Varnsdorfská jarní

Zhruba celý týden před sobotními závody probíhala již tradiční diskuze na téma „počasí“. Strašil hlavně průvan. Předpověď zněla: vítr kolem 5 – 6 m/sec a směr jihovýchodní, tedy někam k hangárům místního aeroklubu. Dohoda s pořadateli ale zněla, že soutěž pokud možno odlétáme, třeba i za cenu zkracování časů u kategorie F1H. Důvodem byl nejenom nedostatek náhradních termínů, ale i tvrzení starších modelářů, že v takovém povětří jsme dříve létali úplně běžně (potvrzuji – při zimním dopisování vilémovské kroniky z období kolem roku 2010 jsem narazil na soutěže uvádějící rychlost větru ještě o něco vyšší).

Takže v sobotu ráno všichni vyrazili směr Česká Lípa. Ještě při vystupování z auta nás na parkovišti vyděsil silný hukot větru ve větvích okolních stromů. Ale pak už přišla jen samá pozitiva. Golfisté na zřejmě podmáčeném terénu „měli zavřeno“ a členové aeroklubu právě absolvovali nějaké školení, takže se nelétalo. Proto jsme obdrželi povolení přesunout se až na samý konec letištní plochy. Tudíž jsme měli k dispozici pro naše éra báječný prostor. Tím pádem ani tolik nevadil trochu problematický jihovýchodní směr větru. Funělo zdatně, ale mezi silnými poryvy jsme nacházeli dostatečně dlouhé úseky, kdy vítr značně zeslábnul anebo dokonce nefoukalo vůbec. Nakonec se našel jeden odvážlivec létající v kategorii F1H, byť s dobrovolně zkráceným časem kolem jedné minuty a říci si dali i dva, do té doby proti počasí brblající, gumáčkáři. Pravda, všichni tři to jsou dostatečně zkušení modeláři, takže nic neulétlo, nic se nerozbilo.

Protože pořadatelé dodali dostatek časoměřičů, nikdo na startovišti dlouho nečekal. Soutěž rychle plynula ke svému konci. Poté se všichni přesunuli nahoru ke klubovně, kde byly vypsány diplomy a odměněni ti nejlepší. Pořadatelům tímto děkujeme za naprosto pohodovou soutěž.

Co se týče Vilémovských, byl jsem docela spokojen. Oproti krajskému přeboru v Panenském Týnci mi ani jednou nestoupnul tlak a vše se odbylo v naprostém klidu. Sice tam byly nějaké nepovedené starty, ale to byl důsledek tvrzení některých našich suverénů, že trénink je jen pro nervózní. Proto se na start šlo hned naostro. Všechny modely absolvovaly poslední lety při zářijovém Žuchu 2024, takže v přepravních krabicích „zrály“ více jak půl roku. Asi se i trochu zkroutily, naštěstí správným způsobem. Během soutěže jsme upravovali seřízení modelů a k jejímu konci jsme s provedenými lety už byli spokojeni. Věkově se s Varnsdorfskými trochu míjíme, takže zatímco oni obsadili mladší kategorie, my byli sami v juniorech. Stárneme. Na druhou stranu, na všechny se dostalo s nějakou cenou. A jak soutěž rychle ubíhala, zbyl čas i na vedoucí, soutěžící v kategorii vystřelovadel. Zatímco v házedlech mezi seniory uspěl náš Víťa, ve vystřelovadlech jsme všichni nalezli tři zdatnější soupeře.

Jsme rádi, že soutěž proběhla bez jakýchkoliv problémů. V seznamu soutěží jsme si odškrtli další položku s tím, že nyní se můžeme soustředit na další akci, kterou je, opět v České Lípě, přebor mládeže Ústeckého kraje.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Příspěvek byl publikován v rubrice Běžné soutěže a jeho autorem je Zdeněk Hykš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Varnsdorfská jarní

  1. Pan autor článku jako by ani vůbec na soutěži nebyl. Jeho popis je zkreslený asi jako pohádky předávané po staletí slovesnou formou z generace na generaci. Dva do té doby brblající soutěžící měli před létáním s gumáky za sebou již nelítostný boj v kategorii vystřelovadel. Autor článku neunesl svoji ztrátu 23s na prvního, čímž skončil hluboko v poli poražených, kde každá sekunda rozhodovala o pořadí na bedně.
    Tento boj se přenesl i do kategorie P30, kdy dva na počasí do té doby brblající soutěžící dohodly na nelítostných pravidlech svého souboje, časoměřiči byli v roli sekundantů. Létal se souboj se startem na teď, délka doutnáku byla na soutěžícím. Při prvním kole dolétly modely až na samotný konec letiště, při druhém kole se vítr znenadání otočil o 90° a modely letěly na alej topolů u potoku mezi pastvinami, krátký doutnák zabránil přistání na stromy. Třetí kolo se nakonec odlétlo do konce letiště. Další kola se již neletěli, soutěžící nechtěli riskovat ztrátu nebo poškození modelů. Přesto tento boj skončit s rozdílem pouhých 10s !!!
    Co na to autor článku? V kritických chvílích soutěže se asi věnoval konzumaci své svačiny.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *