Modelářský tábor Raná u Loun 2014

 Když jsem hledal vhodný přídomek pro letošní tábor, vzpomněl jsem si na svého oblíbeného spisovatele Jaroslava Foglara. Zatímco on je autorem knihy Tábor smůly, my letos měli Tábor rýmy. Loňský komentář jsem zahajoval chválou na srpnové počasí. Letos to bylo poněkud horší. Hlavně v noci klesaly teploty výrazně pod deset stupňů, což v kombinaci s poměrně vlhkým vzduchem mělo za následek výše zmiňované problémy s nachlazením.

Vilémováci přijeli v loňské sestavě, tj. Petr Blaschka ml., Martin Hájek, Matyáš Adolf a Adam Trojan, letos posílené o nováčka Jakuba Smělíka. Vedoucí, pokud tedy nepočítáme ten rok navíc, se nezměnili vůbec – Petr Blaschka st. a Zdeněk Hykš. Varnsdorfskou část tvořili David Szöllösi, Albert Svoboda, Míra Huk, Vitek a Václav Šulcovi, Míla Řezníček, David Jára s Vojtou Hofmanem a v závěru prvního týdne dorazila ještě Sára Staudigelová. Všichni pod bdělým dohledem pánů Bartíka, Formánka a Řezníčka. Nechyběl ani náš kamarád z let minulých, pan Krčmář z LMK Litomyšl. Ačkoliv je tábor dvoutýdenní, opět jsme mohli opustit naše rodiny a zaměstnání na pouhý týden. Letos jsme zvolili ten zahajovací. Zúčastnili jsme se tedy stavby stanového tábora a zabydlování dílny mladými modeláři. Stavbu stanů řídili dva stavbyvedoucí. Tak jak známe třeba ze soutěží, pod energickým, tj. bleskovým a místy i nepřeslechnutelným vedením pana Bartíka, v rychlém sledu vyrostly kostry celkem osmi stanů, které dokončovala parta nových obyvatel řízená věčným pohodářem, panem Blaschkou. Následovalo obsazení dílny podle předem stanoveného „zasedacího pořádku“. Naštěstí jsem zvládnul včas pořídit řadu fotografií a zastihnout tak většinu modelářů u zatím ještě krásně uklizených a uspořádaných stolů. Později to již bylo horší. Uvítali jsme, že pro tento tábor zvolil pan Bartík model kat. F1H Miki II. To je model, v našem klubu velice oblíbený. Nějaký čas jsme jej sice nestavěli, protože jsme byli přesvědčeni, že naše děti vlekají způsobem, který možná přežijí „A trojky“ rozhodně však ne větroně o číslo větší. Takže pan Bartík vlastně rozhodl za nás. Mikinu samozřejmě dostavíme a vyzkoušíme, zda obavy vedoucích nebyly zbytečné.

Tábor byl postaven, dílna připravena, modelářské soustředění mohlo začít. Denní program se od toho loňského příliš nelišil. Na modelářském táboře asi není příliš prostoru pro nějaké výrazné inovace. Začínali jsme tedy kolem sedmé hodiny ranní budíčkem. To byl již agilní pan Řezníček na cestě do Lenešic pro snídani, zatímco my ostatní se postarali o to ostatní – uvařit vodu na čaj, zajistit dostatek hrníčků a zušlechtit prostor, kde vlastní snídaně probíhaly. Poté následoval přístup ke stanům a nejprve mírná výzva k opuštění vyhřátých spacích pytlů. V druhé etapě budíčku jsme se nejprve pozdravili se zhruba pětinou dobrovolně nastoupivších táborníků a jali se trochu energičtěji lákat ven i ten zbytek. Což se nám s mírnými problémy během čtvrthodiny také povedlo. Rozcvičku jsme nijak nepřeháněli, aby se nám děti hned po ránu příliš neunavily. Ony se ani unavit nenechaly – letošní rozcvičky se nesly v duchu hesla: „ještě štěstí, že vás neviděl Tyrš“. Po rozcvičce následovala ranní hygiena, během které dorazil náš zásobovač pan Řezníček se snídaní. Děti zasedaly k bohatě prostřenému stolu. Nikdo hlady netrpěl. Spíše naopak – některé malé jedlíky jsme museli do druhého či třetího rohlíku nutit. Kolem osmé, půl deváté jsme byli připraveni plnit další tábornický program. Nutno zdůraznit, že přes den nám příroda ukazovala svoji hezčí tvář. Až na jeden nebo dva dny, kdy dost foukalo, panovaly dobré „letové podmínky“. Kdo chtěl, stavěl a nebo vyrážel na plochu s pány vedoucími létat. Dopoledne a odpoledne s modely volné kategorie a nebo rádiem řízenými modely, navečer, po uklidnění větru i s házedly. Několik odvážlivců absolvovalo i rádiem řízené lety na svahu Rané. Mezitím byl samozřejmě oběd zajištěný stejně jako v minulých letechpanem Voříškem z Lenešic. Strava vydatná, sytá, pohříchu i trochu tučná, což nám, poživatelům supermarketových potravin způsobovalo občasné problémy. Za ta léta, co tábor provozujeme, se vžilo rčení, že „Voříšek dělá na pravém sádle i krupicovou kaši“. Přestože nebylo nejtepleji, někteří dobrodruzi vlezli i do místního bazénu. Voda byla chladná a mírně zelená a tak hlavně dospěláci sledovali veselé cachtání omladiny ze břehu.

Zapomenout nemůžeme ani na celotáborovou hru. Jako kostru jsme použili loňský model, která se docela osvědčil. Takže vedle disciplín ryze modelářských jsme absolvovali disciplíny vědomostní a také silové. Bohužel, nezvládli jsme časově slalom s lodičkou. Čekali jsme tak dlouho, až byl bazén vypuštěn a ze slalomu sešlo. Ze stejných důvodů jsme museli zrušit hod vejcem ve dvojici. Nebylo kde omýt děti od předpokládaných následků této disciplíny. Snad je ale nové soutěžní úkoly dostatečně nahradily. Pokud bych měl zmínit ty nejúspěšnější, asi nejvíce se líbilo hledání papírových žetonů s různou hodnotou, které jsme před budíčkem rozmístili v areálu tábora. Dodnes se někde mezi hlavním hangárem a dřevěnou ubytovnou nacházejí dva žetony, které po skončení soutěže nedohledali ani vedoucí, kteří je osobně ukrývali. A pak samozřejmě populární běh na Ranou, velmi „oblíbený“ všemi frekventanty tábora. Celkové výsledky budou také zveřejněny na stránkách našeho klubu.

Po večerním létání jsme kolem desáté hodiny začali vyhánět děti z dílny. Pohříchu v tu chvíli měly nejvíce práce na modelech. V jedenáct hodin byli všichni umyti a zalezlí ve spacích pytlech. Povídalo se ale až dlouho po půlnoci. Ještě štěstí, že kolem nás byli ubytováni samí dovolenkáři s pochopením pro žvanění našich svěřenců. A nebo jim to i vadilo, ale nedávali nám to najevo. Za což jim děkujeme a dodatečně se omlouváme. A byl konec dne a začala příprava na den následující. Vedoucí si i něco málo postavili vlastního.

Také jsme zažili natáčení nového českého filmu s pracovním názvem „Wilsonov“. Nemohli jsme dělat příliš veliký hluk a tak jsme celé úterý strávili pozorováním, jak se to dělá. Prý to bude komedie srovnatelná s velkými českými filmy jako byla například Adéla a nebo Tajemství hradu v Karpatech. Uvidíme.

V neděli 17. srpna nastal čas na odjezd. Vilémováci se v klidu sbalili a přepustili svá místa ve stanech a v dílně nově dorazivším modelářům z Liberce vedených Martinem Budaiem. V pozdních odpoledních hodinách jsme vyrazili domů, zatímco ostatní táborníky čekal ještě celý týden modelaření.

Zdeněk Hykš

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Zdeněk Hykš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Modelářský tábor Raná u Loun 2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *