Přebor mládeže Středočeského kraje 2014

Týden po naší „ústecké“ soutěži, se konal na letišti v Panenském Týnci Přebor mládeže Středočeského kraje. Přestože se souběžně s tímto přeborem konalo také třetí kolo Pražské ligy, byly to závody o poznání komornější. A také klidnější. Provoz na letišti nebyl v podstatě žádný a přál nám i mírný vítr, který odnášel vypuštěné modely mimo zapovězenou přistávací dráhu, na druhou stranu od nebezpečného stromořadí severně od letištní plochy. Trochu starostí nám dělalo jen sluníčko, které se za celou soutěž neukázalo. Na rozdíl od předpovědi bylo celý den zamračeno a poměrně chladno, takže jsme si museli důkladně pohlídat především kategorii A3, kvůli které jsme si sem zajeli. Protože jsme ale měli spoustu času, odložili jsme A3 na později s tím, že s postupujícím časem bude přeci jenom tepleji. Nejprve jsme proto odlétali házedla. Nebylo to sice tak výtečné jako před týdnem, ale dosažené výkony přesto potěšily. Sluníčko se stále neukazovalo a tak jsme se chtě nechtě pustili i do malých větroňů A3. Naštěstí se občas otevírala startovací okna, díky kterým jsme dosáhli i několika maximálních časů. Nakonec jsme celkem v pohodě dosáhli toho, co jsme si naplánovali. Totiž splnit kvalifikační limity v A3 i u zbývajících dvou modelářů, Martina Hájka a Honzy Weisgerbera. Ale zatímco v házedlech naši modeláři opět dominovali, v A3 to již tak dobré nebylo. Tentokrát ani jeden modelář nestál na stupních vítězů. Několik našich soupeřů bylo prostě lepších. Ale i tak jsme byli spokojeni.

Příjemné také bylo, že jsme se potkali se spoustou známých, z nichž mnohé jsme již dlouho neviděli. Je nám moc líto, že Pražské ligy v Panenském Týnci se pravidelně neúčastníme, přestože nám je velice sympatická. Bohužel to není z časových důvodů možné. Máme spoustu jiných zájmů a povinností, které nás nutí alespoň některý víkend strávit doma.

Cestu domů jsme si zpestřili nabitím energií v chrámu v Panenském Týnci. To se asi příliš nepodařilo, protože v autech všichni, včetně řidičů, zívali. Zato druhá akce, tj. návštěva Bambuscentra v nedaleké Třebízi, nás všechny nadchla. Kdo máte rádi exotické rostliny, zahrady v japonském stylu a budete mít cestu kolem, musíte toto centrum navštívit.

V dílně jsme letadla důkladněji uložili, protože příští soutěže, pokud okolnosti vůbec dovolí, nás čekají až v květnu na letišti v Mladé Boleslavi.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Přebor mládeže Ústeckého kraje 2014 / Pepova jarní 2014

Pořádání letošního krajského přeboru se ujal varnsdorfský leteckomodelářský klub v čele se svým neúnavným vůdcem Pepou Bartíkem. Nutno podotknout, že pan Bartík si nikdy neklade malé cíle. Tentokrát se rozhodl uspořádat velkolepou akci sestávající se z již zmíněného přeboru mládeže, ke kterému si naložil ještě soutěž Pepova jarní. A aby toho nebylo málo, některé z kategorií soutěže Pepova jarní se létaly jako Český pohár. Což přilákalo početnou a kvalitní konkurenci. V sobotu 29. března se tak po letišti v České Lípě pohybovalo několik desítek malých i velkých modelářů. Trochu jsme se toho obávali, ale nakonec snad všechno dobře dopadlo. Ke zdaru soutěže jistě přispělo i výborné počasí. Svítilo sluníčko a vítr foukal jen velice slabý. Takže i modely dosahující „maxa“ nepřistávaly příliš daleko od svých startovišť. I když několik nešťastníků, kteří přišli o ulétlý model, jsme přeci jenom zaregistrovali. Asi největším strašákem pro pořadatele modelářských soutěží na letišti v České Lípě je provoz velkých letadel místního aeroklubu. Tuto sobotu byl obzvláště rušný. Naše obvyklé startoviště na kraji letištní plochy tentokrát obsadili „padáčkáři“ a my museli až na její druhý konec. Vítr většinou foukal přes přistávací dráhu a tak pořadatelé museli neustále hlídat, abychom se nepletli do cesty nějakému přistávajícímu či startujícímu éru. Ale i stanoviště „u stožáru“ přestává našim potřebám stačit. Na vině je budované golfové hřiště ve směru na Pihel. Po dobudování bude jistě toto hřiště oploceno. Co se stane s modelem, který přistane v areálu, těžko soudit. Ale neumím si představit, že jeho majitel dovolí, aby se po zastřiženém trávníku a třeba uprostřed golfové hry, pohybovala  tlupa modelářů pátrajících po ulétlém modelu.

Jak soutěž ve vyhlášených kategoriích dopadla, naleznete v přiložených výsledkových listinách. Jen krátce k našim svěřencům. Platí již několik let, že při soutěžích s nimi nejsou žádné problémy. Létají rádi a snad i dobře. V kategorii větroňů již neustále nehledáme vlečnou šňůru, děti se naučily vlekat a i pro modely si chodí bez přemlouvání. V házedlech nám to jako obvykle šlo lépe. Jednak jsou házedla oblíbenější kategorií, jednak jsme měli možnost si s nimi pořádně zatrénovat v lednu a únoru při šestikolové soutěži Nejsevernější házedlo. Martin Hájek dokonce útočil na hranici 500 s, což je na staršího žáka velice hezký výkon. Škoda toho jednoho uklouznutí a následného letu za pět vteřin. Jinak by se Martin zařadil v historické tabulce mezi nemnoho vilémovských pětistovkařů. Tak třeba se to povede příště. Dobře mu sekundoval Petr Blaschka a ani mladší žák Honza Weisgerber se nenechal zahanbit.

Větroně jsou trochu horší. Létali jsme s nimi bez jakéhokoliv tréninku letos poprvé. Kde má letadlo předek a jak se přidělává křídlo, jsme přes zimu nezapomněli. Ale pamatovat si, jak který model loni létal, je již nad možnosti jejich majitelů. No snad to i zde dobře dopadlo, byť dosaženými výkony se ne a ne přiblížit mistrovské hranici. Když to všechno shrneme, z deseti pokusů o nominační limit na MČR se nám jich podařilo osm. Čtyřikrát v házedlech, jednou v F1H a třikrát v kat. A3. Nezdařil se pouze pokus Martina Hájka v A3, kde mu to ten den opravdu nelétalo a Honzy Weisgerbera také v A3, který místo létání běhal po letišti a marně hledal ztracenou dvousetkorunu. Zajímavá byla motivace Adama ve „větroňářských kategoriích. Proti Hořicím nemá žádné výhrady. Jen ta vzdálenost a s tím spojené brzké ranní vstávání mu vadí. Takže po prvním nevydařeném startu A3 stačilo pohrozit: „Pojedeš do Hořic“, a jeho výkon se rapidně zlepšil. Adam nakonec obě své kategorie vyhrál. Naše externí modelářka Lucka zalétala svůj standard. Těžko si myslet, že nám vyroste jako třeba házedlář Martin. A i se stavbou nových modelů to je, vzhledem ke studiu na turnovské střední škole, velice komplikované. I tak ale nelze než obdivovat, jaký výkon lze vymáčknout ze školního modelu Gino. K těm limitům jsme si mohli připsat čtyři tituly přeborníka Ústeckého kraje a ještě nějaká další umístění na stupních vítězů.

Přestože jsem před chvílí chválil, jak samostatné děti máme, vzhledem k významu soutěže jsme je nechtěli nechat dlouho bez dozoru. Ostatně, klubová zásada je, že děti mají přednost před dospělými. Dětem jsme se proto věnovali až do posledního letu, což byl start A3 zhruba 45 minut před ukončením soutěže. Takže jsme neměli v podstatě žádný čas sami si zalétat. Ve výsledkové listině soutěže Pepova jarní proto naleznete pouze Lucku Raichartovou, která stihla deset startů v kategorii házedel. My holt s Petrem budeme mít premiéru až na květnových soutěžích v Mladé Boleslavi.

Pokud započítáme i odjezd od naší klubovny, pak se dá s trochou nadsázky říci, že soutěž jsme zahájili i zakončili za šera. Jen zpracování výsledků a jejich vyhlášení trvalo snad dvě hodiny, přestože k dispozici byl početný výpočetní tým. Což přítomným dětem nakonec tolik nevadilo. V nedalekém bufetu byl dostatek hranolků i sladké Coly. Domů proto odjížděli naši svěřenci s dobrou náladou. Žaludek neprotestoval a hřály i splněné kvalifikační limity.

Přebor ústeckého kraje – výsledková listina ZDE!

Pepova jarní – výsledková listina ZDE!

Z. Hykš