Nejsevernější házedlo 2018 – třetí a čtvrté kolo

Nemohu jinak, než znovu nejprve pohovořit o počasí. Opět jsme měli veliké štěstí. Silný čtvrteční vítr potvrdil předpovědi meteorologů, že to bude „důstojná“ vzpomínka na uragán Kyril. Oproti Kyrilovi, který odezníval ještě několik následujících dní, tento orkán, který se prý jmenoval Friederike, trval jen pár hodin, ale škody zanechal stejně velké. Náš soutěžící Honza Weisgerber, zkušený lesák, dokonce tvrdil, že v lese to vypadá ještě hůře. Mohu potvrdit. Stál jsem ve čtvrtek večer chvíli na dvorku a poslouchal, jak se v nedalekém lese za naší zahradou každých pár vteřin vyvrací nějaký strom. Ošklivý pocit.

Chvíli po půlnoci už ale všude panovalo naprosté bezvětří. Vzorné letové počasí trvalo od pátku až do neděle. Hezky jsme si zalétali jak my, tak i účastníci nedělního dvojkola Severní ligy házedel v Liberci. Ti to měli jako kompenzaci za první dvojkolo. Myslím, že tehdy jim počasí příliš nepřálo. Větší obavy než z větru jsme měli z toho, že se silně oteplilo. Sněhová vrstva, kterou jsme si vyprosili, značně zeslábla a v Lipové u Pytláka na soutěžní ploše opět vykoukla podmítka. Takže jsme museli opět do Mikulášovic. Mikulášovická větrná hora nám ale v sobotu podruhé ukázala svoji vlídnou tvář. Sluníčko se téměř neukázalo, byla o trochu větší zima jak minule, ale nefoukalo více jak tři metry za sekundu. Krásně „to nosilo“. Dědkové se sice prošli a došlo také ke ztrátě několika ulétlých modelů, ale pro malé házedláře to byl vítr ideální. Nakonec snad byli spokojeni všichni, protože tak pěkné výsledky jsem už dlouho neviděl. S konkrétními výkony vás opět odkazuji na výsledkovou listinu. Uvidíme, jak se vyvine situace za čtrnáct dní, při závěrečném dvojkole.

Závěrem bych chtěl trochu redukovat své minulé vyjádření k mladým modelářům, za což jsem byl vypeskován svým libereckým kamarádem Petrem Budaiem. Za tou krizí v členské základně si trvám. Chtělo by to větší přísun. Odvolávám ale mé nařčení mladých ze stoprocentní fluktuace. Dával jsem si při druhém dvojkole větší pozor a skutečně, na tyto závody dorazila z varnsdorfského klubu vedle několika úplných nováčků také spousta známých tváří. Omluvou mi budiž, že už mám horší paměť na jména a v kuliších jsou si všichni dost podobní.

Výsledková listina z třetího a čtvrtého kola ZDE!

Z. Hykš

Nejsevernější házedlo 2018 – první a druhé kolo

Začnu jako obvykle počasím. Venku již několik dní panuje jaro. Sníh, který napadnul v prosinci, již dávno odtekl a tak jsme se museli odebrat na louku v dolních Mikulášovicích, kde sice fouká, na druhou stranu si ale nezlámeme nohy, jako by tomu bylo v Lipové. Mohlo by se to zde také jmenovat Větrná hora. Obvykle tu totiž funí o dost více, než říkají předpovědi. Zpočátku tomu tak bylo i v sobotu 6. ledna. Takové dva metříky za vteřinu navíc jsme zaregistrovali. Ale nebylo to nic hrozného. Alespoň ten potěr, který přivezli varnsdorfští vedoucí, neměl problémy s vyhozením modelu. To velcí modeláři by se mnou asi nesouhlasili. Čerstvý vítr jim totiž jejich modely odnášel až na konec soutěžní plochy, někam na hranici mezi Mikulášovicemi a Vilémovem. Noví soutěžící musí v těchto místech nutně dospět k závěru, že Vilémov je díra obrostlá křovím. Naštěstí na sundávání modelů házedel ze stromů nedošlo, ale daleko jsme k tomu neměli. Během závodu obvykle tlačím na naše pohodáře, aby nejprve odlétali soutěž a teprve pak do sebe tlačili řízky od maminky, protože vítr bude zesilovat a kolem poledního nám bude krást modely i s přepravními krabicemi. Dost často to tak i je. Tentokrát ale nastala výjimka. Poté, co děti dolétaly a na startovní čáře zůstali již jen „výkonnější“ modeláři, vítr postupně utichal a dokonce se na nás začalo smát sluníčko. Takže začátek soutěže byl horší jak předpověď, konec naopak příznivější. V poklidu jsme dolétali a odebrali se domů. V půl jedné už většina z nás obědvala.

Dosažené výkony zjistíte z přiložené výsledkové listiny. Já se tentokrát zaměřím na věkové složení soutěžících. Což mě velmi trápí a také to občas komentuji. Je to špatné, „nejsou lidi“. Kolegové z Varnsdorfu a blízkého okolí sice každoročně na naše soutěže přivážejí spoustu capartů, bohužel, ti se v průběhu sezóny postupně vytrácí a další rok si už musím zvykat na zcela nové tváře. My pro jistotu nemáme mladší žáky žádné. Děti prostě nemají výdrž. Ze starších žáků můžeme nabídnout vedle dnes soutěžícího Honzy ještě Michala, který bohužel dost často laboruje se zdravím. Když nenastydne, tak si alespoň ukopne palec. A to je vše. Navíc oba chlapci příští školní rok přejdou mezi juniory. Studium na vzdálených školách většinou znamená konec s modelařením. Varnsdorfští modeláři mají také několik starších žáků, ale nepátral jsem, proč nedorazil ani jeden z nich. Tradičně slabá účast bývá mezi juniory. Uvidíme, jestli jich letos budeme mít dost alespoň na obsazení stupňů vítězů. Naopak senioři jsou „držáci“. To by bylo, aby se na tyto závody nedostavili všichni věrní házedláři. A to ještě nelétal kolega Bartík, který se musel plně věnovat všem nováčkům. Podle tradičně optimistického hlasu, který zněl po celé ploše, byl ve svém živlu.

Tak uvidíme, kdo dorazí příště. Hlavně ať nasněží alespoň deset centimetrů sněhu, který zakryje lipovskou orbu a pokud nenasněží a my museli znovu do Mikulí, budeme si přát, aby místní Větrná hora nenaplnila pověst, která jí předchází.

Výsledky z prvního a druhého kola ZDE!

Z. Hykš

Nejsevernějsí házedlo 2018 – propozice

Věnujte prosím velkou pozornost informaci o výběru místa konání soutěže. Plocha v Lipové, která nám s ohledem na povětrnostní podmínky vyhovuje lépe než prostor v Mikulášovicích, byla na podzim podmítnuta. Pokud napadne dostatek sněhu tak, aby se nerovnosti terénu vyrovnaly, zvolíme Lipovou. Pokud ale nebude ležet dostatečná sněhová vrstva, musíme příslušné dvojkolo odlétat v Mikulášovicích. O místu konání se proto raději informujte předem u jednoho z v propozicích uvedených pořadatelů.

Propozice pro již 25. ročník ke stažení ZDE!

Předsilvestrovské polétání 2017

Letos se nás na poslední modelářské akci roku sešlo celkem devatenáct. To je docela milé číslo s ohledem na to, že souběžně s námi probíhala v Doksech u Kladna soutěž Modelářský Silvestr, kterému dala přednost řada našich tradičních účastníků. A to jsme měli navíc několik dalších výpadků. Zatímco dospělí modeláři, místní i ti varnsdorfští, se dostavili v plném počtu, zklamalo nás několik žáčků a juniorů, kteří se podle všeho nedokázali do sobotního oběda, po kterém následoval odjezd automobilů do Vilémova, vyhrabat z pelechu. Nejvzdálenějšími účastníky se tak stali Jirka Tůma z LMK Suché a z druhé strany pak Petr a Marek Budaiovi z Liberce. I když se obvykle cítím na osmdesát, za nejstaršího aktivního účastníka soutěže vyhlašuji Pepu Bartíka z Varnsdorfu. Naopak nejmladším se stala vilémovská Alice Vejražková.

V kategorii házedel se přítomní „uhlíkáři“ museli nejprve srovnat se stísněnými prostory naší sportovní haly. Ale drtivým závěrem se nakonec dostali tam, kde se pohybují obvykle, totiž na první dvě místa. Výtečně opět zalétal „balsový klasik“ Standa Rudínský, kterému na druhé místo scházela pouhá desetina vteřiny. Stupně vítězů jsme pak zdola sledovali my, vilémovští, tentokrát soutěžící se staršími polystyrenovými stroji a modeláři z Varnsdorfu a Liberce se svými házedly balsovými. Soutěž nám „zpestřily“ přistavené štafle, pomocí kterých jsme se dostávali na balkon, kam během soutěže zalétlo několik špatně odhozených modelů. Možná by nám to tolik nevadilo, kdyby pod balkonem místo štaflí nestála parodie na štafle. Lézt po tom rozviklaném krámu nebylo zrovna bezpečné. Argument, že takto pro mičudy lezou i fotbalisté, neuznáváme. Fotbalisté jsou pružní sportovci, modeláři pak hlavně nám svěřené malé děti a nebo my, starší pupkatí strejcové. Příště musí být uvolněn přístup přes klubovnu.

Po vyhlášení výsledků soutěže halových házedel jsme přešli do kategorie gumáčků A6. Pravda, oproti minulým soutěžím se nás zde sešlo o dost méně. Jediná kategorie, ve které se bojovalo o stupně vítězů, byli jako obvykle senioři. To v mladších kategoriích se dostalo na všechny zúčastněné děti. Tuto sobotu bylo v místní sportovní hale nějaké divné povětří. Modely si létaly kam chtěly, takže jsme zaznamenali spoustu přistání na balkonu (opět jsme hojně využívali rozvrzané štafle) a nebo naopak za protějšími sítěmi chránícími okna haly. Tudíž se spousta letů opravovala. Takový Václav Šulc si usmyslel, že si pořádné zalétá, takže těch letů nakonec absolvoval celých jedenáct. Všechny soutěžící lehce převyšovali oba gumáčkoví specialisté Evžen Belo a Pavel Formánek, ostatním to létalo tak nějak standardně.

Druhý den ráno jsem byl některými soutěžícími vyzván, abych nezapomněl zmínit a pochválit bar paní Blaschkové. Jako vždy bylo pro malé i velké připraveno spousta pamlsků a nápojů. I něco na zahřátí se našlo. Doufám, že jsme se i přes výpadek některých tradičních zákazníků činili. Bar je totiž provozován v režii rodiny Blaschkovy a tak bych byl nerad, aby si Blaschkovi příštích několik dní neničili zdraví nadměrnou konzumací neprodaných zbytků.

Ale zpět k sobotní soutěži. Vše jsme i se spočítáním a vyhlášením výsledků kategorie A6 v pohodě stihli do devatenácté hodiny. Popřáli jsme si do nového roku vše nejlepší a rozjeli se do svých domovů. Moc jsme se ale neloučili, protože se spoustou z nás se setkáme za pouhý týden na dvacátém pátém ročníku soutěže Nejsevernější házedlo. Tedy pokud nebude proti počasí. No pak samozřejmě v únoru ve Vilémově při soutěži Halový Žuch 2018.

Výsledková listina ZDE

Z. Hykš