Archiv rubriky: Venkovní soutěže

Charvatecké házedlo 2025

Publikováno | Autor:
Odpovědět

V tomto roce možná naše poslední „venkovní“ soutěž. Loni jsme navštívili první ročník jako malou kompenzaci za neúčast na MČR mládeže. Hned jsme si tuto soutěž oblíbili – pohoda, spousta přátel, krásné prostředí. Nebylo pochyb, že i letos do Charvatců vyrazíme znovu. Škoda jen, že se vše odehrálo v neděli, což znemožnilo účast našich středoškoláků. Zhruba v době vyhlašování výsledků již totiž mířili do Liberce a Mladé Boleslavi do svých internátů. Nedělní termín nám byl vysvětlen tím, že o den dříve se uskutečnila na různých místech ČR řada jiných soutěží, takže do Charvatců by přijelo jen málo modelářů.

Na letišti místního aeroklubu opět panovalo pěkné počasí. Foukal slabý vítr správného směru. Nikdo nemusel zdolávat úbočí nedalekého korálku kopců, ani se plížit do výběhu s pasoucími se kravami. Já jsem soutěžil pouze ve vystřelovadlech. Použil jsem zcela nové, ještě nezalétané modely, takže chvíli trvalo, než jsem z nich dostal nějaké to maxo. A pak hned došlo na fotodokumentaci. Svítilo sluníčko a já se snad tentokrát vyvaroval excesům v podobě vybité baterie či otisku palce na objektivu fotoaparátu. Vše zdokumentované jako vždy naleznete na našich stránkách. Ze zdravotních důvodů se i druhý pan vedoucí zúčastnil pouze soutěže vystřelovadel. A v interní klubové soutěži mě o fous porazil. Třetí aktivní člen výpravy, starší žák Šimon, soutěžil jak ve vystřelovadlech, tak i házedlech. Zatímco v první kategorii mu to docela jde, v házedlech se projevila jeho nevylétanost. Tolik nepovedených startů jsem u něj ještě neviděl. Ale my jsme si v žádném případě nechtěli pokazit sváteční náladu a tu házedlářskou mizérii mu odpustili. Za zmínku stojí, že oba vedoucí se zúčastnili rozlétávání. Pokud mi paměť slouží, bylo to pro nás oba první (!) soutěžní rozlétávání. Pohříchu nikoliv o stupně vítězů, ale jen o čtvrté, respektive sedmé místo. Studiem výsledkové listiny ale zjišťuji, že já jsem se rozlétávat nemusel. Asi si to chtěl Vašek Dlouhý, který mě zvednul ze židle, rozdat se soupeřem, se kterým se na soutěžích moc nepotkává. S Petrem nás potěšilo, že jsme oba v tomto klání své výtečné soupeře porazili.

Co se týče ostatních soutěžících, v žákovské a juniorské kategorii házedlářů se objevilo několik mimořádných výkonů. Také klání seniorů házedlářů mělo vysokou úroveň. Pro stupně vítězů bylo nutno dosáhnout času kolem 500 vteřin a více. Ve vystřelovadlech soutěžily dvě mladší žákyně, které si nevedly vůbec špatně. Zdálo se mi, že největším soupeřem jim byly jejich krátké ruce. A seniorech nám všem, jak se létají vystřelovadla, ukázala paní Dlouhá. Absolutním časem 300 vteřin.

Vítězové hlavních kategorií byli kromě diplomu a ceny odměněni také vzdušným výletem, které se svým érem zajistil jeden z pořadatelů, Jan Kubeš. My mezi ně nepatřili. Na stupně vítězů vystoupil pouze Šimon, který, přiznejme si, těžil z menší účasti ve své věkové kategorii. Ale jak jsem již řekl, o výsledky tentokrát tolik nešlo. Šimon se nám jistě ukáže v zimě, při Nejsevernějším házedle.

Nikomu z nás se domů moc nechtělo. Na prostranství před prodejnou modelářských potřeb Pepy Kubeše se proto vytvářely diskutující hloučky. Ale nakonec jsme museli vyrazit. Domů jsme dorazili kolem šesté hodiny večerní. V dílně jsme vyložili éra, v Mikulášovicích odevzdali rodičům Šimona „a šlo se bydlet“. Možná ještě vyrazíme ke Kubešům na seniorské MČR malých modelů v Panenském Týnci. Ale to musíme ještě pořádně zvážit. Nedělní termín znamená, že by to bylo opět bez našich středoškoláků a cesta do Týnce také něco stojí. Takže si to ještě rozmyslíme.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

MČR mládeže 2025 – výlet na Zvíkov

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Vzdálenějším akcím již tradičně věnujeme celý víkend. V pátek naplánujeme cestu na místo, v sobotu vlastní soutěž a v neděli klidný odjezd domů. V minulých letech jsme tak řešili například závody v Moravské Třebové, Všechově, Boroticích nebo Olomouci a stejně tak i nyní v Křemži. Vedoucí vilémovského modelářského klubu už jsou pánové v letech a vtěsnat do jednoho dne soutěž a dvě 350 km cesty je nad jejich síly.

V sobotu navečer jsme se proto odebrali zpět na ubytovnu, kde jsme strávili další noc. V neděli ráno, po snídani, jsme vyrazili na cestu domů. Aby to nebylo tak fádní, zařazujeme na zpáteční cestě do programu nějakou atrakci. Podle toho, jak jsme při závodech dopadli, za odměnu či za trest. Letos to byl za odměnu Zvíkov. Tento modelářský ročník je rozumný a snad se nám ani nezdálo, že se kluci na Zvíkov těší. Nebylo to vždy takové. Vzpomínám například na výstup na Bezděz, kdy jsme si od tehdejších dětí vyslechli několik peprných poznámek. Po této atrakci jsme se trochu občerstvili, protože i v neděli panovalo úmorné vedro. Oba vozy pak zamířily na sever. Prahou jsme na rozdíl od pátečního odpoledne projeli bez jakýchkoliv problémů. Rozdělili jsme se před Mladou Boleslaví. Vůz narvaný letadly si to namířil přímo do vilémovské dílny, druhý pokračoval do Liberce, kde vyložil oba naše juniory, studenty zdejší stavební průmyslovky. Nás pak ještě čekala zhruba jeden a půl hodinová cesta k nám do výběžku, zde rozvezení již nepotřebných holínek a použitých ponožek našich stavařů a nakonec domácí večeře. Tímto bylo letošní mistrovství ČR mládeže ukončeno a my se již těšíme na další závody (Charvatce?)

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

MČR mládeže 2025

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Letošní mistrovství mládeže modelů volné kategorie se konalo na druhém konci České republiky, totiž v Křemži. Pro nás a zřejmě i pro spoustu dalších soutěžících zcela neznámé prostředí. Na krajském přeboru si účast na těchto závodech vybojovali starší žák Šimon a dva junioři – Jirka s Ivanem. Několikahodinovou cestu navíc komplikoval páteční průjezd Prahou. Ale do Křemže, do místní sokolovny, kde jsme měli rezervováno ubytování, jsme dorazili v pořádku a včas. Večer jsme věnovali kulturnímu programu – prohlídce okolí sokolovny (především návštěvě restaurace V hájích, kde jsme potkali podobně kulturně založené přátele z Kopidlna). Ale spát jsme šli brzy, protože nás druhý den čekalo časné vstávání. Přiznávám, že soutěžní plocha nás zprvu trochu vystrašila, protože se jednalo o louku o rozměrech zhruba 800 x 800m. Ve směru větru se terén mírně zvyšoval až k ne příliš frekventované úzké silnici, ovšem lemované vzrostlými ovocnými stromy. Minimálně jedno sklepávání uvízlého modelu jsem během soutěže zaregistroval. Naštěstí počasí bylo k nám všem milostivé, protože vítr jen nepatrně zesiloval z počátečních dvou na finální čtyři metry za vteřinu. I tak několik modelů (tři?) ulétly a jeden skončil na chatrné střeše trosek nedaleké zemědělské budovy. My jsme měli velké štěstí. Jednou náš model onu budovu oblétl a jedna „Á jednička“ při jediném našem maxu (!) zmíněnou silnici přelétla a způsobně přistála na poli za ním. Všechny ostatní starty končily nedaleko od startoviště č. 7, kde jsme se usalašili spolu se dvěma modeláři varnsdorfskými. Dle tvrzení jednoho z pořadatelů, v osmi případech z deseti prý na této ploše fouká příhodný vítr zahánějící modely bezpečným směrem. Tak schválně – pořadatelé chtějí tuto akci zopakovat i příští rok. Uvidíme, jestli si vyberou ten druhý případ nepříznivého větru anebo osmdesátiprocentní jistotu směru bezpečného.

Ale nyní již jen samá pozitiva. Soutěž byla dobře zorganizovaná. Alespoň na našem stanovišti byli dva časoměřiči, díky kterým jsme během každého kola stihli v pohodě jedenáct startů soutěžních i několik startů cvičných. Začínali jsme v deset a poslední kolo absolvovali mezi čtrnáctou a patnáctou hodinou. Na vyhlášení výsledků jsme si museli trochu počkat, protože oceněných byla spousta. Vlastně to byli všichni soutěžící, protože i ti méně úspěšní obdrželi alespoň účastnický list a mohli si vybrat nějakou cenu. Čekání nám nevadilo. Před sluníčkem jsme se schovávali ve velkém stanu a čekání si krátili konzumací nejrůznějších poživatin nabízených dobře zásobeným „barem“.

Pozitiva pokračují. Již během vyhlášení jsem zaregistroval řadu pochvalných vyjádření soutěžících a jejich doprovodu k úrovni cen. Převažovaly pěkné stavebnice modelů letadel.

Co se nás týče, někteří kluci měli splněno ve třech soutěžních kategoriích, přičemž pod mým nenápadným nátlakem si zvolili větroně A3 a F1H. Házedla sice mají nejraději, ale mě se zdá, že větroně jsou kategorie vznešenější. Měl jsem pocit, že kluci létají o fous hůře, než při posledním tréninku na letišti v České Lípě (ŽUCH 2025). Podle výsledků ostatních soutěžících ale docházím k závěru, že to tak zlé nebylo. Počasí bylo, jak rád říkám, trochu poťouchlé. V kategorii A3 jsme dosáhli několika maximálních časů, v „A jedničkách“ pak bylo jen jedno, již zmíněné maxo. Potěšil mě přístup kluků. Nemáme jim co vytknout. Jaký to rozdíl třeba od krajského přeboru, kdy jsem od dnes již nečlena klubu slyšel během soutěže snad stokrát otázku „kdy už pojedeme domů?“. Ze zájmu o pokročilejší vybavení modelů, např. fungování tzv. kroužáků, usuzuji, že i junioři budou chtít u nás pokračovat, byť pozdní páteční návraty ze škol to budou komplikovat.

Ještě k výsledkům – náš starší žák Šimon si bude muset zvyknout na to, že běžet s vlečeným modelem se musí i na zoraném poli. Není možné v půli vleku zastavit. A já si musím zvyknout na to, že model snažící se vyorat místní krtky, se uvolňuje řevem „zahoď“, nikoliv „pusť“. Pro vysvětlení – „pusť“ je podle kluků nižší stupeň pokynu „zahoď“. Při „pusť“ se prý modelář pokouší uvolnit model ze šňůry, zatímco „zahoď“ znamená zahodit úplně všechno včetně šňůry a to i za cenu mizerného letu. Takže za ztrátu Šimonova modelu vlastně mohu já. Ale z mých zkušeností vyplývá, že někdy je to úplně jedno, co vedoucí křičí, protože vlekajícímu modeláři se uzavřou klapky na uších a on, křečovitě držící vlečnou šňůru, sleduje model až do hořkého konce.

Junior Jirka je dostatečně zkušený, takže si sám vyhledával termiku. Ivanovi a Šimonovi jsem sice radil, ale mám ten pocit, že spíše špatně. U Ivana oceňuji, že od jarního opatrného vlekání dospěl k razantnímu vystřelování, hlavně A trojek, byť při dvou nebo třech vlecích u mě hrozila zástava srdce. No, naše modely přežily téměř všechny a dokonce jsme v juniorech i něco ukořistili. Účast v námi obsazených juniorských kategoriích nebyla velká. Kluky jsem uklidňoval tím, že to není jejich chyba, ale těch, co se rozhodli zůstat doma za pecí anebo dokonce po překročení žákovského věku s modelařením úplně skončili.

Již jsem zmínil, že pořadatelé vypustili zprávu, že by si to příští rok chtěli zopakovat. Proč ne. Soutěž to byla po všech stránkách pěkná a skvěle zorganizovaná. „Když slíbí“, že i příště bude panovat příznivé počasí, rádi přijedeme.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

ŽUCH 2025

Publikováno | Autor:
2

Několik dní před termínem konání naší největší soutěže, totiž Žuchu, se nás, pořadatelů, každoročně zmocňuje velká nervozita – bude hezky a nebo naopak bude pršet, či foukat silný vítr? Letošní prognózy nám na klidu moc nepřidaly. Týden před Žuchem byl předpovídán denní příděl srážek přes 30 mm. Naštěstí každý následující den deště v předpovědích postupně ubývalo až na vcelku rozumných několik málo milimetrů v noci z pátku na sobotu. A i když se „rosničkáři“ nemohli shodnout na tom, zda bude foukat ze severu od Klíče anebo od Špičáku (čistokrevný západ), potěšilo alespoň, že trvali na poměrně slabém větru. Jenže v sobotu ráno, po zapnutí počítače, jsem zaregistroval zhoršenou předpověď. Hlavně celodenní mrholení. Ale někteří soutěžící již byli na cestě a ostatně všichni pořadatelé byli odhodláni soutěž odlétat za každou cenu. Náhradních termínů se nám totiž, jako obvykle každý podzim, nedostává. V osm hodin ráno jsme proto vyrazili směrem na Českou Lípu. Že jsme se rozhodli správně, dokazoval tenký proužek modré oblohy nad západním obzorem, který se pomalu zvětšoval. Zhruba první polovina soutěže se sice odehrála pod oblohou s dost dramatickými mraky, ale zcela bez deště. A v druhé polovině závodů se již ukázalo sluníčko. Protože foukalo jen slabě a ke všemu tím správným směrem, totiž téměř podél dráhy, stal se letošní Žuch naprosto pohodovou soutěží. Když připočtu deset časoměřičů, díky kterým nikdo z celkem šestnácti soutěžících na startovištích dlouho nečekal, zavládla na ploše místního aeroklubu velká pohoda. Pořadatelský stres z nás spadl ne jako obvykle až po rozdání cen, diplomů a odjezdu soutěžících domů, ale daleko dříve, ještě v průběhu této soutěže, kdy už jsme uvěřili, že se nemůže nic pokazit.

Na druhou stranu byla velká škoda, že nedorazilo soutěžit více modelářů. Přítomní dospělí zopakovali starší návrh, že každý soutěžící obdrží svého osobního časoměřiče. Ale byl to samozřejmě jen žert. Ve skutečnosti jsme jako obvykle na ploše rozmístili startoviště s tím, že na nejvíce obsazeném postu s házedly a vystřelovadly fungovalo šest časoměřičů. Zapomenout nesmím na to, že přátelé z varnsdorfského klubu nám zapůjčili celkem pět pomocníků, což jim při příštích soutěžích rádi „vrátíme“.

Co se týče výkonů, na letišti panovaly trochu „poťouchlé“ podmínky. Chvíle, „kdy by se ve vzduchu udržely i „dveře od chléva, se střídaly s chvílemi, kdy ve vzduchu snad nebyl žádný vzduch“. Důkazem budiž to, že i velice zkušení senioři střídali maxa s průměrnými lety. Ale co, počasí bylo vzorné, v baru místního aeroklubu bylo otevřeno a kategorie, hlavně ty mládežnické, jsme dokázali rozdělit tak, že se dostalo na všechny děti. Spokojeni nebyli jen ti nešťastníci, kterým jejich modely v silné termice, jednou dokonce s vykopnutou výškovkou modelu P30, ulétly.

Malou vadou na kráse bylo dohadování se pořadatelů při nástupu o tom, kdy soutěž zakončíme. Byla to moje chyba, za což jsem se při rozdávání cen omluvil a slíbil, že si příště mnou vydané propozice před zahájením soutěže znovu přečtu. Snad mi to všichni soutěžící odpustili. Protesty proti průběhu Žuchu nebyly žádné. Přistoupili jsme tedy k rozdání diplomů a předání cen vítězům. Pak jsme ještě všechny pozvali na další soutěž – letos již jen na halové Předvánoční polétání. A jelo se domů.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Jarní Mladoboleslavská

Publikováno | Autor:
Odpovědět

V poslední době tradiční problém – nedostává se nám dětí. Pro klub chlubící se tím, že se věnuje hlavně dětem, dost nepříjemná realita. Chyběli úplně všichni. Fakt je, že většina našich svěřenců měla smysluplnou omluvu. Když se den před odjezdem do Mladé Boleslavi omluvil náš poslední modelář, řekli jsme si s druhým panem vedoucím, že tentokrát nic rušit nebudeme a pojedeme na závody sami. Cestou jsme ještě naložili rumburského Pavla Formánka, takže to byla čistokrevná pánská jízda. Coby starší pánové jsme se přihlásili do kategorie vystřelovadel a Petr ještě mezi větroňáře A3. Počasí panovalo velice pěkné. Nebylo žádné vedro a foukal jen slabý vítr. Moc jsme si to užili. Dobrý pocit byl trochu narušen tím, že nám dvě vystřelovadla uletěla. Nedá se nic dělat, příště už musíme být vybaveni determalizátory.

Po skončení závodů jsme ještě chvíli poseděli v místním leteckém baru s mladoboleslavskými modeláři. A měli jsme i štěstí na startující velká éra. Byl to takový malý letecký den. Někteří místní modeláři se poté ještě vrátili na letiště, aby si trochu procvičili hýbání s páčkami RC modelů. To my jsme navštívili a pořádně si užili leteckého muzea Metoděje Vlacha. Při odjezdu domů jsme byli docela určitě poslední účastníci dnešních modelářských závodů. Courání se domů ještě pokračovalo. Zastavili jsme se krátce na hranici děčínského okresu a prozkoumali přechod poměrně frekventované silnice pro pěší turisty, cyklisty a v zimě také běžkaře. Když jsme byli před lety ještě čilí, něco takového nám tu při cestách mezi Luží a Jedlovským nádražím scházelo. Domů jsme dorazili těsně před osmou hodinou večerní. Akce se zdařila a kdo nebyl, může litovat.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Přebor mládeže Ústeckého kraje 2025

Publikováno | Autor:
Odpovědět

V sobotu 5. dubna mělo na letišti Aeroklubu Česká Lípa foukat ještě více jak při Varnsdorfské jarní, ale dohoda pořadatelů se soutěžícími byla stejná – odlétáme to za každou cenu, protože možných náhradních termínů se nám silně nedostává.

V sobotu ráno jsme s Ivanem naložili připravená éra, cestou přibrali v Mikulášovicích Šimona a pokračovali směrem na Českou Lípu. Více nás nebylo – Jirka se omluvil s tím, že v sobotu bude „trénovat“ ve škole na přijímací zkoušky (stejně už má limity pro účast na MČR splněny) a jeho bratr Víťa nám „zestárnul“ a stal se seniorem. O „výpovědi“ nejmladšího modeláře Tondy z klubu již byla řeč. Vezli jsme s sebou tedy pouhé dva modeláře, ale na parkovišti místního aeroklubu jsme viděli, že lepší to není ani u našich soupeřů. Přespolní modeláři to prý vzdali právě kvůli počasí, takže nás vítali pouze varnsdorfští. A poprvé se naplnilo heslo, o kterém jsme dosud jen žertovali – časoměřičů bylo více jak soutěžících. Operativně jsme při nástupu zkrátili soutěž o celou hodinu a spěchali dolů na plochu, protože předpověď nelhala – foukalo víc a víc. Na golfovém hřišti se cosi dělo a hemžili se i velcí letci u svých hangárů, což nám ale ani tentokrát nevadilo, protože foukal vítr severní až severovýchodní, tedy téměř kolmo od přistávací dráhy. Strašily spíše zbytky olšového stromořadí, které stálo letícím modelům v cestě. A i když jsme se snažili zkracováním doby letu vypuštěných modelů onomu stromořadí pokud možno vyhnout, pan vedoucí se s tyčí na sundávání modelů něco napracoval. U modelů F1H jsme čas dobrovolně upravili na cca jednu minutu. U větroňů A3 jsme co nejvíce zkracovali doutnáky, takže jsme dokonce v jednom případě připravili Ivana o maxo.

Kategorií F1H jsme s ohledem na avizované zesilování větru létání zahájili. Cvičný let a první dva lety soutěžní u obou kluků vypadaly docela dobře. Jenže pak jeden model skončil na pichlavém akátu a druhý byl přes můj strašlivý řev na šňůře dotažen až na zem. V prvním případě silně utrpěl potah, ve druhém byl model nárazem rozložen na jednotlivé díly. Proto jsme raději přešli na kategorii A3. Ivanovi model létal báječně, u Šimona nás zlobilo seřízení modelu při vleku. Musíme se podívat, jestli se nám v přepravní krabici nezkroutilo křídlo. Šimon byl hotov dříve a zcela dobrovolně zahájil svoji třetí kategorii, totiž házedla. Překvapil mě Ivan, kterému do konce soutěže zbývala zhruba půlhodina, přesto se i on pustil do házedel. Jestli se klukům chtělo létat anebo nechtěli nechat panu Procházkovi ceny za umístění, jsem nezjišťoval. Budu si myslet, že si chtěli zalétat.

Vyhlášení jako obvykle proběhlo před barem místního aeroklubu. S ohledem na počet soutěžících to všechno proběhlo velmi rychle. Rozloučili jsme se a spěchali domů. Příští soutěž, kterou hodláme navštívit, bude Mladoboleslavská jarní.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš