Oproti minulým ročníkům jsme letos měli vilémovskou sportovní halu k dispozici o hodinu dříve. Začátek soutěže jsme proto posunuli na dvanáctou, o čemž jsme oslovené modeláře informovali v propozicích. Přesto jsem očekával, že hlavní nápor zájemců přijde kolem jedné hodiny, kdy začínal oficiální trénink. Nějak jsem se doma zdržel a k hale, coby dozor za pořadatele, jsem dorazil s malým zpožděním. Byl jsem překvapen parkovištěm plným aut a tréninku chtivých modelářů. Rychle jsem proto všechny soutěžící i s doprovodem vpustil do sálu, kde ihned začal ten správný házedlářský ruch. Následujících téměř osm hodin proběhlo ve svižném, místy i lehce nervózním tempu. Ve chvilce volna jsem vyrazil do naší dílny na pracovní schůzku s Petrem a Markem Budaiovými. Zatímco jsme spolu řešili náplň práce našich mladých modelářů pro první polovinu nastávající sezóny 2020, všichni dospělí členové rodiny Blaschkovy zajišťovali přesun letadel, cen pro nejlepší soutěžící a samozřejmě také baru do sportovní haly. Zvládli jsme to, byť z důvodu nemoci nepřítomný pan Sucharda nám určitě dost chyběl. S Budaiovými jsme dorazili do haly chvíli po jedné hodině. To už byli přítomni úplně všichni soutěžící, včetně našich svěřenců. Během tréninku se na ploše tísnilo téměř třicet zájemců o start v kategorii házedel, tedy F1N. Snad se příliš modelů nerozbilo a nerozšláplo. A ve dvě hodiny to vypuklo. Podle propozic jsme kolem třetí hodiny měli s házedly skončit. Obvykle tak i končíme, tentokrát ale jsme to zvládli až o více jak třicet minut později. Časoměřiči byli dva, k tomu jeden zapisovatel, takže plný stav. Vyvolával jsem soutěžící tak hlasitě, až jsem z toho na chvíli ztratil hlas. Nikdo zbytečně nezdržoval, přesto se kategorie házedel protáhla. Určitě to bylo tím, že k nám dorazil málem rekordní počet modelářů, navíc velice dobře létajících. Senioři dosahovali jako obvykle velmi hezkých časů a tentokrát se docela určitě výrazně zlepšily téměř všechny děti. Co se výkonů týče, opět dominovali Michal Michna s Jirkou Tůmou. Jim se přiblížil dnes velmi hezky létající Mirek Procházka. Ale ani ostatní senioři příliš nezaostali. To našeho pana vedoucího Petra Blaschku omlouvají pořadatelské starosti a jeho syna snad časem přesvědčíme, že když se jeho model do naší haly „nevejde“, bylo by lepší létat s něčím jiným. U našich dětí oceňuji vyrovnanost. Pokud se nedaří jednomu, zaskočí za něj někdo druhý. Bylo tomu tak i při této soutěži, kdy Víťa Havlíček dosáhl ze všech přítomných dětí nejlepšího výkonu. Také Milan Skukálek, dnes naposledy mladší žák, zaostal za Karlem Štefanem, nejlepším z varnsdorfských dětí, jen o dvě vteřiny. Ani ostatní nezklamali, byť na některých byla patrná nervozita z přítomných rodičů.

S ohledem na zdržení jsme rychle spočítali výsledky a vyhlásili nejlepší modeláře. Bohužel jsem se dopustil dvou přehmatů, z nichž jeden jsem napravil ještě na ploše (Marka Budaie jsme přesunuli ze seniorů zpět mezi juniory), zatímco  ostudné přehlédnutí mladšího žáka Jakuba Pola napravíme při následujících závodech ve varnsdorfské hale. Budiž to pro mě poučení pro příští závody. Zatímco jsem spěchal s psaním diplomů, na ploše propuklo závěrečné rojení házedlářů, do kterého se vedle soutěžících zapojily i místní děti s loni darovanými modely házedel. Neuvěřitelné, že jim vydržely celý rok nepoškozeny.

Gumáčky jsme spustili zhruba o půlhodinu později. Pana Soukupa, kterému děkujeme za pomoc s kategorií házedel, vystřídali na stanovišti oba Budaiovi. Spolu se mnou tak měli soutěžící k dispozici tři časoměřiče. Více v naší hale nemá smysl – barevné rozlišení u těchto modelů neexistuje, navíc se ve vzduchu nejvíce potkávají velice oblíbené „Jednoduché A6“ pana Kaliny. Spolu s tréninkovými lety tak bylo ve vzduchu poměrně nepřehledno, což na pozornost časoměřičů kladlo velké nároky. Na druhou stranu jsou „A šestky“ vcelku klidná kategorie, která umožňuje v závěru soutěže zpracovávat výsledky rychlejších modelářů. I pár diplomů jsem stihnul napsat. Operativně jsme proto čas vymezený gumáčkářům prodloužili o patnáct minut, čímž jsme alespoň trochu zmírnili časový skluz z házedel. Stihli jsme to na vteřinu. Vyhlášení následovalo ihned poté. Co se týče výkonů, tentokrát byla v hale obzvláště velká zima, takže i nejzkušenější modeláři dosahovali až o minutu horších časů jak před nedávnem v hale děčínské. Zima prý v naší hale byla i dva dny předem, při fotbalovém turnaji. Jenže zatímco čutálisté se zahřejí běháním za merunou, my naopak vyžadujeme od účastníků soutěže rozvážné pohyby a pokud možno co největší klid. Takže všichni postupně prochladli. Na náš dotaz nám bylo sděleno, že s tím nelze nic dělat. Takhle je prý topení v hale nastaveno servisní firmou. Pan vedoucí Blaschka slíbil, že se s tím přesto pokusí něco udělat tak, aby nám při únorovém Halovém Žuchu bylo alespoň trochu tepleji. Ještě před úklidem se nám část dětí ztratila, a tak jsme na přesun veškerého modelářského a nemodelářského vybavení z vilémovských zbyli jen čtyři. Naštěstí nám pomohli kolegové z Varnsdorfu, kteří příliš nespěchali domů. I tak jsme v hale zhasínali kolem půl osmé. Ještě chvíli jsme strávili v dílně úklidem modelů a domů dorazili před devátou. Jak jsem psal v úvodu – bylo to dost hektické sobotní odpoledne s večerem.

A ještě jedna důležitá informace nakonec – závodů se vedle tradičních účastníků ze Šluknovského výběžku účastnili také přátelé z Liberce, Děčína a Teplic, za což jim moc děkujeme. Naopak tentokrát chyběli v podstatě tradiční účastníci z Karlových Varů, Žatce či Terezína. Někteří z nich předem avizovali, že musí druhý den na Modelářský Silvestr do Doks u Kladna a proto k nám nepřijedou. Studiem kalendáře jsme zjistili, že příští rok se naše obě soutěže dokonce na den shodují. Rozhodli jsme se proto zkusit jít Modelářskému Silvestru „z cesty“. Přítomným modelářům jsme předložili na zvážení návrh udělat z našeho Předsilvestrovského polétání Polétání předvánoční. Vyšlo by to na sobotu 20. prosince 2020. To bývá naše hala obvykle volná. Žádnou negativní reakci jsme nezaznamenali. Máme na to celý rok, oceníme proto i názor Vás, čtenářů těchto řádků.

Výsledková listina ZDE

Děkuji a za všechny Vilémováky se na shledanou v únoru těší

Z. Hykš