Mikulášovické házedlo 2012

O týden později se po vilémovském Žuchu konala na letišti v České Lípě další soutěž modelářů, kterou je Mikulášovické házedlo. Tradiční účastníci této soutěže vědí, že v jejím názvu se projevuje velká láska rodiny Paťhovy k této soutěžní kategorii. Ve skutečnosti se ale létá ve všech námi seveřany provozovaných kategoriích, tj. házedlech, větroních A3 a F1H, dále modely kategorie P30 a F1G.

Mikulášovičtí jsou „tam nahoře“ také dobře zapsáni. Přestože počasí celý den nevěstilo nic dobrého a po obloze se proháněly velmi dramatické mraky, bylo poměrně teplo, foukal snesitelný vítr a ani trochu jsme nezmokli. My jsme tuto soutěž pojali jako poslední přípravu před Mistrovstvím České republiky mladých modelářů, které se konalo následující týden v Kožlanech.

Naši mladí házedláři odvedli zhruba svůj standard. Žádný propadák, ale také žádný velký úspěch. Jak jen ty naše svěřence přesvědčit, že dosažené výsledky přesně odpovídají kvalitě práce v dílně. Pozměněné budovatelské heslo „jak budeme dnes stavět, tak budeme zítra létat“ ne a ne jim dostat do těch jejich makoviček. To dědkové se předvedli daleko lépe. Letos poprvé se mezi dospělé podíval čerstvý junior Honza Novotný a nevedl si vůbec špatně. Z našich byl nejlepší a celkově to stačilo na druhé místo.

Zvláštní hodnocení zaslouží kategorie A3. Vilémovští žáčci soutěží skutečně jen s modely, které si sami postavili. Pohříchu je to již druhou, u některých i třetí sezónou školní model Gino. Když je hezky (fouká, nosí to a my se trefíme), je z toho hezký výsledek. Pokud je ale zima a bezvětří, dvacetivteřinové lety se nemohou výkonům soupeřů vyrovnat. Letos nám ale Paťhovi zařídili ideální podmínky a tak naši dravci stříleli svá Gina jedno za druhým. Někdo lépe, jiný méně úspěšněji. Až jednou budou mít éra výkonnější (utěšujeme se, že to bude již příští sezónu), budeme muset svoje svěřence vybavit nějakou dálkově ovládanou brzdou, protože jinak se nedopočítáme přelomených křídel.

V kategorii A1 jsme trochu ustoupili ze svých pozic. Pana vedoucího bolí nohy a nechce se mu běhat za svými modely tak daleko. Malé žáčky musíme nejprve naučit vlekat velká éra a teprve pak se pustíme do jejich stavby. A tak čest LMK Vilémov v této kategorii zachraňuje Adam Trojan. Ale Adame, Andulka dvojka je také pro školáky, byť v příznivých podmínkách se s ní dá nalétat hezký výkon. Přes zimu si musíme postavit něco výkonnějšího.

Ale jinak panovala s průběhem soutěže velká spokojenost – naše děti jsou na letišti aktivní a mají do létání velkou chuť. Na druhou stranu je nemusíme neustále vyhánět z přistávací dráhy, sklepávat z okolních stromů, či odhánět od „zaparkovaných“ velkých letadel. Až na neustálé problémy s hledáním vlečných šňůr můžeme být s jejich soutěžním vystupováním spokojeni.

Zdeněk Hykš

Výsledková listina z Mikulášovického házedla ke stažení zde

 

ŽUCH 2012

Letošní Žuch jsme očekávali s velkým napětím. Tradiční říjnový termín jsme museli s ohledem na změny v pořádání významnějších soutěží opustit a přesunout na začátek září. Rozhodně se jednalo o jednu z prvních soutěží podzimního cyklu. Přemýšleli jsme, co tato změna vyvolá. Malý počet soutěžících, protože spousta klubů se v září teprve „rozjíždí“ a třeba takové domy dětí a mládeže zahajují svoji činnost až počátkem října a nebo naopak velkou účast modelářů po prázdninovém půstu natěšených na pořádné soutěžní létání? Naštěstí platila ta druhá možnost. Ještě nikdy jsme při svém závodu neměli tak výtečnou účast. Dali jsme si s tím práci a spočítali, že se v soutěži zaregistrovalo celkem 46 malých i velkých modelářů, kteří si „vystřihli 545 soutěžních startů, cvičné a opravné lety nepočítaje. A protože nám přálo také počasí, jednalo se o jeden ze nejpovedenějších „Žuchů“, které jsme kdy pořádali. Zhruba o měsíc později jsme si ještě jednou pochválili přesun naší soutěže na časnější termín. Nelze říci, že by na přelomu září a října nějak zvlášť modelářům přálo počasí. Ale šestého října, kdy jsme se měli původně konat, bylo počasí bezkonkurenčně nejhorší. A protože se říjnové termíny ukázaly jako ne zrovna spolehlivé (jednou jsme naši soutěž pro nenadálou sněhovou nadílku ani neuskutečnili), rozhodli jsme se z toho září udělat novou tradici. Takže na shledanou příští rok opět v září na soutěži Žuch 2013.

 Výsledková listina zde!

Tábor Raná 2012

Letošní tábor na Rané u Loun se konal v druhé polovině července. Z našeho klubu se jej zúčastnili Adam Trojan, Petr Blaschka ml. a šluknovský Martin Hájek. Odborný dohled zajistili kluboví vedoucí Petr Blaschka a Zdeněk Hykš. Vzhledem k tomu, že většina našich dětí se kvalifikovala na podzimní mistrovství České republiky volných modelů, pojali jsme modelářské soustředění především jako velký trénink na tuto vrcholnou akci. A protože v areálu letiště je také prostorná klubovna, během soustředění přeměněná na modelářskou dílnu, měli naši svěřenci také možnost postavit si nějaký nový model a doplnit si jím svůj letecký park. Takže vedle stanů, nafukovacích matrací, karimatek, batohů s oblečením a osobních věcí modelářů, jsme přibalili také krabice na přepravu letadel, spoustu modelářského materiálu a dalšího vybavení. Dopravu na tábor zajistil pan Blaschka starší. Chudák jeho Favorit se pod tou hromadou věcí téměř ztrácel. Přesto cesta až na letiště Raná u Loun dopadla na výbornou. Osobní doklady jednoho nejmenovaného modeláře uložené „v tašce úplně vespod“ , kvůli kterým se musel již plně naložený vůz znovu přerovnat (na Ranou je to nejblíže přes Německo), byly jen nevýznamnou epizodou. Výprava vyrazila v neděli 15. července dopoledne a již ve dvanáct hodin byla na místě, kde ji čekala příjemná starost, totiž poradit si s prvním obědem. Následovalo ubytování, vybalení věcí a pak již jen činnost podle roky osvědčeného celodenního programu. Programu vskutku liberálního. Posuďte sami: každý „správný“ tábor začíná po budíčku rozcvičkou. Ne tak ten náš, protože děti nás přehlasovaly a rozcvičku zrušily. Po ranní hygieně proto následovala snídaně a zhruba od deváté se modelařilo. Dopoledne jsme trávili v dílně stavbou modelů a odbornými diskuzemi s kolegy modeláři z Liberce, kteří si svůj tábor zřídili hned vedle nás. Milovníci vody si tuto činnost zpestřovali koupáním v bazénu, který je součástí Ranského letiště. Můžeme potvrdit, že v této disciplíně byli naši svěřenci jednoznačně nejlepší. Oběd byl dovážen přímo do tábora, takže odpadly zdlouhavé cesty do jídelny v sousedních Lenešicích. Po obědě obvykle následovalo svahové létání s radiem řízenými modely na kopci Raná, který se nachází v bezprostřední blízkosti stejnojmenného letiště. Své první minuty řízeného létání na svahu si zkusily i naše děti. Po večeři obvykle utichal vítr, takže řada přišla i na tréninky s volnými modely letadel. A také se létalo s v poslední době velice oblíbenými elektrolety. Zatímco Adam se spolu s panem vedoucím Blaschkou zabývali „seriózním“ stylem létání, naši dva nejmladší se snažili napodobit agresivní styl libereckých modelářů, spočívající v kontaktním létání za každého počasí. Nutno ale podotknout, že jejich modely sice utrpěly spoustu šrámů, přesto se domů vrátily v provozuschopném stavu. A kluci si navíc vysloužili uznání svých starších a o mnoho zkušenějších kolegů z Liberce. Po setmění proběhla večerní hygiena spojená se zaháněním malých modelářů na kutě. Snad se maminky nebudou zlobit, když přiznáme, že někdy se to podařilo až kolem půlnoci. Poté zbylo trochu času vedoucím i na své vlastní modely. Ale ne na dlouho. Brzy museli jít spát i oni, protože již v sedm hodin ráno je probouzela ta čipernější část modelářského potěru.

Podle tohoto scénáře následoval jeden den za druhým. Pravidelný rytmus zpestřovaly mimořádné akce, jako byla například celotáborová soutěž o nejvšestrannějšího modeláře, létání „opravdických“ letadel místního Aeroklubu, návštěvy v dílně, kde s restaurují historické větroně nebo výlety do okolí. A zažili jsme i pravou leteckou svatbu. Ani jsme se nenadáli a byla tu další neděle a s ní i konec letošního tábora. Sbalili jsme všechny věci (jak to ty maminky dokázaly, že se jim všechno do tašek či batohů vešlo!?), naskládali se i s nimi do Favoritu a vyrazili na zpáteční cestu. Opatrné dotazy vedoucích u svých svěřenců vedly k úlevnému zjištění, že letošní tábor se dětem moc líbil. Ostatně vedoucím také, takže ještě před odjezdem domů  začali pořadatelé spřádat plány na příští rok. Naše přání je jasné – pokud se tábor Raná 2013 podaří uskutečnit, Vilémováci chtějí být opět přitom.

Za LMK Vilémov             Z. Hykš