ŽUCH 2019

Začnu tradičně, tj. počasím. Celý týden před sobotní soutěží jsme sledovali předpovědi a bylo to jako na houpačce. Od oblačna bez kapky vody až po celodenní déšť. Alespoň že ten vítr nehrozil. Bylo nám jasné, že coby pořadatelé této akce, do České Lípy dorazit musíme. I kdyby padaly trakaře. S tím, že rozhodnutí uděláme až na místě. Ostatně, již jsme zažili nejméně dvě zářijové soutěže, kdy v našem Vystrkově docela silně cedilo, zatímco po přejezdu hřebene Lužických hor bylo po dešti.

V sobotu ráno jsme se shromáždili před naší klubovnou. Kupodivu téměř všichni. Mírně mrholilo, což nás, jak píšu výše, nesmělo odradit. Směs patnácti soutěžících a časoměřičů s obrovskou hromadou přepravních boxů s modely, skládacích židliček, batohů s jídlem, tašek s holínkami a krabic plných soutěžních cen, jsme naskládali do čtyř automobilů. A vyrazili jsme. Tentokrát nepřestalo pršet ani za pověstným „Šébrem“. S blížící se Českou Lípou se ale situace přeci jenom zlepšovala. Na letiště jsme dorazili „za sucha“. Členové Aeroklubu si přesto o této sobotě nemysleli nic pozitivního. Na letišti jsme narazili pouze na paní kantýnskou, se kterou jsme dohodli podmínky létání (kde budeme mít stanoviště, jak se chovat v případě vstupu na plochu apod.) Nutno podotknout, že za celý den jsem ani jednou nemusel použít novou píšťalku, kterou jsem byl vybaven, k vyhánění modelářů z nebezpečných prostor. Foukalo velmi slabě a navíc disciplinovaně podél přistávací plochy. A ke konci soutěže se vítr dokonce stočil směrem k pověstným českolipským olším, které mají obzvláště spadeno na liberecké modeláře. Pan Budai si kvůli tomu dokonce pořídil dlouhou teleskopickou tyč, kterou ovládá vskutku mistrně. A i kdyby foukalo opačným směrem, tentokrát byl klid i ze strany velkých letadel. Za celou dobu jsme zaregistrovali snad jen dva starty a dvě přistání. Což kvituji s povděkem, protože když je hustý provoz a fouká do plochy, z této soutěže, jejímž ředitelem jsem se jmenoval, nemám vůbec žádný požitek. Bohužel, počasí se zalekli i mnozí modeláři a zůstali doma. Když k tomu připočtu, že někteří další dali přednost Českému poháru ve Všechově, stalo se, že nás soutěžilo o něco méně než obvykle. Počítám-li dobře, bylo to 28 modelářů proti obvyklé zhruba čtyřicítce. Škoda, protože v těchto dnech slavíme 35. výročí od založení LMK Vilémov, k čemuž náš ekonom uvolnil z kasičky nějaké peníze navíc. Navíc, od Ústeckého kraje a MAS Český sever jsme obdrželi na pořádání našeho ŽUCHU velmi příjemnou částku peněz, za kterou jsme pořídili hezké ceny a ještě zbylo na ocenění časoměřičů.  Ale všechny kategorie jsme obsadili a hlavně, chyběli spíš dospělí. Děti se dostavily v hojném počtu, což bylo to nejdůležitější.

K vlastní soutěži – zmokli jsme dvakrát. Jedna, zhruba půlhodinová přeháňka, přišla v polovině soutěže. Naštěstí byli všichni na mokrou variantu připraveni. Stany, různé přístřešky, celty a i otevřený nákladní prostor Skukálkovic náklaďáčku poskytovaly sestaveným modelům bezpečný úkryt. Druhá přeháňka přišla až v závěru soutěže a postihla jen opozdilce, hlavně z řad gumáčkářů a sklepávačů modelů ze stromů. Ostatní již byli v teple vyhřátého baru. Gulášová polévka se prý velice povedla. Vítr se trochu rozfoukal také až v závěru. Do té doby jsme zaregistrovali pouze několik slabších poryvů, které jsme v klidu přečkali. Přestože bylo zataženo a poměrně chladno, docela to nosilo. Dokonce i někteří naši mladí modeláři se dočkali svého prvního maxa v kategorii A3. To v házedlech byla velká bída. Naši kluci jsou dobře živení, ale jen někteří z nich si dokázali s panujícím bezvětřím poradit. Bohužel, kameny se nehází už ani na vesnici. Kupodivu, varnsdorfští házedláři nedostatkem větru tolik netrpěli. Však nám tak trochu napráskali. I dědkové dosáhli v házedlech a malých větroních A3 slušných výkonů. Ve velkých větroních F1H nám chyběli modeláři z Kopidlna, kteří dali přednost zmíněnému Českému poháru. Létaly pouze děti z Varnsdorfu. Je vidět, že jsme zvolili jiný přístup než varnsdorfský vedoucí pan Procházka. Zatímco my začínáme s větroni A3 s tím, že jen ti nejzdatnější dospějí až ke kategorii F1H, jeho svěřenci do velkých větroňů skočí rovnýma nohama hned. Uvidíme příští rok, čí postup je lepší. V kategorii P30 stojí za pozornost nejlepší výkon, kterého nedosáhl nikdo ze zkušených seniorů, nýbrž mladší žákyně Eliška Nováková.

Výsledky byly počítány v průběhu soutěže našimi mladými středoškoláky. Vypsání diplomů proto po přesunu do vyhřátého baru netrvalo příliš dlouho. Diplomy se dopisovaly ve chvíli, kdy do baru přicházeli poslední opozdilci. Ceny má pan vedoucí Blaschka pečlivě předem připraveny, takže my jen předáváme diplomy a třeseme rukou. Děti rovnoměrně obsadily všechny kategorie, takže nakonec se dostalo téměř na všechny. I ony tři modeláře mimo stupně vítězů jsme alespoň utěšili velkou čokoládou. Z pozdějších ohlasů jsme se dozvěděli, že děti měly z předaných pohárů a dalších cen obrovskou radost. Mě těší to, že děti dávají přednost tomuto způsobu ocenění. Já bych upřednostnil třeba takovou jitrnici. Ale soutěže neděláme kvůli mým jitrnicím, nýbrž kvůli dětem. Takže i v tomto ohledu bylo vše v naprostém pořádku. Protože z Mikulášovického házedla sešlo, na letišti v České Lípě se my volňáskáři, znovu sejdeme až na jaře příštího roku.

Ukázka diplomu ZDE!

Výsledková listina ZDE!

Zdeněk Hykš

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Zdeněk Hykš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *