Mistrovství ČR halových modelů 2019

Zhruba po dvou vynechaných ročnících jsme se opět zúčastnili této vrcholné akce halových modelářů. Dvouletou přestávku způsobila změna organizace této soutěže, po novu rozložené do celého víkendu. Což nám ne zcela vyhovuje. Proto, když se poslední dvě mistrovství uskutečnila v daleké Plzni, na základě demokratického hlasování vedoucích a našich juniorů jsme rozhodli, že nikam nepojedeme. Prosím, neberte to jako nějakou stížnost, ale jen jako pouhé konstatování. Naopak, musíme uznat, že při dvoudenní soutěži je na všechno dost času, takže vše se odbývá v klidu a pohodě. No ale protože letošní mistrovství se konalo v našem okresním městě, nebylo co řešit. Vyhlášený kouzelník s jazykem českým, Luděk Nekuda by pravil: „Děčín je coby kamenem dohodil, pokud tedy dohodíte asi tak čtyřicet kilometrů“. Dlouho dopředu bylo dohodnuto – v sobotu ráno vyrazíme tak, abychom stihli otevření haly, v klidu si zatrénujeme, absolvujeme soutěž a večer se vrátíme domů. A v neděli nanovo. Sobotní, házedlářské části, jsme se zúčastnili téměř všichni. Chyběl pouze Jakub Smělík finišující v prvním ročníku elektrotechnické průmyslovky. V neděli to bylo o dost chudší. Omluvili se všichni naši junioři, kteří po nedělním obědě zamířili do svých internátů za školními povinnostmi. Doma zůstali také oba starší vedoucí, kteří za pomoci rodinných příslušníků a klubových přátel pomáhali při organizaci vilémovského dětského dne. Škoda, že doma zůstala i spousta modelářů z ostatních klubů, o kterých přitom víme, že halové kategorie létají velmi zdatně. Hlavně gumáčkáři by v neděli ocenili opatření zrealizovaná Víťou Privarou, který proslulé děčínské lapače modelů (světelné panely rozmístěné v několika řadách po celém stropu) opatřil perlinkovou zábranou, díky které se létání s těmito modely stalo daleko bezpečnější. Což jsme ocenili v sobotu ihned po vstupu do haly. Věděli jsme o tom předem, ale přesto nás výsledek ohromil. Škoda, mezi ostatními se to asi dostatečně nerozkřiklo. Tak snad příště. V každém případě Víťa zaslouží velkou pochvalu.

Teď už k vlastní soutěži. V sobotu jsme dosáhli velkého úspěchu s halovými házedly. Náš junior Honza Weisgerber se v absolutním pořadí vtěsnal na stupně vítězů mezi několikanásobné mistry Jirku Tůmu a Jirku Schieferdeckera. Po poměrně fousatém titulu Luďka Třešňáka ve „venkovních“ házedlech to je teprve druhá mistrovská medaile mezi seniory. Úspěch umocněný pátým místem Petra Blaschky mladšího, děleným desátým místem dalšího juniora, Michala Jiřince a dvanáctým místem Blaschky Petra staršího. A opět musím pochválit pořadatele, kteří vyhlásili nejenom absolutní vítěze, ale také nejlepší mladší a starší žáky a také juniory. Zvláště u žáčků to je skvělý počin, protože v házedlech je jejich věkový a hmotnostní rozdíl ve srovnání se seniory obzvláště velkým hendikepem. A byly i ceny a diplomy. Vím, že hlavně diplom (a což teprve pohár), je mezi dětmi obzvláště ceněný.

Jak jsem se již zmínil, v neděli do děčínské sportovní haly dorazili jen čtyři naši žáci, doprovázení vedoucím Petrem Blaschkou starším a dvěma rodiči. Kluci se samozřejmě nemohou s těmi nejlepšími seniory měřit. Na to se jedná o příliš precizní kategorii. V absolutním pořadí jsme obsadili úplný konec výsledkové listiny, při vyhlašování nejlepších mladších a starších žáků se naopak dostalo na všechny. Nedostavili se totiž žádní soupeři. Já ale nechci snižovat výkony našich svěřenců. Při schůzkách pilně pracují, na soutěže se velice těší a dosahují při nich i docela hezkých výsledků. Konkrétně v kategorii A6 považuji u dětí každý let delší jak tři minuty za zdařilý, a to se v neděli téměř vždy podařilo. Jediné, co neumíme ovlivnit, je účast našich soupeřů.

Ještě musím vyřídit jednu záležitost. Slíbil jsem Michalovi, že si do něj na našich stránkách rýpnu. Michal na fotografii z vyhlášení házedlářů – juniorů chybí. Nějak špatně si spočítal výsledky, usoudil, že oceněn nebude a vyrazil do blízkého supermarketu „nakupovat ve slevě“. Chvíli jsme na něj čekali, pan vedoucí prošel všechny možné i nemožné kouty sportovní haly a pak cenu převzal za něj. Michal dorazil dlouho po vyhlášení. Na naší společné fotografii ještě dojíždí zmrzlinový kornout.

Nyní při nejbližší schůzce opravíme při soutěži poškozené modely a pak je na dlouho zakonzervujeme. Vrátíme se k nim až na podzim, po skončení „venkovní“ části sezóny. V prosinci máme naplánovány dvě řadové soutěže, na přelomu zimy a jara další dvě a potom možná opět MČR. Uvidíme.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Mladoboleslavská jarní 2019

Tuto soutěž si ordinujeme „za odměnu“ po předchozím, půlročním snažení. Letos nás sice trochu zlobil vítr, ale i tak jsme z Mladé Boleslavi odjížděli spokojeni. Zalétali jsme si, nezmokli jsme, něco málo jsme vyhráli, s kolegy ze vzdálených klubů si popovídali, muzeum viděli.

S ohledem na vývoj počasí, které tentokrát rosničkáři trefili docela přesně, jsme zkusili obrácenou taktiku – nejprve absolvovat větroně A3 a teprve pak, v sílícím větru, zvládnout házedla. Přesto jsme se, především ve větroních, řádně zapotili. Naše splácané, po předchozích haváriích opravované modely, nešlo ve větru dobře zalétat. A když připočtu fakt, že kluci poprvé létali v tak obtížných podmínkách, bylo při vlekání o zábavu postaráno. Nárazů do země, v lepším případě na poslední chvíli vypuštěných modelů, byla spousta. Milan dokonce vyvrátil dvě tvrzení, která se u nás v klubu tradovala – totiž, že žádné Gino neuletí a žádné Gino nelze při vleku rozbít. Jeden jeho model totiž skončil kdesi za Jizerou, druhému při startu přelomil křídlo. I tak jsem moc rád, že k tomu došlo. Kluci se vrátili z oblaků zpět na zem. Čeká je ještě spousta letů, než vlekání alespoň trochu zvládnou.

„Po nezbytném posilnění jsme vyrazili na házedla. Funělo již velmi zdatně, takže jsme se pokoušeli házet své modely do kratičkých pauz, kdy se vítr na malou chvíli trochu uklidnil. I to ale byl při dlouhém rozběhu některých z našich svěřenců docela problém. Skousnul jsem to a přežil jsem i spoustu hodů do levé zatáčky, které díky větru tentokrát nekončily hloubkovým letem, ale rovnou nárazem do země. Přesto jsem byl spokojen. Na rozdíl od malých větroňů, kde jsme podle očekávání obsadili poslední místa a spíše nás překvapily obzvláště mizerné časy, jsme se v házedlech umístili v horní polovině výsledkové listiny. Dobře jsme se popasovali se svými soupeři stejné věkové kategorie. Juniora Mílu za soupeře nepovažuji. Před žáky má náskok několika let a spousty kilogramů. Všechny nás svým mimořádným švihem opakovaně přesvědčuje o tom, že by od minuty mohl na jatkách „pěstí zabíjet bejky“. U našich kluků je vidět sice malý, ale přesto trvalý posun vpřed. Určitě na to má vliv i přehazovaná s tenisovým míčkem, kterou pravidelně zařazujeme před páteční modelářskou schůzkou. Už ani vesnické děti totiž neumí házet kamením či sněhovými koulemi. A když k tomu do budoucna přidáme ještě pár desítek, či lépe stovek tréninkových hodů, určitě nám z nich vyrostou dobří házedláři (a doufám, že i vlekaři).

Po skončení soutěže jsme si před vyhlášením výsledků v baru leteckého muzea Metoděje Vlacha dali malé občerstvení a popovídali si s kolegy z ostatních klubů. Stihli jsme i prohlídku muzea, kam nás pořadatelé pozvali. Vystavené exponáty jsme ocenili hlavně my, dospělí. Kluci asi nejvýše hodnotili skluzavku a let v trenažeru nad Prahou. Obdivuji nervy zaměstnance muzea, který zde měl službu.

První polovinu letošní soutěžní sezóny zakončíme v červnu v děčínské tenisové hale při mistrovství České republiky. Doufám, že tentokrát naše řady posílí i junioři, kteří mají ze studijních důvodů z venkovních soutěží omluvenku. Ocením, když do Děčína dorazíme se všemi aktivně létajícími členy našeho klubu.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Přebor mládeže Ústeckého kraje 2019

V týdnu se silně ochladilo, takže ještě v pátek odpoledne jsme učinili opatrný dotaz u pořadatelů, zda se vůbec bude létat. Odpověď byla trochu udivená: „že zrovna vy se ptáte – na zimu se připravíme tím, že se více nabalíme, vítr, byť bude foukat přímo na stromořadí, budeme ignorovat a když budeme mít štěstí, vyhne se nám i ten předpovídaný déšť“. Pravda je taková, že déšť se nám naštěstí úplně vyhnul, vítr foukal přesně předpovězeným směrem, byl ale trochu slabší, takže speciálně vilémovští sklepávali pouze dva modely a já, jako obvykle, byť řádně oblečen, jsem nastydnul.

Co naši? Vyrazili jsme se čtyřmi žáky. Dvěma mladšími, dvěma staršími. Junior Honza tentokrát zůstal doma. Na náš vkus jsme v házedlech opět absolvovali spoustu hodů nad hlavu a nebo do levé zatáčky. Však nám tentokrát varnsdorfští řádně napráskali. Doufám, že chlapci alespoň na týden vyrazí na modelářské soustředění na Rané, kde si správné výhozy mohou trénovat od rána až do večera. Ve větroních A3 se s oceněním dostalo na všechny naše modeláře, protože se nedostavil žádný soupeř. Víťa létal opět docela hezky a opět jej přelétal bratr Jiří. U Milana s Mírou jsme řešili problémy se seřízením jejich modelů. Opět budeme mít v dílně co opravovat. Seřízení modelů se posléze zdařilo, bohužel však až na konci soutěže. Před rozebráním a uložením modelů do přepravní krabice s nimi absolvoval cvičný let pan vedoucí tak, aby dokumentoval, že skutečně pěkně létají.

Soutěže se tentokrát zúčastnili pouze modeláři z Varnsdorfu a Vilémova. Přespolní se nedostavili, protože prý již mají splněno. Výsledky se zpracovávaly během soutěže, takže nahoře u baru se vypisovaly pouze diplomy. Žehlení našeho minulého průšvihu se nekonalo, protože paní na baru onemocněla a měla zavřeno. A opět varnsdorfští dodali spoustu časoměřičů, díky nimž měl letošní přebor rychlý spád.

Po vyhlášení výsledků přeboru jsme tentokrát nezamířili domů, ale na nedalekou rozhlednu „Na Stráži“ s hezkými výhledy na Lužické hory a České středohoří. Takže domů se dorazilo zhruba o hodinu a půl později. Nyní máme trochu času na zahojení šrámů a přípravu na příští soutěž v Mladé Boleslavi. Jednak kluci konečně ochutnají opravdickou konkurenci v kategorii A3 a také proto, že jarní polovinu soutěží modelů volné kategorie chceme stylově zakončit v Muzeu Metoděje Vlacha.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Varnsdorfská jarní 2019

Varnsdorfskou jarní jsme pojali jako vítanou příležitost zatrénovat si před blížícím se přeborem mládeže Ústeckého kraje. No a páni vedoucí si, po splnění povinností u našich nejmladších, zkusili házedla a po téměř šesti měsících také kategorii A3. Vítr v České Lípě foukal o trochu silněji než před týdnem, což žáci ocenili v házedlech, ovšem ve větroních jsme museli být daleko pozornější. S výsledky jsme byli vcelku spokojeni, byť s výhradami. Bylo vidět, že házedláři nemají ještě své modely pevně v ruce. Na náš vkus jsme viděli spoustu hodů doleva, což zvláště modely seřízené do ostřejší levé zatáčky neodpouštějí. A větroně kategorie A3, to byla zvláštní kapitola. Vedoucí byli celí ochraptělí z brždění svých svěřenců. To se jim stejně příliš nedařilo. Však také bylo při následující modelářské schůzce co opravovat. Byť první výjimky se prý našly. Já sledoval spíše modely než jejich majitele, takže vím jen z doslechu, že Víťa se občas dokázal podívat vzad a svůj model alespoň trochu při vleku kontrolovat. Třeba i to přispělo k, na nováčka, slušnému času. Ještě hezčími lety jej ale překonal bratr Jiří. Výkon o to cennější, že o Jirku se na letišti pokoušela začínající chřipka. Trochu jsme mu to ulehčili, protože jsme pokaždé Jirku přilákali na start, on vystřelil své Gino a vrátil se zpět do depa zachumlat se do svetrů a bund, zatímco my ostatní zařizovali „donášecí“ službu. To Milan si téměř při všech svých pěti letech ověřil, jak strašně dlouhá je trasa: „startující model – oko a hlasivky pana vedoucího – uši a ruce vlekajícího“. Než jsem stačil vykviknout, už bylo co opravovat.

Co se týče ostatních soutěžících, myslím, že se pořadatelé mohou pochlubit pěknými výsledky. Přes trochu potměšilé podmínky (foukalo ve směru od nedalekého stromořadí), dokonce zaznamenali tři „plné“ modeláře. Každého ovšem v jiné kategorii, takže rozlétávání se nekonalo. Ale i ostatní soutěžící podali slušné výkony.

Kategorií bylo spousta, takže vypsání diplomů chvíli trvalo. Což bohužel využili naši mladí svěřenci. Nevím, co přesně provedli, ale ještě týž večer mi volal kolega Budai z Liberce a tlumočil stížnost z letištního baru na nepořádek, který jsme tam prý zanechali. To je tak trochu kaňka za dnešní soutěží. Bohužel, obvykle máme ve zvyku obě barové místnosti projít a zběžně překontrolovat, tentokrát jsme to opomenuli. Příště si na ten pořádek dáme větší pozor. Mé osobní selhání pak spočívá v tom, že jsem si nezkontroloval baterie ve fotoaparátu a ten pak velmi brzy odepřel svoji poslušnost. Vystavené fotografie jsem proto vyloudil od několika pořádnějších fotografů.

Abych ale nekončil tak negativně. Soutěž se určitě povedla. Počasí pořadatelé neovlivní, ale to ostatní ano. Přiznávám, že po loňských událostech jsem tak trochu s obavami očekával další vývoj ve varnsdorfském modelářském klubu. Obavy se ale rozplynuly – Mirek Procházka, coby nový vedoucí LMK Varnsdorf, se nám ve své funkci moc líbí. Už loni zorganizované soustředění mladých modelářů na Rané mělo vysokou úroveň a zadařilo se mu i dnes, při první velké soutěži volných modelů. Nutno také zdůraznit, že ostatní ho nenechali na holičkách. Měli jsme připraveny ze svých řad posily rozhodcovského sboru, ale varnsdorfští je vůbec nepotřebovali. Soutěžících bylo spousta a časoměřičů také. Navíc „výpočetní středisko“ přímo na letištní ploše průběžně zpracovávalo výsledky. Prostě vše šlo jako „po drátku“. Myslím, že všichni odjížděli domů spokojeni s tím, jak dnešní soutěž probíhala.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Přebor mládeže Libereckého kraje 2019

Tak a máme za sebou první krajský přebor. Tedy vlastně naši kluci. Na házedla byli připraveni dobře. V lednu a únoru absolvovali šest kol naší soutěže Nejsevernější házedlo. A dnes dokonce byli vybaveni každý dvěma novými modely Vlašťovka. Škoda jen, že foukal pouze slabý vítr, který modelům do vzduchu příliš nepomáhal. Ale po seřízení těchto nových strojů (přiznávám, že jsme letadla trochu natáhli), kluci startovali docela spolehlivě. Nepovedlo se pouze několik výhozů do levé zatáčky a pár nedohozených letů. Předpokládali jsme, že postupové limity visí příliš vysoko a tak jsme jako kritérium úspěšnosti zvolili celkový čas alespoň sto vteřin. Nakonec se to povedlo všem. Milan se dokonce přiblížil postupu na MČR na pouhé dvě vteřiny. My se těmto klukům věnujeme od loňského října, takže letošní sezónu jsme chtěli pojmout jako startovací – postavit s kluky několik modelů házedel, k tomu alespoň jednu „A trojku“ a naučit je s nimi létat. Doposud jsme „venku“ létali jen na okolních polích, kde hrozil maximálně incident s rozlíceným majitelem. Musíme proto zvládnout i pravidla chování na velkých letištích. Co se týče výkonů, Liberecký přebor nás docela navnadil. V rámci výcviku máme v plánu zúčastnit se ještě dvou dalších přeborů a tak jsme zvědavi, co se stane, až bude foukat trochu silnější vítr. Náš poslední junior aktivní v kategoriích házedel a větroňů, Honza, si létal vcelku samostatně. V interní soutěži s varnsdorfským házedlářem Mílou, majitelem určitě jednoho z nejsilnějších výhozů ve své věkové kategorii, dokonce zvítězil. Honzovi tentokrát vycházela podstatně lépe ta druhá část letu, totiž kluz.

A pak přišly na řadu větroně. To byla naše úplná premiéra. Nyní jsme naopak ocenili, že příliš nefouká. Kluci v podstatě zvládli jediný režim startu – vší silou vpřed. Na pořízených fotografiích to je jasně vidět – na pohled vzad a kontrolu letu vypuštěného modelu nezbývá čas. Větroně A3 jsou tak rychlá kategorie, že při ní vedoucí zvládne zařvat jediný povel – Pusť! Pak už jen čeká, jestli na druhém konci šňůry bylo slyšet. Naštěstí začínáme se školními modely GINO, které si nechají leccos líbit. Uvidíme, co bude, až trochu zafouká. Honzovi se v této kategorii nedařilo. Jeho éra se po zimě nějak divně zkroutila. Musíme se na ně v dílně v klidu podívat a doufat, že příště to bude lepší.

Přestože jsme žádného postupu nedosáhli, s oceněním se dostalo na všechny vilémovské modeláře. Vlastně úplně na všechny modeláře, což je vidět na společné fotografii pořízené bezprostředně po vyhlášení výsledků. Naši chlapci totiž ve svých kategoriích soutěžili téměř sami. Liberečtí se věnovali gumáčkům a větroňům F1H, zatímco modeláři z Kopidlna, kterými jsem naše kluky před závodem strašil, nepřijeli, protože se účastnili své vlastní soutěže. Už za týden, pokud počasí dovolí, se uskuteční Varnsdorfská jarní. To už bude jiné. Předpokládám, že se našim nejmladším modelářům dostaví o hodně více soupeřů než dnes.

Ještě k organizaci soutěže. Pořadatelům (hlavnímu pořadateli) se podařilo zajistit dostatek časoměřičů, tudíž jsme si mohli dovolit nebývalý luxus, kdy téměř každý let byl měřen dvěma časoměřiči. Na pochvalu počasí mi bylo vysvětleno, že přeci máme tam nahoře protekci. Takže díky Petře za organizaci, díky Pepo za počasí.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Josefovské létání 2019

Zatímco v pátek naši mladí modeláři docela úspěšně brnkali na nervy svých vedoucích, v sobotu jsme nabyli dojmu, že nám je přes noc někdo vyměnil. Kluci doposud soutěžili pouze dvakrát v naší tělocvičně, takže je děčínská hala svými rozměry možná i trochu ohromila. Chovali se naprosto způsobně a trénovali by až do úplného rozbití modelů. Zhruba po půl hodině jsme je donutili, aby své „ostré“ modely šetřili na vlastní závody a pokračovali v zalétávání modelů záložních. Což se povedlo. Chlapci odlétali soutěž velice hezky. Všichni se znovu zlepšili. Někteří o pár vteřin, jiní dost výrazně. Porazili nás dva zkušenější soupeři, ale my se srovnali od třetího do šestého místa.

O chvíli později dokončili svoji soutěž házedel také naši tři junioři a dva senioři. Moc to nešlo Jakubovi. To zbývající naši zástupci létali, až jsem se divil. Asi se nám všem přes zimu naše házedla zkroutila a naštěstí tím správným způsobem. Takže byly na světě další čtyři osobní rekordy. Během soutěže se opět ukázaly přednosti uhlíkových házedel. Nejvíce to bylo patrné při porovnání velice dynamických hodů Petra mladšího, který létal s opravdu „vymazleným“ modelem depronovým s tak trochu ležérním stylem hodů Michala s modelem uhlíkovým. Michal dosahoval sotva poloviční výšky, ale vše doháněl v druhé fázi letu krásným kluzem. Celkově byl Michal o zhruba pět vteřin lepší.

Po vyhlášení házedel jsme v hale zůstali a vystřihli si i s nováčky gumáčky A6. Michal s Honzou zjistili, že světelné panely opět velmi spolehlivě fungují jako lapače modelů a tak se rozhodli neničit svoje éra před mistrovstvím ČR, které se uskuteční, jak jsme se v průběhu soutěže dozvěděli, v této hale. Jakub s Petrem mladším naopak odlétali všech šest letů. Na nejlepší to nestačilo, na střed výsledkové listiny ano. A opět mile nás překvapili naši nejmenší. Čekal jsem masovou destrukci modelů již při natáčení nebo nasazování gumového svazku. Svazky sice vesele praskaly, modely ale držely. Ztráty jsme zaznamenali jen u tří modelů při jejich vyprošťování ze zmíněných světelných panelů a jedno slzičkami doprovázené ulomení ocasních ploch vítězného modelu o záda kolegy. Ale bylo to až po soutěži a jak pravil klubový přítel, p. Dlouhý z Karlových Varů, hlavní je zachránit vrtuli s ložiskem.

Při vyhlašování jsme s překvapením zjistili, že jsme v hale zůstali s ostatními oceněnými modeláři sami. Ostatní už byli na cestě domů. Takže jsme zhasli, narovnali éra do aut a vyrazili směrem k domovu. V Bad Schandau končil masopust. Museli jsme dávat pozor, aby nás něco netrefilo, případně, abychom někoho nepřejeli. Třeba toho „totálně upraveného“ námořníka, který se nám přimotal přímo pod kola. Ještě štěstí, že jsme se pouze plížili, protože na náměstí Bad Schandau je příkázaná třicetikilometrová rychlost. Pak už nás čekal jen výjezd od Labe, plošina s výhledy na Saské Švýcarsko a sjezd dolů ke státní hranici. Přestěhování transportních krabic do klubovny a jízda v hustém dešti domů. Někdo autem, někdo na kole.

Halové modely skončily opět v bezpečí přepravních krabic na skříních v naší dílně. Od příštího týdne nás totiž čeká série závodů „venkovních“ s celkem třemi krajskými přebory mládeže.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš