Nejsevernější házedlo 2017, třetí a čtvrté kolo

Tak se mi ta předpověď, že dva týdny po prvním dvojkole naší soutěže již budeme běhat po holé louce, nevyplnila. Naopak, ještě trochu toho bílého svinstva připadalo. S kolegou jsme provedli praktický pokus, na základě kterého jsme usoudili, že v tomto se „Na pláních u Paťhů“ rozhodně soutěžit nedá. Zároveň nám ale bylo jasné, že odkládání soutěžních termínů je nereálné. Sněhu máme tolik, že ležet tu snad bude ještě v dubnu. A pokud to snad uplave rychleji, upřímně lituji všechny, kdo bydlí blízko větších potoků a řek.

Jak ale zajistit, aby se soutěž konala a soutěžící se přitom zničili co nejméně? Operativně jsme ji přenesli do Lipové „Na pláně U Pytláka“. Což je místní restaurace na konci obce, na kterou navazuje docela slušně velká louka. Několik let dozadu jsme na ní v létě trénovali. Bohužel už nemůžeme, protože loni byla rozorána, takže se tam již létat nedá. Tentokrát ale byly hroudy hrozící minimálně výronem zakryty silnou sněhovou peřinou. Výhodou nového místa je i to, že se nachází zhruba o padesát výškových metrů níže a před větry je docela slušně chráněno okolními kopci (ověřeno loni při vichru, který nám nahoře v Mikulášovicích kradl krabice i s letadly). Navíc nám jeden obětavý tatínek s traktorem upravil uprostřed louky startovací plochu a rozjezdil paprskovitě v předpokládaném směru větru několik kolejí. Nakonec se sluší poděkovat také tomu, kdo má na starosti počasí. Sněhovou záplavu tentokrát vykompenzoval v podstatě naprostým bezvětřím. Ten občasný neznatelný závan větru letící modely daleko nezaháněl, takže soutěžící pro svá éra docházeli zcela v poklidu. I ti nejzdatnější vrhači to neměli dále jak dvacet, třicet metrů.

Hromadný úprk jsme proto zaznamenali až po skončení závodů, kdy hlavně potěr soutěžil o to, kdo bude nejdříve zpátky U Pytláka na tobogánu. V pátek večer zde lipovští uspořádali obdobu letního dřevosochání, totiž ledosochání. A tak vedle zmíněného tobogánu, kde se posléze svezli i odvážní dospěláci z našich řad, jsme mohli odzkoušet iglů a obdivovat se vytvořeným ledovým sochám. A když už jsme byli u Pytláka, nikdo nám nezmrznul, nikdo nic nerozbil (i když některé dosažené výkony byly vedoucími podrobeny zdrcující kritice), pozvali jsme děti na malé občerstvení. Tento závěr soutěže se líbil i zástupcům ostatních klubů, takže náš kolega z Varnsdorfu, pan Bartík navrhnul, abychom zde po pátém a šestém kole provedli vyhlášení celkových výsledků. My proti tomu nic nenamítáme, protože předpověď žádnou radikální změnu ve vývoji počasí neslibuje. Sněhu bude nejspíš dostatek i za čtrnáct dní a tady máme alespoň trochu vyšlapáno. A protože oslovený číšník ochotně nabídl malý salónek pro 25 lidí, bylo dohodnuto. Sejdeme se zde i za dva týdny. Jen žádám všechny aktivní účastníky této akce, aby se modlili za vítr ve správném směru a rozumné síle. Jinak se dnešní pohodička opět změní na tvrdou řeholi.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Nejsevernější házedlo 2017, první a druhé kolo

Přestože v celé ČR a okolí panují třeskuté mrazy, dohodli jsme se, že první dvojkolo Nejsevernějšího házedla uspořádáme v řádném termínu. Předpověď počasí sice hlásila mráz pod deset stupňů, zato však mírný vítr. Drobný ústupek jsme my, vilémovští, udělali v prohlášení, pokud se rodiče budou zdráhat svěřit nám do této zimy své ratolesti, nebudeme protestovat. Nakonec této úlevy využil pouze Michal Jiřinec. Oceňuji, že ostatní naši chovanci dorazili včas a v dobré náladě. Trochu jsem doufal, že se ukáže sluníčko a srazí teplotu blíže k nule. Sluníčko se ale nekonalo. Celý den bylo zamračeno, takže až do půl jedné jsme si užívali desetistupňového mrazu. Ale na druhou stranu alespoň tolik nefoukalo. I tak trpěli všichni – časoměřiči si stěžovali na nedostatek pohybu, soutěžící pak hlavně na sněhovou pokrývku. Nahoře v Mikulích leželo minimálně třicet centimetrů sněhu, ve kterém se soutěžící pohybovali jak v mazlavém blátu. Kdo musel pro svůj model dále, mimo postupně vyšlapávané cestičky, jistě spálil mnoho tukových zásob uložených během vánočních svátků. Utěšovali jsme se, že zima v našich krajích není stálá a tak za čtrnáct dní budeme při třetím a čtvrtém kole běhat po holé louce a nebo alespoň  po silně slehlém sněhu.

K vlastní soutěži – přestože jsme s ohledem na velkou zimu začátek soutěže o hodinu posunuli, scházeli jsme se velmi pozvolna. Poslední účastníci dorazili ve chvíli, kdy již bylo létání v plném proudu. Takže slavnostní nástup, fotografování a „ohňostroj“ pana vedoucího Blaschky z vyšetřených silvestrovských zásob jsme raději nechali na příští dvojkolo. Na soutěžících bylo vidět, že své modely dlouho nedrželi v ruce. Výkony byly průměrné, u některých výtečníků i poslabší. Ale proto Nejsevernější házedlo pořádáme. Na „velké“ soutěže už budeme všichni řádně rozlétáni.

Po skončení soutěže jsme se rychle sbalili a mazali domů. Vyhlášení provádíme až v únoru, po šestém kole.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Předsilvestrovské polétání 2016

Předposlední den v roce se nás ve Vilémově sešlo celkem 21 modelářů. Nejpočetněji byli zastoupeni samozřejmě domácí s kolegy z Varnsdorfu. Ze vzdálenějších míst se k nám dostavili tři modeláři z Děčína, Jiří Tůma z LMK Suché a úplně nejdále k nám to měl Václav Dlouhý z Karlových Varů.

Jako vždy jsme soutěž zahájili kategorií halových házedel. Soutěžily všechny věkové kategorie najednou a protože nikdo nehlásil žádné potíže s modely, do hodiny jsme byli hotovi. S velkým odstupem od ostatních modelářů se na prvních dvou místech umístili „uhlíkáři“ Michal Michna a Jiří Tůma. Početné modely z „polystyrénu“ místních modelářů a pečené éro pana Dlouhého tentokrát předčil třetí Standa Rudínský s klasickým balsovým házedlem. Standa osvědčil zkušenosti stavitele volných větroňů. Vysoko sice své házedlo nevyhodil, zato jeho kluz byl famózní. Stejný jako u modelů uhlíkových. Co do výšky výhozu byly opakem  hody s otočkou Michala Michny, který s úspěchem prolétával mezi svorníky a posledním hodem, kdy si již byl jistý svým vítězstvím, málem proboural střechu naší haly. To našemu historicky nejlepšímu házedláři, Petru Blaschkovi staršímu svorníky překážely docela výrazně. Lépe se dařilo jeho synovi a také Honza Weisgerber létal moc pěkně. Naopak modely se tentokrát nějak v krabici zkroutily Michalovi Jiřincovi. A také jsme „dodali“ nejmladšího účastníka soutěže, malého Matěje Sklenáře.

Po vyhlášení výsledků kategorie F1N jsme odstartovali gumáčky. Nutno zdůraznit, že nedávno v naší hale zrekonstruovali osvětlení. V hale je nyní možná lépe vidět, zato pozorovat, jak se tam nahoře pod stropem proplétají naše „průhledné Á šestky“, je docela problém. Časoměřiči museli dávat velký pozor, aby se jim letící éra v té záplavě světla neztratily. Dokonce došlo i na mé výhrůžky, že příště s sebou vezmu spreje a všechny modely před letem barevně rozliším. V gumáčcích se docela smazávaly rozdíly mezi zkušenými seniory a některými žáky a juniory. Až na Evžena Bela, který ostatní během všech šesti kol výrazně převyšoval. Musím se podívat, jestli už u nás někdo někdy dosáhl výsledného času přes devět minut. Gumáčky jsme ukončili chvíli po sedmé. Výsledky byly počítány průběžně, takže bylo potřeba jen dopsat diplomy. Hotovi jsme byli v půl osmé. To už někteří účastníci Předsilvestrovského polétání upalovali domů, protože druhý den je čekal ještě Modelářský Silvestr v Doksech u Kladna.

Neopomenout musím tradiční bar paní Blaschkové, tentokrát vylepšený o výtečné utopence. Slibujeme, že bar bude k dispozici i 18. února 2017, kdy se opět sejdeme ve vilémovské sportovní hale při soutěži Halový Žuch.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš