Druhý vilémovský dětský den 2019

To se ale vilémovské děti mají. Po dětském dni pořádaném obecním úřadem, se uskutečnil ještě druhý dětský den, pokud dobře rozumím, ve „školní“ režii. Opět jsme obdrželi pozvánku a opět jsme rádi vyhověli. Akce se konala v úterý 11. června odpoledne. Rodiče s dětmi nejprve absolvovali zhruba 1,5 km dlouhou trasu při které odpovídali na otázky a prověřovali tak své znalosti o Vilémovu. Chvilku to trvalo, čehož jsme využili k instalaci našeho katapultu a kontrole seřízení připravených letadel. Takže si zalétali i dospělí. A pak se začaly trousit první hloučky. Pro děti byla připravena řada disciplín, při kterých prokázaly nejenom svoji fyzickou zdatnost, ale také um a šikovnost. K dispozici jim bylo i nedávno otevřené dětské hřiště. My jsme se pochopitelně nejvíce zdržovali u svého katapultu. Proto zde bylo pořízeno nejvíce fotografií. A že se střílelo jako o manévrech. Oproti prvnímu dětskému dni dětí asi více nebylo, spíš každý zájemce absolvoval daleko více startů. Naše vystoupení bych nazval létání až do poslední třísky. Skutečně jsme do dílny přivezli pouze samé trosky. Ale nebojte se, během následující modelářské schůzky bylo vše opraveno a připraveno na další předváděcí akci.

Celé odpoledne nás trápilo více jak třicetistupňové vedro, na druhou stranu avizované bouřky nám nijak neuškodily a způsobně prošly stranou. Žízní snad nikdo netrpěl, protože obětaví pořadatelé připravili spoustu pití a ovoce. Dokonce i něco na zub se našlo. Není proto divu, že domů jsme se rozcházeli hodně pozdě navečer a s pocitem, „že se to opět povedlo“.

Z. Hykš

Vilémovský dětský den 2019

Jak již bylo řečeno, v neděli druhého června jsme měli silně nabitý program. V Děčíně pokračovalo MČR halových modelů, zatímco ve Vilémově se po obědě pořádal dětský den. Obecní úřad ve Vilémově patří mezi naše štědré podporovatele a tak jsme ani na chvíli neuvažovali o tom, že se vilémovským omluvíme. Plán byl jednoznačný – do Děčína pojedou všichni létající členové našeho klubu, zatímco ve Vilémově zůstanou nelétající hroši, kterým s organizací pomohou rodinní příslušníci. Zvolili jsme osvědčený předváděcí model, totiž vystřelovadla katapultovaná velkým prakem, který v loňském roce zhotovil náš všeuměl Petr Blaschka starší. Smysl je jasný – zatímco házedla vyžadují i u větších dětí určitý cvik, vystřelovadlo jen s velmi malou pomocí dokáže dostat do vzduchu i malé mimino. Určité komplikace nastaly poté, co se dva textiláci (já a druhý pan vedoucí) snažili nainstalovat zmíněný prak, přičemž jej dost fatálně poškodili. A náš všeuměl byl v Děčíně! Naštěstí byli nablízku dva členové místního hasičského sboru, kteří ve své dílně prak uvedli opět do provozuschopného stavu. Slíbili jsme, že je budeme všude chválit, což tak právě činím. Pak už vše šlo jako po drátku. Prak byl uveden do provozu ve chvíli, kdy hlavní atrakce, klaun Honza končil svůj program. U našeho zařízení se začaly tvořit fronty dětí. Já s Lubošem obsluhoval prak a organizoval donášecí zpětnou službu, zatímco tety Majka a Petra vypisovaly diplomy a obdarovávaly děti malým dárkem (rychlostavebnice polystyrénového, kupodivu létajícího modelu házedélka z Číny i s poštovným za neuvěřitelných 2,70 Kč/kus). Další komplikace přišly na samém konci našeho vystoupení. Dva nepozorní diváci proběhli modelářským stanovištěm a zcela zdemolovali naše startovací zařízení. Poslední dva starty jsem proto absolvoval já, coby fundovaná náhrada praku. Naštěstí jsem v pohodě přežil a přežili i všichni diváci, které jsme během našeho vystoupení občas ohrozili. Místo u tělocvičny bylo totiž plné atrakcí. My jsme se museli vtěsnat mezi nafukovací hrad a nové dětské hřiště. Prostoru tu příliš nebylo a navíc, ne všechny startující jsme přesvědčili, že vypouštěný model je potřeba naklonit. No ale trefený pan učitel nám to jistě odpustil. Podle počtu diplomů a rozdaných letadélek nám vyšlo, že jsme potěšili více jak čtyřicet dětí. Což je určitě úspěch. Teď ještě kdyby někdo z nich projevil zájem zkusit to s námi vážněji než jen jednou v roce při dětském dni.

Z. Hykš

Mistrovství ČR halových modelů 2019

Zhruba po dvou vynechaných ročnících jsme se opět zúčastnili této vrcholné akce halových modelářů. Dvouletou přestávku způsobila změna organizace této soutěže, po novu rozložené do celého víkendu. Což nám ne zcela vyhovuje. Proto, když se poslední dvě mistrovství uskutečnila v daleké Plzni, na základě demokratického hlasování vedoucích a našich juniorů jsme rozhodli, že nikam nepojedeme. Prosím, neberte to jako nějakou stížnost, ale jen jako pouhé konstatování. Naopak, musíme uznat, že při dvoudenní soutěži je na všechno dost času, takže vše se odbývá v klidu a pohodě. No ale protože letošní mistrovství se konalo v našem okresním městě, nebylo co řešit. Vyhlášený kouzelník s jazykem českým, Luděk Nekuda by pravil: „Děčín je coby kamenem dohodil, pokud tedy dohodíte asi tak čtyřicet kilometrů“. Dlouho dopředu bylo dohodnuto – v sobotu ráno vyrazíme tak, abychom stihli otevření haly, v klidu si zatrénujeme, absolvujeme soutěž a večer se vrátíme domů. A v neděli nanovo. Sobotní, házedlářské části, jsme se zúčastnili téměř všichni. Chyběl pouze Jakub Smělík finišující v prvním ročníku elektrotechnické průmyslovky. V neděli to bylo o dost chudší. Omluvili se všichni naši junioři, kteří po nedělním obědě zamířili do svých internátů za školními povinnostmi. Doma zůstali také oba starší vedoucí, kteří za pomoci rodinných příslušníků a klubových přátel pomáhali při organizaci vilémovského dětského dne. Škoda, že doma zůstala i spousta modelářů z ostatních klubů, o kterých přitom víme, že halové kategorie létají velmi zdatně. Hlavně gumáčkáři by v neděli ocenili opatření zrealizovaná Víťou Privarou, který proslulé děčínské lapače modelů (světelné panely rozmístěné v několika řadách po celém stropu) opatřil perlinkovou zábranou, díky které se létání s těmito modely stalo daleko bezpečnější. Což jsme ocenili v sobotu ihned po vstupu do haly. Věděli jsme o tom předem, ale přesto nás výsledek ohromil. Škoda, mezi ostatními se to asi dostatečně nerozkřiklo. Tak snad příště. V každém případě Víťa zaslouží velkou pochvalu.

Teď už k vlastní soutěži. V sobotu jsme dosáhli velkého úspěchu s halovými házedly. Náš junior Honza Weisgerber se v absolutním pořadí vtěsnal na stupně vítězů mezi několikanásobné mistry Jirku Tůmu a Jirku Schieferdeckera. Po poměrně fousatém titulu Luďka Třešňáka ve „venkovních“ házedlech to je teprve druhá mistrovská medaile mezi seniory. Úspěch umocněný pátým místem Petra Blaschky mladšího, děleným desátým místem dalšího juniora, Michala Jiřince a dvanáctým místem Blaschky Petra staršího. A opět musím pochválit pořadatele, kteří vyhlásili nejenom absolutní vítěze, ale také nejlepší mladší a starší žáky a také juniory. Zvláště u žáčků to je skvělý počin, protože v házedlech je jejich věkový a hmotnostní rozdíl ve srovnání se seniory obzvláště velkým hendikepem. A byly i ceny a diplomy. Vím, že hlavně diplom (a což teprve pohár), je mezi dětmi obzvláště ceněný.

Jak jsem se již zmínil, v neděli do děčínské sportovní haly dorazili jen čtyři naši žáci, doprovázení vedoucím Petrem Blaschkou starším a dvěma rodiči. Kluci se samozřejmě nemohou s těmi nejlepšími seniory měřit. Na to se jedná o příliš precizní kategorii. V absolutním pořadí jsme obsadili úplný konec výsledkové listiny, při vyhlašování nejlepších mladších a starších žáků se naopak dostalo na všechny. Nedostavili se totiž žádní soupeři. Já ale nechci snižovat výkony našich svěřenců. Při schůzkách pilně pracují, na soutěže se velice těší a dosahují při nich i docela hezkých výsledků. Konkrétně v kategorii A6 považuji u dětí každý let delší jak tři minuty za zdařilý, a to se v neděli téměř vždy podařilo. Jediné, co neumíme ovlivnit, je účast našich soupeřů.

Ještě musím vyřídit jednu záležitost. Slíbil jsem Michalovi, že si do něj na našich stránkách rýpnu. Michal na fotografii z vyhlášení házedlářů – juniorů chybí. Nějak špatně si spočítal výsledky, usoudil, že oceněn nebude a vyrazil do blízkého supermarketu „nakupovat ve slevě“. Chvíli jsme na něj čekali, pan vedoucí prošel všechny možné i nemožné kouty sportovní haly a pak cenu převzal za něj. Michal dorazil dlouho po vyhlášení. Na naší společné fotografii ještě dojíždí zmrzlinový kornout.

Nyní při nejbližší schůzce opravíme při soutěži poškozené modely a pak je na dlouho zakonzervujeme. Vrátíme se k nim až na podzim, po skončení „venkovní“ části sezóny. V prosinci máme naplánovány dvě řadové soutěže, na přelomu zimy a jara další dvě a potom možná opět MČR. Uvidíme.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš