Tak a letošní tábor máme za sebou. Z našeho klubu se jej zúčastnilo šest mladých modelářů a dva senioři v roli vedoucích. Přímými účastníky byli otec a syn Blaschkovi, zatímco my s panem Suchardou fandili účastníkům z domova. Trochu jsem měl o osud tábora strach. Letošní nevyzpytatelné počasí a především ten prevít virus letos o prázdninách několik táborů rozehnaly. Ale obavy byly zbytečné. Podle vyprávění frekventantů se jednalo o jeden z nejvydařenějších táborů v historii. A že je s kolegy z Varnsdorfu pořádáme někdy od druhé poloviny osmdesátých let. Počasí bylo snesitelné, podmínky pro stavbu a soutěžení s letadly dobré, strava výtečná. Nikomu z našich se nic nestalo, nikdo nic neprovedl. Ale dost řečí, nyní dávám slovo panu vedoucímu Petru Blaschkovi staršímu:

9. 8. neděle

Máme sbaleno, před dílnou musíme ještě nabrat děti. Nelu a Míru vezou rodiče, setkáme se s nimi až na letišti. Já s naloženým vlekem nabírám Jirku a Anetu, zatímco táta Milan Skukálek veze Milana a Víťu. Společně vyrážíme ve 14,20. Osazenstvo našeho auta, tj. já, Jirka a Aneta, se zastavujeme před příjezdem na letiště v obci Raná pořídit fotku u vystaveného letounu Aero 45.

Po příjezdu na letiště jsme se dozvěděli, že na místě, kde jsme obvykle měli stát stany, je zákaz stanování. Tak jsme je při teplotě 35°C postavili kousek dál. Nele a Anetce postavili stan rodiče Trantinovi, Milanovi pomohl táta a klukům Víťovi, Jirkovi a Mírovi jsme pomohli s mladším vedoucím Péťou. Přičinili se i rodiče varnsdorfských dětí.

Pro dnešní den měly děti vlastní jídlo. Jelikož bylo opravdu velké teplo, tak místo připravování dílny šly děti do bazénu. Lehce zeleného, ale teplého.

10. 8. pondělí

Ráno budíček a táborová rozcvička. Vede jí technický vedoucí Petr Blaschka. Po rozcvičce máme první snídani – jsou rohlíky, salám a marmeláda. Tentokrát čaj od Víti (Privary).

Po snídani hygiena pod dozorem hlavního vedoucího Víti. Poté se pouštíme do přípravy dílny a stavění házedel podle našich šablon. Podle velikosti máme Whomeru EU, Whomeru Austrálie a naší klasickou Vlašťovku pro ty nejmenší.

Na oběd jedeme do restaurace Ponorka v obci Raná vzdálené asi 2 km od letiště. Letos vzhledem k situaci ohledně pandemie budeme celý tábor jezdit do Ponorky jak na oběd, tak i na večeři.

Po obědě začíná osobní volno, kdy si odpočinou páni vedoucí, kromě jednoho, který hlídá děti u bazénu.

Po odpoledním klidu začíná první soutěž (máme připraveno celkem 18 soutěží). Jako první jsme vybrali Puzzle z rozřezaného obrázku Rané s větroni o velikosti A4. Celé odpoledne a také po večeři pokračuje stavba. Večeři máme od 18,00 do 19,00. Po večeři je krátká schůzka s hlavním vedoucím Víťou ohledně programu tábora a hygienických opatření.

11. 8. úterý

Pro dnešní horký den (31°C) je program jasný. Pokračuje stavba házedel. Připojil se k nám papírový modelář Zdeněk z Loun se svým vnukem Vojtou. Samozřejmě začali stavět balzové házedlo.

Začal táborový turnaj ve stolním tenisu. Děti jsme ještě dnes pustili do bazénu, který po koupání se svolením šéfa letiště Tomáše Morcha vypustíme. Po večeři je vypuštěno a já s několika dobrovolníky (Nela, Aneta, Jirka, Adam a Vojta) se pouštíme do čištění abychom bazén co nejdříve mohli napustit čistou vodou. Mezitím probíhá soutěž v lukostřelbě, která byla přesunuta na večer kvůli odpolednímu dešti.

12. 8. středa

rozcvička

snídaně

ranní hygiena

Pokračujeme ve stavbě házedel. Někteří mají hotovo a stavějí druhé (třeba náš Jirka) zatímco opozdilci finišují těsně před večerní soutěží. Soutěž dopadla pro Vilémováky dobře:

1. Havlíček Vít
2. Havlíček Jiří
3. Skukálek Milan

Mezitím samozřejmě oběd, bazén a večeře. Večer promítáme na plátno film „Rychle a zběsile“.

13. 8. čtvrtek

Dnes se konečně dostáváme na plochu s větroni A3 (dopoledne 31°C). Všichni si zalétali. Holky létaly pod vedením mladšího vedoucího Petra s házedly a kluci létali s modely A3. Všichni kromě Míry zalétli nejméně jedenkrát max. 60 s. Milan bohužel při jednom vleku svoji A3 rozbil.

Po obědě opět koupání. Děti si našly zábavu i v jen ze čtvrtiny napuštěném bazénu. Akorát měly skoro všechny odřené prsty a někteří břicho i stehna. Odpoledne jsme začali pracovat na dokončení nových větroňů A3 Pionýr a A3 Gino.

Po večeři nás místní začínající pilot Adam Burda (14 let, tři měsíce ve výcviku) vzal na malou exkurzi do hangáru mezi letadla. Je ideální den (večer) s výbornými podmínkami pro padáčkáře. Na kopci Raná jsme jednu chvíli napočítali až osm paraglidistů. Večer, když se uklidnil vítr, vzal mladý pan vedoucí Petr děti na trénink s házedly. Po večeři opět promítání filmu, tentokrát komedie „Rrrrrr…..“.

14. 8. pátek

Na dnešní den jsme naplánovali tradiční běh na Ranou. Letos netradičně vybíháme v 10,00 dopoledne. Je teplo přibližně 28°C, ale hlavně je pod mrakem a na letišti není žádný provoz. Takže můžeme běžet přes přistávací dráhu. Já s Rudou Studeným jdeme napřed do cíle na vrchol s nadmořskou výškou 457 m. Pavel Formánek, jako každý rok, navádí děti ze sedla kopce správným směrem. Výstup zvládly všechny děti. Poté jsme pokračovali zpět přes sedlo na druhou stranu do restaurace Skleník, kde děti dostaly zaslouženou odměnu ve formě nanuků. Nemohli jsme se zdržet dlouho, jelikož jsme se museli po vrstevnici vrátit do tábora, abychom mohli ve 12,45 vyrazit na společný oběd. Zde paní kuchařka poprosila děti o seznam jídel, které by si v příštím týdnu daly.

Po obědě děti již tradičně končí v bazénu. Odpoledne pokračují stavbou svých nových modelů A3. Já vyrábím medaile na večerní vyhlášení výsledků běhu na Ranou. Vyhlášení probíhá po večeři. Medaili dostal i již zmíněný Adam Burda a nový modelář z Loun malý Vojta.

Večer jsme měli promítat video o historii modelaření v našem výběžku, ale bohužel mladý pilot Adam si způsobil úraz a jediný, kdo uměl zacházet s projektorem, vedoucí Víťa Privara, jel s Adamem do nemocnice na šití. Tak někdy příští týden, ale to my, Vilémováci, už neuvidíme.

15. 8. sobota

Po snídani začínáme pomalu balit. Ale do oběda stíháme dostavět, co někteří nezvládli za celý týden.

Ještě před obědem v 11,00 hodin přijíždí náš pan Sucharda  s panem vedoucím Hykšem pomoci s odvozem dětí. Pan vedoucí zvládnul i výšlap na Ranou. Počkal na nás v restauraci Ponorka, kde si s námi dal oběd.

Jelikož je o dopravu dětí postaráno, rozhodl jsem se ještě jeden den zůstat, takže děti mohly pracovat až do příjezdu rodičů. Úklid modelů jsem zajistil týž den večer.

Zde referát pana vedoucího Blaschky o průběhu tábora končí. Odvažuji se tvrdit, že to byl jeho největší literární počin od maturitní písemné práce z českého jazyka.

V každém případě necelý týden po návratu našich dětí z Rané mi v poště „přistálo“ pochvalné vyjádření od Havlíčkových – Jirka s Víťou byli s táborem velmi spokojeni. Následovalo hodnocení Nely a Mirka. Těm se nejvíce líbily bodláky, pak adoptivní pejsek, myši ve stanu, ale hvězdou tábora se určitě nejenom pro ně stal bazén. Navíc nám pro příští rok jako novou disciplínu doporučili noční výstup na Ranou. Pochvala byla doprovozena krásným obrázkem, který samozřejmě přikládám.

Letošní úspěšný tábor je zásluha hlavních pořadatelů, mezi které řadím varnsdorfské Mirka Procházku, Víťu Privaru s Mirkem Řezníčkem a našeho Petra Blaschku. Moc děkujeme a už se všichni těšíme na příští prázdniny. Tož na shledanou na Rané u Loun 2021.

Za LMK Vilémov Petr Blaschka a Zdeněk Hykš