Letos se nás na poslední modelářské akci roku sešlo celkem devatenáct. To je docela milé číslo s ohledem na to, že souběžně s námi probíhala v Doksech u Kladna soutěž Modelářský Silvestr, kterému dala přednost řada našich tradičních účastníků. A to jsme měli navíc několik dalších výpadků. Zatímco dospělí modeláři, místní i ti varnsdorfští, se dostavili v plném počtu, zklamalo nás několik žáčků a juniorů, kteří se podle všeho nedokázali do sobotního oběda, po kterém následoval odjezd automobilů do Vilémova, vyhrabat z pelechu. Nejvzdálenějšími účastníky se tak stali Jirka Tůma z LMK Suché a z druhé strany pak Petr a Marek Budaiovi z Liberce. I když se obvykle cítím na osmdesát, za nejstaršího aktivního účastníka soutěže vyhlašuji Pepu Bartíka z Varnsdorfu. Naopak nejmladším se stala vilémovská Alice Vejražková.
V kategorii házedel se přítomní „uhlíkáři“ museli nejprve srovnat se stísněnými prostory naší sportovní haly. Ale drtivým závěrem se nakonec dostali tam, kde se pohybují obvykle, totiž na první dvě místa. Výtečně opět zalétal „balsový klasik“ Standa Rudínský, kterému na druhé místo scházela pouhá desetina vteřiny. Stupně vítězů jsme pak zdola sledovali my, vilémovští, tentokrát soutěžící se staršími polystyrenovými stroji a modeláři z Varnsdorfu a Liberce se svými házedly balsovými. Soutěž nám „zpestřily“ přistavené štafle, pomocí kterých jsme se dostávali na balkon, kam během soutěže zalétlo několik špatně odhozených modelů. Možná by nám to tolik nevadilo, kdyby pod balkonem místo štaflí nestála parodie na štafle. Lézt po tom rozviklaném krámu nebylo zrovna bezpečné. Argument, že takto pro mičudy lezou i fotbalisté, neuznáváme. Fotbalisté jsou pružní sportovci, modeláři pak hlavně nám svěřené malé děti a nebo my, starší pupkatí strejcové. Příště musí být uvolněn přístup přes klubovnu.
Po vyhlášení výsledků soutěže halových házedel jsme přešli do kategorie gumáčků A6. Pravda, oproti minulým soutěžím se nás zde sešlo o dost méně. Jediná kategorie, ve které se bojovalo o stupně vítězů, byli jako obvykle senioři. To v mladších kategoriích se dostalo na všechny zúčastněné děti. Tuto sobotu bylo v místní sportovní hale nějaké divné povětří. Modely si létaly kam chtěly, takže jsme zaznamenali spoustu přistání na balkonu (opět jsme hojně využívali rozvrzané štafle) a nebo naopak za protějšími sítěmi chránícími okna haly. Tudíž se spousta letů opravovala. Takový Václav Šulc si usmyslel, že si pořádné zalétá, takže těch letů nakonec absolvoval celých jedenáct. Všechny soutěžící lehce převyšovali oba gumáčkoví specialisté Evžen Belo a Pavel Formánek, ostatním to létalo tak nějak standardně.
Druhý den ráno jsem byl některými soutěžícími vyzván, abych nezapomněl zmínit a pochválit bar paní Blaschkové. Jako vždy bylo pro malé i velké připraveno spousta pamlsků a nápojů. I něco na zahřátí se našlo. Doufám, že jsme se i přes výpadek některých tradičních zákazníků činili. Bar je totiž provozován v režii rodiny Blaschkovy a tak bych byl nerad, aby si Blaschkovi příštích několik dní neničili zdraví nadměrnou konzumací neprodaných zbytků.
Ale zpět k sobotní soutěži. Vše jsme i se spočítáním a vyhlášením výsledků kategorie A6 v pohodě stihli do devatenácté hodiny. Popřáli jsme si do nového roku vše nejlepší a rozjeli se do svých domovů. Moc jsme se ale neloučili, protože se spoustou z nás se setkáme za pouhý týden na dvacátém pátém ročníku soutěže Nejsevernější házedlo. Tedy pokud nebude proti počasí. No pak samozřejmě v únoru ve Vilémově při soutěži Halový Žuch 2018.
Z. Hykš