Jarní Mladoboleslavská 2022

Tuto soutěž si dáváme tak trochu za odměnu. Nejdůležitější závody první poloviny sezóny jsou za námi a proto vyrážíme na odpočinkovou soutěž do Mladé Boleslavi. Zalétáme si, popasujeme se s kvalitní větroňářskou konkurencí, v leteckém baru poklábosíme s kamarády z dalších klubů a nakonec navštívíme letecké muzeum Metoděje Vlacha.

Začnu hezky popořádku – předpověď počasí byla poměrně příznivá. Proto jsme už někdy v úterý, ve středu našim svěřencům avizovali, že volíme nedělní soutěž v Mladé Boleslavi, zatímco náhradní litoměřickou halovou soutěž, která se koná v sobotu, opět necháváme stranou (dvě soutěže za víkend bychom si asi doma neobhájili). Počasí bylo nakonec až moc „krotké“. Snesli bychom o trochu silnější vítr. Alespoň z počátku s tím měli naši nováčci při vlekání dost problém. Ke konci závodů, s příchodem fronty, vítr trochu zesílil, což ale nijak nevadilo. Snadno se dalo počkat na vhodná startovací okna. Větroně A3 nás tak stály dost času, takže házedla a po novu i vystřelovadla jsme museli vzít „fofrem“. Někteří naši tyto dvě kategorie ani nestačili dolétat.

Co do výkonů to nebylo nijak slavné. Větroně A3, které, šetrně řečeno, létáme průměrně, se nám v Mladé Boleslavi daří ještě méně. Bohužel, podobně tomu tak bylo i v házedlech. Pavel Formánek nás uklidňoval, že jsme v těch našich kopcích zvyklí na jiné „povětří“. Pravdu ale bude mít nejspíš Milan Šafler, který prohlásil, že v tuto dobu již bývá počasí docela potměšilé. Já dodávám, že my se bohužel v takových podmínkách neumíme dobře orientovat. Několik našich startů vypadalo, „jako kdyby ve vzduchu nebyl žádný vzduch“. Myslím, že většinou jsme zůstali dost daleko za svými osobními rekordy. Nějaké stupně vítězů se přesto povedly. Ale jak jsem zdůraznil na začátku, v Mladé Boleslavi se nehoníme za výkony. Je to pro nás spíše společenská akce.

K soutěži mám ještě dvě poznámky – vilémovští modeláři by měli poděkovat panu vedoucímu Blaschkovi. My starší už maximálně podržíme éro, zapálený doutnák a nebo organizujeme návrat vlečné šňůry na startoviště. Hlavní starost, především o náš potěr, ale padla na Petra. Větroně A3 jsme končili snad minutu před koncem soutěže, takže Petr nestihnul ani jeden start ve své nejsilnější disciplíně – házedlech. Druhá poznámka se týká vystřelovadel. Plánovali jsme je hlavně pro naše děvčata, která mívají v házedlech se soutěžícími hromotluky málo šancí na úspěch. Bohužel, vzali jsme s sebou všechna vystřelovadla, včetně modelů našich nejstarších žáků. Ti využili příležitosti, přihlásili se také a do vystřelovadel se definitivně zamilovali. Což o to, vystřelovadla nezavrhuji. Jen to nesmí být na úkor tradičních kategorií. Obávám se, že nás v září, při našem Žuchu, čeká s chlapci dohadování, co je důležitější, zda vystřelovadla a nebo větroně A3.

Pak jsme chvíli poseděli v leteckém baru. S kolegy z ostatních klubů jsme spřádali plány do budoucna. A také jsme se třeba jen radovali z toho, že si můžeme popovídat s někým, koho vídáme jednou, dvakrát do roka.

Do muzea se naše děti těší velice. Hlavně v očekávání místních atrakcí. Jako obvykle jsme dětem umožnili let na leteckém simulátoru a těm odvážnějším také vrtění se na gyroskopu. Vyzkoušeli si to Milan Skukálek a kupodivu i Aneta Švecová. Ta se po skončení této atrakce dokonce tvářila, jako že se jí to moc líbilo. Opatrnější modeláři raději zvolili opakovaný let na simulátoru.

Následovala konzumace posledních zbytků zásob jídla na parkovišti před muzeem. V některých vozech se totiž smí jen tiše konverzovat, zatímco za napití či kousnutí do housky během jízdy hrozí vyloučení z dopravy. Cestou domů přítomní modeláři – zahrádkáři záviděli místním zemědělcům několik přeháněk, kterými jsme rychle projeli a nespokojeně pozorovali, jak za hřebenem Lužických hor opět neprší. Děti byly rodičům předány kolem šesté hodiny večerní.

Nyní nás čeká dlouhá přestávka. Pokud nepočítám táborový pobyt na Rané, tak další „venkovní“ soutěž následuje až v září na letišti Aeroklubu Česká Lípa.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Zdeněk Hykš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *