Poprvé jsme se na louce v dolní části Mikulášovic sešli až 24. ledna. Předchozí dva pokusy nám totiž zhatil velmi silný vítr. Na v pořadí třetí sobotu se tentokrát vyplatilo čekat. Na naší tradiční ploše téměř vůbec nefoukalo. V týdnu před tímto víkendem se pořadatelé domluvili, že pokud se splní pro sobotu příznivá předpověď počasí, pokusíme se časový skluz dohnat tím, že uspořádáme dvě kola – to dnešní regulérní a ono již dvakrát odložené. Při nástupu nikdo neprotestoval a tak jsme se do toho s chutí pustili. Velmi slabý vítr házedla i vystřelovadla neodnášel nijak daleko. Odhaduji, že pro modely se chodilo nejdále tak padesát metrů, ale většina letů končila téměř u nohou soutěžících. Důkazem budiž, že dnes nijak nehrozily ani nenáviděné „kandelábry“ vysokého napětí, které v minulosti řadu modelářů připravily o jejich stroj.

Časoměřiči byli celkem čtyři, soutěžících dvanáct. Soutěž proto rychle spěla ke svému konci. Při slavnostním nástupu jsme se sice dohodli na ukončení ve dvě hodiny odpoledne, ale myslím, že do oběda měla většina modelářů odlétáno a svých několik posledních letů absolvovali pouze tři nebo čtyři opozdilci. Přestože většina soutěžících absolvovala dvacet soutěžních letů s házedly a stejný počet letů s vystřelovadly, nikdo nevypadal unaveně. Vítr byl tentokrát opravdu milosrdný. Někteří modeláři toho dokonce neměli dost a po skončení soutěže ještě trénovali. To my jsme ale již soutěžní plochu opouštěli a spěchali domů na oběd. A dokud jsme byli „v ráži“, tak také zpracovat výsledky.

S průběhem závodů byli spokojeni všichni. Smutní budou asi nepřítomní Petr Blaschka a Pavel Formánek, které okolnosti zavály na druhý konec naší země či dokonce až do daleké Indočíny. Celkové výsledky už asi neovlivní, na druhou stranu se mohou pochlubit jinými zážitky. Vyhlášení se nekonalo, protože platí zavedené pravidlo, totiž, že výsledky se vyhlašují až na samém konci soutěže, po čtvrtém kole, kdy si ceny a diplomy předáme hezky v teple jedné lipovské restaurace.

Samozřejmě musím pochválit časoměřiče, kteří se dostavili v hojném počtu. Na rozdíl od soutěžících jen postávali na startovišti, kde jim slabý mráz přeci jenom trochu zalezl do rukavic a bot. Uvidíme se opět za čtrnáct dní, tak snad do té doby na tyto útrapy zapomenou a dorazí v plném počtu. To samozřejmě platí i o aktivně soutěžících.

Výsledková listina prvních dvou kol soutěže ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

V sobotu třetího ledna jsme měli nečekané potíže s přepravou soutěžících do Varnsdorfu. Pan Sucharda se doma léčil s chřipkou, zatímco nový potenciální přepravce, totiž čerstvý majitel automobilu Víťa, zůstal doma. Když jsme v osm hodin ráno vyzvedávali před domem jeho bratra Jirku, Víťa ještě spal spánkem unaveného středoškoláka. Směrem na Varnsdorf proto vyrazil jediný vůz pana Blaschky zaplněný dvěma statnými vedoucími a třemi stejně dobře rostlými žáky a juniory. Kromě modelářů se do auta musel vejít ještě soutěžní materiál a bohatý proviant. Příslovečná krabička zápalek by se do auta sice ještě vešla, moje sedačka však nikoliv (naštěstí bylo po obvodu varnsdorfské haly dostatek laviček k sezení). Na druhou stranu kluci promptně spočítali, že i s vybavením představujeme zátěž téměř půl tuny, takže náš automobil spolehlivě seděl na vozovce a to i přes poměrně silnou vrstvu rozježděného sněhu.

Do Varnsdorfu jsme dorazili kolem deváté, takže jsme měli zhruba půlhodinu na trénink házedel. Žádná sláva to tedy nebyla. Kluci snad přes vánoční svátky úplně zapomněli, jak se „uhlíková“ éra správně hází. Popravdě řečeno, ony trucovaly i Vrány. A to nebylo nic proti tomu, co nás čekalo při vlastní soutěži. Hlavní pořadatel, Mirek Procházka, nám při slavnostním nástupu mimo jiné popřál „kolik startů, tolik přistání“. Což jsme sice dodrželi, ale pro náš výkon by platilo spíše „jak nahoru, tak i dolů“. Mít v tašce láhev rumu, určitě bych ji použil. Výsledkem byl slabý výkon, o několik desítek vteřin horší oproti předchozím soutěžím ve Vilémově a v Děčíně. Éra jsou sice hodně omlácená (podle všeho pamatují rok vzniku 2020) a kamarád Jirka Tůma na nich okem zkušeným vidí řadu nedostatků, přesto druhý pan vedoucí po skončení soutěže, při tréninkovém létání prokázal, že většina modelů umí létat daleko lépe, než předvedly při vlastní soutěži. Při vyhlášení výsledků sice padl zřejmě správný závěr, že ani ostatním soutěžícím to tentokrát tolik nelétalo, my jsme ale v tomto pochybném hodnocení určitě zvítězili.

No a co se týče gumáčků A6, to bylo podobné. Většina soutěžících létala pod své možnosti, ale my opět dominovali. Kde jsou ty doby, kdy jsme snili o časech přes čtyři minuty. Tentokrát se nám ze zhruba dvaceti pokusů nepovedla ani jediná tříminutovka. Musím alespoň pochválit Šimona a Jirku, že se nenechali odradit a spolu s panem vedoucím Blaschkou tuto kategorii nezavrhli. Naopak, při každé soutěži se snaží o nápravu této mizérie. Ještě v hale se opět odehrála diskuze na téma, co s tím. Ochotně nám radili ti úspěšnější, především klubový kamarád Pavel Formánek, mimochodem přesvědčivý sobotní vítěz v této kategorii. Jestli nám to ale bude něco platné, ukážou příští závody.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov                    Z. Hykš

Po dohodě s paní ředitelkou jsme v úterý 10. června navštívili vilémovskou základní školu. Ve vybrané učebně se shromáždilo sedmnáct chlapců a děvčat ze třetí, čtvrté a páté třídy. V krátkosti jsme děti seznámili s činností našeho modelářského klubu. Součástí představování byla ukázka různých modelů letadel a v případě halových A6 a F1N také krátký let připravených modelů. Po kratičké diskuzi jsme pozvali děti k nám do klubovny. Teď už jen s napětím čekáme, kdo naši pozvánku přijme.

Za LMK Vilémov               Z. Hykš