Pořádání letošního krajského přeboru se ujal varnsdorfský leteckomodelářský klub v čele se svým neúnavným vůdcem Pepou Bartíkem. Nutno podotknout, že pan Bartík si nikdy neklade malé cíle. Tentokrát se rozhodl uspořádat velkolepou akci sestávající se z již zmíněného přeboru mládeže, ke kterému si naložil ještě soutěž Pepova jarní. A aby toho nebylo málo, některé z kategorií soutěže Pepova jarní se létaly jako Český pohár. Což přilákalo početnou a kvalitní konkurenci. V sobotu 29. března se tak po letišti v České Lípě pohybovalo několik desítek malých i velkých modelářů. Trochu jsme se toho obávali, ale nakonec snad všechno dobře dopadlo. Ke zdaru soutěže jistě přispělo i výborné počasí. Svítilo sluníčko a vítr foukal jen velice slabý. Takže i modely dosahující „maxa“ nepřistávaly příliš daleko od svých startovišť. I když několik nešťastníků, kteří přišli o ulétlý model, jsme přeci jenom zaregistrovali. Asi největším strašákem pro pořadatele modelářských soutěží na letišti v České Lípě je provoz velkých letadel místního aeroklubu. Tuto sobotu byl obzvláště rušný. Naše obvyklé startoviště na kraji letištní plochy tentokrát obsadili „padáčkáři“ a my museli až na její druhý konec. Vítr většinou foukal přes přistávací dráhu a tak pořadatelé museli neustále hlídat, abychom se nepletli do cesty nějakému přistávajícímu či startujícímu éru. Ale i stanoviště „u stožáru“ přestává našim potřebám stačit. Na vině je budované golfové hřiště ve směru na Pihel. Po dobudování bude jistě toto hřiště oploceno. Co se stane s modelem, který přistane v areálu, těžko soudit. Ale neumím si představit, že jeho majitel dovolí, aby se po zastřiženém trávníku a třeba uprostřed golfové hry, pohybovala  tlupa modelářů pátrajících po ulétlém modelu.

Jak soutěž ve vyhlášených kategoriích dopadla, naleznete v přiložených výsledkových listinách. Jen krátce k našim svěřencům. Platí již několik let, že při soutěžích s nimi nejsou žádné problémy. Létají rádi a snad i dobře. V kategorii větroňů již neustále nehledáme vlečnou šňůru, děti se naučily vlekat a i pro modely si chodí bez přemlouvání. V házedlech nám to jako obvykle šlo lépe. Jednak jsou házedla oblíbenější kategorií, jednak jsme měli možnost si s nimi pořádně zatrénovat v lednu a únoru při šestikolové soutěži Nejsevernější házedlo. Martin Hájek dokonce útočil na hranici 500 s, což je na staršího žáka velice hezký výkon. Škoda toho jednoho uklouznutí a následného letu za pět vteřin. Jinak by se Martin zařadil v historické tabulce mezi nemnoho vilémovských pětistovkařů. Tak třeba se to povede příště. Dobře mu sekundoval Petr Blaschka a ani mladší žák Honza Weisgerber se nenechal zahanbit.

Větroně jsou trochu horší. Létali jsme s nimi bez jakéhokoliv tréninku letos poprvé. Kde má letadlo předek a jak se přidělává křídlo, jsme přes zimu nezapomněli. Ale pamatovat si, jak který model loni létal, je již nad možnosti jejich majitelů. No snad to i zde dobře dopadlo, byť dosaženými výkony se ne a ne přiblížit mistrovské hranici. Když to všechno shrneme, z deseti pokusů o nominační limit na MČR se nám jich podařilo osm. Čtyřikrát v házedlech, jednou v F1H a třikrát v kat. A3. Nezdařil se pouze pokus Martina Hájka v A3, kde mu to ten den opravdu nelétalo a Honzy Weisgerbera také v A3, který místo létání běhal po letišti a marně hledal ztracenou dvousetkorunu. Zajímavá byla motivace Adama ve „větroňářských kategoriích. Proti Hořicím nemá žádné výhrady. Jen ta vzdálenost a s tím spojené brzké ranní vstávání mu vadí. Takže po prvním nevydařeném startu A3 stačilo pohrozit: „Pojedeš do Hořic“, a jeho výkon se rapidně zlepšil. Adam nakonec obě své kategorie vyhrál. Naše externí modelářka Lucka zalétala svůj standard. Těžko si myslet, že nám vyroste jako třeba házedlář Martin. A i se stavbou nových modelů to je, vzhledem ke studiu na turnovské střední škole, velice komplikované. I tak ale nelze než obdivovat, jaký výkon lze vymáčknout ze školního modelu Gino. K těm limitům jsme si mohli připsat čtyři tituly přeborníka Ústeckého kraje a ještě nějaká další umístění na stupních vítězů.

Přestože jsem před chvílí chválil, jak samostatné děti máme, vzhledem k významu soutěže jsme je nechtěli nechat dlouho bez dozoru. Ostatně, klubová zásada je, že děti mají přednost před dospělými. Dětem jsme se proto věnovali až do posledního letu, což byl start A3 zhruba 45 minut před ukončením soutěže. Takže jsme neměli v podstatě žádný čas sami si zalétat. Ve výsledkové listině soutěže Pepova jarní proto naleznete pouze Lucku Raichartovou, která stihla deset startů v kategorii házedel. My holt s Petrem budeme mít premiéru až na květnových soutěžích v Mladé Boleslavi.

Pokud započítáme i odjezd od naší klubovny, pak se dá s trochou nadsázky říci, že soutěž jsme zahájili i zakončili za šera. Jen zpracování výsledků a jejich vyhlášení trvalo snad dvě hodiny, přestože k dispozici byl početný výpočetní tým. Což přítomným dětem nakonec tolik nevadilo. V nedalekém bufetu byl dostatek hranolků i sladké Coly. Domů proto odjížděli naši svěřenci s dobrou náladou. Žaludek neprotestoval a hřály i splněné kvalifikační limity.

Přebor ústeckého kraje – výsledková listina ZDE!

Pepova jarní – výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Tyto závody pořádali agilní modeláři z Terezína. Při příjezdu k malému letišťátku jsem sice měl obavy, zda se všichni na tak malý prostor vejdeme, ale příliš nefoukalo a tak se ukázalo, že toto nebude vůbec žádný problém. Navíc, pro nás milovníky přírody se naskytl velice hezký pohled na podstatnou část Českého středohoří, kterou bylo možno z tohoto místa zhlédnout. A příjemné bylo také setkání se spoustou známých a nám milých modelářů. Ať již to byli ti, které na svých soutěžích potkáváme poměrně často nebo ti, které vidíme jednou, dvakrát do roka. A velikou radost jsem měl ze setkání s panem Klímou z Roudnice a nebo terezínským panem Špičkou. Za těch několik let, co jsme se neviděli, jsem na ně často myslel. Setkání s nimi bylo nečekané, o to ale příjemnější. Naopak trochu s výčitkami jsem myslel na našeho Adama Trojana, kterého jsme museli vzhledem k malým dopravním kapacitám nechat doma. Adam měl sice v tuto dobu kvalifikační limity dávno splněny, ale myslím, že v těchto mimořádných podmínkách by si určitě zlepšil své osobní rekordy. Bohužel, do Favoritu se vejde jen pět lidí a i ti byli obloženi krabicemi s letadly či batohy s vybavením od maminek.

Soutěž byla vyhlášena s časově omezenými koly. Jak jsem se již zmínil při jiné příležitosti, počasí bylo trochu poťouchlé, protože krásná startovací okna střídaly dlouhé chvíle, „kdy to prostě nenosilo“. Museli jsme si dát velký pozor, abychom se vedle zkušených mazáků čekajících na to nejlepší počasí také dostali včas ke slovu. Navíc jsme od samého začátku cítili, že dnes by to mohlo vyjít. V házedlech chlapci poprvé odzkoušeli své nové modely a i v kategorii A3 tentokrát zůstala v krabici letadla poslední záchrany – školní modely Gino. Což se pozitivně projevilo na výkonech v obou kategoriích. V házedlech se Honza Weisgerber s Petrem Blaschkou dostali na stupně vítězů a kdybychom je nehodili do vody s úmyslem nechť si to odlétají bez našeho dozoru, mohlo to být ještě lepší. V kategorii A3 jsme si my vedoucí režii závodů vzít nenechali. Sami jsme vyhlíželi termiku a hulákali na naše svěřence, kdy mají vlekané modely vypustit. Vcelku se to dařilo, byť drobná komunikační nedorozumění tam byla. Ta se ale naštěstí na dosažených výsledcích neprojevila. Tentokrát jsme dokázali držet krok i se zkušenými modeláři, většinou členy rodinných týmů. Ti byli nakonec o malý krůček před námi, ale tentokrát skutečně jen o malý krůček. Honza Weisgerber se dokonce protlačil na třetí místo mezi žáky.

A jaké bylo celkové hodnocení? Tentokrát se nám do výsledkové listiny moc hezky kouká. Když vezmu v úvahu ještě dodatečně odlétanou soutěž kategorie A3 Přeboru mládeže Středočeského kraje, vychází nám příjemná statistika. Tři naši svěřenci se celkem devětkrát pokusili o kvalifikační limit a pokaždé se jim to podařilo. Navíc v šesti případech to znamenalo umístění na stupních vítězů. Však jsme cestou domů museli nabyté sebevědomí trochu chladit. K tomu, abychom se vyrovnali těm nejlepším, je ještě daleká cesta. Plánujeme, že konečně s dětmi přistoupíme ke stavbě ještě výkonnějších modelů, na což ovšem reaguje můj kolega vedoucí Petr Blaschka jedovatou poznámkou, že na příští jaro připraví dětem vhodné vlečné háčky. To je narážka na naše předloňské rozhodnutí příliš se dětem do stavby nových modelů neplést. Na jednu stranu vedeme děti k tomu, že létají a rozbíjejí modely, které si postavily téměř samy, což je na druhou stranu komplikováno dlouhými termíny stavby. Tak jen abychom to do patnácti let, kdy většina našich modelářů odchází na studie a páteční klubové schůzky již nestíhá, zvládli.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Při vyhlášení výsledků Krajského přeboru mládeže Prahy vystoupil náš dlouholetý známý, pan Miloslav Modr z Kladna a všechny nás pozval  na výše uvedenou soutěž, kterou pořádal jeho klub. Ta byla plánována na sobotu 13. dubna. Původně jsme chtěli vyrazit až druhý den, tj. v neděli 14. dubna do Rochova na náš domácí, Ústecký přebor mladých modelářů. Nakonec jsme se rozhodli i pro Středočechy  – jednak jsme chtěli našim svěřencům zvýšit šanci na splnění kvalifikačních limitů a pak jsme se také chtěli podívat do míst, kde jsme ještě nikdy nelétali. Když jsme před mnoha lety coby vyjukaní nováčci začínali, modeláři z Kladna, Slaného nebo Kamenných Žehrovic byli pro nás něco téměř bájného. Tak jsme ta místa chtěli vidět. Bohužel to se nám nesplnilo. Pro nějaké problémy s letištěm se tento přebor konal také v Panenském Týnci, tedy v pro nás téměř domácím prostředí.

Již několik dní předem ale začaly přicházet znepokojivé zprávy o předpovědi počasí na sobotu. Nepříjemný byl především očekávaný silný vítr. Přesto jsme v sobotu ráno vyrazili. Jednak jsme to slíbili, jednak u nás v kopcích to tak zle nevypadalo. Naneštěstí při vystoupení z auta na letišti v Panenském Týnci již funělo velmi silně. Po poradě s panem Modrem jsme se pustili nejprve do házedel s tím, že pak se uvidí. Třeba vítr zeslábne. Bohužel, opak byl pravdou. Vítr neustále sílil a mezer, do kterých se házedlo dalo vypustit, bylo stále méně. Nejsilnější poryvy se blížily hranici 12 m/sec. Však se také házedla chovala jako pověstné „nudle v bandasce“. Výkony za moc nestály. Škoda, protože pořadatelé měli soutěž dobře připravenu. Odhaduji, že na dva soutěžící připadal jeden časoměřič.

Po házedlech jsme zkusili větroně kategorie A3. Byl to ale boj o život. Po dvou rozbitých modelech jsme svoji snahu vzdali. To k nám již ale chvátal pan Modr s informací, že všechny kategorie s výjimkou právě ukončených házedel se odlétají druhý den v Rochově. To prý bude výrazně lepší počasí. A světe div se, bylo. Místo téměř uragánu slabý vítr a nebo jen termické závany, krásné teplo. Navíc velice sympatické, byť docela miniaturní letiště. Věnovali jsme se sice přednostně ústecké soutěži, protože ta byla vyhlášena s časově omezenými koly, ale dost času nám zbylo i na odloženou kladenskou soutěž. Děti vzhledem k slabému větru neběhaly daleko a tak byl jen trochu problém s hledáním termiky. Vedle spousty „stoupáků“ se nám vedoucím bohužel dařilo nalézat i chvíle, kdy „ve vzduchu snad nebyl žádný vzduch“. Ale i tak dosažené výkony bohatě překračovaly kvalifikační limit a dokonce jsme obsadili všechna místa na stupních vítězů. Byla to krásná soutěž a my jsme domů odjížděli velice spokojeni. Dokonce jako úplně poslední soutěžící. Tak moc se nám v Rochově líbilo.

 Výsledková listina z házedel ZDE!

Výsledková listina z ostatních kategorií ZDE!

Z. Hykš

Pražská mládež sice nejsme, ale letiště v Panenském Týnci je již v našem dosahu a navíc, kolega Fišera pořádá hezké, pohodové soutěže, kterých je radost se zúčastnit. A nám letos vlastně ani nic jiného nezbývalo. Počasí nám nedovolilo ani jednu soutěž „na rozcvičení“ a tak jsme do Panenského Týnce odjížděli bez jediného absolvovaného letu větroněm kategorie A3 nebo F1H. Prostě tento přebor jsme vzali jako velký trénink a přípravu na přebory následující. Ovšem naše děti mile překvapily. Nejen, že zcela samostatně dokázaly sestavit své modely, ony jim dokonce i létaly. A to tak, že jsme v poměrně nevlídném počasí (zima, zamračeno, téměř bezvětří) z osmi pokusů dokázali urvat čtyři kvalifikace na mistrovství republiky. A i ty pokusy nezdařené vůbec nevypadaly špatně.

V házedlech chyběla naše největší naděje, junior Honza Novotný s osobním rekordem přes 400 vteřin. Čest vilémovských házedlářů proto zachraňoval mladší žák Honza Weisgerber. Jeho 244 vteřin znamenalo splněný limit a tento výkon mu dokonce zajistil místo na stupních vítězů. Další dva modeláři – starší žáci Martin Hájek a Petr Blaschka bohužel trpěli trochu nevyrovnaností svých pokusů. Příště na ně budeme muset dát větší pozor a třeba se někomu ten limit splnit podaří. Větroňáři kategorie A3 se statečně prali se svými soupeři, kteří většinou disponovali výkonnějšími modely. To je tak, když se na schůzkách klábosí a nestaví. Pak nám musí i na krajských přeborech stačit prastaré Gino, nebo již konstrukčně zastaralý Špaček. Přesto Petr Blaschka oněch kýžených 180 vteřin nakonec dosáhl. A několik málo vteřin chybělo také Martinu Hájkovi. Honza Weisgerber a jeho neposlušné Gino tentokrát přeci jenom trochu zaostali. Zbývá ještě zmínka o junioru Adamu Trojanovi. V kategorii A3 se umístil na třetím místě a „A jedničky“ dokonce vyhrál. Obě kategorie s bezpečným překonáním kvalifikačního limitu.

Na soutěži tentokrát chyběli Lucie Raichartová a již zmíněný Honza Novotný. Škoda, oba jsou zkušení modeláři, kteří se umí na těchto důležitých soutěžích vypnout k dobrým výkonům.

Soutěž plynula velmi rychle a přestože se ještě rozlétávalo, k vyhlášení výsledků došlo již kolem třetí hodiny. Pak jsme se rozloučili, řádně promrzlí naskákali do aut a vydali se na cestu domů za maminkami. Že to s námi letošní zima ošklivě sehrála, svědčí i fakt, že na letišti v Panenském Týnci se ještě válely zbytky sněhu a zcela nový zážitek skýtal pohled na Ranou s Oblíkem, kde na jejich severních úbočích ležela regulérní vrstva sněhu. Brr! Snad to bude o týden později na Ústeckém krajském přeboru již lepší.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš