Přebor mládeže Středočeského kraje

Přebor mládeže Středočeského kraje jsme do svého plánu soutěží pro letošní rok zařadili téměř automaticky. Pěkná soutěžní plocha, milí pořadatelé, prostě závody, na které se vždy těšíme. Tentokrát jsme ale celý týden předem sledovali bedlivě předpověď počasí. Ta nebyla příliš příznivá. Obávali jsme se hlavně toho, že v sobotu bude v Týnci dost foukat. Dvakrát jsme proto hovořili s hlavním pořadatelem, panem Modrem, ale stejně jsme nakonec rozhodli až při páteční schůzce, kdy jsme rozhodnutí nechali alibisticky na dětech. Ze tří předpokládaných účastníků pro soutěž hlasovala většina, tj. dva modeláři, ten třetí nevěděl, co je to demokratické hlasování. Jeho rozpačitý úsměv a nesrozumitelné mručení jsme proto vyhodnotili jako „zdržel se hlasování“. Na konci schůzky jsme proto zabalili éra a odebrali se domů smažit řízky. Ještě v sobotu ráno jsem pozoroval, jak se u protější čerpací stanice vítr snaží utrhnout ze stožárů praporky a litoval našeho předchozího rozhodnutí. Ale děti rozhodly, nehledě na to, že část výpravy již možná byla na cestě do Týnce. V sedm hodin proto vyrazil i ten zbytek. Cestu ještě zkomplikovaly velké stavební úpravy na děčínském mostu a na silnici za Louny. Na letiště v Týnci jsme se proto přihnali těsně před nástupem soutěžících. Samotná soutěž začala v deset hodin, s předpokládaným koncem v půl druhé. Od začátku foukalo tak, že v souběžně pořádané Terezínské lize závodili jen ti nejodvážnější. My, účastníci přeborů, jsme byli odhodláni soutěž absolvovat. Už jen kvůli těm nákladům na cestu. Během soutěže jsme si mohli vybírat mezi silným větrem a ještě silnějším větrem. Na termiku se moc nekoukalo a startovalo se vždy, když vítr nepřevracel naše židličky a papírovou krabici s házedly. První starty byly dost rozpačité. I dva nebo tři kotrmelce byly. Modely naštěstí přežily. Projevilo se to, že poslední létání s větroni jsme absolvovali někdy v říjnu loňského roku. Ale jak nám připomenul kolega Petr Budai, který se na chvíli zastavil na našem startovišti, jak to mají ty nebohé děti zvládat, když v takových podmínkách vůbec netrénujeme. Naštěstí s námi byla ona polovina zkušenějších a rozvážnějších modelářů. Ta druhá, mladší a živější půlka si užívala jarních prázdnin někde jinde. Časem se kluci přeci jenom silnému větru trochu přizpůsobili. Jak jsem později zdůraznil malému Jirkovi, který vyjadřoval nespokojenost nad svým výkonem, tentokrát zvítězili všichni, co dolétali a nic přitom nerozbili. A to se nám povedlo. Mimořádné povětrnostní podmínky vzali na vědomí i přítomní choleričtí vedoucí, kteří během závodu zůstali v klidu. Tlak nám zvednul pouze dotaz jednoho z našich svěřenců, kolik že se v kategorii A3 započítává letů. Je vidět, že jsme se v posledních týdnech a měsících pohybovali především v halách. Přesto tento dotaz považuji, po minimálně čtyřech letech modelaření u nás v klubu, docela za „úspěch“ (to byl sarkasmus). Ale s vysvětlením tentokrát přispěchala maminka jiného našeho modeláře pracující ve školství – vyložila nám to tak, že na děti se dnes hrne taková spousta informací, že si to mozek přebírá a ty méně podstatné informace prostě odstřeďuje. Dobrá, beru tedy na vědomí, že pět letů v kategorii A3 a oprava při dosažení času kratšího jak deset vteřin, je informace nepodstatná.

Dobře jsme udělali, že jsme začali větroni A3 a teprve potom jsme přešli na házedla. Zhruba v polovině soutěže už totiž chvílemi funělo velmi silně a často jsme čekali i několik minut na snesitelnější podmínky. V házedlech se naopak ukázalo, že děti mají za sebou čerstvě šest kol naší soutěže Nejsevernější házedlo. Jen Ivan, který tuto soutěž promarodil, měl problémy. Kluci Havlíčkovi házedla zvládli na jedničku. Potěšilo mě i to, že někdy kolem sedmého letu, kdy už bylo jasné, že limit bude splněn, jsem jim lstivě nabízel možnost tuto soutěž ukončit dříve. Chlapci nesouhlasili a naopak chtěli i tuto kategorii dolétat celou. „Díky“ tomu se Jirka v devátém letu prošel několik kilometrů. Házedlo, které si to namířilo někam zpět k Lounům, jsme nakonec nenašli my, ale kolegové z Kamenných Žehrovic, za což jim ještě jednou děkujeme. Cesta zpět byla závodem s časem. Jirka se naštěstí na startoviště vrátil včas a poslední let absolvoval zhruba tři minuty před koncem závodů.

Podtrženo, sečteno, ve větroních jsme dosaženými časy neoslnili, ale jak již bylo řečeno dříve, vyhrál každý, kdo přežil. Byl z toho jeden postup ze tří pokusů. Příště snad, při lepším povětří, budeme úspěšnější. V házedlech postoupili oba Havlíčci, zatímco Ivan to s ostatními zkusí ještě jednou na našich, ústeckých přeborech.

Cestou domů jsme se v rámci vzdělávání zastavili v Panenském Týnci v místním nedostavěném chrámu. Jak pravil pan vedoucí, měli jsme tu nabíjet ještě před závody a ne až po nich. To bychom ale museli vyrazit ještě o hodinu dříve. Pak jsem ještě výpravu přemluvil k oklice k menhiru v obci Klobuky. I to se líbilo. No a pak už jen fofrem domů odevzdat děti a natáhnout se na gauč v rámci odpočinku po velmi náročném dni.


Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Nejsevernější házedlo 2022 – páté a šesté kolo

Sláva, konečně máme odlétáno. Ale museli jsme si počkat, protože původní termín vyhlášení celkových výsledků byl naplánován o více jak měsíc dříve. Celkem čtyři odklady letos způsobil silný vítr. Ten se naštěstí minulý týden uklidnil a nezlobil ani tento víkend. Bylo to skutečně na poslední chvíli, protože příští týden některé z nás již čeká přebor mládeže Středočeského kraje na letišti v Panenském Týnci. A po něm další a další „velké“ závody. V sobotu měli varnsdorfští kolegové naplánovány jiné akce a tak jsme se sešli na „Mikulášovických pláních“ až v neděli. Jak již bylo řečeno, moc nefoukalo a vydrželo to po celou dobu soutěže. Zato sluníčko se vůbec neukázalo a tak nám byla oproti minulé neděli dost zima. Nejenom časoměřiči, ale i soutěžící dokonce tvrdili, že se během závodů citelně ochladilo. Prochladlé časoměřiče i „desetivteřinové“ házedláře jsme proto postupně odesílali do restaurace „U pytláka“ v Lipové, kde jsme měli rezervován salónek. U posledních letů našich nejlepších házedlářů asistovali již jen pořadatelé. Ale ani vrhači to příliš nezdržovali, takže před polednem se do Lipové přesouval i ten zbytek. Během půlhodiny byly výsledky spočítány a vypsány diplomy. Po předání cen nejlepším byl čas na diskuzi a postupný rozjezd domů.

Nyní trochu statistiky:

  • letos to byl již dvacátý osmý ročník Nejsevernějšího házedla.
  • již počtvrté za sebou mezi seniory zvítězil Standa Rudínský. Tentokrát v rekordním času.
  • alespoň jednoho dvojkola se zúčastnilo celkem dvacet soutěžících.
  • dvacet bylo vypsáno i diplomů, které jako obvykle zajistil Luboš Paťha.
  • jak vidno, oceněni byli všichni, ti nejlepší k diplomu obdrželi hodnotné ceny. Také děti mimo stupně vítězů si mohly hrábnout do pytle pro něco sladkého.
  • co se týče počasí, užili jsme si od všeho trochu – od sluníčka a tepla až po vítr a protivnou zimu.
  • dvakrát nám časoměřiči řádně promrzli.
  • soutěžící na tom byli lépe. Kilometrové úprky za odlétajícím modelem, hlavně v druhém dvojkole, nebyly výjimkou. Ale i tuto neděli se ti nejlepší pořádně provětrali. Jak je vidět z fotografie pořízené k tomuto dvojkolu, pan vedoucí Blaschka při chůzi od auta na stanoviště, při cestě za svými modely a pak zpět k autu nachodil a naběhal přes 11 kilometrů. Tolik prý nezvládnou ani ti nejpracovitější čutálisté při fotbalovém utkání. Létání s volnými modely je prostě fyzicky náročný sport.

Přes různá příkoří se nezdálo, že by některý z účastníků byl těmito závody zklamán. Věřme tedy, že se příští rok sejdeme znovu. Nebýt toho zatraceného kovidu, mohl to být ročník jubilejní. Tak snad napřesrok….

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Nejsevernější házedlo – třetí a čtvrté kolo

Hned druhý den po Halovém Žuchu se na louce v dolní části Mikulášovic sešlo deset „železných mužů a žen“ na několikrát odloženém druhém dvojkole naší soutěže. Pro některé děti jsou prý dvě soutěže během jednoho víkendu příliš a své si řekli také rodiče, kteří měli o nedělním programu jiné představy, než honit se s dětmi po louce za odlétajícími házedly. Škoda, protože tentokrát se mikulášovická Větrná hora předvedla v tom nejlepším světle. Sluníčko se až ve druhé polovině soutěže začalo schovávat za mraky, ale hlavně nezlobil vítr. Občas sice trochu zafunělo, ale snadno se dalo počkat na okna, kdy foukalo přesně „akorát“. A že nám to tentokrát létalo! Vítr zaháněl házedla k nedalekému lesíku, ale za celou soutěž jsme na něj nepověsili žádný model. A jako spolehlivý determalizátor fungoval i hřeben, přes který házedla přelétala. Bohužel, projevil se jiný strašák. Jako amatérský fotograf a cyklista jsem dříve často vyrážel za snímky do blízkého i vzdálenějšího okolí Vilémova. Musel jsem tehdy s povzdechem prohlásit, že česká i německá krajina jsou sice líbezné, bohužel však jsou protkány dráty vedení vysokého napětí. Je neuvěřitelné, kolik modelů tuto neděli poničily. Začínám věřit na balsový magnetismus.

Protože jsme měli k dispozici dostatek časoměřičů, dlouho před polednem bylo hotovo. Děti se odebraly domů, dospělákům se ale moc nechtělo. To už nefoukalo vůbec, takže se trénovalo a radilo panu Formánkovi s vystřelovadly. Přítomní fotografové se pokoušeli zachytit okamžik výstřelu modelu, ale příliš úspěšní nebyli. Naopak velmi spokojeni byli soutěžící, za mnohdy nejlepší sezónní výkony. A protože prý málo chválím, za tuto neděli tak mohu učinit bez jakýchkoliv výčitek: „děti moje téměř vlastní, všechny čtyři jste tentokrát létaly moc hezky“.

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Halový ŽUCH 2022

Vilémovskou sportovní halu jsme odemykali jako vždy zhruba půlhodinu po dvanácté. To proto, aby před halou zbytečně nepřešlapovali první nedočkavci. Oficiálně jsme celou soutěž zahájili v jednu hodinu tréninkem halových házedel. Vzduch plný házedel je divácky asi nejzajímavější část soutěže. Tentokrát jsme ale přivítali pouze některé rodiče našich svěřenců, protože všichni vilémovští spoluobčané se chystali na masopustní průvod. Průvod se prý obzvláště vydařil, ostatně naše soutěž také. S drobnou vadou na kráse – byť jsme se hodně snažili, abychom dodrželi stanovený časový plán, nakonec se to nezdařilo. „Na vině“ byli sami soutěžící. Jednak se jich sešlo hodně, jednak všichni létali jako snad nikdy. Házedla jsme oproti plánu skončili téměř o hodinu později. Ukončení soutěže gumáčků jsme proto posunuli o onu hodinu z půl sedmé až na půl osmou a navíc jsme chvílemi posilovali řadu časoměřičů tak, abychom uspokojili všechny zájemce o let s natočeným svazkem. Někdy bylo ve vzduchu poměrně nepřehledno. Došlo proto také na v žertu vyslovenou pohrůžku, že příště si časoměřiči přinesou různobarevné spreje a gumáčky si jimi označí.

Některé další poznámky k soutěži:

Nálada byla výtečná, což mimo jiné posiloval bohatě zásobený bar paní Blaschkové, ve kterém si každý našel nějakou tu laskominu. Během soutěže, i po jejím skončení se u baru vytvářely četné diskutující hloučky.

V nevyhlášeném souboji našich a varnsdorfských mladých modelářů o přeborníka Šluknovského výběžku byli o fous úspěšnější naši házedláři.

V gumáčcích se naopak vyplnila předpověď varnsdorfského šéfa, že ve Vilémově nám to natřou. V počtu umístění na stupních vítězů to příliš vidět nebylo, v dosažených časech pak ano. Zároveň nám tím Mirek nasadil brouka do hlavy. Ono zlepšení prý nepřinesly nově postavené modely, nýbrž dlouhý tréning natáčení gumového svazku při poslední schůzce. V každém případě výzvu přijímáme – trénovat s navijákem můžeme hned, nahradit naše staré veterány ale bude chvíli trvat. Do děčínské soutěže naši rozšafní stavitelé nejspíš nové modely postavit nezvládnou, takže „revanš“ odkládáme na podzim.

Házedláři měli staronového vítěze v podobě Jiřího Tůmy, zato gumáčky poznaly nového přeborníka – Standu Rudínského. Blahopřejeme.

V komentáři k varnsdorfské soutěži jsem plakal nad stavebnicí „Jednoduchá A šestka“. Obával jsem se, že s odchodem pana Kaliny skončí i výroba stavebnice tohoto báječného modelu. Moc nás proto potěšil Pepa Kubeš, který si hned vedle baru zřídil improvizovanou prodejnu modelářských potřeb. Součástí jeho nabídky byl i návrh stavebnice „Jednoduchá A šestka II“. Kompletní stavebnice i balíček s náhradními díly. Hned jsme si na zkoušku pořídili po jednom balení. Že by byla kategorie A6 v našem klubu zachráněna?

Otevřeli jsme také otázku organizace budoucích halových soutěží ve Vilémově. Zdá se, že soutěž budeme muset minimálně o hodinu protáhnout. Návrh přejít na celodenní model byl samotnými pořadateli v zárodku potlačen. Dokud k nám budou zajíždět věrní modeláři z Teplic a Karlových varů, máme je prý nechat vyspat. I tak ale s tím budeme muset něco provést. Padl návrh posunout začátek tréninku o půlhodinku směrem k poledni a naopak, konec soutěže prodloužit na půl osmou. Stejně to bude znamenat, že především karlovarští narychlo odlétají dva, tři lety v kategorii A6 a pak spěchají domů. Ono pět hodin jízdy je pět hodin jízdy a to jim ještě motoristé ze Šluknovského výběžku nesmí do cesty klást překážky v podobě havárií a uzavřených silnic jako před vánocemi.

Ani jsme se moc nemuseli snažit s úklidem. Tentokrát nám hodně pomohli sami soutěžící. O to ochotněji se plánují další halové soutěže. Ta naše se uskuteční v prosinci letošního roku. Do té doby se ale uvidíme na mnoha jiných soutěžích. Takže děkujeme a už se těšíme.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš