V sobotu 5. dubna mělo na letišti Aeroklubu Česká Lípa foukat ještě více jak při Varnsdorfské jarní, ale dohoda pořadatelů se soutěžícími byla stejná – odlétáme to za každou cenu, protože možných náhradních termínů se nám silně nedostává.

V sobotu ráno jsme s Ivanem naložili připravená éra, cestou přibrali v Mikulášovicích Šimona a pokračovali směrem na Českou Lípu. Více nás nebylo – Jirka se omluvil s tím, že v sobotu bude „trénovat“ ve škole na přijímací zkoušky (stejně už má limity pro účast na MČR splněny) a jeho bratr Víťa nám „zestárnul“ a stal se seniorem. O „výpovědi“ nejmladšího modeláře Tondy z klubu již byla řeč. Vezli jsme s sebou tedy pouhé dva modeláře, ale na parkovišti místního aeroklubu jsme viděli, že lepší to není ani u našich soupeřů. Přespolní modeláři to prý vzdali právě kvůli počasí, takže nás vítali pouze varnsdorfští. A poprvé se naplnilo heslo, o kterém jsme dosud jen žertovali – časoměřičů bylo více jak soutěžících. Operativně jsme při nástupu zkrátili soutěž o celou hodinu a spěchali dolů na plochu, protože předpověď nelhala – foukalo víc a víc. Na golfovém hřišti se cosi dělo a hemžili se i velcí letci u svých hangárů, což nám ale ani tentokrát nevadilo, protože foukal vítr severní až severovýchodní, tedy téměř kolmo od přistávací dráhy. Strašily spíše zbytky olšového stromořadí, které stálo letícím modelům v cestě. A i když jsme se snažili zkracováním doby letu vypuštěných modelů onomu stromořadí pokud možno vyhnout, pan vedoucí se s tyčí na sundávání modelů něco napracoval. U modelů F1H jsme čas dobrovolně upravili na cca jednu minutu. U větroňů A3 jsme co nejvíce zkracovali doutnáky, takže jsme dokonce v jednom případě připravili Ivana o maxo.

Kategorií F1H jsme s ohledem na avizované zesilování větru létání zahájili. Cvičný let a první dva lety soutěžní u obou kluků vypadaly docela dobře. Jenže pak jeden model skončil na pichlavém akátu a druhý byl přes můj strašlivý řev na šňůře dotažen až na zem. V prvním případě silně utrpěl potah, ve druhém byl model nárazem rozložen na jednotlivé díly. Proto jsme raději přešli na kategorii A3. Ivanovi model létal báječně, u Šimona nás zlobilo seřízení modelu při vleku. Musíme se podívat, jestli se nám v přepravní krabici nezkroutilo křídlo. Šimon byl hotov dříve a zcela dobrovolně zahájil svoji třetí kategorii, totiž házedla. Překvapil mě Ivan, kterému do konce soutěže zbývala zhruba půlhodina, přesto se i on pustil do házedel. Jestli se klukům chtělo létat anebo nechtěli nechat panu Procházkovi ceny za umístění, jsem nezjišťoval. Budu si myslet, že si chtěli zalétat.

Vyhlášení jako obvykle proběhlo před barem místního aeroklubu. S ohledem na počet soutěžících to všechno proběhlo velmi rychle. Rozloučili jsme se a spěchali domů. Příští soutěž, kterou hodláme navštívit, bude Mladoboleslavská jarní.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Tuto soutěž si obvykle nenecháme ujít, zvláště když se koná na velkém letišti v Panenském Týnci a navíc je hlášeno přepychové počasí. Souběžně s námi soutěžili účastníci Kubešovic „Ligy Panenský Týnec“. Ale letiště je opravdu rozměrné a tak jsme si snad navzájem příliš nepřekáželi.

Počasí bylo opravdu výjimečné a proto jsme byli trochu zklamáni dosaženými výsledky. Z celkem osmi pokusů jsme vytěžili pouhé dvě kvalifikace na MČR. Copak házedla, ta byla „nad plán“, protože oběma starším klukům zbylo do konce soutěže asi tak třicet minut, které nechtěli prosedět v autě. Mrzí mě naše výkony v kategorii malých i velkých větroňů. Chvílemi jsem měl pocit, že to nebyly první letošní starty, ale první starty vůbec. Jako kdyby kluci přes zimu úplně všechno zapomněli. Pochválit můžeme jen Jirku Havlíčka, který ony dva postupy vybojoval. Směřoval k nim suverénně od prvního letu. Nu což, pokusíme se to napravit v dubnu na přeboru mládeže Ústeckého kraje v České Lípě.

Pan vedoucí Blaschka stihnul nejenom „koučovat“ děti, zvládl ale i při souběžně probíhající „Lize Panenský Týnec“ deset soutěžních letů s vystřelovadly. Mimochodem, tuto kategorii vyhrál.

Během závodů jsme měli možnost pohovořit se spoustou kolegů a kamarádů, které jinak vídáme jednou, dvakrát do roka. Ostatně, i kvůli tomu jsme do Týnce vyrazili. Pak ještě polovina výpravy v rámci vzdělávání mládeže načerpala energii v místním chrámu, oběhla náves v Třebízi, dokončila čerpání energie u menhiru Kamenný pastýř v Klobukách a zvládla průjezd mezi rozjařenými účastníky masopustního veselí v Bad Schandau. Domů jsme dorazili kolem sedmé hodiny večer. Tím byl den plný různých prožitků ukončen.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Náš v pořadí třetí krajský přebor. Obvykle nám ke splnění naplánovaných postupů na MČR stačí přebory dva – Středočeský a ten náš. Královéhradecký máme v záloze jako rezervu. Letos nastaly menší komplikace. Jirka v kategorii F1H a Šimon v házedlech nezalétali tak, jak si sami představovali. Byť si postup zajistili umístěním na stupních vítězů našeho chabě obsazeného přeboru. Nejhůře dopadl Ivan v kategorii F1H, který při prvním vleku v České Lípě nakřápl jeden model a u druhého pak zjistil, že mu nefunguje časovač. Bylo proto rozhodnuto, že do „Hořic“ vyrazí jeden vůz, ve kterém bude Ivan doplněný zájemci o kvalitní trénink z řad již postupujících. U Šimona se to nepovedlo, protože v týdnu před Domoslavicemi ochořel. K odjezdu se tak vedle Ivana dostavil pouze Jirka, který obvykle využije každé příležitosti si zalétat. A co oceňujeme zvláště, je jeho rozhodnutí, že si postup v F1H vybojuje výkonem a ne umístěním. Za vedoucí pak musím zdůraznit, že tato akce nebyla pouze honbou za postupy. Dlouho dopředu druhý pan vedoucí Petr Blaschka zdůrazňoval, že jsme „u Šaflerů“ již dlouho nebyli a neviděli se s kolegy z místních klubů. Tudíž bychom letos měli vykonat zdvořilostní návštěvu. A také jsme očekávali bohatší účast mladých modelářů ze silných oddílů (Kopidlo, Mladá Boleslav….), se kterými jsme chtěli porovnat svoje síly. Litujeme jen, že nás nebylo více.

Takže v neděli 21. dubna brzy ráno vyrazil směrem na Hořice jeden vůz se dvěma vedoucími a dvěma soutěžícími. Přes drobné problémy s ranním vstáváním jsme do Domoslavic dorazili ještě před nástupem soutěžících. Vítr, který postupně sílil, foukal nejprve do tří metrů, abychom na konci soutěže naměřili 5 – 6 m/ sec. Však také pořadatelé v posledních dvou kolech zkrátili soutěžní lety kategorií F1H a F1G o dvacet vteřin. I tak se děti pěkně proběhly. Modely při „maxech“ dopadaly daleko od startoviště, často za železniční trať a     nechybělo prý také překonávání potoku. I my si odzkoušeli, jaké to je přebíhat železniční násep. Kluci dali na naši radu a tentokrát nechali doma svá milovaná házedla. U obou chlapců jsme hlavní kategorii F1H doplnili druhou větroňářskou, tj. A3. Během soutěže jsme zaregistrovali několik slabších letů, ale celkově jsme byli spokojeni. Jirka si vylepšil osobní rekord v „A trojkách“ a již jen tři vteřiny mu chybí k vytouženým 300 vteřinám. Ivan, ač junior, dospěl ke kategorii F1H až teprve nyní, takže oněch 410 sekund, bylo jeho ustavujícím osobním rekordem. Podle předpokladu se ve větroních sešla kvalitní konkurence, se kterou jsme se mohli poměřit. Nejlepší jsme nebyli, ale určitě jsme nezklamali. Ve všech čtyřech přihlášených kategoriích se kluci umístili na stupních vítězů. Nálada v družstvu byla výborná a tak si pan vedoucí po vyhlášení zahrál na politika zviditelňujícího se na úkor úspěšných sportovců. Pak jsme se rozloučili, zajeli si do nedaleké prodejny pro Hořické trubičky a vrátili se domů. V půli cesty přibyla ještě fotografie zasněženého Ještědu dokumentující, jaká byla tento den velká zima. Nedělní silnice byly poměrně prázdné, takže již kolem šesté hodiny ohřívaly maminky oběma klukům pozdní oběd. Jestli vyrazíme toto pololetí ještě na poslední soutěž, tj. Mladoboleslavskou jarní, necháme opět na dětech. Poradíme se při páteční schůzce.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Akce, na které jsme se podíleli společně s kolegy z LMK Varnsdorf. Přestože jsme si předem ověřili, že soutěžících nebude mnoho, zajistili jsme spoustu časoměřičů. Nakonec se na letišti Aeroklubu Česká Lípa „tísnilo“ jedenáct soutěžících (devět ústeckých, dva z kraje Středočeského), patnáct dospělých z pořadatelského sboru a dejme tomu deset dalších členů doprovodu mladých modelářů. Nevybavuji si, že bychom kdy pořádali soutěž, na které bylo více časoměřičů než soutěžících. Před zahájením jsme žertovali, že si každý závodník vylosuje svého časoměřiče, který bude měřit, zaznamenávat dosažené výkony a v rámci zatraktivnění modelářství pro mladé se mu starat o svačinu a běhat pro éra. To byla samozřejmě pouze ironická reakce na počet přihlášených modelářů. Ve skutečnosti proběhla soutěž klasickým způsobem: dostatek časoměřičů sedících v židličkách a křesílkách na vyznačeném stanovišti, se stopkami v ruce a zapisovatelem do společné výsledkové listiny poblíž.

Nedá mi to, abych se ještě jednou nevrátil k počtu soutěžících. Po návratu do Vilémova jsem v klubovně otevřel naši kroniku, abych z výsledkové listiny jedněch z prvních našich přeborů vyčetl následující:

Okresní přebor 29.4.1989 (pouze modeláři z děčínského okresu):

35x házedla, 18x větroně A3 a 18x větroně F1H

Krajský přebor 21.5.1989 (pokud si dobře pamatuji, přeboru se obvykle účastnila zhruba osmi až desetičlenná družstva z tehdejších deseti okresů Severočeského kraje)

33x házedla, 26x větroně A3, 48x větroně F1H a 10x modely CO2

Nechápu, kde se tolik modelářů vzalo, jak jsme se všichni na letiště vešli a hlavně jak to pořadatelé organizačně zvládli. Co se týče oné současné mizérie, z příležitostných rozhovorů s vedoucími různých zájmových kroužků a klubů zaměřených na práci s dětmi, vyplývá, že téměř všude je to stejné.

Moje oblíbené téma je také počasí. To nám tentokrát přálo. Bylo teplo a foukal vítr správné síly a směru, takže odpadlo sklepávání modelů z nedalekého topolového stromořadí, či přebíhání golfového hřiště. A když už model dosedl na přistávací plochu, bylo to v pohodě, protože přátelé z Aeroklubu Česká Lípa nelétali. Věnovali se nápravám škod, které jim v zimě způsobili přemnožení divočáci. Za celou dobu jsme zaznamenali dva komerční lety. Také proto mezi modeláři panovala dokonalá pohoda.

Díky výtečnému počasí dosáhla řada soutěžících pěkných výkonů. No a nováčci, především z řad mladších házedlářů, si alespoň odzkoušeli atmosféru „velké“ soutěže. Problémy během přeboru se nevyskytly. Vše plynulo v klidu ke druhé hodině odpolední, kdy soutěž podle plánu skončila. Někteří aktivisté oproti předchozí domluvě stihli odlétat i třetí kategorii. Za což je chválíme.

Výsledky časoměřiči sčítali průběžně, takže v baru aeroklubu stačilo pouze vypsat diplomy. Těch dvacet kusů nebyl žádný problém. Nominací na podzimní MČR byla spousta. No a ti, kteří se ještě nestihli kvalifikovat, mají šanci na reparát na přeboru mládeže Královéhradeckého kraje v Domoslavicích.

Po vyhlášení výsledků jsme využili příležitosti a pozvali všechny přítomné modeláře na nejbližší soutěž pořádanou naším klubem, kterým je zářiový ŽUCH 2024. Ten se koná první týden po prázdninové přestávce na letišti Aeroklubu Česká Lípa a bývá silně obsazen. Jistě ale tu spoustu modelářů všech věkových a soutěžních kategorií, i díky pomoci kolegů z varnsdorfského klubu, zvládneme. „Určitě přijeďte – je zajištěno pěkné počasí a bohaté ceny.“

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Opět foukalo. Jak jinak. Předpověď počasí byla dost strašidelná. Síla větru byla tak velká, že jsme ji dokonce předem telefonicky konzultovali s pořadateli z Kladna. Postupné zesilování větru v předpovědích ale někdy ve čtvrtek, v pátek ustalo a nepřekračovalo rozumnou hranici, takže jsme se s pořadateli dohodli, že to zkusíme. Asi to bylo rozumné, protože volných termínů teď na jaře není nazbyt. Do soutěže se přihlásili všichni naši žáci základní školy. S výjimkou nováčka, malého Tondy. Toho jsme nechali doma. Toník je dost impulzivní modelář a my nevěděli, co od něj na tak velké soutěži (vedle se létala ještě PI liga pořádaná Pepou Kubešem) můžeme očekávat. Na přeboru mládeže Ústeckého kraje mu to vynahradíme. Doma zůstal také Škodovák Milan, ale nemocného Ivana na poslední chvíli nahradil druhý Škodovák Víťa. Takže náplň jednoho automobilu – na zadním sedadle se tísnili Jirka a „pořádní chlapi“ Šimon s Víťou. Na předním sedadle si vedle řidiče lebedil pomocný časoměřič, tedy já.

Cesta proběhla bez jakýchkoliv problémů, byť chybějící doklady jednoho výtečníka (jeli jsme přes Německo) nás oněch cca třicet minut udržovalo v mírném napětí. Neradi bychom místo Panenského Týnce strávili tuto sobotu v Pirně, na úřadovně cizinecké policie. Na letiště jsme dorazili s menším zpožděním, ale stačili jsme se v pohodě zaregistrovat a pak už soutěž začala. Udělali jsme dobře, že jsme do Panenského Týnce dorazili. Vítr zhruba odpovídal předpovědi – zažili jsme divoké nárazy způsobující při zemi silnou turbulenci, ale také docela časté chvíle relativního klidu. Popravdě čekání na taková okna nás dost zdržovala. Začali jsme rozcvičkou, tedy házedly, byť podle plánu házedla jako svou hlavní kategorii měl mít pouze Šimon. Jako na potvoru Šimon limit pro kvalifikaci na MČR nesplnil, oba bratři, Jirka a Víťa, ano. Stejně jsme ale výkony všech hodnotili dost kriticky. Oba Havlíčci i Šimon „umí házedla“ daleko lépe. Všichni nás naopak potěšili v tuto sobotu hlavní kategorií, totiž větroni A3. Šimon s Jirkou dnes do poslední chvíle soutěžili o to, kdo bude v této kategorii úspěšnější. Junior Víťa pokazil jeden let, ale ten zbytek byl také docela slušný. Abych ale jen nechválil. V silném větru by si používané modely zasloužily od svých majitelů trochu rychlejší reakci na větrné poryvy. Dvě tři vteřiny a model je „nahoře“. Nebo naopak dole, v oraništi. Tady platí naprostá samostatnost v rozhodování majitele modelu – zoufalý řev vedoucích nemá vůbec žádný smysl a slouží spíš jen k následnému vyjádření znechucení nad provedeným vlekem. A protože vlivem okolností každý z našich modelářů používal jiný model, dovoluji si tímto pochválit pány Jiránka (Pionýr), Doupovce (Fanóšek) a Vitáska s Mastihubou (prehistorické Hoho), že navrhli tak pevnou konstrukci křídel svých „A trojek“, které přežily bez úhony naše skutečně razantní vlekání.

Pak si kluci ještě vyprosili několik málo startů s modely F1H, přestože bylo jasné, že celou soutěž dolétat nestihnou. Trochu je podezíráme, že nechtěli panu Modrovi nechat jen tak diplom s cenou. Budeme ale ctít jejich tvrzení, že si své „A jedničky“ chtějí po dlouhé přestávce alespoň trochu vyzkoušet. Budiž, Jirka stihl dva lety, Víťa jeden. Nic nerozbili, modely přes zimu létat nezapomněly, tak proč ne. „Na republiku“ to ale samozřejmě nestačilo.

Po vyhlášení vítězů přeboru mládeže Středočeského kraje jsme chvíli čerpali energii v chrámu v Panenském Týnci. A protože jsem byl se svým návrhem podívat se také do obce Třebíz s řadou lákadel (alespoň pro mě) přehlasován, z Týnce jsme zamířili rovnou domů.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Druhým přeborem mládeže, kterého jsme se letos zúčastnili, byl ten náš, Ústecký. K odjezdu se tentokrát dostavili všichni, kteří měli zájem probojovat se na mistrovství České republiky (tedy pokud nějaké letos bude). To znamená oba Škodováci, pro které to byly letos jediné přebory a Šimon, kterému se u Středočechů vinou úplného bezvětří nevydařila házedla. A potěšilo nás, že do aut se vtěsnali i ti, kteří již měli postupové limity splněny. Což oceňujeme, protože každý soutěžní let je pro modeláře přínosem. Vypůjčím si tvrzení Vladimíra Menšíka a potvrzuji, že „jeden soutěžní start je lepší, než půlhodinové kreslení obrázků na tabuli v modelářské dílně.

Ale byly to nervy. Opět kvůli počasí. Ošklivé předpovědi z počátku týdne se sice postupně mírnily, ale ještě v den konání se meteorologové nemohli shodnout. Zatímco jedni předpovídali sucho, druzí strašili mírným celodenním mrholením. Jen tu zimu hlásili všichni. Naštěstí pravdu měli ti první. Sice jsme se ráno při přebírání dítěte s jednou maminkou shodli, že jsme blázni, neboť právě drobně pršelo, ale ten den to byly poslední kapky, které nás potkaly. Již kousek za Šluknovem se obloha začala protrhávat. Cestou na jih se situace dále zlepšovala. Na letišti v České Lípě bylo poměrně chladno, vítr v nárazech do zhruba 5 – 6 m/s, na obloze dramatické mraky (v Lužických horách na obzoru určitě pršelo), ale zde se to obešlo bez jediné kapky. Celé letiště jsme tentokrát měli pro sebe. Pod nohami nám čvachtala promoklá zem, takže velcí piloti nechali svá éra v hangárech. Jen ten směr větru byl nepříjemný – foukalo přímo na nedaleké olšové stromořadí. Však jsme sundávali jedno házedlo, což šlo poměrně snadno a jednu „á trojku“, která nám dala zabrat. Trvalo téměř dvě hodiny, než jsme ji pomocí na sebe navázaných tyčí z té obrovské výšky sundali. Škody – jeden ztracený „házecí pytlík“, zničená směrovka a potrhaný potah. Ale model je doma a při nejbližší schůzce začneme s jeho opravou. Naštěstí to byl Víťův poslední let.

Dosaženým výkonům nemám moc co vytknout. Mladší žák Šimon naprosto v pohodě splnil limit v házedlech a i větroně A3, kde již „měl hotovo“ z Kladna, odlétal spolehlivě. Škodováci zalétali dobře házedla. Konec konců, vždyť jsou to chlapi jako hora. Spíš jsem jim radil, ať nevybírají příliš termické počasí kvůli nebezpečí úletu vrženého házedla. Víťa zalétal velmi hezky také větroně. Mám pocit, že nejlépe ze všech kluků ví, co s modelem dělat při vleku. Milan mohl mít v těch větroních přeci jenom trochu lepší výsledek. Jeho Pionýr létá dobře, tak to byla možná smůla, možná nedostatek tréninku. Starší žáci Jirka s Ivanem, kteří do České Lípy dorazili si jen trochu potrénovat, uspořádali pro sebe malou klubovou soutěž v obou kategoriích. V házedlech byl lepší Ivan, Jirka naopak o několik vteřin ve větroních A3. Takovou soutěživost rádi podporujeme. Jirka si navíc zkusil ještě kategorii F1H, ale po třetím letu raději skončil. Časy byly sice zkráceny na 90 vteřin, ale jedna cesta k lesu pod Špičákem mu stačila.

S ohledem na popisované dobývání modelu A3, jsme domů odjížděli až v půl páté. Všichni notně unaveni, ale také velmi spokojeni. Nezmokli jsme, limity jsme splnili na 100% a ještě si odzkoušeli solidaritu ostatních vedoucích. Tolik pomocníků jsme měli. Jmenovitě děkujeme ještě jednou Honzovi Štohanzlovi a Petru Budaiovi, kteří vyměnili odjezd do tepla domova za lomcování se vzrostlou olší. Budeme se muset nějak revanšovat. Domů jsme dorazili před šestou. Cestou domů jsme nejprve předali mikulášovické děti, pak vyložili v dílně přepravní krabice s modely a nakonec odvezli „Karlíňáka“ Ivana až domů k vrátkům. A jako obvykle jsme hned začali studovat počasí na příští víkendy. Následující sobotu podnikneme další pokus o ukončení našeho Nejsevernějšího házedla. Pak následuje jednou odložená Varnsdorfská jarní a nakonec Mladoboleslavská jarní, kterou strachování z mizerného počasí teprve čeká. Ale všichni věříme, že se počasí konečně umoudří a my tyto soutěže odlétáme v klidu a pohodě.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš