Ještě teď, zhruba týden po této akci, mě mrazí. Akce, která mohla skončit katastrofou, naštěstí dopadla docela dobře. Ale byla tu fuška.

Lipovský dřevák je tradiční událost pořádaná v sousední vsi. Lipováci to umí a za ty roky si Dřevák vysloužil velmi dobrou pověst. Návštěvníci se jen hrnou a s nimi, jak jsme se minulou sobotu přesvědčili, i spousta dětí. Letošní ročník se konal s přívlastkem „létající“. Tudíž jsme se tam na pozvání spolu s dvěma místními radiáčkáři ocitli i my, vilémovští volňáskáři. Byli jsme hlavní letecká atrakce, protože padáčkáři se do Lipové netrefili a přistáli daleko za vsí, zatímco horkovzdušný balón pro silný vítr vůbec nevzlétl. Pro velký úspěch na našem dětském dni jsme opět zvolili katapult na vystřelování malých balsových letadel. A nevím koho to napadlo, ale v otevřeném stanu postaveném pořadateli se stavěly balsové kluzáky z předem připravených polotovarů. A to je ta příčina mého mrazení. Během první hodiny se v podstatě nic nedělo. Ulovili jsme jen dva cizokrajné zájemce z nedalené SRN. Po hodině ale kdosi zvednul stavidlo a náš stan se ocitl v obležení dětí i dospělých. Naštěstí nás nezradili naši čtyři junioři, kteří přišli v plném počtu a při stavbě modelů vydatně pomáhali. Ke stolu se posadili vždy čtyři zájemci, kteří si obrousili připravené polotovary a za pomoci našich modelářů je i slepili. Pak se odebrali na plochu, kde vzniklý výtvor zalétali. Na jejich místo mezitím usedl další zájemce. Byla to nefalšovaná hrůza. Považte sami – mezi jednou hodinou odpoledne a půl šestou navečer vzniklo celkem 57 kluzáků. U padesátého modelu se vyčerpal druhý aktivátor, zatímco u padesátého sedmého modelu došlo vteřinové lepidlo, kterého se vypotřebovaly celkem čtyři velké tuby. Poslední tři připravené polotovary jsme předali zájemcům s omluvou, že došlo lepidlo, takže si je musí dokončit sami doma a utekli jsme. Abych nepřeháněl, ten hlavní nápor jsme zvládli a zklamaných dětí moc nebylo. Ale i tak, ještě včera jsem dostal vynadáno od jedné babičky, že na její vnučku se nedostalo. Což napravím dodatečně.

Znovu musím poděkovat našim juniorům za pomoc. Bez nich bychom snad ty modely lepili ještě druhý den. Úspěch to bezesporu byl. Musíme ale popřemýšlet, jak to udělat příště, abychom nebyli tolik zaskočeni. Určitě zůstaneme u katapultu, který je pro děti zajímavou atrakcí a přitom funguje naprosto v pohodě, ale co se týče stavby modelů, asi se omezíme jen na rozdávání stavebnic papírových kluzáků.

Z. Hykš