Přebor mládeže Libereckého kraje 2019

Tak a máme za sebou první krajský přebor. Tedy vlastně naši kluci. Na házedla byli připraveni dobře. V lednu a únoru absolvovali šest kol naší soutěže Nejsevernější házedlo. A dnes dokonce byli vybaveni každý dvěma novými modely Vlašťovka. Škoda jen, že foukal pouze slabý vítr, který modelům do vzduchu příliš nepomáhal. Ale po seřízení těchto nových strojů (přiznávám, že jsme letadla trochu natáhli), kluci startovali docela spolehlivě. Nepovedlo se pouze několik výhozů do levé zatáčky a pár nedohozených letů. Předpokládali jsme, že postupové limity visí příliš vysoko a tak jsme jako kritérium úspěšnosti zvolili celkový čas alespoň sto vteřin. Nakonec se to povedlo všem. Milan se dokonce přiblížil postupu na MČR na pouhé dvě vteřiny. My se těmto klukům věnujeme od loňského října, takže letošní sezónu jsme chtěli pojmout jako startovací – postavit s kluky několik modelů házedel, k tomu alespoň jednu „A trojku“ a naučit je s nimi létat. Doposud jsme „venku“ létali jen na okolních polích, kde hrozil maximálně incident s rozlíceným majitelem. Musíme proto zvládnout i pravidla chování na velkých letištích. Co se týče výkonů, Liberecký přebor nás docela navnadil. V rámci výcviku máme v plánu zúčastnit se ještě dvou dalších přeborů a tak jsme zvědavi, co se stane, až bude foukat trochu silnější vítr. Náš poslední junior aktivní v kategoriích házedel a větroňů, Honza, si létal vcelku samostatně. V interní soutěži s varnsdorfským házedlářem Mílou, majitelem určitě jednoho z nejsilnějších výhozů ve své věkové kategorii, dokonce zvítězil. Honzovi tentokrát vycházela podstatně lépe ta druhá část letu, totiž kluz.

A pak přišly na řadu větroně. To byla naše úplná premiéra. Nyní jsme naopak ocenili, že příliš nefouká. Kluci v podstatě zvládli jediný režim startu – vší silou vpřed. Na pořízených fotografiích to je jasně vidět – na pohled vzad a kontrolu letu vypuštěného modelu nezbývá čas. Větroně A3 jsou tak rychlá kategorie, že při ní vedoucí zvládne zařvat jediný povel – Pusť! Pak už jen čeká, jestli na druhém konci šňůry bylo slyšet. Naštěstí začínáme se školními modely GINO, které si nechají leccos líbit. Uvidíme, co bude, až trochu zafouká. Honzovi se v této kategorii nedařilo. Jeho éra se po zimě nějak divně zkroutila. Musíme se na ně v dílně v klidu podívat a doufat, že příště to bude lepší.

Přestože jsme žádného postupu nedosáhli, s oceněním se dostalo na všechny vilémovské modeláře. Vlastně úplně na všechny modeláře, což je vidět na společné fotografii pořízené bezprostředně po vyhlášení výsledků. Naši chlapci totiž ve svých kategoriích soutěžili téměř sami. Liberečtí se věnovali gumáčkům a větroňům F1H, zatímco modeláři z Kopidlna, kterými jsem naše kluky před závodem strašil, nepřijeli, protože se účastnili své vlastní soutěže. Už za týden, pokud počasí dovolí, se uskuteční Varnsdorfská jarní. To už bude jiné. Předpokládám, že se našim nejmladším modelářům dostaví o hodně více soupeřů než dnes.

Ještě k organizaci soutěže. Pořadatelům (hlavnímu pořadateli) se podařilo zajistit dostatek časoměřičů, tudíž jsme si mohli dovolit nebývalý luxus, kdy téměř každý let byl měřen dvěma časoměřiči. Na pochvalu počasí mi bylo vysvětleno, že přeci máme tam nahoře protekci. Takže díky Petře za organizaci, díky Pepo za počasí.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Josefovské létání 2019

Zatímco v pátek naši mladí modeláři docela úspěšně brnkali na nervy svých vedoucích, v sobotu jsme nabyli dojmu, že nám je přes noc někdo vyměnil. Kluci doposud soutěžili pouze dvakrát v naší tělocvičně, takže je děčínská hala svými rozměry možná i trochu ohromila. Chovali se naprosto způsobně a trénovali by až do úplného rozbití modelů. Zhruba po půl hodině jsme je donutili, aby své „ostré“ modely šetřili na vlastní závody a pokračovali v zalétávání modelů záložních. Což se povedlo. Chlapci odlétali soutěž velice hezky. Všichni se znovu zlepšili. Někteří o pár vteřin, jiní dost výrazně. Porazili nás dva zkušenější soupeři, ale my se srovnali od třetího do šestého místa.

O chvíli později dokončili svoji soutěž házedel také naši tři junioři a dva senioři. Moc to nešlo Jakubovi. To zbývající naši zástupci létali, až jsem se divil. Asi se nám všem přes zimu naše házedla zkroutila a naštěstí tím správným způsobem. Takže byly na světě další čtyři osobní rekordy. Během soutěže se opět ukázaly přednosti uhlíkových házedel. Nejvíce to bylo patrné při porovnání velice dynamických hodů Petra mladšího, který létal s opravdu „vymazleným“ modelem depronovým s tak trochu ležérním stylem hodů Michala s modelem uhlíkovým. Michal dosahoval sotva poloviční výšky, ale vše doháněl v druhé fázi letu krásným kluzem. Celkově byl Michal o zhruba pět vteřin lepší.

Po vyhlášení házedel jsme v hale zůstali a vystřihli si i s nováčky gumáčky A6. Michal s Honzou zjistili, že světelné panely opět velmi spolehlivě fungují jako lapače modelů a tak se rozhodli neničit svoje éra před mistrovstvím ČR, které se uskuteční, jak jsme se v průběhu soutěže dozvěděli, v této hale. Jakub s Petrem mladším naopak odlétali všech šest letů. Na nejlepší to nestačilo, na střed výsledkové listiny ano. A opět mile nás překvapili naši nejmenší. Čekal jsem masovou destrukci modelů již při natáčení nebo nasazování gumového svazku. Svazky sice vesele praskaly, modely ale držely. Ztráty jsme zaznamenali jen u tří modelů při jejich vyprošťování ze zmíněných světelných panelů a jedno slzičkami doprovázené ulomení ocasních ploch vítězného modelu o záda kolegy. Ale bylo to až po soutěži a jak pravil klubový přítel, p. Dlouhý z Karlových Varů, hlavní je zachránit vrtuli s ložiskem.

Při vyhlašování jsme s překvapením zjistili, že jsme v hale zůstali s ostatními oceněnými modeláři sami. Ostatní už byli na cestě domů. Takže jsme zhasli, narovnali éra do aut a vyrazili směrem k domovu. V Bad Schandau končil masopust. Museli jsme dávat pozor, aby nás něco netrefilo, případně, abychom někoho nepřejeli. Třeba toho „totálně upraveného“ námořníka, který se nám přimotal přímo pod kola. Ještě štěstí, že jsme se pouze plížili, protože na náměstí Bad Schandau je příkázaná třicetikilometrová rychlost. Pak už nás čekal jen výjezd od Labe, plošina s výhledy na Saské Švýcarsko a sjezd dolů ke státní hranici. Přestěhování transportních krabic do klubovny a jízda v hustém dešti domů. Někdo autem, někdo na kole.

Halové modely skončily opět v bezpečí přepravních krabic na skříních v naší dílně. Od příštího týdne nás totiž čeká série závodů „venkovních“ s celkem třemi krajskými přebory mládeže.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Halový ŽUCH 2019

Oproti Předsilvestrovskému polétání se nás sešlo o deset soutěžících méně. Chyběli někteří tradiční účastníci a tentokrát přednost jiným radovánkám dali úplně všichni junioři. Přesto jsme s průběhem soutěže spokojeni. Dosažené výkony byly minimálně srovnatelné s těmi prosincovými, spíš ale ještě lepší. Radost nám udělali naši nováčci, kteří se v házedlech opět o něco zlepšili. Uvidíme, co s nimi provede děčínská hala, kam bychom je chtěli letos poprvé přivézt. Během soutěže se nám dařilo přesně dodržovat časový harmonogram. Házedla byla hotova zhruba za hodinu, zpracování výsledků a jejich vyhlášení proběhlo během následujících třiceti minut. Letos nebyla žádná „kulturní vložka“, takže někteří házedláři využili této časové mezery k dolámání svých modelů. Pak už byl prostor pro gumáčky A6. I zde nám to hezky „odsejpalo“. Tři časoměřiči v pohodě zvládli občasný nával na startovišti. Podle plánu jsme dolétali v půl sedmé večer, kdy proběhlo závěrečné vyhlášení. Panu vedoucímu Blaschkovi se do rozdělování cen příliš nepleteme. A dobře děláme – Petr vykouzlil ceny pro úplně všechny mladší a starší žáky. My ostatní jen vypsali diplomy a vítězům potřásali rukou. Díky absentujícím juniorům zbyly diplomy i pro všechny dědky.

Co říci na závěr? Pozitiva byla, že opět jsme si všichni hezky zalétali. Chovali jsme se způsobně, takže i správce sportovní haly byl spokojen se stavem, ve které jsme mu ji předávali zpět. Ke kontrole svých ratolestí se dostavila řada rodičů a zaregistroval jsem i několik diváků. Na druhou stranu, nižší účast soutěžících a tím i menší fronty u baru zapříčinily, že Blaschkovi nejspíš celý následující týden měli k večeři párky. Doufejme, že příště to bude lepší.