Přebor mládeže Středočeského kraje

Na tuto soutěž si myslíme každý rok. Jak již bylo řečeno dříve, vyhovuje nám soutěžní plocha i pořadatelé. Letos nastaly velké komplikace v podobě jednoho odkladu a následného přesunu soutěže z Panenského Týnce na letiště Aeroklubu Kladno ve Velké Dobré. Tyto změny, ani studium pro nás neznámé plochy pomocí leteckých map, které provedl pan ekonomický vedoucí, nás nezviklaly. Byť to odhadl velmi správně. Přítomní modeláři, kteří tuto plochu často využívají, nás poučili o jejích zvláštnostech. Především o potížích, které nastanou, pokud fouká silnější vítr směrem k blízké obci Velká Dobrá. Anebo na nedaleký les. Ale my měli tentokrát velké štěstí. Vyplnila se předpověď počasí, takže foukalo jen velmi slabě anebo dokonce vůbec. Těch pár kapek deště v závěru soutěže nám celkový dojem nezkazilo.

My jsme v sobotu dorazili do Kladna v dost okleštěné sestavě. Chyběla obě děvčata a protože se jednalo o závody nedělní, také oba Škodováci, kteří se v době vyhlašování výsledků soutěže již přesouvali do Mladé Boleslavi. Na druhou stranu Jirka, Ivan i Šimon jsou poměrně samostatní, takže jsme se o ně starali „jen tak standardně“. Další důvod, proč jsme si tyto závody s kolegou Petrem užili. Nebudu zastírat, na tento přebor jsme si přijeli hlavně pro splnění limitů pro účast na MČR mládeže. Tedy pokud vůbec nějaké mistrovství letos bude. Slabý vítr dělal problémy i našim zdatným házedlářům. Jirka je nejzkušenější a i když umí létat podstatně lépe, limit si v pohodě pohlídal. Jako samozřejmost jsme postup očekávali i od Ivana. Ivan nás ale hodně napínal a limit si zajistil až posledním, konečně vydařeným letem. On nám takové „nervy“ nepřichystal poprvé. Mám pocit, že totéž se mu podařilo loni v kategorii A3 – ani vteřinu navíc. Mladší žák Šimon by na těch 150 vteřin dosáhl také, bohužel asi podlehl nervozitě. Nevadí, zkusí to v České Lípě na přeborech Ústeckého kraje znovu. Svaly i éra na to má. Pro pořádek – kluci létali s modely Womera a Vlaštovka. Vlaštovku, v různých velikostech podle fyzické zdatnosti modeláře, provozujeme snad od začátku vzniku našeho klubu.

V kategorii A3 jsme soutěžili sami. Tady si kluci svoje role prohodili – zatímco Ivan od prvního letu směřoval bezpečně k vítězství a splněnému limitu, Jirka nás chvíli nechával v nejistotě. Ale nakonec z toho byla pro nás typická dvoustovka. Pro úplnost uvádím, že se tak stalo pomocí modelu Pionýr, kamaráda Vaška Jiránka. Šimon dosud létal s modely Gino. Což by v podmínkách dnešního téměř bezvětří byla katastrofa. Naštěstí včas dokončil výkonnější model Fanóšek kolegy Františka Doupovce. Zalétávání se zpočátku moc nedařilo a ani první dva lety za moc nestály. Pak si ale Šimon na Fanóška a nadhazovač Petr na specifický způsob startu Šimona zvykli a byly z toho poslední tři velice pěkné lety. Fanóšek, alespoň v tomto povětří, létal stejně dobře jako Pionýr. Dokonce z toho byl, možná trochu nečekaný, postup. No a protože do konce soutěže zbývala ještě hodina a půl, „vystřihnul“ si Jirka třetí kategorii a to F1H. Model má zalétaný, takže vše šlo jako po drátku. Drobné korektury, především vleku, jsme dělali během soutěžních letů. Model Tonda (na památku Tondy Tvarůžky zkonstruoval a pojmenoval kamarád Petr Budai). Jirka, díky dosaženým časům, mohl po čtvrtém letu soutěž ukončit. Ale Jirka je sportovec a ač celý od bláta z nedalekého pole, tuto kategorii odlétal celou. Škoda pátého letu – vlek i výstřel do zatáčky pěkný, jen při následujícím kluzu byl ten vzduch nějaký řídký. Dole jsme byli za minutu a proto si na překonání pětistovky budeme muset ještě chvíli počkat.

A protože jsme toho měli stále málo, svoji novou F1H si vybalil i pan vedoucí. Také by splnil limit.

Nakonec jsme si převzali od pořadatelů ocenění, rozloučili jsme se s nimi a pelášili domů. Čekala nás téměř tříhodinová cesta. Již ráno jsme v autě litovali, že máme všude strašně daleko. Ale co bychom pro ta naše robátka neudělali. A tak zatímco většina místních soutěžících již doma proháněla počítače, či provozovala „gaučink“, my hledali nejkratší cestu domů. Ale protože v autě pana vedoucího je povoleno jíst, pít, hlasitě hovořit a smát se, byla to cesta vcelku příjemná. Jen ta hromádka bahna z pole u Velké Dobré, co po dětech v autě zbyla, pana vedoucího trochu rozesmutněla.

Tak schválně – touto soutěží se vše konečně obrátilo anebo nás čeká následující víkend další odklad, tentokrát Varnsdorfské jarní? Týdenní předpověď nebyla nijak příznivá a obávali se jí i místní modeláři, kteří pořádají své soutěže dokonce v obou víkendových dnech. Uvidíme.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš

Přebor mládeže Ústeckého kraje 2022

Kvůli počasí (voda, vítr) pořadatelé po konzultacích s námi tuto soutěž celkem dvakrát odložili. Povedlo se to až napotřetí. Celý týden předem za moc nestál, ani dny následující, zato sobota 23. dubna se vydařila skvěle. Sluníčko, vítr správné síly i směru a časoměřičů více, jak soutěžících. Dobře to Mirek Procházka zařídil.

Dobrého počasí využili naši modeláři ke splnění kvalifikačních limitů pro MČR. Ze dvanácti pokusů se to povedlo celkem desetkrát, ten jedenáctý dosáhla malá Aneta umístěním na stupních vítězů mladších házedlářů. Úspěšný den završila naše dohledávací četa, která nalezla zdánlivě ztracený model druhé naší modelářky, Nely. Domů jsme přivezli tolik modelů kolik jsme jich ráno naložili. Dokonce ani moc opravování nebylo, při následující schůzce stačilo vyspravit pár potrhaných potahů.

Jak bylo naznačeno výše, soutěžících se sešlo sotva na jednu fotbalovou jedenáctku. Výsledky byly proto rychle spočítány a diplomy rozdány ještě na ploše. Přítomní fotografové ocenili jiné pozadí při vyhlašování výsledků než okoukaná ohrada vedle baru. Poté jsme se přesunuli nahoru na parkoviště, rozloučili se a mazali domů. Nejméně spokojena z našich závodů byla maximálně paní kantýnská.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Přebor mládeže Středočeského kraje

Přebor mládeže Středočeského kraje jsme do svého plánu soutěží pro letošní rok zařadili téměř automaticky. Pěkná soutěžní plocha, milí pořadatelé, prostě závody, na které se vždy těšíme. Tentokrát jsme ale celý týden předem sledovali bedlivě předpověď počasí. Ta nebyla příliš příznivá. Obávali jsme se hlavně toho, že v sobotu bude v Týnci dost foukat. Dvakrát jsme proto hovořili s hlavním pořadatelem, panem Modrem, ale stejně jsme nakonec rozhodli až při páteční schůzce, kdy jsme rozhodnutí nechali alibisticky na dětech. Ze tří předpokládaných účastníků pro soutěž hlasovala většina, tj. dva modeláři, ten třetí nevěděl, co je to demokratické hlasování. Jeho rozpačitý úsměv a nesrozumitelné mručení jsme proto vyhodnotili jako „zdržel se hlasování“. Na konci schůzky jsme proto zabalili éra a odebrali se domů smažit řízky. Ještě v sobotu ráno jsem pozoroval, jak se u protější čerpací stanice vítr snaží utrhnout ze stožárů praporky a litoval našeho předchozího rozhodnutí. Ale děti rozhodly, nehledě na to, že část výpravy již možná byla na cestě do Týnce. V sedm hodin proto vyrazil i ten zbytek. Cestu ještě zkomplikovaly velké stavební úpravy na děčínském mostu a na silnici za Louny. Na letiště v Týnci jsme se proto přihnali těsně před nástupem soutěžících. Samotná soutěž začala v deset hodin, s předpokládaným koncem v půl druhé. Od začátku foukalo tak, že v souběžně pořádané Terezínské lize závodili jen ti nejodvážnější. My, účastníci přeborů, jsme byli odhodláni soutěž absolvovat. Už jen kvůli těm nákladům na cestu. Během soutěže jsme si mohli vybírat mezi silným větrem a ještě silnějším větrem. Na termiku se moc nekoukalo a startovalo se vždy, když vítr nepřevracel naše židličky a papírovou krabici s házedly. První starty byly dost rozpačité. I dva nebo tři kotrmelce byly. Modely naštěstí přežily. Projevilo se to, že poslední létání s větroni jsme absolvovali někdy v říjnu loňského roku. Ale jak nám připomenul kolega Petr Budai, který se na chvíli zastavil na našem startovišti, jak to mají ty nebohé děti zvládat, když v takových podmínkách vůbec netrénujeme. Naštěstí s námi byla ona polovina zkušenějších a rozvážnějších modelářů. Ta druhá, mladší a živější půlka si užívala jarních prázdnin někde jinde. Časem se kluci přeci jenom silnému větru trochu přizpůsobili. Jak jsem později zdůraznil malému Jirkovi, který vyjadřoval nespokojenost nad svým výkonem, tentokrát zvítězili všichni, co dolétali a nic přitom nerozbili. A to se nám povedlo. Mimořádné povětrnostní podmínky vzali na vědomí i přítomní choleričtí vedoucí, kteří během závodu zůstali v klidu. Tlak nám zvednul pouze dotaz jednoho z našich svěřenců, kolik že se v kategorii A3 započítává letů. Je vidět, že jsme se v posledních týdnech a měsících pohybovali především v halách. Přesto tento dotaz považuji, po minimálně čtyřech letech modelaření u nás v klubu, docela za „úspěch“ (to byl sarkasmus). Ale s vysvětlením tentokrát přispěchala maminka jiného našeho modeláře pracující ve školství – vyložila nám to tak, že na děti se dnes hrne taková spousta informací, že si to mozek přebírá a ty méně podstatné informace prostě odstřeďuje. Dobrá, beru tedy na vědomí, že pět letů v kategorii A3 a oprava při dosažení času kratšího jak deset vteřin, je informace nepodstatná.

Dobře jsme udělali, že jsme začali větroni A3 a teprve potom jsme přešli na házedla. Zhruba v polovině soutěže už totiž chvílemi funělo velmi silně a často jsme čekali i několik minut na snesitelnější podmínky. V házedlech se naopak ukázalo, že děti mají za sebou čerstvě šest kol naší soutěže Nejsevernější házedlo. Jen Ivan, který tuto soutěž promarodil, měl problémy. Kluci Havlíčkovi házedla zvládli na jedničku. Potěšilo mě i to, že někdy kolem sedmého letu, kdy už bylo jasné, že limit bude splněn, jsem jim lstivě nabízel možnost tuto soutěž ukončit dříve. Chlapci nesouhlasili a naopak chtěli i tuto kategorii dolétat celou. „Díky“ tomu se Jirka v devátém letu prošel několik kilometrů. Házedlo, které si to namířilo někam zpět k Lounům, jsme nakonec nenašli my, ale kolegové z Kamenných Žehrovic, za což jim ještě jednou děkujeme. Cesta zpět byla závodem s časem. Jirka se naštěstí na startoviště vrátil včas a poslední let absolvoval zhruba tři minuty před koncem závodů.

