Josefovské polétání 2014

Na děčínskou soutěž jsme se opravdu moc těšili. Na konci roku jsme si ověřili, že naše balsová házedla jsou již na hranici své výkonnosti. Navíc nám zkušení modeláři potvrdili, že tento typ je vhodný tak na jednu sezónu. Pak se vše zkroutí a nedá se s tím létat. Naše předsevzetí, zkusit letadla z polystyrenu, jsme si splnili. Vlastně jsme změnili jen materiál. Zkoušeli jsme několik tvarů, ale nakonec dospěli k závěru, že nejlepší bude tradiční eliptické křídlo, které jsme převzali od modelů balsových. A už při tréninku jsme cítili, že to bude ono. Hala je rozměrná a umožňuje létat bez nebezpečí nárazu na stěny haly. Což se u nás ve Vilémově stává dost často. S výsledky, dosaženými našimi dětmi, jsme velice spokojeni. Maně vzpomínám na vtip, který před lety prohlásil náš přední šachista Vlastimil Hort: byl jsem druhý, přede mnou byl jen autobus Rusů. My jsme byli také druzí – před námi byli jen házedláři provozující téměř profesionálně vyrobená házedla kompozitová. S kolegou Petrem jsme se shodli, že tuto technologii bychom snad také zvládli, ale to by naše robátka měla velice usnadněné. Jen ať si ta házedla postaví sama a z polystyrenu. Děti se umístily v horní polovině výsledkové listiny a Petr Blaschka dokonce dosáhl na stupně vítězů. Dospěláci, kam jsme tentokrát zařadili i naši externí juniorku Lucku, byli samozřejmě byti. Nějaké další zkušenosti jsme ale během závodů učinili. Zkusíme s tím proto do zimní části sezóny ještě něco provést.

Ve druhé kategorii naši malí svěřenci příliš neplnili pokyny pana vedoucího Blaschky a ani velezkušeného Pepy Kubeše. Do gumového svazku ukládali až moc otáček, výsledkem čehož byly starty, které by jim záviděli i stíhači Zepelínů. Během několika vteřin již ozobávali strop děčínské haly a bylo jen otázkou času, kdy jejich modely skončí v onom lapači letadel, který zdejší světelné panely představují. V tomto ohledu jsme byli vskutku velice úspěšní. Ze zhruba patnácti letů se nám to povedlo šestkrát. Přímo ďábelský výkon pak podal druhý pan vedoucí Blaschka, kterému se pět modelů a k tomu jeden oříšek od minule, podařilo z těch lavorů vyšťourat. Ztráta tedy činí jednu „á šestku“ a zapůjčené šťouradlo pana Rollera, který tuto ztrátu nesl vcelku statečně. Dobrá zpráva pro pana Rollera je, že šťouradlo bylo vyrobeno nové a bude mu s díky při nejbližší příležitosti slavnostně navráceno. Velkou dávku štěstí osvědčil Honza Weisgerber, jehož model vypuštěný ze středu haly odskákal do místa, kde se stýká střecha s delší stěnou haly a zde, v poměrně malé výšce, nazobal čas přes tři minuty. Ten mu zajistil druhé místo mezi žáky. Smolařem soutěže, alespoň za náš klub, byl Martin Hájek, který vždy o pověstný chloupek skončil v obou kategoriích na čtvrtém místě. Seniory zastupovala jen Lucka. Na precizní modely zkušených modelářů naše stroje s nánosem spousty lepidla prostě nemají. Kdo chce, má spoustu času postavit si modely nové.

Soutěž ubíhala v rychlém tempu, takže jsme všichni, žáci i senioři měli kolem třetí hodiny hotovo. A protože naše robátka začala být trochu netrpělivá, usoudili jsme, že to soutěžící v kategoriích A6, P3 a dalších zvládnou i bez nás, sbalili děti a ještě za světla vyrazili domů na pozdní oběd.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Zdeněk Hykš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u „Josefovské polétání 2014

  1. Ahoj kdo je Cinert Zdeněk z Vilémova ?Neznámé jméno nebo překlep ve výsledkovce…Jinak hezké povídání ,ale chtělo by to nějaké foto…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *