Po roční odmlce jsme se opět zúčastnili republikových přeborů halových modelů. Černošice jsou sice od nás dost vzdálené, ale pořád je to blíže, než případná loňská cesta na severní Moravu. Popravdě, účast byla pouze poloviční – dorazili jsme jen na sobotní soutěž halových házedel, zatímco nedělní gumáčky jsme vynechali. Mohl bych se vymlouvat na nedělní budování rodinné pohody, případně dohánění všelijakých domácích restů. Hlavním argumentem pro naši nedělní absenci ale byly naše poslední výsledky v kategorii A6. Konkrétně, momentálně ji létáme jako úplní začátečníci. Takže jen házedla a i to s menším nátlakem na naše svěřence užívající si prázdninové pohody.

Během soutěže byly k vidění modely letadel pečené, uhlíkové kompozitní, ale dost výrazně převažovaly polské Vrány. My jsme použili uhlíkové modely upravené podle doporučení toho, kdo nás do nich „navezl“, tedy Jirky Tůmy, otce. Úpravy se na modelech projevily pozitivně. Ocenili jsme lepší průběh výhozu bez následného prosednutí. Škoda jen, že jsme nestihli více tréninků než ten jeden, „blackoutový“. Bylo vidět, že s chováním svých modelů se kluci seznamovali až během soutěže. Ke všemu jsme do Černošic dorazili na poslední chvíli, takže nezbylo ani moc času na trénink přímo na místě. Co to je proti „Slezanům“ kteří dle vlastních slov trénují každý týden. Stalo se, měli jsme být důslednější. Z naší čtveřice byli lepší kluci Havlíčkovi. Ivan házel se zbytečnou obavou, že své modely agresivnějšími hody poškodí (krucinál, kde jinde, než na MČR!!!), zatímco Šimon vypadal, jako když se právě probudil. Zklamaní jsme ale nebyli – kluci splnili mé přání přiblížit se nebo dokonce zlepšit svůj osobní rekord a Jirka dokonce ukořistil jedno místo na stupních vítězů společné soutěže žáků a juniorů.

Po vyhlášení výsledků následovala zhruba hodinová přestávka vyplněná obědem některých modelářů v přilehlé restauraci, zatímco naši svěřenci se jako obvykle vrhli na střílení mimozemšťanů ve svých mobilech. Ve dvě hodiny odpoledne pak vypukla vložená soutěž „Letní černošická hala“.

Jen krátce přeskočím na nedělní gumáčky. Zdálo se nám, že zatímco k házedlům je místní sportovní hala přívětivá, s gumáčky to už bude horší. Strop je dost členitý, takže dle nás hrozí časté zachycení letících modelů. Což ostatně potvrdil ve svém komentáři také hlavní pořadatel, Jirka Hloušek z Kamenných Žehrovic. I na přiložených fotografiích je patrné, že se pilně stírovalo. Na druhou stranu musím toto tvrzení zjemnit přesvědčením, že zmíněné příčky a zavěšená světla nejsou tvarově složité, takže zachycené modely bylo jednoduché uvolnit.

Druhá poznámka se týká nedělní účasti. Ve výsledkové listině postrádám některé tradiční účastníky halových soutěží. I ty špičkové, kteří kategorie A6 a P3 létají výtečně. Také my bychom se tentokrát mezi žáky a juniory se svými dvoj, max. tříminutovými pidilety umístili, ale ani by nás to moc netěšilo.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Halové mistrovství České republiky se letos konalo v Děčíně. Tedy na místě vzdáleném od Vilémova slabou hodinku jízdy autem. Takže nám příliš nevadilo, že je tato akce rozložena do dvou dnů. V sobotu se létala házedla, v neděli pak gumáčky – kategorie A6 a P3. Na všechno byla tím pádem spousta času. A protože jsme si naordinovali příjezd do Děčína tak, aby na trénink zbyla zhruba půlhodina (při delším tréninku po půlhodině spíše rozbíjíme než trénujeme), byly spokojeny i noční sovy zvyklé si o víkendu trochu déle pospat.

V sobotu jsme do Děčína dorazili v dost okleštěné sestavě. Chyběli dva modeláři, kteří nám dali oficiální výpověď, třetí, od kterého výpověď očekáváme k začátku prázdnin a čtvrtý, který údajně ležel doma s pochroumanou nohou. Nestartovali též ani létající senioři absolvující důležitou rodinnou oslavu. Zůstali nám věrní – mladší žák Šimon, Jirka s Ivanem v kategorii starších žáků a junior Víťa. Co se týče vlastní soutěže, kluci nezklamali, ale na druhou stranu osobní rekordy se tentokrát nekonaly. S výjimkou několika seniorů odlétali téměř všichni soutěžící tento přebor s polským modelem Vrona. Tedy i my. Kluz naše modely nemají špatný. To, kde jsme pokulhávali za konkurencí, především z Kamenných Žehrovic, byl přechod vržených modelů do kluzu. Zatímco našim soupeřům přecházely modely do kluzu plynule, nám se nedaří zbavit se prosednutí, mnohdy i o několik metrů. Neodvážil jsem se ale během soutěže v modelech příliš šťourat, takže jsme většinu letů „prosedávali“. Lepší příležitost s tím něco udělat budeme mít v prosinci při Vánočním rampouchu. Účast v „mládežnických“ věkových kategoriích nebyla příliš vysoká, takže i na nás „něco zbylo“. To účast v kategorii seniorské byla hojnější. A jako vždy se odehrával lítý boj mezi dvěma modeláři takříkajíc tuzemskými a dvěma modeláři přespolními. O pořadí rozhodlo až poslední kolo. A abych nebyl tak úplně kritický k našim modelářům. Ve společné výsledkové listině se kluci Havlíčkovi umístili zhruba v polovině startovního pole a i oba zbývající žáčci si připsali několik „seniorských skalpů“.

V neděli nás opět bylo jen jako do mariáše. Žáci se nezměnili, juniora Víťu nahradil pan vedoucí Blaschka. Také soupeřů ubylo. My jsme nasadili nové modely „Jednoduchá A6“ a docela jsme z nich byli zklamáni. Přestože jsme se snažili využít cenných rad zkušených modelářů a na rozdíl od sobotních házedel se tentokrát šťourali ve všem možném, dosažené časy se zlepšovaly jen zvolna. Jestliže v sobotu byli lepší modeláři z Kamenných Žehrovic, tentokrát nás překonali oba mladí Varnsdorfáci. Znovu se s diplomem dostalo na všechny naše žáky. V interním souboji vilémovských modelářů naštěstí prestiž vedoucích obhájil Petr. Myslím, že také na poslední chvíli.

Pak jsme pořadatelům pomohli změnit zpět modelářskou plochu na tenisové kurty, vyzvedli si výhru, rozloučili se s kolegy blízkými i těmi vzdálenějšími, které vídáme jednou, maximálně dvakrát do roka a spěchali domů. Spokojeni s tím, že tentokrát jsme v hale žádný model neztratili a i poškození modelů bylo minimální. A s předsevzetím, že musíme před další soutěží zařadit nějaký trénink a pokusit se přesvědčit naše „Á šestky“ k lepším výkonům.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov, Z. Hykš

Týden po naší soutěži přišel vrchol sezóny, MČR halových modelů. Do Děčína jsme se vypravili trochu oslabeni. Chyběli tři modeláři, jak jinak, hlavně z důvodu karantény. A jak jsme později zjistili, tento problém nepostihnul jen nás. Do Děčína dorazila řada dospělých modelářů, někteří dokonce z velké dálky, zato jsme postrádali soupeře v žákovských kategoriích. Copak v házedlech několik soupeřů, dokonce výtečných, bylo. Když slyším Kamenné Žehrovice, pomalu se stavím do pozoru. Takže úspěch našich modelářů byl podložen sice nepočetnou, zato ale kvalitní konkurencí. To v gumáčkách medvěda porcovaly pouze naše děti za přispění Václava Šulce z LMK Varnsdorf. Ale není to naše vina, že řada soupeřů zůstala raději doma. Například kluci Havlíčkovi moc o tyto závody stáli a tak spolu s rodiči vynaložili nemalé úsilí, aby mohli do Děčína přijet. Mohla i konkurence. Takže klukům blahopřeji k dosaženým výsledkům. V házedlech se podle mě zlepšili všichni naši svěřenci. To v gumáčkách přetrvávaly problémy s nadváhou popisované již v komentáři k vilémovské soutěži. Však také ve volných chvílích probíhaly konzultace se zkušenými kolegy na téma, čím nahradit Jednoduchou A6 pana Kaliny, jak zvládnout výrobu především ložiska vrtule a také, kde vzít kvalitní „gumu“.

Vlastní soutěž probíhala plynule, v klidu. Ostatně, jak nám to hlavní pořadatel, Víťa Privara, předvedl v minulosti již několikrát. Pohodu si pochvaloval i pan vedoucí Blaschka, který měl tentokrát dost času i na vlastní létání. Což se projevilo mimo jiné i tím, že obhájil před našimi mládežníky pozici nejlepšího klubového modeláře a to jak v házedlech, tak i v kategorii A6. Snad jen ta zima, která mě zahnala od neděle do postele, nemusela být tak velká. V chladné hale strávili ti nejvěrnější téměř 12 hodin. Raději jsme děti poslali domů jak nejdříve to šlo. My zbývající jsme pomohli přeměnit modelářskou halu opět na tenisovou, zúčastnili se vyhlášení výsledků kategorie A6 a P3, naložili početné krabice s modely do auta a přes Německo mazali směrem na Vilémov. Pro zájemce o náš Halový Žuch 2022 uvádím, že od děčínské haly k té naší vilémovské to je 42 kilometrů. Tak na shledanou v únoru ve Vilémově.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov            Zdeněk Hykš

Zhruba po dvou vynechaných ročnících jsme se opět zúčastnili této vrcholné akce halových modelářů. Dvouletou přestávku způsobila změna organizace této soutěže, po novu rozložené do celého víkendu. Což nám ne zcela vyhovuje. Proto, když se poslední dvě mistrovství uskutečnila v daleké Plzni, na základě demokratického hlasování vedoucích a našich juniorů jsme rozhodli, že nikam nepojedeme. Prosím, neberte to jako nějakou stížnost, ale jen jako pouhé konstatování. Naopak, musíme uznat, že při dvoudenní soutěži je na všechno dost času, takže vše se odbývá v klidu a pohodě. No ale protože letošní mistrovství se konalo v našem okresním městě, nebylo co řešit. Vyhlášený kouzelník s jazykem českým, Luděk Nekuda by pravil: „Děčín je coby kamenem dohodil, pokud tedy dohodíte asi tak čtyřicet kilometrů“. Dlouho dopředu bylo dohodnuto – v sobotu ráno vyrazíme tak, abychom stihli otevření haly, v klidu si zatrénujeme, absolvujeme soutěž a večer se vrátíme domů. A v neděli nanovo. Sobotní, házedlářské části, jsme se zúčastnili téměř všichni. Chyběl pouze Jakub Smělík finišující v prvním ročníku elektrotechnické průmyslovky. V neděli to bylo o dost chudší. Omluvili se všichni naši junioři, kteří po nedělním obědě zamířili do svých internátů za školními povinnostmi. Doma zůstali také oba starší vedoucí, kteří za pomoci rodinných příslušníků a klubových přátel pomáhali při organizaci vilémovského dětského dne. Škoda, že doma zůstala i spousta modelářů z ostatních klubů, o kterých přitom víme, že halové kategorie létají velmi zdatně. Hlavně gumáčkáři by v neděli ocenili opatření zrealizovaná Víťou Privarou, který proslulé děčínské lapače modelů (světelné panely rozmístěné v několika řadách po celém stropu) opatřil perlinkovou zábranou, díky které se létání s těmito modely stalo daleko bezpečnější. Což jsme ocenili v sobotu ihned po vstupu do haly. Věděli jsme o tom předem, ale přesto nás výsledek ohromil. Škoda, mezi ostatními se to asi dostatečně nerozkřiklo. Tak snad příště. V každém případě Víťa zaslouží velkou pochvalu.

Teď už k vlastní soutěži. V sobotu jsme dosáhli velkého úspěchu s halovými házedly. Náš junior Honza Weisgerber se v absolutním pořadí vtěsnal na stupně vítězů mezi několikanásobné mistry Jirku Tůmu a Jirku Schieferdeckera. Po poměrně fousatém titulu Luďka Třešňáka ve „venkovních“ házedlech to je teprve druhá mistrovská medaile mezi seniory. Úspěch umocněný pátým místem Petra Blaschky mladšího, děleným desátým místem dalšího juniora, Michala Jiřince a dvanáctým místem Blaschky Petra staršího. A opět musím pochválit pořadatele, kteří vyhlásili nejenom absolutní vítěze, ale také nejlepší mladší a starší žáky a také juniory. Zvláště u žáčků to je skvělý počin, protože v házedlech je jejich věkový a hmotnostní rozdíl ve srovnání se seniory obzvláště velkým hendikepem. A byly i ceny a diplomy. Vím, že hlavně diplom (a což teprve pohár), je mezi dětmi obzvláště ceněný.

Jak jsem se již zmínil, v neděli do děčínské sportovní haly dorazili jen čtyři naši žáci, doprovázení vedoucím Petrem Blaschkou starším a dvěma rodiči. Kluci se samozřejmě nemohou s těmi nejlepšími seniory měřit. Na to se jedná o příliš precizní kategorii. V absolutním pořadí jsme obsadili úplný konec výsledkové listiny, při vyhlašování nejlepších mladších a starších žáků se naopak dostalo na všechny. Nedostavili se totiž žádní soupeři. Já ale nechci snižovat výkony našich svěřenců. Při schůzkách pilně pracují, na soutěže se velice těší a dosahují při nich i docela hezkých výsledků. Konkrétně v kategorii A6 považuji u dětí každý let delší jak tři minuty za zdařilý, a to se v neděli téměř vždy podařilo. Jediné, co neumíme ovlivnit, je účast našich soupeřů.

Ještě musím vyřídit jednu záležitost. Slíbil jsem Michalovi, že si do něj na našich stránkách rýpnu. Michal na fotografii z vyhlášení házedlářů – juniorů chybí. Nějak špatně si spočítal výsledky, usoudil, že oceněn nebude a vyrazil do blízkého supermarketu „nakupovat ve slevě“. Chvíli jsme na něj čekali, pan vedoucí prošel všechny možné i nemožné kouty sportovní haly a pak cenu převzal za něj. Michal dorazil dlouho po vyhlášení. Na naší společné fotografii ještě dojíždí zmrzlinový kornout.

Nyní při nejbližší schůzce opravíme při soutěži poškozené modely a pak je na dlouho zakonzervujeme. Vrátíme se k nim až na podzim, po skončení „venkovní“ části sezóny. V prosinci máme naplánovány dvě řadové soutěže, na přelomu zimy a jara další dvě a potom možná opět MČR. Uvidíme.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš