Vánoční rampouch 2013

Dne 14. prosince jsme se zúčastnili v děčínské sportovní hale tradiční předvánoční soutěže halových modelů. Počasí venku bylo sice spíše podzimní a chybějící sníh nahrazovala jen silná námraza na okolních kopcích v Labském údolí, my ale ocenili bezproblémovou jízdu na suchých silnicích. Naštěstí, protože již druhý den, tj. v neděli 15. prosince, byla na všech vozovkách nepříjemná ledovka.

Našim soutěžícím nelze nic vytknout. Spíše naopak a lze si jen povzdechnout, jaký bychom asi měli „letecký park“, kdybychom se měli k práci v dílně s takovým elánem jako ke všem letošním soutěžím. Ale zatímco „venku“ se naše modely letadel alespoň trochu dají porovnávat s modely soupeřů, v hale jsme nejspíš zaspali. Především v kategorii házedel. Po „éře“ v našem podání dost bytelných, těžkých a tedy i rychlých balzových házedel, jsme přešli na též balzová házedla velice křehké konstrukce, stavěná dle plánků jihoslovanského modeláře Jurije Košira. Kluz máme sice hezký, ale dosahovaná výška výhozu 3 – 4 metry určitě není to nejlepší. A tak jsme s druhým panem vedoucím před i během soutěže prováděli „špionáž“ u těch lépe létajících a zjišťovali, co by pro naše robátka bylo asi tak nejlepší. Naštěstí modeláři jsou obecně lidé přející a všichni oslovení nám vše ochotně vysvětlovali. Za což jim dodatečně děkujeme. Nějaké představy máme. Letošní sezónu ve vilémovské sportovní hale budeme muset dokončit se starými modely, ale uvidíme, jestli únorový Halový Žuch a březnovou Josefskou v příštím roce již absolvujeme s jiným náčiním. Tomu, že máme letos v žákovské kategorii velice vyrovnanou skupinu dětí, svědčí i fakt, že naši tři svěřenci zalétali téměř stejně. Rozdíl mezi nejlepším a nejhorším byl necelé dvě vteřiny. Zatímco ale Petr Blaschka s Martinem Hájkem trochu za svými nejlepšími výkony zaostali, Honza Weisgerber si svůj osobní rekord vylepšil. A protože ani konkurence letos nezahálela, stačilo to „jen“ na polovinu výsledkové listiny. V žákovské i seniorské kategorii dominovali modeláři z Polska, mezi které se dokázali vklínit jen Jiří Tůma mladší a senior Michal Michna.

V kategorii A6 jsme se potýkali s gumou. Nějak nás natáčené svazky zlobily. Nejenom děti, na které by se případně tyto nedostatky daly svalit, ale i pana vedoucího Blaschku, který je naopak velice pečlivý. Následovala jako obvykla špionáž, tj. zpovídání klubového příznivce pana Formánka. Něco jsme se dozvěděli. Uvidíme na naší předsilvestrovské soutěži, zda to přinese nějaké zlepšení. Mimořádně se tentokrát dařilo Martinu Hájkovi. Hezkým časem se umístil na druhém místě a i jeho další dva lety naznačovaly, že to tentokrát nebyla náhoda. Smůlu měl naopak malý Petr Blaschka, který při prvním tréninkovém letu pověsil svůj model na zákeřné světelné panely a celou soutěž pak musel odlétat svým druhým, o poznání horším modelem. Malou náplastí budiž, že po skončení soutěže jsme ten první model, za pomoci laminátové tyče pana Cinerta a šťouchadla pana Rollera, zachránili. Naši další modeláři – malý Honza Weisgerber a senior Petr Blaschka zalétali zhruba svůj standard. Také v této kategorii dominovali polští modeláři.

Zmínit musím ještě dva momenty. Spousta kolegů a přátel se dotazovala na dva naše nepřehlédnutelné (výkony i tělesnou výškou) modeláře. Tj. na Lucii Raichartovou a Adama Trojana. U Lucie, podobně jako i u jiných modelářů, bohužel došlo k obvyklému jevu, který  v našem „vesnickém klubu“ nastává po dosažení věku patnácti let. Lucka začala studovat na střední škole až v Turnově. Ani při leteckém přesunu by se nedokázala na páteční schůzku dostavit včas. Adam je sice již také internátník, ale z Liberce domů je přeci jenom cesta snadnější. Vybaven pátečním balíčkem se dvěma houskami a kouskem salámu dochází přímo do klubovny, kde se připojuje k žákovskému diskusnímu kroužku a pomalými krůčky postupuje vpřed při stavbě svého modelu F1H MIKI. Dobrá zpráva pro nás i výše zmiňované tazatele proto je, že zatímco v sobotu utužoval rodinné svazky, mezi svátky by chybět neměl.

Druhým momentem je průběh celé soutěže. Zatímco předchozí ročníky byly tak trochu rozvláčněné, letos šlo vše jako „po drátku“. Výpočetní techniku obsluhovali paní Hochwalderová s Jardou Kohoutem a veškeré dění na ploše, včetně dostatku časoměřičů silným hlasem řídil Vít Privara. Snad jen ta výsledková listina by mohla být srovnána podle dosažených výsledků. Ještě na ploše jsme uklidňovali jednoho přespolního modeláře, že se opravdu umístil na stupních vítězů, přestože ve výsledovce je jeho jméno někde uprostřed. Přesto chválíme a děkujeme.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Zdeněk Hykš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *