Nejsevernější házedlo, 1. a 2. kolo, aneb soutěž jen pro otužilé modeláře

Počasí nám nepřálo již druhý víkend. Zatímco ale před týdnem bylo již v pátek celkem jasné, že se v sobotu nebude nic konat, protože vítr nahoře v Mikulášovicích honil po ulici popelnice, tento odložený termín jsme nechtěli jen tak vzdát. Předpověď sice nebyla nijak báječná, ale vypadalo to, že létat bude možné. Dokonce se podařilo přesvědčit několik dětí, aby vylezlo ze svých pelíšků, takže chvíli po deváté hodině se nás na louce v dolní části Mikulášovic sešlo celých jedenáct. Nakonec to bylo s tím počasím úplně jinak – podle předpovědi měl postupně ustávat déšť a naopak, celé dopoledne nás měl trápit silnější vítr. Ve skutečnosti nás během soutěže přepadlo několik vydatných dešťových přeháněk, které ustaly až dlouho po dvanácté hodině. I nedostatkovou surovinu letošní podivné zimy, tj. sněhové vločky, jsme zažili. A naopak, strach původně šel z těch avizovaných tří, čtyř metrů větru za vteřinu, které na naší soutěžní ploše obvykle ještě o metr, dva zesilují. Přitom téměř nefoukalo. Zatímco menší děti měly problém s výhozem svých házedel, dědkové si pochvalovali, že nemusí běhat nikam daleko. Časoměřičů byl dostatek, takže po zhruba dvou hodinách jsme měli hotovo. Výsledky se vyhlašují až na konec celého cyklu. Proto jsme se sbalili a hned spěchali domů ke kamnům.

Doufejme, že nikdo z těchto závodů neomarodí. Alespoň se mi zdálo, že se všichni oblékli „nepromokavě“. To letadla na tom byla o poznání hůře. Zato já, v roli zapisovatele, se musím příště připravit na déšť lépe – startovní listinu jsem musel doma sušit na radiátoru, než jsem s ní mohl začít pracovat. I když možná to nebude potřeba. Přítomným modelářům jsem totiž slíbil, že příští víkend bude pro třetí a čtvrté kolo naší soutěže panovat krásné slunečné počasí s větrem do tří metrů. Nezbývá mi nyní než to dodržet.

Výsledková listina z 1. a 2. kola ZDE!

Z. Hykš

Předsilvestrovské polétání 2019

Oproti minulým ročníkům jsme letos měli vilémovskou sportovní halu k dispozici o hodinu dříve. Začátek soutěže jsme proto posunuli na dvanáctou, o čemž jsme oslovené modeláře informovali v propozicích. Přesto jsem očekával, že hlavní nápor zájemců přijde kolem jedné hodiny, kdy začínal oficiální trénink. Nějak jsem se doma zdržel a k hale, coby dozor za pořadatele, jsem dorazil s malým zpožděním. Byl jsem překvapen parkovištěm plným aut a tréninku chtivých modelářů. Rychle jsem proto všechny soutěžící i s doprovodem vpustil do sálu, kde ihned začal ten správný házedlářský ruch. Následujících téměř osm hodin proběhlo ve svižném, místy i lehce nervózním tempu. Ve chvilce volna jsem vyrazil do naší dílny na pracovní schůzku s Petrem a Markem Budaiovými. Zatímco jsme spolu řešili náplň práce našich mladých modelářů pro první polovinu nastávající sezóny 2020, všichni dospělí členové rodiny Blaschkovy zajišťovali přesun letadel, cen pro nejlepší soutěžící a samozřejmě také baru do sportovní haly. Zvládli jsme to, byť z důvodu nemoci nepřítomný pan Sucharda nám určitě dost chyběl. S Budaiovými jsme dorazili do haly chvíli po jedné hodině. To už byli přítomni úplně všichni soutěžící, včetně našich svěřenců. Během tréninku se na ploše tísnilo téměř třicet zájemců o start v kategorii házedel, tedy F1N. Snad se příliš modelů nerozbilo a nerozšláplo. A ve dvě hodiny to vypuklo. Podle propozic jsme kolem třetí hodiny měli s házedly skončit. Obvykle tak i končíme, tentokrát ale jsme to zvládli až o více jak třicet minut později. Časoměřiči byli dva, k tomu jeden zapisovatel, takže plný stav. Vyvolával jsem soutěžící tak hlasitě, až jsem z toho na chvíli ztratil hlas. Nikdo zbytečně nezdržoval, přesto se kategorie házedel protáhla. Určitě to bylo tím, že k nám dorazil málem rekordní počet modelářů, navíc velice dobře létajících. Senioři dosahovali jako obvykle velmi hezkých časů a tentokrát se docela určitě výrazně zlepšily téměř všechny děti. Co se výkonů týče, opět dominovali Michal Michna s Jirkou Tůmou. Jim se přiblížil dnes velmi hezky létající Mirek Procházka. Ale ani ostatní senioři příliš nezaostali. To našeho pana vedoucího Petra Blaschku omlouvají pořadatelské starosti a jeho syna snad časem přesvědčíme, že když se jeho model do naší haly „nevejde“, bylo by lepší létat s něčím jiným. U našich dětí oceňuji vyrovnanost. Pokud se nedaří jednomu, zaskočí za něj někdo druhý. Bylo tomu tak i při této soutěži, kdy Víťa Havlíček dosáhl ze všech přítomných dětí nejlepšího výkonu. Také Milan Skukálek, dnes naposledy mladší žák, zaostal za Karlem Štefanem, nejlepším z varnsdorfských dětí, jen o dvě vteřiny. Ani ostatní nezklamali, byť na některých byla patrná nervozita z přítomných rodičů.

S ohledem na zdržení jsme rychle spočítali výsledky a vyhlásili nejlepší modeláře. Bohužel jsem se dopustil dvou přehmatů, z nichž jeden jsem napravil ještě na ploše (Marka Budaie jsme přesunuli ze seniorů zpět mezi juniory), zatímco  ostudné přehlédnutí mladšího žáka Jakuba Pola napravíme při následujících závodech ve varnsdorfské hale. Budiž to pro mě poučení pro příští závody. Zatímco jsem spěchal s psaním diplomů, na ploše propuklo závěrečné rojení házedlářů, do kterého se vedle soutěžících zapojily i místní děti s loni darovanými modely házedel. Neuvěřitelné, že jim vydržely celý rok nepoškozeny.

Gumáčky jsme spustili zhruba o půlhodinu později. Pana Soukupa, kterému děkujeme za pomoc s kategorií házedel, vystřídali na stanovišti oba Budaiovi. Spolu se mnou tak měli soutěžící k dispozici tři časoměřiče. Více v naší hale nemá smysl – barevné rozlišení u těchto modelů neexistuje, navíc se ve vzduchu nejvíce potkávají velice oblíbené „Jednoduché A6“ pana Kaliny. Spolu s tréninkovými lety tak bylo ve vzduchu poměrně nepřehledno, což na pozornost časoměřičů kladlo velké nároky. Na druhou stranu jsou „A šestky“ vcelku klidná kategorie, která umožňuje v závěru soutěže zpracovávat výsledky rychlejších modelářů. I pár diplomů jsem stihnul napsat. Operativně jsme proto čas vymezený gumáčkářům prodloužili o patnáct minut, čímž jsme alespoň trochu zmírnili časový skluz z házedel. Stihli jsme to na vteřinu. Vyhlášení následovalo ihned poté. Co se týče výkonů, tentokrát byla v hale obzvláště velká zima, takže i nejzkušenější modeláři dosahovali až o minutu horších časů jak před nedávnem v hale děčínské. Zima prý v naší hale byla i dva dny předem, při fotbalovém turnaji. Jenže zatímco čutálisté se zahřejí běháním za merunou, my naopak vyžadujeme od účastníků soutěže rozvážné pohyby a pokud možno co největší klid. Takže všichni postupně prochladli. Na náš dotaz nám bylo sděleno, že s tím nelze nic dělat. Takhle je prý topení v hale nastaveno servisní firmou. Pan vedoucí Blaschka slíbil, že se s tím přesto pokusí něco udělat tak, aby nám při únorovém Halovém Žuchu bylo alespoň trochu tepleji. Ještě před úklidem se nám část dětí ztratila, a tak jsme na přesun veškerého modelářského a nemodelářského vybavení z vilémovských zbyli jen čtyři. Naštěstí nám pomohli kolegové z Varnsdorfu, kteří příliš nespěchali domů. I tak jsme v hale zhasínali kolem půl osmé. Ještě chvíli jsme strávili v dílně úklidem modelů a domů dorazili před devátou. Jak jsem psal v úvodu – bylo to dost hektické sobotní odpoledne s večerem.

A ještě jedna důležitá informace nakonec – závodů se vedle tradičních účastníků ze Šluknovského výběžku účastnili také přátelé z Liberce, Děčína a Teplic, za což jim moc děkujeme. Naopak tentokrát chyběli v podstatě tradiční účastníci z Karlových Varů, Žatce či Terezína. Někteří z nich předem avizovali, že musí druhý den na Modelářský Silvestr do Doks u Kladna a proto k nám nepřijedou. Studiem kalendáře jsme zjistili, že příští rok se naše obě soutěže dokonce na den shodují. Rozhodli jsme se proto zkusit jít Modelářskému Silvestru „z cesty“. Přítomným modelářům jsme předložili na zvážení návrh udělat z našeho Předsilvestrovského polétání Polétání předvánoční. Vyšlo by to na sobotu 20. prosince 2020. To bývá naše hala obvykle volná. Žádnou negativní reakci jsme nezaznamenali. Máme na to celý rok, oceníme proto i názor Vás, čtenářů těchto řádků.

Výsledková listina ZDE

Děkuji a za všechny Vilémováky se na shledanou v únoru těší

Z. Hykš

 

Vánoční besídka

Vánoční besídku si kluci odhlasovali při předchozí schůzce. Protože ale při ní trochu lajdali, ne všichni stihli dokončit nové házedlo, které bychom rádi odzkoušeli již čtvrtého ledna při naší soutěži v Mikulášovicích. Kupodivu nikdo moc neprotestoval, když jsme s ostatními pány vedoucími rozhodli, že nejprve dokončíme ta házedla a až teprve pak může vypuknout předvánoční veselí. Což se stalo zhruba po hodině a půl, po, tentokrát usilovném snažení všech kluků. Zhruba v půl šesté jsme sklidili nářadí a éra ze stolů a vyložili vánoční laskominy. Znovu se ukázalo, že naše nynější děti jsou úplně jiné jak minulé ročníky. Vypukla hotová vřava. Na odbyt šly hlavně klobásky, párečky a plátkový sýr. Kdo si nepospíšil, utřel. Zbyly na něj pouze rohlíky s vánočním cukrovím, které do sebe přecpaní jedinci soukali přeci jenom s většími obtížemi. Vyjedeni jsme byli kolem šesté hodiny. Opět novinka – ukázalo se, že téměř všichni naši svěřenci jsou hudebně nadáni. Absolvovali jsme několik individuálních vystoupení Jirky a Víti Havlíčkových na flétnu, respektive kytaru a Milana Skukálka s harmonikou. Proběhlo i několik pokusů o společné vystoupení. Pravda, měl jsem pocit, že zatímco Milan se pokouší o Tichou noc, Víťa do toho míchá píseň Vánoce přicházejí. Hudební nástroje si od kluků vypůjčili i naši junioři. Rockerovi Jakubovi jsme nedovolili po vystoupení rozmlátit Víťovu kytaru, zatímco multiinstrumentalista Michal zahrál na všechno. Svůj hudební talent chtěl převést i pan vedoucí Blaschka, ale nepovedlo se mu navléci popruhy Milanovy harmoniky. Veselo bylo až k sedmé hodině. Klukům ani nevadilo, že tentokrát se nekonal tradiční turnaj ve stolním fotbalu. Radost jistě měli i obyvatelé ubytovny, pro které zvuky vyluzované na hudební nástroje určitě zněly liběji, než řev mladých fotbalistů po vstřelené brance. No a pak jsme se ještě změřili. V porovnání s loňským rokem náš správce stránek LMK Vilémov, Adam Trojan, již nevyrostl. Zůstává na svých dvou metrech a kousek. O dvacet centimetrů níže se pohybují oba naši junioři. Též v podstatě beze změny. To žáci povyrostli znatelně. Někdo o pět, jiný dokonce o deset centimetrů. Jasný důkaz, že můžeme ze skříně vyndat šablony na větší házedla.

V sedm hodin se dostavili rodiče, aby si odvezli své spokojené ratolesti. My ostatní jsme ještě trochu zahýbali s cukrovím, probrali modelářské záležitosti a také se odebrali do svých domovů. Tím byla letošní vánoční besídka ukončena.

Z. Hykš

Vánoční rampouch 2019

Do Děčína jsme tentokrát vyrazili chvíli po sedmé hodině, abychom stihli otevírání haly a měli co nejvíce času na tréning. Porušili jsme tím naše pravidlo, že půl hodiny na trénování stačí. Pak už se spíše modely rozbíjejí. Ale museli jsme to risknout. Každý z našich mladých modelářů měl k dispozici dva nové modely házedel, které si musel řádně odzkoušet a zjistit, zda jsou skutečně lepší jak modely starší. Snad ano, protože pokud si dobře vybavuji, všichni soutěž odlétali s novými házedly. Tentokrát nás ale mezi žáky bylo hned pět. Přibyl náš nejčerstvější nováček Ivan Sádovský. Zdá se, že jsme si „sedli“, tak proč jeho premiéru odkládat. Ivan nás určitě nezklamal. Na to, že byl na svých prvních závodech, zalétal moc hezky. To naši jednoročáci nás trochu překvapili. Při tréninku před soutěží a během té zhruba půlhodinky, která byla nově vložena mezi šesté a sedmé kolo házedel, létali určitě lépe než při vlastních závodech. Asi zaúřadovala nervozita. S výjimkou Mirka Trantiny, který potvrdil, že je velký salámista. Tří nejlepších časů dosáhl v posledním bloku a jako jediný splnil výkonnostní limit, který před soutěží stanovil pan vedoucí Blaschka. Sice nás kromě rodinných týmů tentokrát trochu pobili i varnsdorfští modeláři, přesto jsme byli spokojeni. Nové modely mají určitě větší potenciál jak ty starší. A někteří kluci přesvědčili, že už mají na to provozovat házedla ještě o číslo větší. Musíme to s nimi na příští schůzce probrat.

Vyhlášení vítězů kategorie házedel z oken přilehlé restaurace přihlížela spousta divaček, snad mažoretek, které se tím docela dobře bavily. A ihned po vyhlášení nejlepších házedlářů jsme zahájili soutěž gumáčků. Létalo se celkem ve třech kategoriích – A6, P3 a M-OŘ. Nejpočetněji byla jako obvykle zastoupena kategorie A6. Tyto gumáčky mimo soutěž netrénujeme. To bychom pak neměli s čím létat. Zkusíme si to jednou během závodů a pak už na start! Případné nedostatky ladíme během soutěžního létání. I tak naše modely neuvěřitelně stárnou. Může za to ona neustále se zvětšující vrstva lepidla, kterou kluci na modely patlají. Nejvíce havárií se nestane při letu, nýbrž při navíjení gumového svazku a čekání na start. Kluci jsou bohužel trochu moc živí. Gumové svazky jsou samostatnou kapitolou. Jako z pohádky nám připadá prohlášení kolegy Pavla Formánka, že mu jeden svazek vydrží na více soutěží. My trháme takovým tempem, že to pan vedoucí nestačí doma navazovat. Jsem zvědav, co budeme dělat, až nám naše zásoba dojde. Co se týče výkonů, varnsdorfským jsme se sice vyrovnali lépe, ale i tak první místo bral Karel Štefan. Za zmínku stojí ještě událost, kdy náš Milan Skukálek trefil odkryté místo ve světelných panelech, přestože od letošního MČR jsou tyto zakryty sítěmi. Autor zakrytí, Víťa Privara, tvrdil, že Milan byl první, komu se to povedlo. Model je nenávratně ztracen. Což se pokusil vyvrátit vedoucí Petr Blaschka, jemuž se sice nepodařilo model vyprostit, zato však zvládl na tyto panely zavěsit za gumové oko horní díl šťourací tyče. Naštěstí přispěchal na pomoc kolega Standa Rudínský. Povedl se mu husarský kousek, totiž navléci svoji tyč na ten náš kus a opatrným pohybováním do stran jej uvolnit. Jsme rádi, že jsme v hale nezanechali Damoklův meč hrozící, že po zpuchření gumičky probodne nějakého sportovce. Vyhlášení vítězů kategorie gumáčků z úsporných důvodů proběhlo v restauraci. Zdejší světlo mě moc nenadchlo – pořízené fotografie z vyhlášení jsou dost mizerné a bohužel, jak se zdá, Ježíšek ani letos lepší fotoaparát nenadělí.

Pak jsme se sbalili a jako už tradičně jedni z posledních jsme se vydali na cestu domů. Pokochali jsme se vánoční výzdobou u našich sousedů v SRN a po dojezdu do Vilémova, což už je také předvánoční tradice, jsme se za deště rozešli do svých domovů. Příští schůzku nás čeká léčba nemocných modelů, potom vánoční besídka, kterou by nám ti naši jedlíci neodpustili a pak už Předsilvestrovské polétání ve vilémovské sportovní hale.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš