Mladoboleslavská jarní 2019

Tuto soutěž si ordinujeme „za odměnu“ po předchozím, půlročním snažení. Letos nás sice trochu zlobil vítr, ale i tak jsme z Mladé Boleslavi odjížděli spokojeni. Zalétali jsme si, nezmokli jsme, něco málo jsme vyhráli, s kolegy ze vzdálených klubů si popovídali, muzeum viděli.

S ohledem na vývoj počasí, které tentokrát rosničkáři trefili docela přesně, jsme zkusili obrácenou taktiku – nejprve absolvovat větroně A3 a teprve pak, v sílícím větru, zvládnout házedla. Přesto jsme se, především ve větroních, řádně zapotili. Naše splácané, po předchozích haváriích opravované modely, nešlo ve větru dobře zalétat. A když připočtu fakt, že kluci poprvé létali v tak obtížných podmínkách, bylo při vlekání o zábavu postaráno. Nárazů do země, v lepším případě na poslední chvíli vypuštěných modelů, byla spousta. Milan dokonce vyvrátil dvě tvrzení, která se u nás v klubu tradovala – totiž, že žádné Gino neuletí a žádné Gino nelze při vleku rozbít. Jeden jeho model totiž skončil kdesi za Jizerou, druhému při startu přelomil křídlo. I tak jsem moc rád, že k tomu došlo. Kluci se vrátili z oblaků zpět na zem. Čeká je ještě spousta letů, než vlekání alespoň trochu zvládnou.

„Po nezbytném posilnění jsme vyrazili na házedla. Funělo již velmi zdatně, takže jsme se pokoušeli házet své modely do kratičkých pauz, kdy se vítr na malou chvíli trochu uklidnil. I to ale byl při dlouhém rozběhu některých z našich svěřenců docela problém. Skousnul jsem to a přežil jsem i spoustu hodů do levé zatáčky, které díky větru tentokrát nekončily hloubkovým letem, ale rovnou nárazem do země. Přesto jsem byl spokojen. Na rozdíl od malých větroňů, kde jsme podle očekávání obsadili poslední místa a spíše nás překvapily obzvláště mizerné časy, jsme se v házedlech umístili v horní polovině výsledkové listiny. Dobře jsme se popasovali se svými soupeři stejné věkové kategorie. Juniora Mílu za soupeře nepovažuji. Před žáky má náskok několika let a spousty kilogramů. Všechny nás svým mimořádným švihem opakovaně přesvědčuje o tom, že by od minuty mohl na jatkách „pěstí zabíjet bejky“. U našich kluků je vidět sice malý, ale přesto trvalý posun vpřed. Určitě na to má vliv i přehazovaná s tenisovým míčkem, kterou pravidelně zařazujeme před páteční modelářskou schůzkou. Už ani vesnické děti totiž neumí házet kamením či sněhovými koulemi. A když k tomu do budoucna přidáme ještě pár desítek, či lépe stovek tréninkových hodů, určitě nám z nich vyrostou dobří házedláři (a doufám, že i vlekaři).

Po skončení soutěže jsme si před vyhlášením výsledků v baru leteckého muzea Metoděje Vlacha dali malé občerstvení a popovídali si s kolegy z ostatních klubů. Stihli jsme i prohlídku muzea, kam nás pořadatelé pozvali. Vystavené exponáty jsme ocenili hlavně my, dospělí. Kluci asi nejvýše hodnotili skluzavku a let v trenažeru nad Prahou. Obdivuji nervy zaměstnance muzea, který zde měl službu.

První polovinu letošní soutěžní sezóny zakončíme v červnu v děčínské tenisové hale při mistrovství České republiky. Doufám, že tentokrát naše řady posílí i junioři, kteří mají ze studijních důvodů z venkovních soutěží omluvenku. Ocením, když do Děčína dorazíme se všemi aktivně létajícími členy našeho klubu.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš