Archiv rubriky: Nezařazené příspěvky

Od Duhy k Remalu

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Tak nám začaly prázdniny. Ty my ovšem dlouhá léta nedodržujeme. Doma se vždy někdo nudí a tak do dílny při páteční schůzce obvykle dorazí zhruba polovina našich svěřenců. Ale protože to jsou dlouholetí členové klubu, kteří jsou samostatní, zbývá nám více času na další aktivity. V tomto případě na barvení potahovacího papíru. Jedním z prvních kroků po obnovení činnosti vilémovského klubu před více jak čtyřiceti lety, byl nákup Mikelanty. Tehdy jsme ve vyhlášené modelářské prodejně v Rumburku s vedoucí, paní Hrubou (?) navinuli snad 50 m. Však zbytky role máme k dispozici dodnes. Brzy nám ovšem přestalo vyhovovat jeho režnobílé provedení. Není žádným tajemstvím, že Mikelanta, coby čistá celulóza, se barvila Duhou, tedy barvivem na bavlnu. Barev se docilovalo hezkých, poměrně stálých. Jen to mělo drobné nedostatky – pruhy papíru se pracně nalepovaly na smrkové lišty, aby se papír při barvení nekroutil a neslepoval. Ale ne vždy se nám dařilo. Někdy to šlo bez problémů, jindy jsme z lázně vytáhli místo papíru chuchvalec vláken. Možná záleželo na teplotě lázně a také na zvolené barvě. A ještě jeden nedostatek – Duha bylo barvivo kyselé, takže se dobře pojilo s papírem a ještě lépe se zpocenýma rukama. Dodnes živá vzpomínka – jednou jsem si nedal pozor, papíry lovil z lázně holýma rukama, které jsem druhý den při neohlášené návštěvě ve firmě strkal pod stůl, protože byly do poloviny prstů brčálově zelené. Pikantní to bylo obzvláště při podávání rukou při vítání návštěvy a pak ještě jednou při loučení. Návštěva možná nabyla dojmu, že náš sponzor zaměstnává vedle lidí také vodníky.

Mikelanta nám vydržela dlouhá léta. Před pár roky se pak objevily potahovací papíry na bázi polyesteru. V našem případě Viatex, dnes Vlies. S polyesterem je to horší. Jsme textiláci a tak jsme zavedli recepturu vypracovanou našimi technology. Tedy barvení pruhů papírů, pro snazší manipulaci opět nalepenými na smrkové nosníčky, v horké barvící lázni za pomoci všelijakých přenašečů a stabilizátorů. Výsledek byl velice pěkný – nejoblíbenější barvy, tedy žlutá, červená a modrá, byly brilantní a velice stálé. Vedle pracnosti přípravy a dlouhého barvícího procesu bylo nejhorší to, že jsme barvili za varu.  Celá dílna byla plná páry, což se našim modelům letadel asi moc nelíbilo.

Naštěstí jsme objevili zatím poslední způsob barvení Vliesu a to pomocí tónovacích barev. Seznámil nás s ním klubový přítel Petr Budai z Liberce. Křížovým výslechem jsme zjistili, že i on tento způsob někde vyčetl. Jen začal o rok, či dva dříve jak my. Barvení tímto způsobem se okamžitě stalo velice oblíbeným. Pruhy papíru není třeba nijak nalepovat. Jednoduše se položí na skleněnou tabuli, válečkem nasytí neředěnou tónovací barvou, setřou houbičkou na nádobí a pomocí dvou modelářských špendlíků přichytí na dřevěnou násadu koštěte. Hezky čtyři pruhy vedle sebe. Při teplotě v dílně jsou obarvené papíry za chvíli suché. Vybarvení je pěkné, jen ta stálost je o fous horší, na což se musí pamatovat při potahování. Ale jak praví klasik, pozitiva převyšují negativa. Hrnec, ve kterém jsme barvili „po textilácku“, můžeme vrátit zpět do jídelny k vaření knedlíků. A my děkujeme autorovi nápadu barvení Vliesu pomocí tónovacích barev a Petrovi za to, že nás s touto metodou seznámil.

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

Nábor nových členů

Doporučujeme

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Vilémovští modeláři rádi ve svých řadách uvítají nové členy. Zveme všechny chlapce a děvčata ve věku od 7 do 10 let.

Pokud projevíte zájem stát se našimi členy, nabízíme vám pobyt v přátelském kolektivu leteckých modelářů. Naučíme vás pracovat s nejrůznějšími materiály, používat jednoduché nástroje a elektrické přístroje. Zúčastníte se s námi až patnácti různých soutěží v roce. To znamená celodenní pobyt na čerstvém vzduchu, sportovní aktivitu a osvojování si znalostí z oboru meteorologie.  Vyvrcholením naší práce je pak letní soustředění mladých modelářů. Čeká vás stavba modelů letadel, létání s nimi, ale také třeba koupání v pěkném bazénu. To vše v areálu Aeroklubu Raná u Loun.

Přijďte se na nás podívat – najdete nás každý pátek od 16,00 do 18,00 hodin v přízemí ubytovny firmy STAP. Požadujeme doprovod jednoho z rodičů.

Za LMK Vilémov               Z. Hykš (tel. 723 832 225)

Varnsdorfská jarní

Publikováno | Autor:
Odpovědět

V pátek kolem poledne jsme obdrželi od pořadatele soutěže e-mailovou zprávu tohoto znění: „Soutěž se koná po poradě s Mirkem (Procházkou). Tak zítra“. A bylo rozhodnuto – poslouchat se musí, zítra tedy vyrazíme směr Česká Lípa. Při páteční schůzce jsem se alespoň pokusil o malou vzpouru přemlouváním kluků, aby nechali doma své modely F1H. Počasí bude mizerné – bude foukat silný vítr přímo na nedaleké topoly. A kdo neuvízne na stromě, alespoň promokne, protože ke všemu bude pršet. Kluci ale dali spíše na druhého pana vedoucího, který s mými doporučeními příliš nesouhlasil. A tak jsme v sobotu ráno vyrazili s dvěma auty po střechu zaplněnými krabicemi s modely kategorií Házedla, Vystřelovadla, větroně A3 a mnou diskutovanými větroni F1H. Na místě se ukázalo, že pravdu měl spíše druhý pan vedoucí. Pořadatelé nám zajistili poměrně slušné počasí. Velice slabý vítr si foukal kam chtěl – ke golfistům, na druhou stranu ke zmíněným topolům, podél dráhy směrem k České Lípě a ke konci soutěže došlo i na hrozbu nedalekého lesíku ve směru na Pihel. Zpočátku bylo ve vzduchu „mrtvo“, že snad ani nemělo smysl pálit doutnáky. Postupem času to ale začalo „nosit“ na což doplatil minimálně jeden modelář (Jakub Pol s házedlem). I když během soutěže došlo i na maminčin řízek, nikdo příliš neotálel. Řídili jsme se varováním pořadatelů, že po dvanácté hodině se počasí rapidně zhorší. Ostatně tmavá hradba mraků nad východním obzorem mluvila za vše. Dolétali jsme a vše sbalili ve chvíli, když se nad nedalekými Bukovany objevily ve vzduchu první „dešťové cáry“. Kdo se dopravoval „po svých“, dorazil do klubovny Aeroklubu hezky promočený. Chvíli jsme čekali na zpracování výsledků a vypsání diplomů. Mezera mezi přeháňkami nám umožnila vyhlásit výsledky venku, před klubovnou. A pak už pršelo až domů.

Co se týče vlastní soutěže, všichni byli spokojeni. Děti v „krotkém“ počasí hezky potrénovaly na blížící se krajský přebor a senioři si zalétali, mnohdy na své první letošní soutěži. Pořadatelé přípravu zvládli velice dobře. Já si dovolím „přihřát polívčičku“ tvrzením, že kluby ze Šluknovského výběžku (Varnsdorfští i Vilémovští) se tak chovají vždycky – vždy mají k dispozici dostatek časoměřičů a zajímavé ceny. Což je důležité hlavně u dětí. V sobotu se po vyhlášení výsledků všichni už viděli doma u kamen a tak jsme se rozprchli poměrně kvapem. Tudíž jsme na pořadatele tak trochu zapomněli. Takže Pepo Železný s kolektivem: dobré to bylo. Děkujeme a už se těšíme na další ročník Varnsdorfské jarní.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

Návštěva vilémovské základní školy

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Po dohodě s paní ředitelkou jsme v úterý 10. června navštívili vilémovskou základní školu. Ve vybrané učebně se shromáždilo sedmnáct chlapců a děvčat ze třetí, čtvrté a páté třídy. V krátkosti jsme děti seznámili s činností našeho modelářského klubu. Součástí představování byla ukázka různých modelů letadel a v případě halových A6 a F1N také krátký let připravených modelů. Po kratičké diskuzi jsme pozvali děti k nám do klubovny. Teď už jen s napětím čekáme, kdo naši pozvánku přijme.

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

75 let od založení LMK Varnsdorf

Publikováno | Autor:
Odpovědět

A také 40 let od obnovení činnosti vilémovských modelářů. Tuto akci varnsdorfští modeláři avizovali dlouho dopředu. My jsme původně chtěli slavit své jubileum samostatně, ale pak přišel náš vedoucí Petr Blaschka s nápadem připojit se k Varnsdorfským a slavit společně. A protože pořadatelé této akce nebyli proti, vyrazili jsme v sobotu 8. června na letiště v Chřibské. Na tomto místě nikdo z Vilémovských nikdy nebyl a tak nás letiště s nádherným výhledem na okolní kopce uchvátilo. Však jsme se zde po celou dobu pobytu cítili velice příjemně. Co se týče naší sestavy, to bylo trochu horší. Pozvali jsme nejenom aktivní členy klubu, ale i jejich nejbližší příbuzné. Bohužel, z pozvaných se dostavila s bídou třetina. Konkrétně pánové Blaschka a Sucharda s manželkami, z dětí Jirka Havlíček a Šimon Poliak a naposled pisatel těchto řádků. Škoda, tato oslava se velmi zdařila.

Malou pihou na kráse byl poměrně silný vítr, který zpočátku znemožňoval větší frekvenci létání. Do vzduchu se odvážili pouze někteří. A tak se spíš sedělo ve velkém stanu a diskutovalo. Modelářské maminky a manželky k tomu připravily spoustu laskomin. Ve stanu jsme zahlédli vzácné hosty – vedle děčínského Zdeňka Švarce také Jana Spáleného. Bratr Sucharda s ním prohodil pár slov. Prý si pamatoval, jak jsme spolu před lety zápolili při Pražské lize ještě na letišti Sazená. Zvláštní pochvalu zaslouží spolupořadatel našeho „Nejsevernějšího házedla“, mikulášovický Luboš Paťha. Luboš vystoupil při své cestě z Prahy na nádraží Chřibská a po téměř dvouhodinovém pochodu kolem nejstarší sklárny v Horní Chřibské a přes místní náměstí dorazil až na letiště.

I my jsme museli nechat připravené modely házedel a větroňů A3 v přepravních krabicích. Naštěstí jsme stihli na poslední chvíli zorganizovat dopravu našich vystřelovadel určených primárně k létání na dětských dnech. Jedná se o modely, u kterých je hlavním kritériem to, aby nelétaly příliš daleko. To proto, aby se vešly na malé plochy obvykle nám při dětských dnech vyhrazené. Ani mezi varnsdorfskými moc dětí nebylo. Pokud se nemýlím, viděl jsem zde v sobotu Kornela Kejře a Ondru Moravce. Kornel si na našem katapultu zkoušel vlastní vystřelovadla a k několika pokusům jsme nalákali také dva malé špunty – Olivera a Vojtu (?), které jsem viděl na modelářské akci poprvé. Třeba jsme přispěli k tomu, že je časem uvidíme v řadách mladých varnsdorfských modelářů. Zastříleli jsme si a s ohledem na vítr vanoucí šikmo přes plochu si i dosytosti procourali vysokou trávu při dohledávání letadel. K večeru se vítr přeci jenom trochu uklidnil a tak na plochu vyrazili další modeláři. Především vyznavači elektroletů. Vedle klasických modelů větroňů jsme poprvé viděli makety stíhacích letounů, které provozovala rodina Tesařova. Zaujal nás též Standa Rudínský se svým rádiem řízeným modelem školního kluzáku. Ten v celé své velikosti můžeme vídat na letišti Raná u Loun i s pilotem Jiřím Leníkem. Jediný model se spalovacím motorem pilně provozoval Mirek Procházka.

K večeru nastal čas na grilování. Po tomto občerstvení proběhlo ocenění významných Varnsdorfských modelářů. Triko pro zasloužilé členy klubu si postupně vyzvedli Karel Polách, Zdeněk Matušek, Miroslav Tesař, Petr a Pavel Tomancovi. Součástí ocenění byl památeční otvírák lahví ve tvaru profilu křídla. Vše předávali členové výboru LMK Varnsdorf Mirek Procházka a Petr Skurčák.

Navečer se účastníci těchto oslav postupně rozjížděli do svých domovů. Zůstalo zhruba dvanáct vytrvalců, kteří se rozhodli na letišti přespat. Vilémovské zastupovali Gábina a Petr Blaschkovi. Večer i nadále probíhal velmi decentně. Diskutovalo se a jedlo a pilo s mírou (i s Mírou). Ráno po snídani modeláři sbalili velký stan, naložili vše do aut a vyrazili do svých domovů. Oslavy výročí 75 let od založení LMK Varnsdorf tak byly ukončeny.

Za Vilémováky prohlašuji, že se nám tato akce moc líbila. Rozhodnutí slavit společně bylo šťastné. Setkali jsme se po letech se spoustou známých modelářů a navázali nová přátelství. O krásném prostředí letiště Chřibská jsem se již zmínil. Na tomto letišti se během roku koná několik klubových polétání. Jak znám našeho nejaktivnějšího modeláře Petra Blaschku, určitě se některého z nich rád zúčastní. No a co se týče jubileí, třeba společně za pět let oslavíme varnsdorfských 80 a našich 45 let trvání.

Za LMK Vilémov Z. Hykš