Podtrženo, sečteno, ve větroních jsme dosaženými časy neoslnili, ale jak již bylo řečeno dříve, vyhrál každý, kdo přežil. Byl z toho jeden postup ze tří pokusů. Příště snad, při lepším povětří, budeme úspěšnější. V házedlech postoupili oba Havlíčci, zatímco Ivan to s ostatními zkusí ještě jednou na našich, ústeckých přeborech.

Cestou domů jsme se v rámci vzdělávání zastavili v Panenském Týnci v místním nedostavěném chrámu. Jak pravil pan vedoucí, měli jsme tu nabíjet ještě před závody a ne až po nich. To bychom ale museli vyrazit ještě o hodinu dříve. Pak jsem ještě výpravu přemluvil k oklice k menhiru v obci Klobuky. I to se líbilo. No a pak už jen fofrem domů odevzdat děti a natáhnout se na gauč v rámci odpočinku po velmi náročném dni.


Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Přebor mládeže Ústeckého kraje 2019

V týdnu se silně ochladilo, takže ještě v pátek odpoledne jsme učinili opatrný dotaz u pořadatelů, zda se vůbec bude létat. Odpověď byla trochu udivená: „že zrovna vy se ptáte – na zimu se připravíme tím, že se více nabalíme, vítr, byť bude foukat přímo na stromořadí, budeme ignorovat a když budeme mít štěstí, vyhne se nám i ten předpovídaný déšť“. Pravda je taková, že déšť se nám naštěstí úplně vyhnul, vítr foukal přesně předpovězeným směrem, byl ale trochu slabší, takže speciálně vilémovští sklepávali pouze dva modely a já, jako obvykle, byť řádně oblečen, jsem nastydnul.

Co naši? Vyrazili jsme se čtyřmi žáky. Dvěma mladšími, dvěma staršími. Junior Honza tentokrát zůstal doma. Na náš vkus jsme v házedlech opět absolvovali spoustu hodů nad hlavu a nebo do levé zatáčky. Však nám tentokrát varnsdorfští řádně napráskali. Doufám, že chlapci alespoň na týden vyrazí na modelářské soustředění na Rané, kde si správné výhozy mohou trénovat od rána až do večera. Ve větroních A3 se s oceněním dostalo na všechny naše modeláře, protože se nedostavil žádný soupeř. Víťa létal opět docela hezky a opět jej přelétal bratr Jiří. U Milana s Mírou jsme řešili problémy se seřízením jejich modelů. Opět budeme mít v dílně co opravovat. Seřízení modelů se posléze zdařilo, bohužel však až na konci soutěže. Před rozebráním a uložením modelů do přepravní krabice s nimi absolvoval cvičný let pan vedoucí tak, aby dokumentoval, že skutečně pěkně létají.

Soutěže se tentokrát zúčastnili pouze modeláři z Varnsdorfu a Vilémova. Přespolní se nedostavili, protože prý již mají splněno. Výsledky se zpracovávaly během soutěže, takže nahoře u baru se vypisovaly pouze diplomy. Žehlení našeho minulého průšvihu se nekonalo, protože paní na baru onemocněla a měla zavřeno. A opět varnsdorfští dodali spoustu časoměřičů, díky nimž měl letošní přebor rychlý spád.

Po vyhlášení výsledků přeboru jsme tentokrát nezamířili domů, ale na nedalekou rozhlednu „Na Stráži“ s hezkými výhledy na Lužické hory a České středohoří. Takže domů se dorazilo zhruba o hodinu a půl později. Nyní máme trochu času na zahojení šrámů a přípravu na příští soutěž v Mladé Boleslavi. Jednak kluci konečně ochutnají opravdickou konkurenci v kategorii A3 a také proto, že jarní polovinu soutěží modelů volné kategorie chceme stylově zakončit v Muzeu Metoděje Vlacha.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Přebor mládeže Libereckého kraje 2019

Tak a máme za sebou první krajský přebor. Tedy vlastně naši kluci. Na házedla byli připraveni dobře. V lednu a únoru absolvovali šest kol naší soutěže Nejsevernější házedlo. A dnes dokonce byli vybaveni každý dvěma novými modely Vlašťovka. Škoda jen, že foukal pouze slabý vítr, který modelům do vzduchu příliš nepomáhal. Ale po seřízení těchto nových strojů (přiznávám, že jsme letadla trochu natáhli), kluci startovali docela spolehlivě. Nepovedlo se pouze několik výhozů do levé zatáčky a pár nedohozených letů. Předpokládali jsme, že postupové limity visí příliš vysoko a tak jsme jako kritérium úspěšnosti zvolili celkový čas alespoň sto vteřin. Nakonec se to povedlo všem. Milan se dokonce přiblížil postupu na MČR na pouhé dvě vteřiny. My se těmto klukům věnujeme od loňského října, takže letošní sezónu jsme chtěli pojmout jako startovací – postavit s kluky několik modelů házedel, k tomu alespoň jednu „A trojku“ a naučit je s nimi létat. Doposud jsme „venku“ létali jen na okolních polích, kde hrozil maximálně incident s rozlíceným majitelem. Musíme proto zvládnout i pravidla chování na velkých letištích. Co se týče výkonů, Liberecký přebor nás docela navnadil. V rámci výcviku máme v plánu zúčastnit se ještě dvou dalších přeborů a tak jsme zvědavi, co se stane, až bude foukat trochu silnější vítr. Náš poslední junior aktivní v kategoriích házedel a větroňů, Honza, si létal vcelku samostatně. V interní soutěži s varnsdorfským házedlářem Mílou, majitelem určitě jednoho z nejsilnějších výhozů ve své věkové kategorii, dokonce zvítězil. Honzovi tentokrát vycházela podstatně lépe ta druhá část letu, totiž kluz.

A pak přišly na řadu větroně. To byla naše úplná premiéra. Nyní jsme naopak ocenili, že příliš nefouká. Kluci v podstatě zvládli jediný režim startu – vší silou vpřed. Na pořízených fotografiích to je jasně vidět – na pohled vzad a kontrolu letu vypuštěného modelu nezbývá čas. Větroně A3 jsou tak rychlá kategorie, že při ní vedoucí zvládne zařvat jediný povel – Pusť! Pak už jen čeká, jestli na druhém konci šňůry bylo slyšet. Naštěstí začínáme se školními modely GINO, které si nechají leccos líbit. Uvidíme, co bude, až trochu zafouká. Honzovi se v této kategorii nedařilo. Jeho éra se po zimě nějak divně zkroutila. Musíme se na ně v dílně v klidu podívat a doufat, že příště to bude lepší.

Přestože jsme žádného postupu nedosáhli, s oceněním se dostalo na všechny vilémovské modeláře. Vlastně úplně na všechny modeláře, což je vidět na společné fotografii pořízené bezprostředně po vyhlášení výsledků. Naši chlapci totiž ve svých kategoriích soutěžili téměř sami. Liberečtí se věnovali gumáčkům a větroňům F1H, zatímco modeláři z Kopidlna, kterými jsem naše kluky před závodem strašil, nepřijeli, protože se účastnili své vlastní soutěže. Už za týden, pokud počasí dovolí, se uskuteční Varnsdorfská jarní. To už bude jiné. Předpokládám, že se našim nejmladším modelářům dostaví o hodně více soupeřů než dnes.

Ještě k organizaci soutěže. Pořadatelům (hlavnímu pořadateli) se podařilo zajistit dostatek časoměřičů, tudíž jsme si mohli dovolit nebývalý luxus, kdy téměř každý let byl měřen dvěma časoměřiči. Na pochvalu počasí mi bylo vysvětleno, že přeci máme tam nahoře protekci. Takže díky Petře za organizaci, díky Pepo za počasí.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Přebor mládeže Ústeckého kraje 2018

Přiznávám, že této soutěže jsem se dost obával. V rozporu s běžným zvykem posledních let, tj. pořádat naše přebory na letišti v Panenském Týnci, rozhodl se náš ideový vůdce (Pepa Bartík) zkusit něco jiného. Dohodl se s Vlastou Dvořákem a tyto přebory přesunul do Roudnice nad Labem. Jak jsem se již zmínil, docela jsem z toho měl strach. Důvodů bylo několik. Od našeho posledního vystoupení v Roudnici před zhruba patnácti lety se místní letiště v mých vzpomínkách silně smrsklo. Bál jsem se, že se tam nevejdeme. Obával jsem se totiž silného leteckého provozu a v neposlední řadě směru větru. Při zmíněném posledním účinkování v Roudnici foukalo přímo k frekventovanému přivaděči z města k nedaleké dálnici. Po jednom vydařeném letu si jeden náš modelář mohl na trup své F1H udělat malý zářez v podobě policejní škodovky. Naštěstí se moje obavy nenaplnily. Provoz díky jakémusi školení byl snesitelný a vítr foukal od Řípu v podstatě podél dráhy. Několik „narušení“ přistávací dráhy jsme sice zaznamenali, ale nebylo to nic dramatického. Spíše jsme si museli dávat pozor na sílu větru. Někteří méně zkušení modeláři se s tím nedokázali vyrovnat a tak, hlavně u větších větroňů, během vleku nevydrželo několik křídel. Ale dalo se „vyčekat“ klidnější povětří. Startoviště jsme měli hned za velkým hangárem. Házedláři byli v jeho stínu. Sice tolik ve studeném větru neprochladli, zato trpěli turbulencí, kterou vytvářel. Některé lety byly skutečně podivné a celkové výsledky byly také spíše slabší. Nedařilo se ani zdatným vrhačům, kterými jsou například varnsdorfský Míla Řezníček nebo náš Petr Blaschka. Kus od házedlářů, blíže k dráze, se usadili větroňáři v kategorích A3 a F1H s gumáčkáři. Časoměřiči sice trpěli chladem, zato dosažené výkony byly daleko vyrovnanější. My jsme na tyto přebory dovezli pouze jediného modeláře. Ostatní se z nejrůznějších důvodů, těch smysluplných i trochu podivnějších, omluvili. Petr Blaschka má sice z přeborů Královéhradeckého kraje splněno, Roudnici ale využil jako dobrou příležitost k tréningu. V očekávání silnějšího větru jsme souhlasili s tím, že tentokrát vypustí kategorii F1H. S tím větrem to nakonec nebylo tak zlé, ale už to nešlo změnit – „á jedničky“ zůstaly v dílně na stole. Tak jsme si alespoň vyzkoušeli Petrovu doplňkovou kategorii, kterou jsou házedla. 260 vteřin není na Petra moc, ale již jsem to svedl na výše zmiňovaný hangár. Moc nás Petr potěšil v kategorii A3. Tentokrát zvládl velmi dobře všech pět svých startů. Odměnou mu byl plný výkon 300 vteřin. Konečně – i nám vedoucím se dost ulevilo. V minulých několika letech jsme sice neměli tolik výtečných modelářů jako tomu bylo v například prvním desetiletí tohoto věku, myslím ale, že díky svým zkušenostem a „mírným tlakem“ jsme dokázali naše děti dovést ke slušným výsledkům. Přesto se nám úplného maxima dosáhnout nepodařilo. Až nyní, po bez několika měsíců deseti letech, můžeme Petra zapsat do tabulky jako teprve pátého našeho modeláře, kterému se to povedlo.

Pak už jsme se věnovali „doplňkovému“ programu. Sledovali jsme poslední soutěžní lety opozdilců. Vedoucí klubů si vyměňovali zkušenosti s ostatními dospělými. Někteří využili závětří již několikrát zmiňovaného hangáru k chytání jarního sluníčka, případně sledovali, jak otec Blaschka větrá baterie svého RC modelu. My starší jsme si prošli areál Aeroklubu Roudnice a zavzpomínali na poslední náš modelářský tábor, který se konal v těchto prostorách v létě roku 1990. Závěrečná zhruba hodinka soutěže, během které pořadatelé spočítali výsledky a vypsali diplomy, uběhla v naprosté pohodě. Po vyhlášení vítězů jsme se rozjeli domů.

Na závěr se ještě jednou omlouvám panu Bartíkovi za projevenou nedůvěru. A slibuji, že pokud při některém z dalších přeborů, které bude pořádat, zajistí správný směr větru a pokud možno nějaké školení „aeroklubáků“, nebudu mít vůči jeho výběru roudnického letiště žádné připomínky.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš