Vilémovská halová soutěž 2013

V poslední době máme s halovými soutěžemi dost velkou smůlu na počasí. V prosinci loňského roku jsme se pro naprosto nesjízdné silnice nedostali do Děčína na „Vánoční rampouch“ a tuto sobotu se spousta modelářů nedostavila pro změnu k nám. Nedorazili kolegové z Terezína a okolí a také početná modelářská skupina z Bílého Kostela. Přes hřeben Krušných hor se k nám od Teplic dopravili Tůmovi, ale jak pravil velitel výpravy, zastavit v té sněhové záplavě, už se nerozjeli. Prorazili i modeláři z Varnsdorfu, byť ti s malým zpožděním, protože zhruba deset kilometrů před cílem pocítili, že i hlavní silnice do Rumburku je v zimě pro míjení dvou vozidel příliš úzká. Zdržení vozidla uvízlého ve sněhové závěji bylo naštěstí jen zhruba půlhodinové. Takže zatímco na naší neoficiální akci v prosinci se ve vilémovské hale sešlo celkem 27 soutěžících, na naši únorovou oficiální soutěž dorazilo šest místních a dvanáct přespolních modelářů.

I tak ale byly k vidění docela hezké výkony. Kategorii házedel (F1N) vládli tradiční účastníci vilémovských závodů, Tůmovi z LMK Suché. Jiří Tůma  zvítězil časem 99,9 s mezi seniory, ale zvláště náš Petr Blaschka poté, co si pro tuto sezónu postavil nový soutěžní model, mu byl zdatným soupeřem. Kategorii starších žáků ovládl poměrně jednoznačně Jiří Tůma mladší. Naši házedláři si musí nejprve zvyknout na nové modely.  Snad budeme v obrovské děčínské hale na konci března lepší. To naše řady posílí i Honza Novotný, který, doufejme, potvrdí výrazné zlepšení mezi „venkovními“ házedláři také v hale. Snadné to měl mladší žák Honza Weisgerber, který zůstal ve své věkové kategorii osamocen. V soutěži házedel se nakonec představilo deset soutěžících.

Přestávku mezi vyhlášením výsledků kategorie F1N a začátkem soutěže gumáčků jsme vyplnili ukázkou několika zajímavých halových modelů letadel. Nejprve to byli naši nejmladší Petr Blaschka a Martin Hájek, kteří předvedli své rádiem řízené elektrolety. Jsou to sice jednoduché školní modely původně určené k „venkovnímu“ létání, ale kluci se s nimi v pohodě vešli i do naší malé tělocvičny. Poté následovali varnsdorfští Jan Pecinovský s Vladimírem a Albertem Svobodovými. Ti předvedli několik letů s modely kategorie „Halový UŠ start“. Všichni tři pánové k nám přijeli v té venkovní slotě jen kvůli této předváděčce, za což jim moc děkujeme. Doufáme, že takto vyplněná přestávka se jedinému a našemu věrnému divákovi, panu Petru Falcovi, líbila.

V kategorii gumáčků (A6) se prezentovalo celkem patnáct soutěžících. V seniorské kategorii jsme tentokrát neměli na varnsdorfské modeláře. Trio Pavel Formánek, Standa Rudínský a Evžen Belo již spoustu let patří mezi naši modelářskou špičku. Ale zatímco tito modeláři v klidu připravují své modely na další start, náš jediný účastník mezi seniory, pan vedoucí Blaschka musí dělat pořádek mezi našimi svěřenci: „Pane vedoucí, kde je naviják? Pane vedoucí, nevíte, kde mám letadlo? Pane vedoucí, vono se to nějak zlomilo!“. A zatímco druhý, choleričtější pan vedoucí, se raději věnuje organizaci závodů, nebohý Petr navazuje nové svazky, řeší kam se ztratilo lepidlo a nebo sundává jindy apatické modeláře z hrazdy. Přitom všem se ještě snaží připravit se na svůj vlastní let. Kdo někdy vedl malé děti, ví o čem hovořím. Mezi mladšími žáky nám to nandal Vojta Hofman z Varnsdorfu a až druhý byl náš Honza Weisgerber. Ve starších žácích zvítězil zkušený Adam Trojan, na druhém místě se umístila Lucka Raichartová a třetí byl Petr Blaschka mladší.

Škoda, že se nedostavili zmínění modeláři z Bílého Kostela a Terezína. Připraveni jsme byli na daleko větší účast. Vítězové obdrželi hodnotné ceny a drobností jsme odměnili i modeláře mimo stupně vítězů. Snad nám bude příští rok příroda více nakloněna. A pozor! Letos poprvé se naše předvánoční soutěž zařadila do kalendáře oficiálních soutěží SMČR. Přijeďte všichni, budou výkony do žebříčku!

Výsledková listina z Halového Žuchu zde!

Za LMK Vilémov             Z. Hykš

Nejsevernější házedlo 2013

Zatímco my jsme nasadili do letošního ročníku Nejsevernějšího házedla stejnou sestavu jako v roce předcházejícím, letos tuto soutěž o novou krev obohatil neúnavný propagátor a modelářský patriot kolega Bartík. Vedle tradiční bašty ve Varnsdorfu se mu podařilo rozhýbat „modelařinu“ také v sousedním Rumburku. A protože náš Pepa vše řeší velkoryse, „přihodil“ k tomu i mladé modeláře z Bílého Kostela. To je spousta dětí, které má nyní na starost. Do začátku jarní sezóny jistě k nějakému tomu propadu dojde, ale ani trochu mu nezávidím, až se mu za tři týdny v České Lípě jeho svěřenci rozběhnou po krajině. My obvykle máme na soutěžích dostatek dospělých z řad rodičů a přesto nám někdy dělá problémy ten pytel blech uhlídat. Už jsem panu Bartíkovi radil, aby nechal děti očipovat a dohledával je po soutěži pomocí GPS. V každém případě jsme ale rádi, že po několika slabších ročnících se počet soutěžících přiblížil prvním ročníkům, kdy se na pláních v dolních Mikulášovicích hlubokým sněhem brodilo i třicet házedlářů najednou. Překvapil nás také Luboš Paťha, který si dal práci se statistikou a spočítal, že letos se jednalo o v pořadí již dvacátý ročník Nejsevernějšího házedla. Luboš proto již připravené diplomy operativně dozdobil zlatou dvacítkou.

Zmínit se musím o tom, že vždy pořádáme dvě soutěžní kola, o které se dělíme s mikulášovickými modeláři. Dvacet soutěžních startů plus nějaký ten tréningový let většinou zvládnou všichni v pohodě. A přiznejme si, že na dvojkolo nalákáme více soutěžících než na kolo jediné. Hlavně těch z větší dálky, kteří mají vysoké náklady na dopravu. A jak probíhá příprava? Při soutěži se schází modeláři z více klubů, což klade trochu více nároků na organizaci. Proto zástupci pořádajících klubů (pan Paťha, pan ing Bartík a já) dva, tři dny před soutěží začnou nervózně studovat předpověď počasí. V pátek večer proběhne první rozhodnutí, zda pokračujeme a nebo zda bude soutěž s ohledem na nepříznivý vývoj počasí odložena. O tomto rozhodnutí jsou informováni všichni modeláři. Maminky mají čas si rozmyslet, jakou svačinu dětem připraví a jak moc je na soutěž nabalí. V sobotu ráno proběhne upřesnění – v tuto chvíli je nejdůležitější osobou Luboš Paťha, který vybíhá na Mikulášovické pláně a zjišťuje, jak silný fouká vítr. A že se tam vítr umí pěkně rozběhnout! My ostatní do toho již nemluvíme. Panu Bartíkovi brání ve studiu větru varnsdorfská zástavba a nám naše poloha, neboť Vilémov je oproti Mikulášovicím položen hluboko v dolíku. Pokud vítr Lubošovi nerve čepici z hlavy, je vydán příkaz ke startu. Ještě, že máme k dispozici moderní spojovací techniku (mobily). Maminky dobalí svačinu, děti a vysílají je na shromaždiště. Jako první startují kolegové z Bílého Kostela, následují je Varnsdorfští a Rumburští modeláři, zatímco Vilémováci teprve vylézají z peřin. Proč ne, na plac to máme nanejvýš tři kilometry a až téměř na místo nás zavezou ochotní rodičové.

Ale teď již k vlastní soutěži:

První dvojkolo bylo naplánováno hned na začátek ledna. Už dlouho předem ale bylo jasné, že tentokrát z toho nebude nic. Předpovědi byly velmi nepříznivé. V sobotu ráno ani nemusel Luboš nikam běhat. I u nás v ďolíku bylo slyšet, jak v okolních lesích řádí silný vítr. Soutěž se přesunula o týden později. To sice panoval dost silný mráz, ale na druhou stranu bylo zataženo a moc nefoukalo. Ideální počasí pro slušné výkony, které se také dostavily. Navíc se sešla spousta časoměřičů, takže soutěž rychle ubíhala. Kdo byl s létáním hotov, byl zahnán do auta, aby nám nenastydnul. Start byl chvíli před desátou a kolem dvanácté již létali pouze starší a výkonnější modeláři.

Druhé dvojkolo popisuji jen z doslechu, protože mě dostihla chřipková vlna. Prý bylo ještě hezčí počasí. Létalo se tentokrát do mírného svahu a téměř nefoukalo, takže hlavně malé děti měly problémy svoje modely vyhodit do potřebné výšky. Ale senioři většinou dosáhli ještě lepších výsledků než minule. Dostavili se i hlavní favorité, tj. Standa Rudínský s Jendou Letcem Štohanzlem z Varnsdorfu. Ale i někteří naši seniorští modeláři se blýskli pěkným výkonem. To jiní utrpěli tím, že na závod nastoupili přímo z firemní oslavy.

Třetí dvojkolo bylo opět o týden odloženo. Následující sobotu bylo zataženo, mrzlo, ale zpočátku moc nefoukalo. Ke konci soutěže vítr zesílil a mraky, které se k nám valily ze sousedního Německa, hrozily pořádnou vánicí. Tomu naštěstí velká část soutěžících díky usilovnému snažení časoměřičů unikla. Závěrečnou vánici si užili jako obvykle jen naši šedesátivteřinoví házedláři, zatímco děti již čekaly v teple útulné vilémovské dílny na vyhlášení konečných výsledků. Opět musím pochválit kolegu Bartíka a jeho početný tým. Přestože vlastně celou soutěž nepříznivě ovlivnila permanentní lednovo – únorová chřipková epidemie, závěrečného vyhlášení se zúčastnilo tolik modelářů, že jsme se málem do naší dílny všichni nevešli. Vítězové se museli k pořadatelům pro cenu a diplom doslova prodírat. V hodnocení se omezím jen na konstatování, že oproti předchozím ročníkům podávali lepší výsledky v podstatě všichni modeláři. Těch několik ostudných výkonů nebudeme raději příliš pitvat. Výsledkovou listinu jako obvykle naleznete na našich stránkách. A tentokrát je tam i bohatá fotodokumentace.

Celý letošní ročník musím uzavřít již tradičním konstatováním, že největší hrdinové Nejsevernějšího házedla byli naši časoměřiči. Na stanovišti se příliš nepohybují a tak, přestože jsou na zimu řádně vybaveni, soutěž končí obvykle zcela promrzlí. Takže milí časoměřiči! Moc vám všem děkujeme. Já vím, že jste sice v duchu drtili kletby na celé tyto závody a pořadatele, kteří s předstihem dokážou spolehlivě určit soutěžní termíny na ty nejmrazivější dny zimy a slibujete si, že letos to bylo doopravdy naposledy. Věřím, že přes léto se ohřejete a příští rok se na louce v dolních Mikulášovicích opět sejdeme v hojném počtu. Vy i my, soutěžící. Tentokrát již po „jedenadvacáté“.

Nejsevernější házedlo výsledková listina

Za LMK Mikulášovice, Varnsdorf a Vilémov           Z. Hykš