Právě dorazila výsledková listina. Můžeme proto ohodnotit vystoupení našich žáků a juniorů. Až na Michala jsou naši svěřenci zkušení účastníci těchto závodů. Moc dobře vědí, že se zde setkají se zcela jinými soupeři než při řadových soutěžích a nebo krajských přeborech mládeže. Kluci nejsou špatní modeláři, něco jim ale chybí. Myslím si, že vím co. Chtělo by to přitlačit trochu při stavbě modelů, protože při našich schůzkách v dílně panuje až příliš pohodová atmosféra. A také by bylo potřeba více trénovat. Letos jsme si s pány vedoucími slíbili, že tentokrát proběhnou prázdniny jinak, než v předchozích letech. Budeme chodit poctivě do kroužku a když se nás sejde dostatečný počet a bude hezké počasí, pojedeme do Lipové trénovat. Bohužel, zatímco vedoucí měli o prázdninách téměř stoprocentní účast, některé kvalifikanty na MČR jsme viděli až první týden v září. Takže trénovalo se jen při Žuchu a Mikulášovickém házedlu, což je málo. Ostatně ta nevylétanost byla při sobotních závodech vidět. Myslím, že kluci si nyní říkají totéž. Tak jen, aby jim brzy neotrnulo a vše se nevrátilo do starých kolejí.

Dost bylo kritiky, je čas i trochu chválit. Kluci bojovali až do konce. Honza Weisgerber byl příliš přemotivovaný, takže se mu vůbec nepovedla kategorie házedel. Ale nevzdal to. V A3 se sice v sobotním poťouchlém počasí také nekonalo žádné maxo, ale i když Honza vypadal velmi nespokojeně, nám se jeho vystoupení líbilo. Příští rok bude mít ještě jednu šanci na žákovský reparát a když budeme o příštích prázdninách pilně trénovat………. Naopak na poslabší výkony z Mikulášovického házedla zapomněl Michal Jiřinec. V házedlech samozřejmě nemohl konkurovat specialistům, ale na jeho vrhačské schopnosti to bylo dobré. V kategorii A3 létal také hezky. I proto, že jsme přivedli k rozumu jeho model Špaček a nemuseli jsme si při těchto vrcholných závodech dělat ostudu s Ginem. A když o příštích prázdninách trochu potrénujeme …….. Na závěr jsem si nechal našeho juniora Petra Blaschku. Měl s námi vyrazit i obhájce loňského titulu v kategorii A3, Martin Hájek, bohužel od středy ležel doma s horečkami. Takže Petr zůstal sám. Juniorů se příliš neschází. V kategorii F1H stačilo dokonce jen klouznout a třetí místo bylo doma. Což by bylo samozřejmě nesportovní. Petr se moc snažil, přesto byly jeho dva vleky doprovozeny jedovatými poznámkami Blaschky staršího. Nebylo to razantní vystřelení, dokonce ani vystřelení decentní, po kterých voláme. Vypuštění do klidu na takových závodech praktikovat nelze. I v A3 jsme podobným způsobem „zazdili“ dva lety. Zvláště mrzel poslední let, po kterém jsme byli přesvědčeni, že bedna je beznadějně ztracena. K našemu údivu kazili i soupeři, takže i v malých větroních nám zacinkalo. Příště už takové štěstí mít nemusíme. Nedá se nic dělat, měli bychom příští prázdniny alespoň trochu potrénovat ……..

Ještě pár slov k této soutěži. Okolnosti nás donutily vyrazit až v sobotu ráno a týž den se domů i vrátit. Náročné to bylo hlavně pro řidiče současně zastávající funkci klubového manažera. Slabší povahy vstávaly v půl čtvrté ráno, dobrodruzi až po páté. Směrem na Plzeň jsme odstartovali přesně v pět. V Jesenici jsme poslali SMS zprávu našemu zástupci, panu ing Bartíkovi, že dorazíme kolem čtvrt na devět. Doufám, že si tuto SMS přečetl alespoň večer v ubytovně. Počasí nic moc, ale jak poznamenal hlavní pořadatel, p. ing Kornatovský, lepší na skladě nebylo. Nakonec to bylo docela pěkné, byť dost nestálé počasí. Těch pár drobných přeháněk se nepočítá. A že mohlo být daleko hůře. Během závodů jsme pozorovali, jak nás v bezpečné vzdálenosti od letiště míjely silné dešťové přeháňky a regulérní liják valící se směrem na jih, který jsme cestou domů potkali v Ústí nad Labem, nám již také nemohl uškodit. Takže paráda. Dík zaslouží pořadatelé nejenom za výběr počasí, ale i za organizaci celých závodů. Vše klapalo přesně jak mělo. Byli jsme v Kožlanech již čtyřikrát a vždy to byly bezproblémové závody. Abych ale nekřivdil pořadatelům předchozích mistrovství. Ještě jsme nezažili zkažené přebory. Bude to nejspíš tím, že se pořadatelství ujímají „tahouni“ typu našeho Pepy se zkušenými pomocníky ochotnými přiložit ruku k dílu. Takže Západočeši, ještě jednou – díky.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Hlavním pořadatelem letošních mistrovských závodů byl LMK Varnsdorf v čele s neúnavným organizátorem, p. ing Bartíkem. Za soutěžní plochu si vybral letiště v Domoslavicích. Proč až letiště v Hradeckém kraji, když pořádající kluby jsou ze severu? Důvod je prostý – republikových přeborů se vždy účastní velká spousta lidí, ať již organizátorů, závodníků, či jejich doprovodu a není v našem okolí mnoho ploch, na kterou by se všichni vešli. Vlastně není žádná.

Jak již bylo řečeno, v čele organizačního týmu stál p. ing Bartík. Přestože již věkem důchodce, většině z nás „čekatelů“ imponuje jeho neutuchají elán a nadšení pro modelařinu všeho druhu. Je dobře, že tuto sopku doprovází spolehlivý tým spolupracovníků, kteří naopak do závodů vnášejí potřebný klid a pohodu. A jsem také rád, že v početné skupině časoměřičů jsem viděl spoustu kolegů z Varnsdorfu a okolí, modelářů z kraje Hradeckého i dalších, kteří se coby závodníci pravidelně účastní našich regionálních soutěží, ať již je to Pepova jarní, náš Žuch, či Mikulášovické házedlo. Chápu jejich přispění jako určitou kompenzaci za to, co pro ně při svých soutěžích děláme. I my jsme zapůjčili téměř celý náš časoměřičský tým. Čtyři časoměřiči na tak malý klub, jako jsme my, je slušný počet.

Soutěž začala slavnostním nástupem. Po státní hymně, krátkém projevu ředitele soutěže, místostarosty nedalekých Hořic a ukázce vystoupení hořických mažoretek, vypuklo první kolo. Počasí se během soutěže měnilo dost radikálně. V prvních kolech bylo poměrně klidno a chladno. Během závodu vítr postupně sílil. Pokud vylezlo sluníčko, bylo i teplo, pokud se ale schovalo za neustále přibývající mraky, byla dost velká zima. Ve čtvrtém a pátém kole se již muselo na příznivé podmínky čekat a ne vždy se to i povedlo. Naštěstí to pořadatel dobře spočítal a na každé stanoviště přidělil zvládnutelný počet soutěžících a soutěžních kategorií. My jsme měli naše modeláře umístěny na třech startovištích. Hezky vedle sebe, takže nám nedělalo žádný problém přebíhat na těch 12 metrech od levého křídla na pravé a zpět.

Co naši svěřenci? Začnu odspodu. Jakub Smělík během soutěže udivoval své kamarády spoustou kouzelnických triků, díky kterým již absolvoval několik veřejných vystoupení a získal přezdívku „Copperfield“. Bohužel, pořádnou A3 si vyčarovat nedokáže a postavit lepší model jak Gino, se také nedaří. Druhým výtečníkem je Honza Weisgerber. Ten ty výkonnější modely dokonce má, ale marná sláva. Když se netrénuje, lepší výsledky se nedostavují. Zatímco zbytek týmu přes celé prázdniny navštěvoval naši klubovnu a v hezkém počasí jezdil do nedaleké Lipové (mimochodem Honzova bydliště) trénovat, Honzu jsme o prázdninách neviděli ani jednou. Jeho letadla nejsou špatná, ale chtělo by to s nimi více létat. A nevím, nevím, jestli ve zbytku sezóny dojde ke zlepšení morálky. Mé poplašné informace typu „přidejte, příští mistrovství je JIŽ za padesát týdnů!“, přecházejí oba dárečkové s ledovým klidem. Následují naši dva nejlepší, totiž Petr Blaschka a Martin Hájek. I když se někdy i jejich návštěvy modelářského kroužku měnily na kroužek diskuzní, uznávám, že o prázdninách se snažili. Však to také na jejich vystoupení v Domoslavicích bylo vidět. Mezi oběma kluky nevidím velký výkonnostní rozdíl. Co mě ale zaujalo, byla Martinova taktičtější vyzrálost. Už dlouho jsem ho neviděl tak rychle běžet na startoviště po zahájení čtvrtého kola. Spočítal si totiž, že ta modrá obloha dlouho nevydrží a odstartoval se svojí A3 jako první. Hned po něm se to zavřelo a všichni ostatní, včetně našich ostatních, v poklidu svačících modelářů museli čekat. Ne všichni se dočkali. Však také čtvrté kolo mělo na celkové výsledky velký vliv. Dlouho to u Martina vypadalo na druhé místo a proto jsme byli příjemně překvapeni, když to nakonec o pouhé dvě vteřiny vyšlo na titul. Náš první v mládežnické kategorii po více jak třiceti letech činnosti klubu. Škoda Petra. V součtu obou kategorií zalétal ještě lépe jak Martin, ale v početněji zastoupených žácích to stačilo „jen“ na čtvrté a páté místo. I tak to bylo nejlepší žákovské vystoupení v historii našeho klubu. A škoda, že Martin už do kroužku nebude docházet. Postihl nás tradiční problém venkovských klubů, totiž velké ztráty modelářů při přechodu z žákovské do juniorské kategorie. Přestože Martin „zůstane v oboru“ (bude se učit ve Vodochodech na leteckého mechanika), schůzky v žádném případě stíhat nebude. Doufáme, že alespoň na nějakou soutěž zavítá. Letecký park na to má dostatečný. A chodit by měl ještě z jednoho důvodu – pobavení ostatních. Podmínky sázky se musí plnit, takže od těchto závodů si s Martinem tykáme a já jej celý jeden rok musím oslovovat „Vaše blahorodí“. Petr bude od příštího roku soutěžit také coby junior. V žácích nám zbude umělecké duo Jakub – Honza, posílené ještě jedním nováčkem. Chlapci se budou muset příští rok hodně snažit, aby se Petrovi a Martinovi alespoň trochu přiblížili. Co se týče členské základny, doufáme, že alespoň jednu nebo dvě úplně nové duše ještě získáme. Pan vedoucí Blaschka chystá velice rafinovaný nábor.

Ale zpět k soutěži. Rádi jsme konstatovali, že republikové přebory se Pepovi (opět) povedly. Za to, že na nás a spoustu dalších nezbyl guláš, nemůže. Tímto mu ještě jednou děkujeme a slibujeme, že mu příště zase pomůžeme. A nám promiňte poslabší fotografickou přílohu. Tentokrát jsme na fotografování nějak nenašli dost volného času.

Výsledková listina ZDE!

Detail diplomu ZDE!

Tak za rok zase na shledanou.

A je to tady – jedeme do Tábora na mistrovství České republiky. Ještě před odjezdem jsme zaznamenali v řadách kvalifikantů dvě ztráty. Junior Adam Trojan se definitivně přesunul od modelářů do sdružení „Kozí dech“ (upřesňuji – mezi ctitele mopedů) a mladší žák Honza Weisgerber prý zapomněl, že se tento víkend něco takového koná. Proto si naplánoval jinou akci. Zbyli nám věrní Petr Blaschka s Martinem Hájkem, které po dlouhé době doplnila juniorka Lucka Raichartová. Zatímco oba prvně jmenovaní ještě navštěvují základní školu a mohou se modelařině věnovat v podstatě bez překážek, Lucie dojíždí na studia až do vzdáleného Turnova a náš kroužek prostě nestíhá. Ve chvíli, kdy v pátek přijíždí domů, my již v modelářské dílně uklízíme. Ale na přebory, si na rozdíl od Honzy čas udělala.

Do Tábora to máme přes půl Čech a tak si řidiči obou vybraných vozů vymínili řádný odpočinek. Vyrazili jsme proto již v pátek 19. září po obědě a navečer se ubytovali v táborském domově mládeže. Ubytování příjemné – pan vedoucí Sucharda při výběru opět osvědčil dobrý vkus. Povečeřeli jsme z hojných domácích zásob a šli spát. Budíček druhý den byl již v půl sedmé ráno. V klidu jsme posnídali, provedli ranní hygienu a vyrazili na všechovské letiště. Nikdy jsme tu nebyli a navíc padla silná mlha. Přesto jsme letiště ve Všechově našli bez problémů. Zaregistrovali jsme se a čekali, až se podmínky zlepší. Mezitím samozřejmě proběhl slavnostní nástup účastníků těchto závodů. Nástup byl zpestřen emotivním vystoupením jednoho z pořadatelů, který obhajoval vloženou soutěž házedel mladších žáků – tzv. Dražický pohár. Na otázku, „kdo z vás dělá něco pro to, aby mladší žáky neodrazovaly společné starty s žáky staršími“, jsme neodpovídali, protože to byla otázka řečnická. Byť se nás trochu dotkla. My na našich soutěžích v kategorii házedel, kde je věkový rozdíl nejmarkantnější, dělení na mladší a starší žáky důsledně provádíme spoustu let a pokud cítíme, že velká účast bude také ve větroních, žáky rozdělíme i zde. A co víc, při našich soutěžích pamatujeme i na nejmladší soutěžící, kteří se neumístili na stupních vítězů diplomem nebo alespoň malou sladkostí. Stačí si projít jakoukoliv naši výsledkovou listinu, abyste si ověřili, že to tak skutečně je. A nemyslím, že jsme v tom nějak výjimeční. Stejně tak se chovají i kolegové v sousedních klubech z Mikulášovic a Varnsdorfu a věřím, že i na spoustě jiných soutěží je tomu také tak.

Než ale došlo k vzájemnému škrcení vedoucích, naštěstí se mlha rozplynula a mohlo se začít soutěžit. Tuto sobotu, jsme měli, jako již poněkolikáté v tomto poněkud zvláštním závěru léta, velké štěstí na počasí. Zatímco optimisté předpovídali, že zmokneme v průběhu čtvrtého a pátého kola, pesimisté byli přesvědčeni, že pršet bude po celou soutěž. Nakonec zvítězili superoptimisté, protože jsme nezmokli v podstatě vůbec, přestože od konce kola třetího se po obloze honily výhružně vyhlížející mraky. Páté kolo proběhlo velmi svižně, protože v té době jsme již byli ze dvou stran obklíčeni bouřkou, na letišti se prudce ochladilo a foukal silný vítr. V polovině posledního kola na ploše zbyly pouze kolíky vyznačující jednotlivá startoviště.

Jak jsme dopadli my? Pan vedoucí Blaschka to vyhodnotil slovy: “jako obvykle na velké soutěži“. Naše děti mají zřejmě před velkými závody jakýsi ostych. A to nemluvím o tom, že zklamali i vedoucí. Několikrát odstartovali své svěřence ve chvíli, kdy kolem nás snad vůbec nebyl žádný vzduch. Modely padaly jako kámen a naše výkony se dvacítkami a třicítkami jen hemžily. Jednu chvíli s námi za to Martin ani nemluvil. Opravdu umíme létat lépe. Kdybych měl být konkrétní, tak kategorii A3 jsme úplně zazdili a v házedlech to také nebyla žádná sláva. Sedmé a dvanácté místo sice nejsou k zahození, ale my tajně doufali v první pětku alespoň jednoho z nás. Jistou náplastí bylo ocenění Lucie jako neúspěšnější juniorky v kategorii házedel. No ale oklepali jsme se z toho. Nezmokli jsme, se soupeři z celé ČR se popasovali a se známými, které celý rok nevidíme, poklábosili. Ještě na letišti jsme spřádali plány co udělat, aby to příště bylo lepší. S touto partou máme k dispozici ještě nejméně dva další pokusy.

A šlo se opět bydlet do domova mládeže, protože jsme si naplánovali návrat domů až v neděli. Vyrazili jsme dopoledne těsně před desátou. Cestou jsme se zastavili v leteckém muzeu ve Kbelích. Zatímco můj návrh navštívit nějaký hrad či zámek byl jednomyslně přehlasován, proti kbelskému muzeu neměl nikdo nic. Strávili jsme zde příjemné dvě a půl hodiny. Pak jsme pokračovali přímo na sever. Maminkám a tatinkům jsme jejich robátka vrátili před šestou hodinou večerní. Nejvyšší čas dopsat úkoly a připravit se na pondělní vyučování. I když jsme celé MČR rozložili do tří dnů, bylo to velice úmorné. Myslím, že v neděli večer nikdo neponocoval.

Zdeněk Hykš