Žuch 2016

Nejprve něco k počasí. Ačkoliv letos naši rosničkáři tápou obzvláště často, tentokrát se trefili dokonale. Již tak vysoké noční teploty se někdy kolem deváté přehouply přes dvacet stupňů a během dne pomalu narůstaly. V půl třetí, ,kdy jsme opouštěli soutěžní plochu, jsme na našich „špiónech“ naměřili konečných 29°C. K tomu foukal jen mírný vítr do 4 m/s. Po ranním rozhodování, kam dnes bude foukat, si nakonec vítr vybral směr k hangárům. Ředitel soutěže, tedy já, byl tomu rád, protože nemusel neustále nervózně pokukovat po přistávací ploše, zda se tam neloudá některý ze soutěžících. Na přistávací dráze dnes panoval docela čilý ruch. Někteří modeláři by s tím ovšem nesouhlasili. Tuším, že dvěma nešťastníkům zaletěly jejich modely do hustého lesa a bohužel již nebyly nalezeny. V obou případech se jednalo o gumáčky. Ztráta tedy byla dost citelná. Zřejmě zastávkoval determalizátor, protože ostatní gumáčkáři, ale i větroňáři v kategorii F1H přistávali v bezpečné vzdálenosti od kraje onoho lesa, o šedesátivteřinových házedlech či větroních A3 ani nemluvě.

Nyní k vlastní soutěži. Trochu jsme se obávali malého počtu časoměřičů. Den před závody nám totiž „vybouchlo“ pět časoměřičů přespolních a tři domácí. Letošního Žuchu se ale zúčastnilo méně soutěžících než obvykle (napočítal jsem 29 modelářů) a tak jsme to za pomoci dvou pomocníků z Mikulášovic a jednoho z varnsdorfského klubu v pohodě zvládli. Myslím, že nikdo dlouho na startu nečekal. Výkony byly „střídavě oblačné“. Někdo nalétal špičkové časy, někomu se dařilo méně. Však jsem si také při vyhlašování výsledků rýpnul. Především do starších žáků, které v kategoriích házedel a větroňů A3 tentokrát výrazně zastínili žáci mladší. Už by holomci měli při soutěži ukázat daleko více. Jestli ono to nebylo tím, že je tentokrát páni vedoucí nechali tak trochu svému osudu. Všichni tři vilémovští vedoucí totiž stáli na startovištích se stopkami v rukou a směřovat své svěřence proti větru, natahovat potlačené modely a provádět další rutinu jednoduše nestíhali. A také si tak trochu škodolibě mysleli, jen ať se hoši naučí samostatnosti.

Rozlétávání tentokrát nebylo žádné. Takže jsme se již v půl třetí přesunuli do klubového baru, kde jsme dopočítali výsledky a vypsali diplomy. V půl čtvrté se vrátili neúspěšní hledači ulétlých modelů a my přistoupili k vyhlášení výsledků. Soutěžních kategorií byla vypsána spousta a tak se dostalo téměř na všechny. Hlavně samozřejmě na děti, kterých máme, jak se zdá, méně a méně. A kdo nestál na pomyslných stupních vítězů, mohl si hrábnout do krabice pro něco sladkého. Děti byly s předanými poháry spokojeny a snad se i dospělým modelářům líbily naše pivní sklenice s motivem naší soutěže.

Celá soutěž, od nástupu při zahájení, přes vlastní létání, až po vyhlášení výsledků, proběhla bez jakéhokoliv problému. Až na pár výjimek všichni soutěžící setrvali až do konce, takže jsme se mohli důstojně rozloučit. Ne nadlouho – již příští týden se v České Lípě sejdeme znovu, tentokrát při soutěži „Mikulášovické házedlo“.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš