V poslední době tradiční problém – nedostává se nám dětí. Pro klub chlubící se tím, že se věnuje hlavně dětem, dost nepříjemná realita. Chyběli úplně všichni. Fakt je, že většina našich svěřenců měla smysluplnou omluvu. Když se den před odjezdem do Mladé Boleslavi omluvil náš poslední modelář, řekli jsme si s druhým panem vedoucím, že tentokrát nic rušit nebudeme a pojedeme na závody sami. Cestou jsme ještě naložili rumburského Pavla Formánka, takže to byla čistokrevná pánská jízda. Coby starší pánové jsme se přihlásili do kategorie vystřelovadel a Petr ještě mezi větroňáře A3. Počasí panovalo velice pěkné. Nebylo žádné vedro a foukal jen slabý vítr. Moc jsme si to užili. Dobrý pocit byl trochu narušen tím, že nám dvě vystřelovadla uletěla. Nedá se nic dělat, příště už musíme být vybaveni determalizátory.
Po skončení závodů jsme ještě chvíli poseděli v místním leteckém baru s mladoboleslavskými modeláři. A měli jsme i štěstí na startující velká éra. Byl to takový malý letecký den. Někteří místní modeláři se poté ještě vrátili na letiště, aby si trochu procvičili hýbání s páčkami RC modelů. To my jsme navštívili a pořádně si užili leteckého muzea Metoděje Vlacha. Při odjezdu domů jsme byli docela určitě poslední účastníci dnešních modelářských závodů. Courání se domů ještě pokračovalo. Zastavili jsme se krátce na hranici děčínského okresu a prozkoumali přechod poměrně frekventované silnice pro pěší turisty, cyklisty a v zimě také běžkaře. Když jsme byli před lety ještě čilí, něco takového nám tu při cestách mezi Luží a Jedlovským nádražím scházelo. Domů jsme dorazili těsně před osmou hodinou večerní. Akce se zdařila a kdo nebyl, může litovat.
Za LMK Vilémov Z. Hykš