Varnsdorfská jarní 2019

Varnsdorfskou jarní jsme pojali jako vítanou příležitost zatrénovat si před blížícím se přeborem mládeže Ústeckého kraje. No a páni vedoucí si, po splnění povinností u našich nejmladších, zkusili házedla a po téměř šesti měsících také kategorii A3. Vítr v České Lípě foukal o trochu silněji než před týdnem, což žáci ocenili v házedlech, ovšem ve větroních jsme museli být daleko pozornější. S výsledky jsme byli vcelku spokojeni, byť s výhradami. Bylo vidět, že házedláři nemají ještě své modely pevně v ruce. Na náš vkus jsme viděli spoustu hodů doleva, což zvláště modely seřízené do ostřejší levé zatáčky neodpouštějí. A větroně kategorie A3, to byla zvláštní kapitola. Vedoucí byli celí ochraptělí z brždění svých svěřenců. To se jim stejně příliš nedařilo. Však také bylo při následující modelářské schůzce co opravovat. Byť první výjimky se prý našly. Já sledoval spíše modely než jejich majitele, takže vím jen z doslechu, že Víťa se občas dokázal podívat vzad a svůj model alespoň trochu při vleku kontrolovat. Třeba i to přispělo k, na nováčka, slušnému času. Ještě hezčími lety jej ale překonal bratr Jiří. Výkon o to cennější, že o Jirku se na letišti pokoušela začínající chřipka. Trochu jsme mu to ulehčili, protože jsme pokaždé Jirku přilákali na start, on vystřelil své Gino a vrátil se zpět do depa zachumlat se do svetrů a bund, zatímco my ostatní zařizovali „donášecí“ službu. To Milan si téměř při všech svých pěti letech ověřil, jak strašně dlouhá je trasa: „startující model – oko a hlasivky pana vedoucího – uši a ruce vlekajícího“. Než jsem stačil vykviknout, už bylo co opravovat.

Co se týče ostatních soutěžících, myslím, že se pořadatelé mohou pochlubit pěknými výsledky. Přes trochu potměšilé podmínky (foukalo ve směru od nedalekého stromořadí), dokonce zaznamenali tři „plné“ modeláře. Každého ovšem v jiné kategorii, takže rozlétávání se nekonalo. Ale i ostatní soutěžící podali slušné výkony.

Kategorií bylo spousta, takže vypsání diplomů chvíli trvalo. Což bohužel využili naši mladí svěřenci. Nevím, co přesně provedli, ale ještě týž večer mi volal kolega Budai z Liberce a tlumočil stížnost z letištního baru na nepořádek, který jsme tam prý zanechali. To je tak trochu kaňka za dnešní soutěží. Bohužel, obvykle máme ve zvyku obě barové místnosti projít a zběžně překontrolovat, tentokrát jsme to opomenuli. Příště si na ten pořádek dáme větší pozor. Mé osobní selhání pak spočívá v tom, že jsem si nezkontroloval baterie ve fotoaparátu a ten pak velmi brzy odepřel svoji poslušnost. Vystavené fotografie jsem proto vyloudil od několika pořádnějších fotografů.

Abych ale nekončil tak negativně. Soutěž se určitě povedla. Počasí pořadatelé neovlivní, ale to ostatní ano. Přiznávám, že po loňských událostech jsem tak trochu s obavami očekával další vývoj ve varnsdorfském modelářském klubu. Obavy se ale rozplynuly – Mirek Procházka, coby nový vedoucí LMK Varnsdorf, se nám ve své funkci moc líbí. Už loni zorganizované soustředění mladých modelářů na Rané mělo vysokou úroveň a zadařilo se mu i dnes, při první velké soutěži volných modelů. Nutno také zdůraznit, že ostatní ho nenechali na holičkách. Měli jsme připraveny ze svých řad posily rozhodcovského sboru, ale varnsdorfští je vůbec nepotřebovali. Soutěžících bylo spousta a časoměřičů také. Navíc „výpočetní středisko“ přímo na letištní ploše průběžně zpracovávalo výsledky. Prostě vše šlo jako „po drátku“. Myslím, že všichni odjížděli domů spokojeni s tím, jak dnešní soutěž probíhala.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Přebor mládeže Libereckého kraje 2019

Tak a máme za sebou první krajský přebor. Tedy vlastně naši kluci. Na házedla byli připraveni dobře. V lednu a únoru absolvovali šest kol naší soutěže Nejsevernější házedlo. A dnes dokonce byli vybaveni každý dvěma novými modely Vlašťovka. Škoda jen, že foukal pouze slabý vítr, který modelům do vzduchu příliš nepomáhal. Ale po seřízení těchto nových strojů (přiznávám, že jsme letadla trochu natáhli), kluci startovali docela spolehlivě. Nepovedlo se pouze několik výhozů do levé zatáčky a pár nedohozených letů. Předpokládali jsme, že postupové limity visí příliš vysoko a tak jsme jako kritérium úspěšnosti zvolili celkový čas alespoň sto vteřin. Nakonec se to povedlo všem. Milan se dokonce přiblížil postupu na MČR na pouhé dvě vteřiny. My se těmto klukům věnujeme od loňského října, takže letošní sezónu jsme chtěli pojmout jako startovací – postavit s kluky několik modelů házedel, k tomu alespoň jednu „A trojku“ a naučit je s nimi létat. Doposud jsme „venku“ létali jen na okolních polích, kde hrozil maximálně incident s rozlíceným majitelem. Musíme proto zvládnout i pravidla chování na velkých letištích. Co se týče výkonů, Liberecký přebor nás docela navnadil. V rámci výcviku máme v plánu zúčastnit se ještě dvou dalších přeborů a tak jsme zvědavi, co se stane, až bude foukat trochu silnější vítr. Náš poslední junior aktivní v kategoriích házedel a větroňů, Honza, si létal vcelku samostatně. V interní soutěži s varnsdorfským házedlářem Mílou, majitelem určitě jednoho z nejsilnějších výhozů ve své věkové kategorii, dokonce zvítězil. Honzovi tentokrát vycházela podstatně lépe ta druhá část letu, totiž kluz.

A pak přišly na řadu větroně. To byla naše úplná premiéra. Nyní jsme naopak ocenili, že příliš nefouká. Kluci v podstatě zvládli jediný režim startu – vší silou vpřed. Na pořízených fotografiích to je jasně vidět – na pohled vzad a kontrolu letu vypuštěného modelu nezbývá čas. Větroně A3 jsou tak rychlá kategorie, že při ní vedoucí zvládne zařvat jediný povel – Pusť! Pak už jen čeká, jestli na druhém konci šňůry bylo slyšet. Naštěstí začínáme se školními modely GINO, které si nechají leccos líbit. Uvidíme, co bude, až trochu zafouká. Honzovi se v této kategorii nedařilo. Jeho éra se po zimě nějak divně zkroutila. Musíme se na ně v dílně v klidu podívat a doufat, že příště to bude lepší.

Přestože jsme žádného postupu nedosáhli, s oceněním se dostalo na všechny vilémovské modeláře. Vlastně úplně na všechny modeláře, což je vidět na společné fotografii pořízené bezprostředně po vyhlášení výsledků. Naši chlapci totiž ve svých kategoriích soutěžili téměř sami. Liberečtí se věnovali gumáčkům a větroňům F1H, zatímco modeláři z Kopidlna, kterými jsem naše kluky před závodem strašil, nepřijeli, protože se účastnili své vlastní soutěže. Už za týden, pokud počasí dovolí, se uskuteční Varnsdorfská jarní. To už bude jiné. Předpokládám, že se našim nejmladším modelářům dostaví o hodně více soupeřů než dnes.

Ještě k organizaci soutěže. Pořadatelům (hlavnímu pořadateli) se podařilo zajistit dostatek časoměřičů, tudíž jsme si mohli dovolit nebývalý luxus, kdy téměř každý let byl měřen dvěma časoměřiči. Na pochvalu počasí mi bylo vysvětleno, že přeci máme tam nahoře protekci. Takže díky Petře za organizaci, díky Pepo za počasí.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Josefovské létání 2019

Zatímco v pátek naši mladí modeláři docela úspěšně brnkali na nervy svých vedoucích, v sobotu jsme nabyli dojmu, že nám je přes noc někdo vyměnil. Kluci doposud soutěžili pouze dvakrát v naší tělocvičně, takže je děčínská hala svými rozměry možná i trochu ohromila. Chovali se naprosto způsobně a trénovali by až do úplného rozbití modelů. Zhruba po půl hodině jsme je donutili, aby své „ostré“ modely šetřili na vlastní závody a pokračovali v zalétávání modelů záložních. Což se povedlo. Chlapci odlétali soutěž velice hezky. Všichni se znovu zlepšili. Někteří o pár vteřin, jiní dost výrazně. Porazili nás dva zkušenější soupeři, ale my se srovnali od třetího do šestého místa.

O chvíli později dokončili svoji soutěž házedel také naši tři junioři a dva senioři. Moc to nešlo Jakubovi. To zbývající naši zástupci létali, až jsem se divil. Asi se nám všem přes zimu naše házedla zkroutila a naštěstí tím správným způsobem. Takže byly na světě další čtyři osobní rekordy. Během soutěže se opět ukázaly přednosti uhlíkových házedel. Nejvíce to bylo patrné při porovnání velice dynamických hodů Petra mladšího, který létal s opravdu „vymazleným“ modelem depronovým s tak trochu ležérním stylem hodů Michala s modelem uhlíkovým. Michal dosahoval sotva poloviční výšky, ale vše doháněl v druhé fázi letu krásným kluzem. Celkově byl Michal o zhruba pět vteřin lepší.

Po vyhlášení házedel jsme v hale zůstali a vystřihli si i s nováčky gumáčky A6. Michal s Honzou zjistili, že světelné panely opět velmi spolehlivě fungují jako lapače modelů a tak se rozhodli neničit svoje éra před mistrovstvím ČR, které se uskuteční, jak jsme se v průběhu soutěže dozvěděli, v této hale. Jakub s Petrem mladším naopak odlétali všech šest letů. Na nejlepší to nestačilo, na střed výsledkové listiny ano. A opět mile nás překvapili naši nejmenší. Čekal jsem masovou destrukci modelů již při natáčení nebo nasazování gumového svazku. Svazky sice vesele praskaly, modely ale držely. Ztráty jsme zaznamenali jen u tří modelů při jejich vyprošťování ze zmíněných světelných panelů a jedno slzičkami doprovázené ulomení ocasních ploch vítězného modelu o záda kolegy. Ale bylo to až po soutěži a jak pravil klubový přítel, p. Dlouhý z Karlových Varů, hlavní je zachránit vrtuli s ložiskem.

Při vyhlašování jsme s překvapením zjistili, že jsme v hale zůstali s ostatními oceněnými modeláři sami. Ostatní už byli na cestě domů. Takže jsme zhasli, narovnali éra do aut a vyrazili směrem k domovu. V Bad Schandau končil masopust. Museli jsme dávat pozor, aby nás něco netrefilo, případně, abychom někoho nepřejeli. Třeba toho „totálně upraveného“ námořníka, který se nám přimotal přímo pod kola. Ještě štěstí, že jsme se pouze plížili, protože na náměstí Bad Schandau je příkázaná třicetikilometrová rychlost. Pak už nás čekal jen výjezd od Labe, plošina s výhledy na Saské Švýcarsko a sjezd dolů ke státní hranici. Přestěhování transportních krabic do klubovny a jízda v hustém dešti domů. Někdo autem, někdo na kole.

Halové modely skončily opět v bezpečí přepravních krabic na skříních v naší dílně. Od příštího týdne nás totiž čeká série závodů „venkovních“ s celkem třemi krajskými přebory mládeže.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Halový ŽUCH 2019

Oproti Předsilvestrovskému polétání se nás sešlo o deset soutěžících méně. Chyběli někteří tradiční účastníci a tentokrát přednost jiným radovánkám dali úplně všichni junioři. Přesto jsme s průběhem soutěže spokojeni. Dosažené výkony byly minimálně srovnatelné s těmi prosincovými, spíš ale ještě lepší. Radost nám udělali naši nováčci, kteří se v házedlech opět o něco zlepšili. Uvidíme, co s nimi provede děčínská hala, kam bychom je chtěli letos poprvé přivézt. Během soutěže se nám dařilo přesně dodržovat časový harmonogram. Házedla byla hotova zhruba za hodinu, zpracování výsledků a jejich vyhlášení proběhlo během následujících třiceti minut. Letos nebyla žádná „kulturní vložka“, takže někteří házedláři využili této časové mezery k dolámání svých modelů. Pak už byl prostor pro gumáčky A6. I zde nám to hezky „odsejpalo“. Tři časoměřiči v pohodě zvládli občasný nával na startovišti. Podle plánu jsme dolétali v půl sedmé večer, kdy proběhlo závěrečné vyhlášení. Panu vedoucímu Blaschkovi se do rozdělování cen příliš nepleteme. A dobře děláme – Petr vykouzlil ceny pro úplně všechny mladší a starší žáky. My ostatní jen vypsali diplomy a vítězům potřásali rukou. Díky absentujícím juniorům zbyly diplomy i pro všechny dědky.

Co říci na závěr? Pozitiva byla, že opět jsme si všichni hezky zalétali. Chovali jsme se způsobně, takže i správce sportovní haly byl spokojen se stavem, ve které jsme mu ji předávali zpět. Ke kontrole svých ratolestí se dostavila řada rodičů a zaregistroval jsem i několik diváků. Na druhou stranu, nižší účast soutěžících a tím i menší fronty u baru zapříčinily, že Blaschkovi nejspíš celý následující týden měli k večeři párky. Doufejme, že příště to bude lepší.

Nejsevernější házedlo 2019 – zakončení

Připadám si jako zemědělec před žněmi. Také jako on s blížícím se termínem soutěže neustále kontroluji předpovědi počasí, starostlivě sleduji oblohu a na pohybujících se větvích stromů hodnotím sílu větru. Nejinak tomu bylo před posledním dvojkolem naší soutěže. Předpověď pro celou ČR nebyla nijak příznivá. Především byl hlášen silný vítr. Vyhlížel jsem ho už od čtvrtka. Tentokrát jsme ale měli štěstí. Severozápadnímu směru jsme vystaveni jako jedni z prvních a tak ten fukéř, hlášený pro páteční odpoledne a část soboty u nás proletěl v pátek brzy ráno. Projevil se několika strašidelnými poryvy, ale brzy ustal. Rychle se zatáhlo a na scéně se objevil další obávaný protivník – voda. V sobotu mělo pršet. Podle někoho hned od rána, jiní hlásili, že bychom to mohli stihnout. Moc příležitosti na odklady už nemáme a tak jsme všem modelářům ohlásili, že v sobotu to zkusíme.

Sraz byl jako obvykle na soukromém pozemku obyvatel malého statku, nacházejícího se hned vedle soutěžní plochy. Majitelé jsou tolerantní. Neberou vidle a ani na nás neštvou psy, přestože se tentokrát na jejich pozemek vtěsnalo snad sedm aut a jeden traktor. Díky rodičům jsme měli k dispozici dostatek časoměřičů a tak nám „šla práce rychle od ruky“. Nikdo neotálel, protože ty mraky byly opravdu plné vody. Vítr foukal velmi slabý. Malé děti by možná ocenily, kdyby jim při výhozu více pomáhal, s potěšením jsem ale sledoval, že naši nováčci už jej ani tolik nepotřebují. Během čtyř předchozích kol se o dost zlepšili. Totéž platí o varnsdorfských dětech, takže nedohozených pokusů a nebo dokonce hodů do země moc nebylo. Naopak naši starší modeláři byli rádi, že nemusí chodit tak daleko. Co do výkonů bych toto dvojkolo zařadil někam doprostřed. Je zajímavé, že z tohoto pohledu jako nejhorší bylo dvojkolo první, kdy foukal velmi sympatický vítr a po celou dobu soutěže svítilo sluníčko. Ale zpět k našemu strašáku. První kapky se objevily zhruba ve tři čtvrtě na jedenáct. To už se většina modelářů dávno přesunula do lipovské restaurace, kde jsme měli rezervovaný malý salónek. Na ploše se snažili poslední tři opozdilci. Skončili jsme o půl hodiny později, když už pršelo dost silně. V naší dílně jsme odložili éra, do auta naložili ceny a pospíchali za ostatními do Lipové. Většina dětí už zápolila se slíbenými hranolky, takže jsme měli dostatek času na zpracování výsledků a vypsání diplomů. Lubošovy krásné diplomy obdrželi úplně všichni účastníci Nejsevernějšího házedla. A dodrželi jsme i naši dlouholetou zásadu, že oceněni budou všichni mladší a starší žáci. Doufám, že se ceny líbily, protože byly opravdu bohaté. Však jsme také před vyhlášením poděkovali všem sponzorům, bez kterých bychom náš koníček v této podobě provozovat nemohli. Poděkování patří i rodičům, kteří pomáhali s měřením. Díky tomu se vedoucí mohli letos místo stopkám věnovat dětem i vlastnímu létání. Ještě jsme všem připomenuli, při jakých příležitostech se uvidíme příště a přistoupili k vlastnímu aktu vyhlášení. Mimochodem, venku v tu chvíli už lilo velmi vydatně. Po předání cen jsme ještě chvíli probírali modelářské záležitosti. Mimo jiné jsme hodnotili právě ukončené závody. Myslím, že přes rozpačitý úvod nakonec patřil tento, již dvacátý šestý ročník, mezi spíše bezproblémové. A pak jsme se začali rozjíždět do svých domovů. Nejsevernější házedlo 2019 už patří historii.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš