Jarní mladoboleslavská

Jejda, jejda, tak už i v Mladé Boleslavi jsou problémy. Ve středu 8. května zde pan Martínek pořádal modelářské závody nazvané „Jarní mladoboleslavská“. Kategorie házedel, větroňů A3 a gumáčků P30 pak doplňoval pan Jiránek vloženou soutěží modelů F1H a F1G. Tedy měl doplnit. Proč se tak nakonec nestalo, je docela smutné vysvětlení. Vítr bohužel foukal v tak nevhodném směru, že jsme se museli přesunout od dráhy, na které probíhal silný letecký provoz o kus dál k dráze druhé. Odtud ale vítr zanáší výkonnější modely na pozemky nepříjemného holandského zemědělce, který prý po nich střílí a pokud přistanou na jeho pozemek, vyžaduje odškodné za vzniklé škody na porostu. Bude to asi stejný škrt jako všichni naši obchodní partneři z Holandska, kvůli kterým je u nás ve firmě velmi populární rčení: „Co Skot zahodí, to Holanďan zvedne“. Jako zahrádkář amatér chápu, že nikdo není nadšen, když po jeho poli běhá stádo modelářů, ale neumím si představit, že bych někde v Holandsku střílel po modelech a nebo je zabavoval do vyplacení náhrady škod za zdupaný šnytlík. V praxi to bohužel znamenalo, že se zcela zrušila soutěž pořádaná panem Jiránkem a zůstaly jen Martínkovic kategorie házedel, větroňů A3 a po chvíli váhání a dohadování i P30. Popisované problémy ale nejsou spojené jen s jedním letištěm či zemědělcem urputně hájícím své polnosti. Takto jsme pronásledováni i jinde. S naším ideovým vůdcem Pepou Bartíkem jsme smutně konstatovali, že modeláři jsou čím dál častěji považováni za škůdce nebezpečnější jak Mandelinka bramborová či Plzák španělský a takto i potíráni.

Ale zpět k soutěži. Po obloze se honily poměrně dramatické mraky, které se občas roztrhaly a vykouklo sluníčko Ale ani jednou nesprchlo. Ta velice silná průtrž mračen nás potkala až při cestě domů kousek od Bělé pod Bezdězem. Chvílemi se vítr uklidňoval, takže nemodelářské počasí střídala krásná startovní okna. Do těchto oken jsme se museli trefit se šedesáti lety házedel a třiceti lety větronů A3. Ještě štěstí, že nemáme P30. Někdy se nám to povedlo, občas ale ne. Výsledkem byly poměrně rozhárané výkony, které ale na několik míst na bedně stačily. Nezbylo pouze na oba vedoucí.

Celá soutěž opět probíhala v klidu a pohodě a i na našem stanovišti panovala poměrně pokojná atmosféra, kterou narušilo jen několik drobných incidentů. Starší pan vedoucí chtěl postupně uškrtit všechny tři naše naděje ať již za dvouvteřinové házedlářské pokusy (strpět tři hody zkušeného modeláře házedlem vlevo by nedokázal ani ten nejmírnější vedoucí v Čechách), na poslední chvíli odvrácené pokusy o hod házedlem po směru větru, či šílený trysk nejmenovaného modeláře Honzy W. při startu svého modelu A3 do poměrně silného větru. Ale děti vědí, že to s tím škrcením nemyslím až tak moc vážně a i ostatní modeláři si za ta léta již zvykli, že nejhlučnější na závodech bývá ta banda z Vilémova.

Opět jsme v klidu dohledali ulétlé modely, sbalili, zlikvidovali zbytky řízků a počkali si na vyhlášení výsledků. Jak již bylo řečeno, zbylo i na některé z nás. S kolegy z ostatních klubů jsme se tentokrát loučili trochu vřeleji. Byla to pro nás poslední soutěž jarní části sezóny a tak se uvidíme opět až na podzim, konkrétně v České Lípě na našem Žuchu. Poděkovali jsme ještě hlavnímu pořadateli za hezkou soutěž a vyrazili k domovu. Za slušné výkony jsme děti v Rumburku odměnili zmrzlinou. Odrazili jsme při tom několik dalších dotazů, zda v pátek nebudou špekáčky a létání s RC. V dílně jsme vyložili náklad a vydali se domů na pozdní oběd.

Výsledková listina ZDE

Z. Hykš

RC létání na „Můstku

Vskutku je tomu tak. I ve Vilémově jsme měli skokanský můstek. Dokonce dva a v minulosti se na něm odehrála spousta oficiálních závodů. Jenže pořadatelé zapálení pro tento sport vymřeli, můstky zchátraly a tak nakonec musely být strženy. Svahy zarostly stromy a keři a vzniklo tak místo vhodné pro pořádání táboráků. A nejenom táboráků. Přilehlou louku využívají nedaleko bydlící kluci Blaschkovi a to až do doby, než na ni místní zemědělec vypustí stádo zvědavých přežvýkavců. To pak je s létáním konec. V pátek 3. května jsme tyto prostory obsadili my, modeláři. Rozhodnutí bylo rychlé – tentokrát do dílny nepůjdeme. Venku nefouká, je krásně, půjdeme si proto zalétat. Petr rychle nabije baterie pro všechny naše RC modely, zatímco druhý pan vedoucí obstará špekáčky a něco k pití. Přesun z dílny problém nedělá – k můstkům to máme zhruba 300 metrů. Takže již půl hodiny po zahájení schůzky jsme rozdělávali oheň a o kus dál majitelé sestavovali své RC modely. Sešly se nakonec čtyři. Obojího (špekáčků i létání) si všichni užili do sytosti. Došlo i na vzpomínky a zážitky pánů vedoucích s tímto místem. A že se toho nakonec prozradilo – jedna školní aktovka ztracená v soutěži, komu se ze svahu dokutálí nejdále, dvě zlomené ruce, z toho jedna naší nejúspěšnější modelářky tety Jitky i několik tělesných exekucí za opakované nedovolené vniknutí do již uzavřených prostor skokanských můstků. Takže děti se utvrdily, že i páni vedoucí byli kdysi také obyčejní kluci. A protože baterie již byly vybity, špekáčky snědeny a hrozilo, že děti pořádající soutěž o nejrychlejší výběh a seběh svahu rozšíří výše uvedený seznam zraněných, tuto akci, jako velice úspěšnou jsme ukončili. Ještě cestou zpět do dílny jsme čelili zvídavým dotazům, jestli příště půjdeme znovu. Asi ne, musíme ještě něco do prázdnin postavit. A určitě bude příští pátek pršet.

(A také že pršelo!)

Z. Hykš

Jarní větrná – Mladá Boleslav

Této soutěže jsme se zúčastnili opět po dlouhé době. Původně jsme ji ani neměli v programu. Přišel s tím druhý pan vedoucí – jednak si konečně zalétáme i my, jednak se přesvědčíme, zda děti potvrdí zlepšené výsledky, které předvedly na právě absolvovaných krajských přeborech. A protože je Mladá Boleslav relativně nejblíže (nějakých 110 km) a z dřívějška jsme si pamatovali, že soutěže zde pořádané měly dobrou úroveň, vyhrála to „Jarní větrná“. Ta je vlastně exilovou soutěží. Pořádají ji modeláři z Mnichova Hradiště a okolí (např. Honza Hofman, pocházející podle jeho vlastních slov z Kněžmosta), pro které dlouhou dobu bylo domovské letiště v Hoškovicích. Ale pro ne příliš dobrý přístup nových majitelů letiště k modelářům došlo k přesunu do zmíněné Boleslavi.

Při nástupu jsme konstatovali, že letošní ročník této soutěže neplní své tak trochu obávané jméno. Příliš nefoukalo a takto to vydrželo až do úplného konce. Jen se vítr trochu měnil a my se hned po nástupu přesunuli na druhou stranu letiště. Některé modely sice zalétaly až na dráhu, na které panoval poměrně čilý ruch, ale nakonec jsme velkým aeroklubákům nezadali žádný důvod ke stížnostem. To jeden z modelářů se vrátil velmi rozezlený, protože jeho model, který přistál na nedaleké silnici, přejel přes celé křídlo jeden nepřející motorista. Prý zcela záměrně.

My jsme docela dobře zalétali kategorii házedel. Je vidět, že kluci přes zimu vyrostli a s dobrými modely ta třístovka není pro Petra Blaschku, Martina Hájka a Honzu Weisgerbera nedosažitelná.

Zato v kategorii A3 jsme byli trochu nemile zaskočeni chováním našich modelů. Ty byly seřízeny do téměř bezvětří a velmi teplého počasí, které panovalo na letišti v Rochově. Zde bylo chladněji a hlavně víc foukalo. Takže jsme museli své modely chvíli seřizovat, někdo i úvodní let pokazil, ale závěr soutěže již byl opět v pořádku.

Za naše výkony jsme dostali i nějaké ocenění, ale tentokrát zmíním hlavně pana vedoucího Blaschku, který svým klasickým stylem zvítězil v seniorské kategorii házedel, přičemž za sebou nechal spoustu velmi kvalitních házedlářů včetně vyhlášených diskařů.

Po skončení soutěže jsme v klidu sbalili a počkali na vyhlášení vítězů. Pan vedoucí byl spokojen, že vedle dirigování dětí a vlastního létání v kategorii A3 zvládnul také několik fotografií pořízených během soutěže. A jelo se domů.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš