Druhý pokus o uspořádání této soutěže se kolegům z Varnsdorfu vydařil. Předpověď počasí dlouho dopředu slibovala, že tentokrát se závody určitě uskuteční. V sobotu 22. dubna se proto parkoviště Aeroklubu Česká Lípa zcela zaplnilo automobily letuchtivých modelářů a jejich doprovodu. I my jsme dorazili se dvěma vozy. Chyběl nám na poslední chvíli odvolaný Ivan trápící se doma s nachlazením, Milan, který usoudil, že nejlepší trénink se provádí doma na gauči a malá Aneta, která …… Důvod neznám, ale mám obavu, že se s Anetou už moc často vídat nebudeme. Takže v obou autech si lebedili oba kluci Havlíčkovi, Šimon Poliak a Nela Trantinová.

Letištní plocha byla stále silně podmáčená, takže samo vedení Aeroklubu nás ujistilo, že tuto sobotu z dráhy nevzlétne vůbec nic. Bude nám proto celá k dispozici. Ale vždycky musí nastat nějaká komplikace. Zatímco minule nám vítr zaháněl naše modely k nedalekému olšovému stromořadí, tentokrát jihovýchodní vítr neomylně unášel hlavně výkonnější modely házedel, P30 a F1H ke vzdálenému golfovému hřišti. Na ploše hřiště, případně i daleko za ním, nám přistála řada modelů. Což se nesetkalo s příznivým ohlasem některých golfistů. Chápeme jejich obavu. Ono dostat těžkým míčkem přímý zásah, by bylo velmi nebezpečné. Na druhou stranu přes hřiště jsme přecházeli se svolením tolerantnějších golfistů těsně za jejich zády, tedy v době, kdy zezadu nic přilétnout nemohlo. Samozřejmě se ale vyskytli jedinci silně protestující proti modelářským narušitelům, z čehož nakonec vznikla stížnost provozovatelů golfového hřiště řídícímu létání. Nechceme mít s vedením Aeroklubu žádné problémy, takže jsme alespoň my, Vilémováci, reagovali dobrovolným zkrácením letu. Časovače modelů F1H oba naši soutěžící nastavovali na jednu minutu. Tudíž až na dvě nebo tři výjimky jsou časy přesahující 60 vteřin vlastně maxa. V sobotu to totiž nosilo krásně. Škoda, Jirkovi to létalo moc dobře, takže si mohl vylepšit svůj osobní rekord. A pamětníci hodnotili, co bylo horší – zda vzrostlá kukuřice pěstovaná v bezprostřední blízkosti letiště v dobách socialistického plánování anebo nyní zmíněné golfové hřiště. To se podle všeho chystají provozovatelé oplotit. Oplocení určitě nevzniká kvůli nám, ale kvůli přemnožené divoké zvěři. Ale je to komplikace. Než hřiště oběhneme, model bude „v prachu“. Příště, abychom o pořádání soutěží konaných na tomto letišti rozhodovali nejenom podle předpovídaných srážek, síly větru, ale nově také podle jeho směru.

Teď k vlastní soutěži – zahájili jsme ji v kategorii házedel a vystřelovadel. V házedlech se nám příliš nedařilo. Ještě štěstí, že toto nebyly nominační závody na MČR mládeže. Ani jeden z mladších a starších žáků by se nekvalifikoval. Osobnímu rekordu se naopak přiblížil junior Víťa Havlíček. A nebýt dvou nepovedených startů, poprvé by se dostal přes čtyřstovku. Náladu mi děti spravily ve větroních A3. Minule ze stromu shazovaná A3 Víti sice chvíli stávkovala, ale nakonec si na novou směrovku zvykla, takže závěr této kategorie byl již v pohodě. To jeho bratr Jirka létal zcela bez problémů a hranici svého maxima posunul znovu blíže k 300 vteřinám. Nela zkoušela nový model a moc se jí nedařilo. Budeme se muset podívat v klidu na seřízení. Křídlo zděděné po svém bratrovi asi bude notně pokroucené. Všichni jmenovaní provozovali model Pionýr Vaška Jiránka. Hezky létal i model Fanóšek od Františka Doupovce, který si postavil Šimon Poliak. A pokud bude Šimon pilně trénovat, třeba na modelářském táboru na Rané, bude i on patřit k adeptům na splnění výkonnostního limitu.

Pro vysvětlení udávám, že jsme se s kolegy vedoucími rozhodli stanovit pro všechny provozované kategorie kritéria, která budou výrazně přísnější jak limity potřebné pro kvalifikaci na MČR. Například pro kategorii A3 to bude 300 vteřin. A kdo tyto limity splní, bude odměněn – diplomem, malým dárkem a uvedením „do síně slávy“, což je vlastně náš prastarý klubový žebříček. Zdá se, že tato motivace u dětí zabrala. V České Lípě byli blízko zápisu házedlář Víťa a v kategorii A3 jeho bratr Jiří. Ještě tomu ale něco chybělo. Další šance budou mít naši svěřenci při Mladoboleslavské jarní.

Naši zpáteční cestu domů komplikovanou cyklistickým závodem v Krásné Lípě komentovat netřeba.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš

Druhým přeborem mládeže, kterého jsme se letos zúčastnili, byl ten náš, Ústecký. K odjezdu se tentokrát dostavili všichni, kteří měli zájem probojovat se na mistrovství České republiky (tedy pokud nějaké letos bude). To znamená oba Škodováci, pro které to byly letos jediné přebory a Šimon, kterému se u Středočechů vinou úplného bezvětří nevydařila házedla. A potěšilo nás, že do aut se vtěsnali i ti, kteří již měli postupové limity splněny. Což oceňujeme, protože každý soutěžní let je pro modeláře přínosem. Vypůjčím si tvrzení Vladimíra Menšíka a potvrzuji, že „jeden soutěžní start je lepší, než půlhodinové kreslení obrázků na tabuli v modelářské dílně.

Ale byly to nervy. Opět kvůli počasí. Ošklivé předpovědi z počátku týdne se sice postupně mírnily, ale ještě v den konání se meteorologové nemohli shodnout. Zatímco jedni předpovídali sucho, druzí strašili mírným celodenním mrholením. Jen tu zimu hlásili všichni. Naštěstí pravdu měli ti první. Sice jsme se ráno při přebírání dítěte s jednou maminkou shodli, že jsme blázni, neboť právě drobně pršelo, ale ten den to byly poslední kapky, které nás potkaly. Již kousek za Šluknovem se obloha začala protrhávat. Cestou na jih se situace dále zlepšovala. Na letišti v České Lípě bylo poměrně chladno, vítr v nárazech do zhruba 5 – 6 m/s, na obloze dramatické mraky (v Lužických horách na obzoru určitě pršelo), ale zde se to obešlo bez jediné kapky. Celé letiště jsme tentokrát měli pro sebe. Pod nohami nám čvachtala promoklá zem, takže velcí piloti nechali svá éra v hangárech. Jen ten směr větru byl nepříjemný – foukalo přímo na nedaleké olšové stromořadí. Však jsme sundávali jedno házedlo, což šlo poměrně snadno a jednu „á trojku“, která nám dala zabrat. Trvalo téměř dvě hodiny, než jsme ji pomocí na sebe navázaných tyčí z té obrovské výšky sundali. Škody – jeden ztracený „házecí pytlík“, zničená směrovka a potrhaný potah. Ale model je doma a při nejbližší schůzce začneme s jeho opravou. Naštěstí to byl Víťův poslední let.

Dosaženým výkonům nemám moc co vytknout. Mladší žák Šimon naprosto v pohodě splnil limit v házedlech a i větroně A3, kde již „měl hotovo“ z Kladna, odlétal spolehlivě. Škodováci zalétali dobře házedla. Konec konců, vždyť jsou to chlapi jako hora. Spíš jsem jim radil, ať nevybírají příliš termické počasí kvůli nebezpečí úletu vrženého házedla. Víťa zalétal velmi hezky také větroně. Mám pocit, že nejlépe ze všech kluků ví, co s modelem dělat při vleku. Milan mohl mít v těch větroních přeci jenom trochu lepší výsledek. Jeho Pionýr létá dobře, tak to byla možná smůla, možná nedostatek tréninku. Starší žáci Jirka s Ivanem, kteří do České Lípy dorazili si jen trochu potrénovat, uspořádali pro sebe malou klubovou soutěž v obou kategoriích. V házedlech byl lepší Ivan, Jirka naopak o několik vteřin ve větroních A3. Takovou soutěživost rádi podporujeme. Jirka si navíc zkusil ještě kategorii F1H, ale po třetím letu raději skončil. Časy byly sice zkráceny na 90 vteřin, ale jedna cesta k lesu pod Špičákem mu stačila.

S ohledem na popisované dobývání modelu A3, jsme domů odjížděli až v půl páté. Všichni notně unaveni, ale také velmi spokojeni. Nezmokli jsme, limity jsme splnili na 100% a ještě si odzkoušeli solidaritu ostatních vedoucích. Tolik pomocníků jsme měli. Jmenovitě děkujeme ještě jednou Honzovi Štohanzlovi a Petru Budaiovi, kteří vyměnili odjezd do tepla domova za lomcování se vzrostlou olší. Budeme se muset nějak revanšovat. Domů jsme dorazili před šestou. Cestou domů jsme nejprve předali mikulášovické děti, pak vyložili v dílně přepravní krabice s modely a nakonec odvezli „Karlíňáka“ Ivana až domů k vrátkům. A jako obvykle jsme hned začali studovat počasí na příští víkendy. Následující sobotu podnikneme další pokus o ukončení našeho Nejsevernějšího házedla. Pak následuje jednou odložená Varnsdorfská jarní a nakonec Mladoboleslavská jarní, kterou strachování z mizerného počasí teprve čeká. Ale všichni věříme, že se počasí konečně umoudří a my tyto soutěže odlétáme v klidu a pohodě.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš

Ještě štěstí, že se halové soutěže konají pod střechou. Mít na tuto sobotu naplánovánu nějakou soutěž „venkovní“, opět bychom byli nuceni ji odložit. Už je to počasí otravné – znovu lilo a foukalo celý víkend.

Do Děčína jsme vyrazili ve dvou vozech. Do aut jsme vedle řidičů a třetího vedoucího vtěsnali tři děti, jednoho juniora a spoustu vybavení. Vesměs se jednalo o zkušené, samostatné modeláře. Takže si zalétal i náš nejmladší pan vedoucí. V házedlech (F1N) se mezi mladšími a staršími žáky naši modeláři určitě neztratili. I když mezi soupeři jsme zaregistrovali velký pokrok. Zvláště nás zaujal malý Ruda Beneš vedený svým otcem. Ještě v únoru na varnsdorfské soutěži měl problémy vyhodit svůj model tak, aby přešel do kluzu. A nyní tam „práskal“ jeden vydařený let za druhým. Ale nejsme nepřející – v rámci dobrých vztahů jsme Rudlovi zapůjčili náš polystyrenový model s trojúhelníčkem na trupu coby opěrkou pro prst, se kterým po skončení soutěže předvedl další řadu vydařených hodů. Mezi našimi kluky panuje velká soutěživost. Teď tedy musí chlapci počítat i s dalšími soupeři.

To mezi juniory našel náš Víťa již poněkolikáté přemožitele. Chápu, že když se netrénuje, nejsou ani výkony. Úplná bída to nebyla, ale Víťu ne poprvé porazil i jeho mladší bratr Jiří. Víťa to prý Jirkovi vrátí při venkovních soutěžích. Mezi seniory je patrné neustálé zlepšování soutěžících. Pryč jsou doby, kdy se na stupních vítězů umístili tři „stovteřinoví“ modeláři a zbytek se na ně díval zdola z uctivé vzdálenosti. Tedy ti tři „sto a vícevteřinoví“ modeláři tam jsou stále, ale spousta dalších se jim neustále přibližuje. Včetně našeho pana vedoucího. Šesté místo a především dosažený výkon jsou hezké.

V gumáčkách pan vedoucí nesoutěží. Soustředí se na neustálé navazování přetržených svazků a lepení poškozených modelů A6. Kdyby při letu nebo při neopatrném uvolňování modelů uvízlých na konstrukci haly. Je to velká škoda, ale on se někdy ten model poškodí i cestou na start. Kluci na to musí dávat větší pozor – je to jen zbytečné zatěžování letadel lepidlem. Mezi dětmi tuto kategorii moc modelářů neprovozuje. Takže jsme soutěžili spíše mezi sebou a s varnsdorfskými. Medaile byly a i na juniora Víťu něco zbylo. My ale pro hodnocení výkonnosti máme jiné kritérium – nekoukáme na velezkušené seniory a jejich časy kolem šesti minut. Pro nás je úspěchem let delší jak minuty tři. A těch tuto sobotu pár bylo. Jen bych rád někdy v blízké budoucnosti tuto hranici úspěšnosti posunul ke čtyřem minutám. Kdysi jsme tak už létali.

Pak už to bylo podle obvyklého scénáře – po převzetí diplomů jsme se sbalili, naložili oba automobily a za velmi silného deště vyrazili směrem na Vilémov.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš

Na tuto soutěž si myslíme každý rok. Jak již bylo řečeno dříve, vyhovuje nám soutěžní plocha i pořadatelé. Letos nastaly velké komplikace v podobě jednoho odkladu a následného přesunu soutěže z Panenského Týnce na letiště Aeroklubu Kladno ve Velké Dobré. Tyto změny, ani studium pro nás neznámé plochy pomocí leteckých map, které provedl pan ekonomický vedoucí, nás nezviklaly. Byť to odhadl velmi správně. Přítomní modeláři, kteří tuto plochu často využívají, nás poučili o jejích zvláštnostech. Především o potížích, které nastanou, pokud fouká silnější vítr směrem k blízké obci Velká Dobrá. Anebo na nedaleký les. Ale my měli tentokrát velké štěstí. Vyplnila se předpověď počasí, takže foukalo jen velmi slabě anebo dokonce vůbec. Těch pár kapek deště v závěru soutěže nám celkový dojem nezkazilo.

My jsme v sobotu dorazili do Kladna v dost okleštěné sestavě. Chyběla obě děvčata a protože se jednalo o závody nedělní, také oba Škodováci, kteří se v době vyhlašování výsledků soutěže již přesouvali do Mladé Boleslavi. Na druhou stranu Jirka, Ivan i Šimon jsou poměrně samostatní, takže jsme se o ně starali „jen tak standardně“. Další důvod, proč jsme si tyto závody s kolegou Petrem užili. Nebudu zastírat, na tento přebor jsme si přijeli hlavně pro splnění limitů pro účast na MČR mládeže. Tedy pokud vůbec nějaké mistrovství letos bude. Slabý vítr dělal problémy i našim zdatným házedlářům. Jirka je nejzkušenější a i když umí létat podstatně lépe, limit si v pohodě pohlídal. Jako samozřejmost jsme postup očekávali i od Ivana. Ivan nás ale hodně napínal a limit si zajistil až posledním, konečně vydařeným letem. On nám takové „nervy“ nepřichystal poprvé. Mám pocit, že totéž se mu podařilo loni v kategorii A3 – ani vteřinu navíc. Mladší žák Šimon by na těch 150 vteřin dosáhl také, bohužel asi podlehl nervozitě. Nevadí, zkusí to v České Lípě na přeborech Ústeckého kraje znovu. Svaly i éra na to má. Pro pořádek – kluci létali s modely Womera a Vlaštovka. Vlaštovku, v různých velikostech podle fyzické zdatnosti modeláře, provozujeme snad od začátku vzniku našeho klubu.

V kategorii A3 jsme soutěžili sami. Tady si kluci svoje role prohodili – zatímco Ivan od prvního letu směřoval bezpečně k vítězství a splněnému limitu, Jirka nás chvíli nechával v nejistotě. Ale nakonec z toho byla pro nás typická dvoustovka. Pro úplnost uvádím, že se tak stalo pomocí modelu Pionýr, kamaráda Vaška Jiránka. Šimon dosud létal s modely Gino. Což by v podmínkách dnešního téměř bezvětří byla katastrofa. Naštěstí včas dokončil výkonnější model Fanóšek kolegy Františka Doupovce. Zalétávání se zpočátku moc nedařilo a ani první dva lety za moc nestály. Pak si ale Šimon na Fanóška a nadhazovač Petr na specifický způsob startu Šimona zvykli a byly z toho poslední tři velice pěkné lety. Fanóšek, alespoň v tomto povětří, létal stejně dobře jako Pionýr. Dokonce z toho byl, možná trochu nečekaný, postup. No a protože do konce soutěže zbývala ještě hodina a půl, „vystřihnul“ si Jirka třetí kategorii a to F1H. Model má zalétaný, takže vše šlo jako po drátku. Drobné korektury, především vleku, jsme dělali během soutěžních letů. Model Tonda (na památku Tondy Tvarůžky zkonstruoval a pojmenoval kamarád Petr Budai). Jirka, díky dosaženým časům, mohl po čtvrtém letu soutěž ukončit. Ale Jirka je sportovec a ač celý od bláta z nedalekého pole, tuto kategorii odlétal celou. Škoda pátého letu – vlek i výstřel do zatáčky pěkný, jen při následujícím kluzu byl ten vzduch nějaký řídký. Dole jsme byli za minutu a proto si na překonání pětistovky budeme muset ještě chvíli počkat.

A protože jsme toho měli stále málo, svoji novou F1H si vybalil i pan vedoucí. Také by splnil limit.

Nakonec jsme si převzali od pořadatelů ocenění, rozloučili jsme se s nimi a pelášili domů. Čekala nás téměř tříhodinová cesta. Již ráno jsme v autě litovali, že máme všude strašně daleko. Ale co bychom pro ta naše robátka neudělali. A tak zatímco většina místních soutěžících již doma proháněla počítače, či provozovala „gaučink“, my hledali nejkratší cestu domů. Ale protože v autě pana vedoucího je povoleno jíst, pít, hlasitě hovořit a smát se, byla to cesta vcelku příjemná. Jen ta hromádka bahna z pole u Velké Dobré, co po dětech v autě zbyla, pana vedoucího trochu rozesmutněla.

Tak schválně – touto soutěží se vše konečně obrátilo anebo nás čeká následující víkend další odklad, tentokrát Varnsdorfské jarní? Týdenní předpověď nebyla nijak příznivá a obávali se jí i místní modeláři, kteří pořádají své soutěže dokonce v obou víkendových dnech. Uvidíme.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš

Oproti Předvánočnímu polétání se nás sešel zhruba dvojnásobek. Vedle „místních“ modelářů ze Šluknovského výběžku dorazili i naši „věrní“ z Karlovarského a zbytku Ústeckého kraje. Škoda, že doma zůstala část dětí, pro které především tyto závody pořádáme. Účast jako obvykle zachránili senioři.

V házedlech závodilo celkem 23 modelářů. Úroveň soutěže se neustále zvyšuje. Spousta hodů a to v provedení nejenom seniorů, byla až pod střechu vilémovské sportovní haly. Je s podivem, jak se především „diskaři“ umně proplétali mezi svorníky haly. Děti byly odměněny všechny. Pro vítěze zajistili pořadatelé inovaci – skleněné medaile. A ti mimo stupně vítězů obdrželi alespoň diplom – omalovánku a něco sladkého na zub. Mezi třemi nejlepšími seniory se objevila dvě tradiční jména a jeden nováček. Jemný mechanik Tomáš Beneš, který se mezi modeláře vrací po určité odmlce i se svým malým synkem. Mimochodem, skleněné medaile se prý moc líbily.

Gumáčkářů soutěžilo celkem dvanáct. Opět převládali senioři. My jsme přestali děti do této kategorie nutit. V polovině závodů proto odjeli domů nemocní Škodováci a nenápadně se vytratila i obě naše děvčata. Zůstaly dvě naše naděje – Šimon a Jirka Havlíček Mikulášovický. Také dobře. Kluci pracují samostatně, takže zalétat v klidu si mohl i pan vedoucí. Zatímco házedlářům svorníky příliš nevadily, na gumáčky působily jako magnet. Opakovaných letů z důvodu zavěšení modelu na tyto výztuhy bylo až moc. Majitelé modelů se řádně pocvičili v uvolňování svých strojů. A také jsme zaregistrovali nový trend. Po vzoru Pepy Kubeše se všichni varnsdorfští senioři snažili pomocí uhlíkových tyčí řídit své modely. Dlužno poznamenat, že Pepa to zatím umí nejlépe. Ale varnsdorfští jsou šikovní, časem to jistě zvládnou také. My toto zatím praktikovat nebudeme – létáme podle hesla „ono to nějak dopadne“. Tuto sobotu to sice často dopadlo špatně, přesto si neumím představit, že by desetiletý kluk zvládl tak složitou činnost. Až kluci dorostou a zesílí, třeba se do toho pustíme také.

Se sportovní úrovní naší soutěže jsme spokojeni. Vítězové se v házedlech dostali přes sto vteřin, zatímco celkové výsledky spousty dalších modelářů se pohybovaly kolem devadesátky. Na naši malou halu to jsou moc hezké výkony. Nás osobně těší, že se k té devadesátce pomalu blíží i někteří naši žáci. V gumáčcích je rozdíl mezi elitou a potěrem přeci jenom větší. Doufám, že kluci vedle obsluhy svých modelů stihli také pozorovat, jak létá česká gumáčkářská špička.

Po vyhlášení výsledků následovalo velké stěhování modelů a veškerého vybavení zpět do přistavených automobilů a následně do dílny. Máme toho požehnaně. Opravdu v poklusu jsme zvládli jeden malý přípitek na úspěchy ve zbytku letošní sezóny a spěchali domů. Pochválil jsem sportovní úroveň soutěže, musím se zmínit i o té společenské. U baru vedeného paní Blaschkovou bylo neustále plno. Ochutnávaly se nejenom dostupné laskominy, v hloučcích se i vedly diskuze na různá témata. Probralo se toho spousta, jen fotbal a politika zůstaly před halou. Zásluhy provozovatelů dobře fungujícího baru byly umocněny tím, že celý následující týden měli Blaschkovi k večeři neprodané párky a utopence, zatímco Petr si do práce musel brát na svačinu dětská pitíčka. Musíme se příště více snažit, ať toho zbyde co nejméně.

Loučení bylo vřelé, byť se spoustou soutěžících se potkáme znovu hned následující sobotu, kdy snad konečně dolétáme závěrečné dvojkolo našeho Nejsevernějšího házedla.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov

Z. Hykš

Druhé dvojkolo jsme zvládli s týdenním odkladem. Před týdnem slibovala dlouhodobá předpověď pěkné počasí, což se ovšem s blížící se sobotou postupně zhoršovalo až do regulérního vichru. Foukalo tak, že i mikulášovický Luboš, velký fanda pro létání téměř za každého počasí, tentokrát uznal, že dnes to opravdu nepůjde. To o týden později pondělní předpověď zatažené oblohy, mírného mrazu a slabého větru, vydržela až do víkendu. Bylo docela hezky, snad jen trochu sluníčka chybělo. Zřejmě i proto se nás tentokrát na poli v Mikulkách sešlo jen třináct. Od nás chyběli dva tradiční hříšníci a bohužel i nemocní Šimon s druhým Jirkou. To časoměřiči dorazili v plném počtu a tak jsme se nezdržovali. V půl  dvanácté bylo hotovo.

Směr větru byl trochu netradiční. Mírně foukalo ve směru od Vilémova, takže jsme se přesunuli na druhý konec naší soutěžní plochy. Na místo, odkud jsme startovali v dlouhé historii této soutěže snad jen jednou. I tuto sobotu proudění vzduchu trochu rozbíjely stromy, tentokrát na vilémovsko-mikulášovickém pomezí. Přesto jsme se dočkali spousty hezkých letů. I několik maximálních časů se vyskytlo. Výsledky některých modelářů se určitě budou započítávat do celkového pořadí. A kromě turbulence jsme bojovali ještě s jedním strašákem. Místečko k létání je pěkné, jen kdyby nebylo těch všudypřítomných drátů. Ať již drátů elektrického vedení nebo zbytků elektrických ohradníků. Kontaktů letícího modelu s nimi bylo tentokrát až moc. Zvláštního ocenění se dožadoval varnsdorfský náčelník, který během jediného letu zvládnul trefit dráty elektrického vedení a následně i samotný sloup. Ale umlčeli jsme jej (smyšlenou) zprávou, že ve Vilémově právě „přestal jít proud“. Chvíli před koncem soutěže, kdy létali již jen dva nebo tři opozdilci, nudící se časoměřiči zkoušeli alespoň pro nás nový typ determalizátoru na tzv. vystřelovadlech. Konkrétně závaží na pružném drátku, které se po přehoření doutnáku vykloní směrem ke koncovému oblouku levé poloviny křídla. Což způsobí, že model spadne na zem v ostré spirále. Tak jim přejeme, nechť to funguje spolehlivě i na soutěžích. My s dětmi asi zůstaneme u tradičního provedení vystřelovadel bez determalizátoru.

Všechny soutěžící jsme ještě jednou upozornili na to, že třetí dvojkolo a tedy i závěr našeho Nejsevernějšího házedla, by se mělo uskutečnit následující týden, tj. v sobotu 4. února. Doufejme, že nás nezradí počasí a my nejenom v klidu dolétáme, ale se i sejdeme v salónku lipovské restaurace, kde posledních několik let provádíme důstojné zakončení soutěže. Tj. vyhlášení celkových výsledků spojené s hranolky pro děti, něčím ostřejším pro neřidiče a něčím nealkoholickým pro ty, co mají smůlu a jsou majiteli řidičských průkazů.

Výsledková listina třetího kola ZDE!

Výsledková listina čtvrtého kola ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš