících absolvovala dvacet soutěžních letů s házedly a stejný počet letů s vystřelovadly, nikdo nevypadal unaveně. Vítr byl tentokrát opravdu milosrdný. Někteří modeláři toho dokonce neměli dost a po skončení soutěže ještě trénovali. To my jsme ale již soutěžní plochu opouštěli a spěchali domů na oběd. A dokud jsme byli „v ráži“, tak také zpracovat výsledky.

S průběhem závodů byli spokojeni všichni. Smutní budou asi nepřítomní Petr Blaschka a Pavel Formánek, které okolnosti zavály na druhý konec naší země či dokonce až do daleké Indočíny. Celkové výsledky už asi neovlivní, na druhou stranu se mohou pochlubit jinými zážitky. Vyhlášení se nekonalo, protože platí zavedené pravidlo, totiž, že výsledky se vyhlašují až na samém konci soutěže, po čtvrtém kole, kdy si ceny a diplomy předáme hezky v teple jedné lipovské restaurace.

Samozřejmě musím pochválit časoměřiče, kteří se dostavili v hojném počtu. Na rozdíl od soutěžících jen postávali na startovišti, kde jim slabý mráz přeci jenom trochu zalezl do rukavic a bot. Uvidíme se opět za čtrnáct dní, tak snad do té doby na tyto útrapy zapomenou a dorazí v plném počtu. To samozřejmě platí i o aktivně soutěžících.

Výsledková listina prvních dvou kol soutěže ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

Varnsdorfská hala 2026

V sobotu třetího ledna jsme měli nečekané potíže s přepravou soutěžících do Varnsdorfu. Pan Sucharda se doma léčil s chřipkou, zatímco nový potenciální přepravce, totiž čerstvý majitel automobilu Víťa, zůstal doma. Když jsme v osm hodin ráno vyzvedávali před domem jeho bratra Jirku, Víťa ještě spal spánkem unaveného středoškoláka. Směrem na Varnsdorf proto vyrazil jediný vůz pana Blaschky zaplněný dvěma statnými vedoucími a třemi stejně dobře rostlými žáky a juniory. Kromě modelářů se do auta musel vejít ještě soutěžní materiál a bohatý proviant. Příslovečná krabička zápalek by se do auta sice ještě vešla, moje sedačka však nikoliv (naštěstí bylo po obvodu varnsdorfské haly dostatek laviček k sezení). Na druhou stranu kluci promptně spočítali, že i s vybavením představujeme zátěž téměř půl tuny, takže náš automobil spolehlivě seděl na vozovce a to i přes poměrně silnou vrstvu rozježděného sněhu.

Do Varnsdorfu jsme dorazili kolem deváté, takže jsme měli zhruba půlhodinu na trénink házedel. Žádná sláva to tedy nebyla. Kluci snad přes vánoční svátky úplně zapomněli, jak se „uhlíková“ éra správně hází. Popravdě řečeno, ony trucovaly i Vrány. A to nebylo nic proti tomu, co nás čekalo při vlastní soutěži. Hlavní pořadatel, Mirek Procházka, nám při slavnostním nástupu mimo jiné popřál „kolik startů, tolik přistání“. Což jsme sice dodrželi, ale pro náš výkon by platilo spíše „jak nahoru, tak i dolů“. Mít v tašce láhev rumu, určitě bych ji použil. Výsledkem byl slabý výkon, o několik desítek vteřin horší oproti předchozím soutěžím ve Vilémově a v Děčíně. Éra jsou sice hodně omlácená (podle všeho pamatují rok vzniku 2020) a kamarád Jirka Tůma na nich okem zkušeným vidí řadu nedostatků, přesto druhý pan vedoucí po skončení soutěže, při tréninkovém létání prokázal, že většina modelů umí létat daleko lépe, než předvedly při vlastní soutěži. Při vyhlášení výsledků sice padl zřejmě správný závěr, že ani ostatním soutěžícím to tentokrát tolik nelétalo, my jsme ale v tomto pochybném hodnocení určitě zvítězili.

No a co se týče gumáčků A6, to bylo podobné. Většina soutěžících létala pod své možnosti, ale my opět dominovali. Kde jsou ty doby, kdy jsme snili o časech přes čtyři minuty. Tentokrát se nám ze zhruba dvaceti pokusů nepovedla ani jediná tříminutovka. Musím alespoň pochválit Šimona a Jirku, že se nenechali odradit a spolu s panem vedoucím Blaschkou tuto kategorii nezavrhli. Naopak, při každé soutěži se snaží o nápravu této mizérie. Ještě v hale se opět odehrála diskuze na téma, co s tím. Ochotně nám radili ti úspěšnější, především klubový kamarád Pavel Formánek, mimochodem přesvědčivý sobotní vítěz v této kategorii. Jestli nám to ale bude něco platné, ukážou příští závody.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

Vánoční rampouch 2025

Do Děčína jsme tentokrát vyrazili v plné síle – pět soutěžících a dva kibicové z řad vedoucích. Příjezd do sportovní haly jsme naplánovali dle dřívějších zkušeností, které říkají, že první půlhodinu tréninku házedel trénujeme, zatímco v té druhé již spíše rozbíjíme své modely. Ostatně, dostatečně natrénováno bychom měli mít díky o týden dříve konanému Předvánočnímu polétání ve Vilémově. Ovšem v rozporu s tímto tvrzením byla realita zpočátku úplně jiná. Náčelníky strašily hlavně lety většiny našich modelářů ve stylu „jak nahoru, tak i dolů“. Což se naštěstí ke konci tréninku přeci jenom trochu zlepšilo. Během soutěže každý z kluků dosáhl alespoň tří přijatelných časů, byť někteří z nich doufali v ještě o fous lepší výsledek. Ale propadák to určitě nebyl. Předpoklad dalšího zlepšování tu určitě je – s ohledem na značné opotřebení našich modelů plánujeme vrátit se s kluky ještě během této zimy ke stavbě nové série uhlíkových modelů házedel. Při vyhlašování výsledků soutěže házedel na všechny kluky „něco zbylo“. Hned poté jsme se začali věnovat druhé kategorii, totiž gumáčkům A6. To už ale v trochu okleštěné sestavě. Domů vyrazili Víťa s Ivanem. Oficiálním důvodem byl odpočinek a domácí příprava na další studijní týden, ale hlavním argumentem podle vedoucích je frustrace z našich nynějších výkonů v této kategorii. Zůstali věrní Šimon s Jirkou, které aktivně podporoval pan vedoucí Petr Blaschka. Ostatně toho momentální stav rovněž zlobí, o čemž svědčí fakt, že o tomto problému často diskutujeme. Otázkou je, zda s tím dokážeme něco udělat.

Jako vždy jsme vydrželi až do úplného závěru Vánočního rampouchu. Rozloučili jsme se s kolegy a pořadateli soutěže a vyrazili přes vyzdobené Bad Schandau směrem k domovu. Kluky jsme rodičům předali někdy kolem šesté hodiny večerní. Následující týden v dílně zvolníme, protože jsme si naplánovali vánoční besídku. Týden nato se výjimečně vůbec nesejdeme, protože bude druhý svátek vánoční a to se budou děti kochat dárky dodaných Ježíškem. A už týden nato pojedeme do Varnsdorfu na první soutěž roku 2026, kterou bude Varnsdorfská hala. Sbaleno již máme, jen vyrazit.

Výsledková listina ke stažení ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš