Halový ŽUCH 2016

Ač docela hezké „příjezdové počasí“, setkalo se nás tentokrát oproti prosincové soutěži ve vilémovské sportovní hale zhruba o deset aktivních modelářů méně. Chybělo několik tradičních účastníků z řad dospělých modelářů a tentokrát se dostavilo i méně modelářů z řad varnsdorfského potěru. A naopak, přivítali jsme dva úplné nováčky. Soutěž se odehrávala za trochu spartánských podmínek. V pátek večer vyhořelo v hale několik osvětlovacích těles, takže hlavně po setmění zde byla trochu horší viditelnost. Shodli jsme se, že to nebyla velká překážka. To ta poměrně velká zima na ploše byla horší.

Bezpečnost především, ale protože pan správce haly ani trochu nenaznačoval, že má v úmyslu naši soutěž rozehnat, ba naopak, klíče nám dovezl osobně, neočekávali jsme žádné další komplikace. Tudíž žerty na téma, v jakém pořadí budeme co zachraňovat, byly opravdu jen platonické. A jak pravil pan správce, žádná škoda. Světla prý nebyla nijak spolehlivá a tak snad příště již na nás bude svítit něco modernějšího, výkonnějšího a bezpečnějšího. Několik majitelů letadel s teplem v minulosti poškozených modelů bude jistě také spokojeno. Co se týče zimy, je pro mě novinka, že teplota v hale se řídí nějakými tabulkami. Chápu, že čutálistům, tenistům či atletům se běhá lépe při teplotě 17°C. Ale my, pohybující se po ploše daleko rozvážněji, přeci jenom oceníme nějaký ten stupeň navíc. Na příště tedy dohodneme s provozovatelem haly, aby v ní alespoň tři, čtyři stupně přibyly.

Jak jsem zmínil výše, sešlo se nás soutěžících o trochu méně. Celková úroveň soutěže tím ale nijak neutrpěla. Spousta modelářů si opět zlepšila svá osobní maxima. A výkony těch nejlepších leze považovat za výtečné. Obě části, jak ta házedlářská, tak i ta gumáčkářská, proběhly rychle a bez jakýchkoliv zádrhelů či protestů. Dobré náladě opět přispěl bar vedený paní Blaschkovou. Tentokrát, s ohledem na zmíněnou zimu, převládaly nápoje horké nad těmi studenými.

V sedm hodin večer bylo hotovo. Vyhlásili jsme výsledky a vydali se do svých domovů s tím, že s většinou z nás se brzy setkáme v děčínské hale při soutěži Josefovské létání.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Den otevřených dveří 2016

Přátelé, kamarádi, popis následující události je bohužel známý vám všem, co se v modelářských kroužcích (a nejen těch modelářských) staráte o dorost. Ten průběh jsme tak trochu očekávali, přesto jsme nakonec pocítili určité zklamání.

Den otevřených dveří, spojený s náborem nových členů, pořádáme každoročně. Tentokrát o něco později, protože jsme si nejprve museli své záležitosti vyříkat s novým Občanským zákoníkem. Teprve až po vyjasnění, za jakých podmínek budeme fungovat dále, jsme se rozhodli rozšířit své řady o mladé modeláře. Jako obvykle jsme informaci o náboru zveřejnili na stránkách Vilémovských novin a všude možně vyvěsili pozvánky na Den otevřených dveří. A protože víme, že většina našich spoluobčanů noviny nečte a do vývěsek se nedívá, nechali jsme se inspirovat kolegou Bartíkem a vyrazili za dětmi do školy. S dětmi jsme strávili příjemnou hodinku. Popsali jsme jim, co je u nás v kroužku čeká, pokud se rozhodnou stát se mladými modeláři. Úžas a nadšení jsme vzbudili několika lety halových modelů a zodpověděli spoustu dotazů. Nakonec jsme všem dětem vrazili do ruky pozvánku na Den otevřených dveří, který se konal o týden později a čekali, jaký bude výsledek.

Výsledek byl úplně stejný jako loni, či předloni. Tedy téměř žádný. Dostavili se rodiče se třemi děvčaty, zatímco kluci, jak pravil druhý pan vedoucí, zůstali doma čučet do svých počítačů. Celou akci jsme samozřejmě dokončili a přítomným rodičům (prarodičům) s dětmi a „zástupcům tisku“ představili činnost našeho klubu. Děvčata jsme nakonec pozvali na pravidelnou schůzku, která se konala o dva dny později. Dostavila se jedna.

Nic proti dívkám nemáme. Ostatně, sami jsme je spolu s chlapci mezi nás pozvali. I mezi nimi se najde výjimka, která chce místo panenek pečovat o modely letadel. Jenže za těch třiatřicet let, co to děláme, jsme v našich řadách měli tak tři děvčata, která to s námi chvíli vydržela a jen jednu supermodelářku. Nic naplat, modelařina je hlavně pro chlapy a ti jak se zdá, ve Vilémově žádní nejsou.

Když to shrnu, celkový efekt naší akce byl následující:

  • trochu jsme si v dílně uklidili
  • přivítali jsme v našich řadách jednu květinku. Ač teprve třeťanda, měli jsme pocit, že se ti naši starší modeláři tentokrát krotili ve výrazech a vůbec bylo v dílně tak nějak klidněji
  • s panem vedoucím jsme přišli o jeden den dovolené, protože do školy jsme samozřejmě museli přijít dopoledne.

Slibuji, že se budeme snažit i nadále a doufám, že příště to vyjde lépe. Prý mají do školy nastoupit silné ročníky. Tak snad mezi nimi nebudou jen samé bábovky.

Z. Hykš

Nejsevernější házedlo 2016, třetí až šesté kolo

Zatímco první dvojkolo se uskutečnilo podle plánu, dále už to tak pohodové nebylo. Následující termín, tj. v sobotu 23. ledna, panovaly v celé České republice nepříznivé podmínky. Bylo zataženo, z oblohy se sypaly hromady sněhu a ke všemu foukal silný vítr. Vidět bylo tak na dvacet kroků a proto jsme rozhodli o odložení naší soutěže. Myslím, že správně. Jenže o týden později to nebylo lepší. O co byla viditelnost lepší, o to zesílil vítr. I u nás v ďolíku se stromy ohýbaly pomalu až k zemi. Jak to asi mohlo vypadat o těch zhruba sto metrů výše na otevřených mikulášovických pláních? Rozhodnutí bylo jasné – další odklad. Šestého února následoval třetí řádný termín, kdy jsme již původně měli cyklus našich soutěží zakončit. Je to k nevíře, ale vítr opět převracel popelnice. Jenže tentokrát jsme závody neodložili, protože bylo jasné, že už příliš volných termínů nemáme. Dohodli jsme se, že toto dvojkolo absolvujeme alespoň s dětmi. Děti, hlavně ty varnsdorfské, se na poli opět jen hemžily. I tentokrát jsme měli k dispozici dostatek časoměřičů, takže jsme alespoň netrpěli dlouho. Někteří účastníci odvážně vystoupili o několik desítek metrů blíže k lesu, do volného prostranství, většina se ale kryla za hustou řadou smrků rostoucích na kraji statku rodiny Borských. V konečném důsledku ale bylo vcelku jedno, kdo kde stojí. Turbulence byla ohromná a každý, kdo letěl více jak deset vteřin, se hezky prošel. Mnohdy se vracel s rozbitým modelem. Tak alespoň, že nám děti nemrzly. Dospělí modeláři většinou vyřešili situaci tak, že vůbec nepřijeli, Standa Rudínský zvolil asi zhruba o „deset čísel“ menší modely házedel, než používá normálně, zatímco náš Petr Blaschka vytrpěl pouze jedno kolo, během kterého několikrát lezl pro svůj model na zhruba kilometr vzdálené stromořadí. K dalšímu kolu již nenastoupil. Bylo jasné, že výsledky tohoto dvojkola se většině modelářů budou škrtat.

Odložené třetí a čtvrté dvojkolo jsme nakonec odlétali o týden později. Naštěstí nám počasí ukázalo svoji hezčí tvář. Tentokrát bylo vše tak, jak má být. Sice bylo zataženo, teplota těsně nad nulou, ale foukalo jen trochu a krásně to nosilo. Myslím, že si zalétali nejenom velcí modeláři, ale dobrý pocit z letů delších deseti vteřin zakusila i spousta Bartíkovic potěru. Soutěž proběhla v pohodě a již těsně po dvanácté hodině jsme se všichni odebrali do naší modelářské dílny, kde jsme zpracovali a vyhlásili celkové výsledky. Málem jsme se tam všichni ani nevešli. Nejlepší modeláři obdrželi diplomy a krásné ceny, na kterých se podílely všechny tři pořádající kluby. Drobného ocenění se dostalo i na mladé modeláře mimo stupně vítězů. Pro zmrzlíky se podával horký čaj, otužilci popíjeli minerálku. Dospělí neřidiči se decentně osvěžili něčím ostřejším na zahřátí.

Snad se nakonec tento, jak upřesnil náš kronikář Luboš Paťha, dvacátý třetí ročník, povedl. I když vnitřně cítím, že patřil mezi ty náročnější. Když shrnu termíny, dvě dvojkola byla v pořádku, třetí se konat nemělo. Jenže ten tlak na termíny byl neúprosný. Pokud bychom si vypůjčili citát z jednoho slavného českého filmu, lze říci že: „tento (a několik předchozích) způsob zimy, zdá se mi býti trochu nešťastným“. Prostě ať si říká kdo chce, co chce, oteplování máme zde a podle toho tak ta zima vypadá. A bude vypadat i do budoucna. Rozhodli jsme se proto bojovat s časovou tísní tím způsobem, že přejdeme ze čtrnáctidenních rozestupů mezi soutěžemi na rozestupy týdenní. Tím získáme více prostoru pro případné přesuny a snad pak dokážeme odlétat za rozumných podmínek všechna tři dvojkola. Věřme tedy, že se nám to podaří a dvacátý čtvrtý ročník Nejsevernějšího házedla 2017 proběhne v menším stresu než ten letošní.

A teď už se můžeme soustředit na „větší“ soutěže, kterými budou Pepova jarní, Krajské přebory a v závěru jarní části sezóny námi oblíbené soutěže na Mladoboleslavsku.


Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš