Druhé dvojkolo jsme zvládli s týdenním odkladem. Před týdnem slibovala dlouhodobá předpověď pěkné počasí, což se ovšem s blížící se sobotou postupně zhoršovalo až do regulérního vichru. Foukalo tak, že i mikulášovický Luboš, velký fanda pro létání téměř za každého počasí, tentokrát uznal, že dnes to opravdu nepůjde. To o týden později pondělní předpověď zatažené oblohy, mírného mrazu a slabého větru, vydržela až do víkendu. Bylo docela hezky, snad jen trochu sluníčka chybělo. Zřejmě i proto se nás tentokrát na poli v Mikulkách sešlo jen třináct. Od nás chyběli dva tradiční hříšníci a bohužel i nemocní Šimon s druhým Jirkou. To časoměřiči dorazili v plném počtu a tak jsme se nezdržovali. V půl  dvanácté bylo hotovo.

Směr větru byl trochu netradiční. Mírně foukalo ve směru od Vilémova, takže jsme se přesunuli na druhý konec naší soutěžní plochy. Na místo, odkud jsme startovali v dlouhé historii této soutěže snad jen jednou. I tuto sobotu proudění vzduchu trochu rozbíjely stromy, tentokrát na vilémovsko-mikulášovickém pomezí. Přesto jsme se dočkali spousty hezkých letů. I několik maximálních časů se vyskytlo. Výsledky některých modelářů se určitě budou započítávat do celkového pořadí. A kromě turbulence jsme bojovali ještě s jedním strašákem. Místečko k létání je pěkné, jen kdyby nebylo těch všudypřítomných drátů. Ať již drátů elektrického vedení nebo zbytků elektrických ohradníků. Kontaktů letícího modelu s nimi bylo tentokrát až moc. Zvláštního ocenění se dožadoval varnsdorfský náčelník, který během jediného letu zvládnul trefit dráty elektrického vedení a následně i samotný sloup. Ale umlčeli jsme jej (smyšlenou) zprávou, že ve Vilémově právě „přestal jít proud“. Chvíli před koncem soutěže, kdy létali již jen dva nebo tři opozdilci, nudící se časoměřiči zkoušeli alespoň pro nás nový typ determalizátoru na tzv. vystřelovadlech. Konkrétně závaží na pružném drátku, které se po přehoření doutnáku vykloní směrem ke koncovému oblouku levé poloviny křídla. Což způsobí, že model spadne na zem v ostré spirále. Tak jim přejeme, nechť to funguje spolehlivě i na soutěžích. My s dětmi asi zůstaneme u tradičního provedení vystřelovadel bez determalizátoru.

Všechny soutěžící jsme ještě jednou upozornili na to, že třetí dvojkolo a tedy i závěr našeho Nejsevernějšího házedla, by se mělo uskutečnit následující týden, tj. v sobotu 4. února. Doufejme, že nás nezradí počasí a my nejenom v klidu dolétáme, ale se i sejdeme v salónku lipovské restaurace, kde posledních několik let provádíme důstojné zakončení soutěže. Tj. vyhlášení celkových výsledků spojené s hranolky pro děti, něčím ostřejším pro neřidiče a něčím nealkoholickým pro ty, co mají smůlu a jsou majiteli řidičských průkazů.

Výsledková listina třetího kola ZDE!

Výsledková listina čtvrtého kola ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš

Dvacátý devátý ročník Nejsevernějšího házedla jsme zahájili na tradičním místě, tj. v dolních Mikulášovicích a v předepsaném termínu. Což je moc dobře, protože máme v lednu, únoru i březnu naplánovánu spoustu soutěží, takže není moc prostoru na případné odklady. I když některé předpovědi hovořily o nárazech větru kolem 10 m/s, skutečnost byla daleko příznivější. Vítr foukal ani ne poloviční a když během soutěže vykouklo sluníčko, bylo na naší louce moc příjemně.

Slavnostního zahájení se zúčastnilo celkem osmnáct soutěžích (loni jsme ve všech věkových kategoriích zaregistrovali dvacet házedlářů), pět časoměřičů plus jeden zapisovač a početný rodičovský doprovod nováčků z LMK Varnsdorf. Zahájení bylo rychlé, protože jsme se přeci jenom obávali oněch avizovaných větrných nárazů. Díky početnému sboru rozhodčích soutěž probíhala bez front a jiných zádrhelů. Už po hodince, dvou si rodiče odváželi své ratolesti domů. Před dvanáctou zůstali na startovišti již jen naši nejlepší senioři. Rozchod jsme vyhlásili chvíli po dvanácté.

Na dosažených výkonech se trochu podepsaly dva faktory. Určitě malá rozlétanost soutěžících. Spousta hodů, hlavně u dětí, byla přes hlavu a nebo do levé stoupavé zatáčky. Ale tuto soutěž pořádáme hlavně proto, aby děti před „velkými“ závody dostaly svá éra do ruky. To druhé, co nám roky vadí při jižním a jihovýchodním větru, je nedaleká hradba vzrostlých stromů, která vytváří dost silné turbulence. Usuzuji tak podle toho, že i řadu pokusů našich seniorů provázel neklidný let, takže jsme na praktických příkladech mohli dětem dokumentovat rčení „mele se jako nudle v bandasce“. Ale nezmokli jsme, nezmrzli a i trochu natřásli to sádlo nabrané během vánočních svátků, takže snad byli všichni nakonec spokojeni. A přijedou příště znovu a třeba i ve větším počtu, abychom překonali loňský počet. Pravidla soutěže (hodnotí se čtyři nejlepší výkony ze šesti možných) umožňují zvítězit i tradičním účastníkům, kteří se tuto sobotu z nejrůznějších důvodů nedostavili.

Výsledková listina prvního kola ZDE!

Výsledková listina druhého kola ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš

Opět jsme si ověřili platnost rčení „Nač stahovat kalhoty, když k brodu je ještě daleko“. První, asi tak týden stará předpověď pro Českou Lípu a okolí byla tak strašidelná, že jsem se o víkendu telefonicky domlouval s vedením Aeroklubu, zda by případně nevadil týdenní odklad naší soutěže. Nevadil. Ale již druhý nebo třetí den poté jsme pozorovali, jak se předpověď počasí postupně zlepšuje. Zhruba ve středu už nebylo pochyb, že se náš Žuch uskuteční v původním termínu.

V sobotu ráno se nás na parkovišti českolipského aeroklubu sešlo přesně dvacet šest soutěžících se spoustou doprovodu. A co bylo důležité, i se třemi dobrovolníky z Varnsdorfu jsme měli k dispozici celkem deset časoměřičů. Dost na pokrytí všech startovišť. Jak s uspokojením konstatoval kolega Petr, nikdo nemusel na svůj start dlouho čekat. Ke konci soutěže se již časoměřiči dokonce nudili. Ještě zpět k počasí – bylo polojasno, sluníčko příjemně hřálo a foukal mírný vítr „správného“ směru. Den předem předpovídané nárazy větru do 7 m/s, ani lety přes přistávací dráhu se nekonaly. Sice by to nevadilo, protože na letišti tentokrát panoval naprostý klid, ale stejně jsem ocenil, že nemusím nikoho vyhánět z plochy. Není nad to, když se pořadatelé nemusejí neustále rozhlížet, zda se neblíží rozezlený dispečer létání hrozící ukončením soutěže a doživotním zákazem vstupu modelářů do areálu letiště.

Vlastní soutěž plynula od začátku až do konce v naprostém klidu a pohodě. Konec byl ohlášen na půl třetí, čehož využilo jen několik opozdilců. Někteří „rychlíci“ se již krátce po poledni trousili nahoru do baru. Diplomy byly napsány ještě dole na ploše. Vlastní předávání cen proběhlo tradičně v prostoru před barem místního Aeroklubu. Po loni ohlášeném ukončení pětiletého cyklu s ručně malovanými sklenicemi se letos předávaly poháry.

Co k našim svěřencům – někdo těchto závodů využil k poslednímu tréninku před mistrovstvím ČR mládeže, někdo si zavařil rozbitým modelem. Někdo zalétal hezky v kategorii házedel, někomu se zdařily spíše větroně A3. Zaujalo mě, že žáčci nijak nezaostávali za dospělými modeláři v kategorii vystřelovadel. Naše vystřelovadlo Šifík (uhodnete autora návrhu?) se vyrovnalo konkurenčním modelům. A třeba dětem zvedne sebevědomí i ona smršť maximálních časů v této kategorii.

Zatímco někteří modeláři dokončovali občerstvení a kochali se skutečně krásnými panoramaty českolipského letiště, my jsme se namačkali do aut a vyrazili na cestu domů. S tím, že následující pátek některé z nás čeká v dílně spousta práce.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Tuto soutěž si dáváme tak trochu za odměnu. Nejdůležitější závody první poloviny sezóny jsou za námi a proto vyrážíme na odpočinkovou soutěž do Mladé Boleslavi. Zalétáme si, popasujeme se s kvalitní větroňářskou konkurencí, v leteckém baru poklábosíme s kamarády z dalších klubů a nakonec navštívíme letecké muzeum Metoděje Vlacha.

Začnu hezky popořádku – předpověď počasí byla poměrně příznivá. Proto jsme už někdy v úterý, ve středu našim svěřencům avizovali, že volíme nedělní soutěž v Mladé Boleslavi, zatímco náhradní litoměřickou halovou soutěž, která se koná v sobotu, opět necháváme stranou (dvě soutěže za víkend bychom si asi doma neobhájili). Počasí bylo nakonec až moc „krotké“. Snesli bychom o trochu silnější vítr. Alespoň z počátku s tím měli naši nováčci při vlekání dost problém. Ke konci závodů, s příchodem fronty, vítr trochu zesílil, což ale nijak nevadilo. Snadno se dalo počkat na vhodná startovací okna. Větroně A3 nás tak stály dost času, takže házedla a po novu i vystřelovadla jsme museli vzít „fofrem“. Někteří naši tyto dvě kategorie ani nestačili dolétat.

Co do výkonů to nebylo nijak slavné. Větroně A3, které, šetrně řečeno, létáme průměrně, se nám v Mladé Boleslavi daří ještě méně. Bohužel, podobně tomu tak bylo i v házedlech. Pavel Formánek nás uklidňoval, že jsme v těch našich kopcích zvyklí na jiné „povětří“. Pravdu ale bude mít nejspíš Milan Šafler, který prohlásil, že v tuto dobu již bývá počasí docela potměšilé. Já dodávám, že my se bohužel v takových podmínkách neumíme dobře orientovat. Několik našich startů vypadalo, „jako kdyby ve vzduchu nebyl žádný vzduch“. Myslím, že většinou jsme zůstali dost daleko za svými osobními rekordy. Nějaké stupně vítězů se přesto povedly. Ale jak jsem zdůraznil na začátku, v Mladé Boleslavi se nehoníme za výkony. Je to pro nás spíše společenská akce.

K soutěži mám ještě dvě poznámky – vilémovští modeláři by měli poděkovat panu vedoucímu Blaschkovi. My starší už maximálně podržíme éro, zapálený doutnák a nebo organizujeme návrat vlečné šňůry na startoviště. Hlavní starost, především o náš potěr, ale padla na Petra. Větroně A3 jsme končili snad minutu před koncem soutěže, takže Petr nestihnul ani jeden start ve své nejsilnější disciplíně – házedlech. Druhá poznámka se týká vystřelovadel. Plánovali jsme je hlavně pro naše děvčata, která mívají v házedlech se soutěžícími hromotluky málo šancí na úspěch. Bohužel, vzali jsme s sebou všechna vystřelovadla, včetně modelů našich nejstarších žáků. Ti využili příležitosti, přihlásili se také a do vystřelovadel se definitivně zamilovali. Což o to, vystřelovadla nezavrhuji. Jen to nesmí být na úkor tradičních kategorií. Obávám se, že nás v září, při našem Žuchu, čeká s chlapci dohadování, co je důležitější, zda vystřelovadla a nebo větroně A3.

Pak jsme chvíli poseděli v leteckém baru. S kolegy z ostatních klubů jsme spřádali plány do budoucna. A také jsme se třeba jen radovali z toho, že si můžeme popovídat s někým, koho vídáme jednou, dvakrát do roka.

Do muzea se naše děti těší velice. Hlavně v očekávání místních atrakcí. Jako obvykle jsme dětem umožnili let na leteckém simulátoru a těm odvážnějším také vrtění se na gyroskopu. Vyzkoušeli si to Milan Skukálek a kupodivu i Aneta Švecová. Ta se po skončení této atrakce dokonce tvářila, jako že se jí to moc líbilo. Opatrnější modeláři raději zvolili opakovaný let na simulátoru.

Následovala konzumace posledních zbytků zásob jídla na parkovišti před muzeem. V některých vozech se totiž smí jen tiše konverzovat, zatímco za napití či kousnutí do housky během jízdy hrozí vyloučení z dopravy. Cestou domů přítomní modeláři – zahrádkáři záviděli místním zemědělcům několik přeháněk, kterými jsme rychle projeli a nespokojeně pozorovali, jak za hřebenem Lužických hor opět neprší. Děti byly rodičům předány kolem šesté hodiny večerní.

Nyní nás čeká dlouhá přestávka. Pokud nepočítám táborový pobyt na Rané, tak další „venkovní“ soutěž následuje až v září na letišti Aeroklubu Česká Lípa.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš